64 CO 129/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: ; anonymizována dvě slova právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; anonymizována dvě slova , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 313 813,80 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 3. 2022, č. j. 13 C 65/2022-14

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroků I a II, v jaké byla ke splnění uložených povinností žalovanému určena lhůta 3 dnů od právní moci rozhodnutí, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně zcela vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 313 813,80 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, který ve výroku rozsudku vymezil, a dále uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 48 417 Kč. Ke splnění všech povinností uložených tímto rozsudkem žalovanému určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že rozhodoval v souladu s ust. § 115a bez nařízení jednání a z listin připojených k žalobnímu návrhu vzal tvrzení žalobce za prokázaná. Původní věřitel žalovaného – [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši 360 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 5,3 % ročně, měsíčními splátkami ve výši 2 825 Kč. Splátky nehradil řádně a původní věřitel dne 7. 4. 2021 úvěr zesplatnil, načež pohledávky z úvěrové smlouvy postoupil žalobkyni. Po právní stránce byl vztah účastníků posouzen podle ust. § 2395 občanského zákoníku upravující smlouvu o úvěru.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Z jeho obsahu je zřejmé, že brojí pouze proti výrokům určujícím lhůtu k plnění, což zdůvodňuje svými poměry. Uvádí, že je bez práce, v nedobrém psychickém stavu a má i další zdravotní potíže. Chce dluh splácet, ale nemá žádný majetek.

3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř., k čemuž nemusel nařizovat jednání. Odvolání není důvodné.

5. V přezkoumávané věci je předmětem řízení nárok žalobkyně coby nabyvatele pohledávky na splacení úvěru, který byl žalovanému poskytnut [právnická osoba] Soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl a žalobkyni rovněž přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto výroky nejsou odvoláním dotčeny a nejsou předmětem přezkumu odvolacího soudu.

6. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

7. Soud prvního stupně ke splnění uložených povinností určil citovaným ustanovením podpůrně stanovenou třídenní lhůtu. Jeho postup byl správný, neboť v důsledku nečinnosti žalovaného nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly, aby se soud od zmíněného zákonného ustanovení odchýlil. Aby soud mohl určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. Ze stejných důvodů nemůže ani odvolací soud požadavku žalovaného vyhovět. Žalovaný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné zjistit, jaké jsou jeho poměry a v jakém čase je schopen svůj dluh plnit. Nenavrhl dokonce ani výši požadovaných splátek. Soud nemůže stanovit splátky, které vždy představují jistý zásah do práv věřitele již splatného nároku, aniž by bylo v řízení zjištěno, že takový způsob plnění dluhu povede k jeho řádné úhradě a zabrání tak případného zahájení jeho exekučního vymáhání. Nesdělil-li žalovaný ke svým poměrům nic konkrétního, nemá odvolací soud, z čeho by určil splátky ve výši, jež by vedla k úhradě dluhu žalovaného v době, která by ještě nebyla neúměrným zvýhodněním dlužníka na úrok věřitele, přitom bylo v možnostech žalovaného takto určené splátky řádně plnit.

8. Z vyložených důvodů proto odvolací soud shledal v napadené části rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, a proto je podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil 9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobkyni v něm žádné náklady nevznikly.