64 CO 150/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobce: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , titul . sídlem adresa o 175 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 2. 2022, č. j. 31 C 267/2021-90,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 20 328 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 175 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jednotlivých dlužných částek (výrok I) a povinnost nahradit náklady řízení 59 570 Kč (výrok II), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud vycházel ze zjištění, že se žalobce stal na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobce, žalovaným a jeho manželkou vlastníkem bytové jednotky, kterou přenechal žalovanému do užívání podle nájemní smlouvy ze dne [datum] a následně ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal platit nájemné ve výši nejprve 6 000 Kč měsíčně a od [datum] ve výši 12 500 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil svoji povinnost v době od června do prosince [rok] a pak od ledna do srpna [rok]. Dlužil za 14 měsíců po 12 500 Kč celkem 175 000 Kč. Soud neuvěřil obraně žalovaného, že se žalobce nikdy nestal vlastníkem bytové jednotky. Vycházel z kupní smlouvy, podle které bylo vlastnické právo žalobce k bytové jednotce vloženo do katastru nemovitostí, i z toho, že žalobce od ledna [rok] do června [rok] nájemné hradil a následně žádal o posečkání s úhradou jednotlivých plateb nájemného. Žalobě vyhověl a přiznal žalobci i právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Vytýkal soudu prvního stupně procesní pochybení, pokud provedl jednání bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání omluvil a žádal jeho odročení. Nesouhlasil s postupem soudu prvního stupně i v tom, že soud neprovedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení], daňové poradkyně žalovaného, a výslech svědka [příjmení], který mohl objasnit mnoho skutečností uvedených žalovaným. Rozsudek tak s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1135/17 hodnotil jako nepřezkoumatelný. Navíc uváděl, že se soud prvního stupně nezabýval tvrzeními žalovaného o otázce vlastnictví bytu, což zpochybňuje otázku pasivní legitimace žalovaného ve sporu. Uvedl, že [datum] podal žalovaný žalobu na určení vlastnického práva k bytu. Navrhoval zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že předvolání k jednání u soudu bylo žalovanému doručeno včas, a to [datum], a on teprve [datum] požádal o jeho odročení s odůvodněním, že se mu nepodařilo zajistit si právní pomoc. Jednání žalovaného hodnotil jako obstrukční. Žalovaný se podle žalobce zásadně nedostavuje na jednání správních orgánů, neboť se opakovaně nedostavoval na jednání přestupkové komise. K provedení důkazu výslechem svědkyně [příjmení] žalobce uvedl, že nesdělil kontaktní údaje a ani není zřejmé, zda byla tato svědkyně ochotna dosvědčit před soudem rozhovor, který měla vyslechnout. Svědka [příjmení] žalovaný navrhl k tomu, že by mohl potvrdit zaplacení nájmu. Sám žalovaný však žádal písemně žalobce o posečkání k úhradou dluhu na nájemném. Uvedl, že v řízení soud prvního stupně se dostatečně zabýval otázkou vlastnictví bytu a samotné podání žaloby na určení tohoto vlastnického práva nemůže zpochybnit závěr, který soud prvního stupně učinil. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. l, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalovaného a zjistil, že u Okresního soudu Plzeň-město je pod sp. zn. 25 C 100/2022 vedeno řízení o určení vlastnického práva k bytové jednotce. Řízení není dosud skončeno. Svědkyně [příjmení] byla vyslechnuta v řízení o vyklizení bytu, které je nyní přerušeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

