63 Ad 20/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobkyně: I. K., nar. X, bytem X, proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované 22. 7. 2025, č. j. Xa, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadená rozhodnutí

1. Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2025, č. j. Xb, žalovaná zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zdp“). Žalovaná při rozhodování vycházela z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 16. 4. 2025, č. j. LPS/2025/480-PJ_CSSZ, z něhož vyplývá, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zdp, není ale invalidní dle § 39 odst. 1 zdp. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 15 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu A (Artropatie), položce 2a [Revmatoidní artritida, lehké formy, zřídka recidivující, s trvalou lehkou poruchou funkce několika kloubů, HAQ 0–0,5, stavy v remisi, bez výraznějších známek aktivity (DAS 28 menší než 2,6)] přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10-15 %, přičemž procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění.

2. Rozhodnutím žalované ze dne 22. 7. 2025, č. j. Xa, byly zamítnuty námitky žalobkyně proti výše uvedenému rozhodnutí a toto bylo potvrzeno. Podkladem pro rozhodnutí byl posudek o invaliditě IPZS ze dne 21. 7. 2025, č. j. LPS/2025/1474-NR-STC_CSSZ, dle něhož se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zdp, žalobkyně není invalidní, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu A (Artropatie), položce 2b [Revmatoidní artritida, pomalu progredující formy, lehká až střední porucha funkce, HAQ > 0,5 a < 1,0, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků, aktivita trvale nízká, DAS 28 < 3,2, možná občasná vzplanutí, stavy bez orgánového poškození a systémových projevů, rentgenová přechodná progrese minimální), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20-35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění.

II. Žaloba

3. Včasnou žalobou ze dne 18. 8. 2025 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované s nímž nesouhlasila. Uvedla, že její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a omezuje ji na schopnostech důležitých pro výkon pracovní činnosti. Žalobkyně je přesvědčena, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity. Vzhledem k diagnóze revmatoidní artritidy je její pracovní schopnost snížena pro funkční postižení kloubů zejména rukou a zápěstí. Je schopna pouze lehčí zátěže, je zvažována biologická léčba při zvýšené aktivitě nemoci. S touto diagnózou zároveň souvisí syndrom suchého oka. Oční nález je limitující v běžných činnostech, pro žalobkyni je nevhodná práce s delší zrakovou námahou v intenzivním osvětlení. Žalobkyně celodenně pracuje v kanceláři s PC. Uvedená omezení ji omezují na výkonu povolání, v budoucnu nelze předpokládat zlepšení zdravotního stavu.

III. Vyjádření žalované k žalobě

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že shromážděná odborná dokumentace ve prospěch invalidity žalobkyně nijak nehovořila, pro odlišnou subsumpci by musela být nezbytně zdokladována stanovená kritéria, Kvalifikaci dominantního postižení na úrovni pomalu progredující formy – lehké až střední poruchy funkce s procentní mírou ve středu uvedeného rozpětí posudkový lékař IPZS uspokojivě ozřejmil. Samotná diagnóza neznamená eo ipso invalidizaci ve významu zdp.

IV. Posouzení věci soudem

5. V dané věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s.

6. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

V. Rozhodnutí soudu

7. Žaloba není důvodná.

8. K námitce žalobkyně, že nebyl řádně posouzen její zdravotní stav a z něho vyplývající pokles pracovní schopnosti, soud uvádí, že v přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

9. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů [§ 77 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

10. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR – pracoviště v Plzni vypracovala posudek, který byl vypracován po jednání konaném dne 8. 1. 2026 za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství, jemuž žalobkyně nebyla přítomna, neboť dokumentace byla dostačující. Posudková komise posuzovala žalobkyni jako finanční účetní. Dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace internisty při jednání komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je revmatoidní arthritis 1. st. seropozitivní. Žalobkyně byla sledována v revmatologické ambulanci s touto diagnózou od roku 2017, dle vyšetření v lednu 2025 se cítí celkem dobře, přechodné omalegie před Vánocemi, Biofenac efektem. Objektivně ustoupily otoky obou RC a MCP kloubů oboustranně. Dle posledního vyjádření revmatologa v dubnu 2025 je u žalobkyně výrazně snížená pracovní schopnost pro funkční postižení kloubů zejména rukou a zápěstí, schopna jen lehké zátěže. Dle vyjádření oční kliniky byl u žalobkyně v dubnu 2025 hodnocen mírný až středně těžký syndrom suchého oka. V květnu 2025 byl hodnocen těžký syndrom suchého oka. Žalobkyně je dle vyjádření onkologa po resekci pravého prsu v květnu až červnu 2018, nyní je v remisi onemocnění, hormonální léčba byla ukončena. Ostatní uvedené diagnózy jsou dle posudkové komise posudkově nevýznamné. Posudková komise byla v souladu s hodnocením v prvním stupni řízení, dle nějž se jedná o lehkou formu, s lehkou poruchou funkce několika kloubů, HAQ 0-0,5, stavy v remisi, bez výraznějších známek aktivity (DAS 28 menší než 2,6) tj. 10-15 %. Posudková komise zvolila horní hranici s ohledem na profesi a dále navýšila 10 % pro komorbidity, zejména oční. Oproti tomu se posudková komise neztotožnila s posudkovým hodnocením námitkového řízení. Celková míra ztráty poklesu pracovní činnosti žalobkyně činí 25 %. Pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není schopna práce s významnými nároky na jemnou motoriku, se zvýšenou zrakovou námahou. Závěrem posudková komise podotkla, že k lékařským zprávám vydaným po datu vydání napadaného rozhodnutí nelze přihlédnout.

11. Posudek zpracovaný posudkovou komisí naplňuje požadavky na jeho náležitosti podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, zároveň je vypracován i v souladu s požadavky judikaturními. Soud proto z tohoto důkazu při svém rozhodování vycházel.

12. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 zdp, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

13. Podle § 38 písm. a) zdp má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

14. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutím, kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí, jímž byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod. Po doručení shora uvedeného posudku posudkové komise ze dne 8. 1. 2026 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyla žalobkyně invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti dosahuje výše 25 %. Soud proto poté, co věc projednal, žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., kdy procesně úspěšné žalované nenáleží ve věcech důchodového pojištění náhrada nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). Plzeň 30. července 2026 Mgr. Jaroslava Křivánková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.