64 Co 108/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Davida Kotrbatého a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 18 077 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 11. 2024, č. j. 16 C 211/2024-24

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 578 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech soudní poplatek za odvolací řízení ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 052,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17 578 Kč v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich (výrok I). Žalobu o zaplacení částky 499 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 077 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II). Žalované pak uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 127,69 Kč (výrok III). Soud prvního stupně vycházel ze smlouvy o úvěru označené „Platímpak“. podle které právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . zaplatila za on-line nákup žalované částku 17 578 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit do 17. 2. 2023. Žalovaná nic nezaplatila. Žalobkyně požadovala vrátit jistinu 17 578 Kč, poplatky 499 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 18 077 Kč. Soud prvního stupně hodnotil smlouvu o úvěru za neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně dostatečně posoudit úvěruschopnost žalované a nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení. Uložil tedy žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17 578 Kč a ke splnění povinnosti jí povolil splátky ve výši 1 500 Kč měsíčně, ve zbývající části žalobu zamítl. Dovodil, že žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, protože splatnost jistiny nezávisí na výzvě věřitele k plnění, ale závisí od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1973 občanského zákoníku žalobkyni vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době učení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala pouze zamítavý výrok II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 17 578 Kč za dobu od 23. 12. 2023 do zaplacení. Poukazovala na pasivitu žalované v průběhu celého řízení, a na funkci úroků z prodlení, která spočívá v sankci za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Žalovaná netvrdila, že by neměla možnost poskytnutou jistinu vrátit a v prodlení se splněním dluhu byla od doby splatnosti. Nicméně žalobkyně vztahuje svůj nárok na úrok z prodlení až od výzvy zaslané žalobkyni 8. 12. 2023, kdy jí poskytla lhůtu 10 dnů ke splnění dluhu. Do prodlení se tak žalovaná dostala 24. 12. 2023. Navrhovala změnu napadeného rozsudku.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně v napadeno části není věcně správný.

5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a proto i odvolací soud z něho tak, jak je popsán v odstavci 1 odůvodnění tohoto rozhodnutí vycházel. Soud prvního stupně však dospěl k nesprávným právním závěrům, pokud nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalobkyní.

6. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostech spotřebitele, určí tuto dobu na návrh z některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmů spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Z výše uvedeného ustanovení a rovněž i z důvodové zprávy k tomuto ustanovení se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení se splněním dluhu jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. V případě, že se žalobkyně domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, odvolací soud dovodil, že je zde spor nejen o tom, zda má žalovaná vracet žalovanou částku, ale je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Jelikož se žalobkyně domáhala i práva na úroky z prodlení, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnout jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je tedy spotřebitel pasivní, jako v tomto případě žalovaná, která se k soudu nedostavila a ani se k žalobě písemně nevyjádřila, pak neunesla břemeno tvrzení ani důkazní ohledně této skutečnosti a podle závěru odvolacího soudu musí nastoupit ten důsledek, že je schopna vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele k plnění. Nelze přijmout závěr, ke kterému dospěl soud prvního stupně, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila a nedokládala ničeho ohledně toho, že nebylo a není v jejích možnostech dluh vrátit najednou, a přesto důsledkem neunesení tohoto břemene tvrzení a důkazního bude stav, jako by tvrdila a prokázala opak.

8. Odvolací soud proto uzavřel, že pokud je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná pro absenci zkoumání úvěruschopnosti, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni dlužnou nezaplacenou jistinu, a to ihned na základě výzvy žalobkyně, protože neprokázala ani netvrdila, že není v jejích možnostech a schopnostech takovým způsobem dluh splnit. Tyto závěry nejsou v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, protože tam dovolací soud řešil poněkud odlišný případ. Odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části tak, že uložil žalované také povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 15 % ročně, a to v zákonné lhůtě 3 dnů, protože k jinému rozhodnutí nezjistil pro pasivitu žalované důvod.

9. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 ve vztahu k § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. před soudem prvního stupně měla žalobkyně úspěch jen částečný, a to v rozsahu 94,48 %, jak správně uvedl soud prvního stupně. Náklady představuje soudní poplatek 800 Kč a odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b advokátního tarifu), 3 režijní paušály po 100 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty 252 Kč, celkem 2 252 Kč, z toho podíl ve výši 94,48 Kč představuje 2 127,69 Kč. Náklady odvolacího řízení představuje soudní poplatek za odvolací řízení ve výši 1 000 Kč dodatečně vyměřený žalobkyni, odměna za dva úkony právní služby po 1 660 Kč (ze základu 13 183,50 Kč – úrok z prodlení podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč a jeden ve výši 450 Kč a náhrada za DPH 854,70 Kč, celkem 5 924,70 Kč. Odvolací soud uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 052,40 Kč.