5. Odvolací důvody žalovaného směřovaly do porušení procesních pravidel daných občanským soudním řádem. První z nich bylo odnětí práva žalovanému zúčastnit se jednání před soudem. V té souvislosti odvolací soud zjistil, že opis žaloby byl doručen žalovanému do datové schránky [datum], a to spolu s výzvou, aby se žalovaný k žalobě vyjádřil. Tuto povinnost žalovaný splnil podáním doručeným soudu [datum] a [datum]. Předvolání k jednání na [datum] bylo žalovanému doručeno [datum]. Teprve v den jednání, to je [datum] v 1 hodinu v noci, byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání. Žádost byla odůvodněna tím, že se až do [datum] nepodařilo žalovanému zajistit si právní pomoc advokáta. Z těchto zjištění lze dovodit, že žalovaný věděl, že se proti němu byla podána žaloba a znal její obsah již od [datum]. Od [datum] věděl, že [datum] se bude ve věci konat jednání a mohl se na jednání dostatečně připravit. Rozhodně tato doba přesáhla zákonem stanovenou podmínku uvedenou v § 115 odst. 2 o. s. ř., podle které musí být předvolání k jednání účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se má jednání konat. Navíc ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. musí být omluva účastníka včasná. Žádost žalovaného o odročení jednání jako včasnou považovat nelze. Pokud tedy soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti žalovaného, nedopustil se žádného porušení procesních předpisů a nelze dovodit, že by žalovanému odňal právo zúčastnit se soudního jednání.

6. Další odvolací důvod směřoval do odůvodnění samotného rozsudku, který žalovaný označil jako nepřezkoumatelný z důvodu, že se soud prvního stupně nevypořádal s důkazy, které žalovaný označil, a soud je neprovedl. Jednalo se o důkaz výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně při jednání rozhodl o tom, že další důkazy prováděny nebudou. Důkaz výslechem [jméno] [příjmení] neprovedl pro nadbytečnost a neurčitost. Důvody neprovedení výslechu svědka [příjmení] soud prvního stupně uvedl i v odůvodnění rozsudku, a to v bodě 29 poslední věta. Žalovanému je třeba přiznat, že důvod neprovedení výpovědi svědkyně [příjmení] soud prvního stupně ve svém rozhodnutí neuvedl. Tato svědkyně měla vypovídat o rozhovoru mezi účastníky, jehož obsahem mělo být zpochybnění vlastnického práva žalobce k bytové jednotce, kdy měl žalobce uvést, že od žalobce nemovitosti (bytovou jednotku a chatu) nekoupil a měl by je zase na žalobce převést. Soud prvního stupně ve svém odůvodnění uvedl, že při posouzení vlastnictví žalobce k bytové jednotce vycházel ze samotné kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky [datum], podle které byl proveden ve prospěch žalobce vklad vlastnického práva v katastru nemovitostí. I když to soud prvního stupně výslovně neuvedl, je z tohoto závěru soudu prvního stupně nepochybně zřejmé, že posouzení aktivní věcné legitimace žalobce (jeho vlastnictví k bytové jednotce) nemůže zvrátit jiný důkaz, tedy ani výpověď svědkyně, která měla navíc potvrdit, že žalobce uvedl, že by měl bytovou jednotku převést zpět na žalobce. To však znamená to, že nyní je jejím vlastníkem. Nedostatek výslovného sdělení o neprovedení důkazu výpovědí svědkyně [příjmení] tak napravil odvolací soud v situaci, kdy důvod postupu soudu prvního stupně zcela jasně vyplývá z jeho odůvodnění. Odvolací soud proto nedospěl k závěru, i přes žalovaným citované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1135/17, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo právě pro tento důvod nepřezkoumatelné.

7. Soud prvního stupně neměl důvod vzhledem k ustanovení § 980 odst. 2 občanského zákoníku jako předběžnou otázku posuzovat, komu svědčí vlastnické právo k bytové jednotce, pokud v katastru nemovitostí byl jako její vlastník zapsán žalobce. Teprve v řízení zahájeném žalovaným po vydání přezkoumávaného rozhodnutí lze otázku vlastnictví k bytové jednotce posuzovat i z jiného hlediska nežli je zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí. Za současného stavu tak povinnost zaplatit dlužné nájemné po dobu trvání nájemní smlouvy, to je do konce roku [rok], vznikla žalovanému podle § 2201 a § 2246 občanského zákoníku, za dobu od ledna do srpna [rok] pak podle § 2285 občanského zákoníku. Protože soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a vyvodil z něho také správné právní závěry, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 224 odst. l ve vztahu k § 142 odst. l o. s. ř. Náklady žalobce představuje odměna advokáta za dva úkony právní pomoci po 8 100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, náhrada za DPH 3 528 Kč, celkem 20 328 Kč.