64 Co 105/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 278 950,90 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 11. 2024, č. j. 34 C 143/2023-610

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že soud schvaluje mezi účastníky uzavřený smír tohoto znění:Žalovaná se zavazuje zaplatit žalobci částku 100 000 Kč, a to do 15 dnů od doručení usnesení o schválení smíru.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 278 950,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 278 950,90 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 143 312,40 Kč (výrok II). Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobci vzniklo právo na zaplacení provizí za činnost vykonávanou pro žalovanou na základě smlouvy o spolupráci ze dne 6. 1. 2014 ve znění pozdějších dodatků, které bez ohledu na to, že bylo částečně promlčeno, v celém rozsahu zaniklo započtením práva žalované na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 400 000 Kč. Smlouvu o spolupráci uzavřenou mezi účastníky posoudil jako smlouvu o obchodním zastoupení ve smyslu ust. § 2483 odst. 1 obč. zák., kdy přezkum platnosti sjednané rozhodčí doložky je s ohledem na znění ust. § 2518 odst. 2 obč. zák. vyloučen. Shodně shledal nedůvodnou námitku žalobce, dle níž právo na zaplacení smluvních pokut je promlčeno, když v této souvislosti odkázal na ust. § 617 odst. 1 obč. zák. umožňující se žalované dovolat svého práva při obraně proti žalované pohledávce i po uplynutí promlčecí lhůty, když obě práva se vztahují k téže smlouvě. Pohledávky na zaplacení smluvních pokut shledal způsobilé k započtení ve smyslu ust. § 1987 obč. zák. O nákladech řízení rozhodoval za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když žalobkyně vzala v řízení žalobu částečně zpět a řízení bylo v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, a to do obou jeho výroků. Namítl, že jeho nárok není promlčen, když žalovaná vystavováním provizních sestav jeho právo na výplatu provizí uznala ve smyslu ust. § 2053 obč. zák. Dále setrval na své argumentaci, že nárok žalované na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 400 000 Kč je promlčen, když soud prvního stupně měl správně aplikovat i ust. § 617 odst. 2 obč. zák. Rovněž zopakoval svou námitku spočívající v neplatnosti konkurenční doložky sjednané v rámci smlouvy o spolupráci, když tuto shledal v rozporu s dobrými mravy, v důsledku čehož je smluvní pokuta nárokovaná žalovanou ve výši 200 000 Kč nedůvodná. Taktéž další čtyři nároky žalované na smluvní pokuty po 50 000 Kč shledal žalobce v rozporu s dobrými mravy opětovně se shodnou argumentací, kterou již vznesl v rámci své dosavadní procesní obrany proti nároku žalované. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve své replice k odvolání shledala rozsudek soudu prvního stupně věcně správným. Soud prvního stupně správně aplikoval při posouzení žalobcem namítnutého promlčení jejího nároku na zaplacení smluvních pokut ust. § 617 odst. 1 obč. zák., když předmětné ustanovení obsahuje v odst. 2 i druhou samostatnou skutkovou podstatu, která se s odstavcem 1 částečně překrývá. Konkurenční doložku shledala jako platně sjednanou, a to i s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5943/2016. Nedůvodnými jsou dle žalované námitky žalobce ohledně rozporu vyúčtovaných smluvních pokut s dobrými mravy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Podle ust. § 99 odst. 1 o. s. ř., připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkajících se věci a podle okolnosti případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu.

5. Podle ust. § 99 odst. 2 o. s. ř., soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

6. Podle ust. § 99 odst. 3 o. s. ř., schválený smír má účinky pravomocného rozsudku.

7. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli smír, na základě kterého se žalovaná zavázala zaplatit žalobci částku 100 000 Kč, a to do 15 dnů od doručení usnesení o schválení smíru.

8. Odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 2 o. s. ř. a smír uzavřený účastníky schválil, když navrhované znění smíru není v rozporu s právními předpisy.

9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za použití ust. § 224 o. s. ř., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného.