64 Co 169/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 760 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 13. listopadu 2024, č. j. 15 C 63/2024–36,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 16 760 Kč s příslušenstvím, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 760 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6 215 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu v rozsahu návrhu na zaplacení částek 4 555,08 Kč, 32 674,34 Kč, 2 028 Kč, 15 710 Kč, 398,36 Kč, 4 451,15 Kč, 771,43 Kč, 5 785,71 Kč, 5 682,95 Kč, 19 077,52 Kč, 143,23 Kč, 1 098,79 Kč, 554,20 Kč, 1 052,84 Kč, 571,63 Kč a 2 040,46 Kč s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 32 674,34 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 4 555,08 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 471,44 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení (výrok I), zastavil řízení ohledně částek 81,73 Kč, 865,92 Kč, 44,33 Kč a 1 562,73 Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Předmětem řízení je žaloba, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 92 376,46 Kč s příslušenstvím ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě první smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 22. 7. 2021 měla úvěrující poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit dále úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za umožnění hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 771,43 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když zaplatil celkem 19 992 Kč s poslední splátkou dne 30. 5. 2022. Na základě druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 12. 2021 právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . jako úvěrující poskytl žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit dále úrok v pevné výši 2 536 Kč za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tedy do 16. 2. 2023, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 500 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 924 Kč a poplatek za umožnění hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 9 000 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Žalovaný ani v tomto případě nehradil sjednané splátky řádně a včas, když zaplatil celkem částku 33 240 Kč s poslední splátkou dne 30. 5. 2022. V den následující po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky plynoucí z obou úvěrových smluv, když u smlouvy č. 1 se jednalo o neuhrazenou jistinu ve výši 4 555,08 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 143,23 Kč, neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 028 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případů ve výši 398,26 Kč, poplatek za umožnění hradit splátky v hotovosti ve výši 771,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 682,95 Kč a u smlouvy č. 2 neuhrazenou jistinu ve výši 32 674,34 Kč, neuhrazený úrok ve výši 1 098,79 Kč, neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 15 710 Kč, neuhrazený poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 451,15 Kč a neuhrazený poplatek za možnost hradit splátky v hotovosti ve výši 5 785,71 Kč. Shora specifikované pohledávky pak byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023 postoupeny na žalobkyni.

2. Podáním ze dne 1. 10. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu návrhu na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 81,73 Kč a 44,33 Kč z pohledávek smlouvy o úvěru č. 1, a dále v části kapitalizovaného úroku ve výši 865,92 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 562, 73 Kč z pohledávek ze smlouvy o úvěru č.

2. Soud prvního stupně proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. zastavil.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, kdy vycházel z doložených listinných důkazů, dospěl k závěru, že nedošlo ke sjednání uváděných smluv o spotřebitelském úvěru a povinnostech žalovaného zaplatit úvěrující uváděné platby, a zároveň neměl za prokázané, že by žalovaný od právního předchůdce žalobkyně převzal finanční prostředky odpovídající jistině sjednaných úvěrů. Vycházel z obsahu žalobkyní doložených písemných smluv o úvěru, kdy tyto dle jeho závěru odpovídají tvrzení žalobkyně s výjimkou sjednání poměrného úroku. Žalovaný pak měl smlouvy podepsat vlastnoručním podpisem na konci každé smlouvy v příslušné rubrice. Zde však soud prvního stupně zjistil jen nečitelný grafický znak, který dle jeho názoru neodpovídá jménu ani příjmení žalovaného, přičemž na každé ze smluv má odlišnou podobu. Nebylo tedy možné uzavřít, že je možné použít předmětné písemnosti proti žalovanému ve smyslu § 565 obč. zák. I přes poučení soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně další důkazní návrhy v této souvislosti soudu prvního stupně nedoložila, a proto byla žaloba ve zbývající části předmětu řízení zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodováno postupem dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

4. Proti části výroku I se žalobkyně včas odvolala, a to v rozsahu zamítnutí jejího nároku na zaplacení částky 16 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 760 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení. Nebrojila proti neplatnosti obou smluv o úvěru, avšak namítla, že podpis na smlouvách je platný a podpisem žalovaný stvrdil v obou případech převzetí úvěrové jistiny. S argumentací soudu prvního stupně žalobkyně nesouhlasila, když tato nemá oporu v obsahu spisu. Dále doplnila, že žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní. Tvrzení žalobkyně, která žalovaný nerozporoval, je tak nutno považovat za nesporná. Na základě listin založených ve spise tedy soud v prvního stupně nemohl dojít k závěru, že smlouvy o úvěru nebyly uzavřeny a jistiny obou úvěrů nebyly žalovanému předány. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 760 Kč od 3. 9. 2023 do zaplacení a náklady odvolacího řízení.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Ve zbývající zamítnuté části zůstal výrok I rozsudku soudu prvního stupně stejně jako výrok II odvoláním nedotčen, tyto tak nabyly samostatně právní moci a nejsou předmětem přezkumu odvolacím soudem.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek v napadené části podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobkyní uvedené v odvolání a po zopakování důkazu obsahem smlouvy o úvěru č. , hodnota, , smlouvy o úvěru č. , hodnota, , platební historie a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Soud prvního stupně správně a v souladu s ustálenou judikaturou vyšších soudů vymezil rozložení důkazního břemene mezi účastníky. Ve sporu o nárocích se smlouvy o úvěru spočívá důkazní břemeno a břemeno tvrzení, že byla uzavřena smlouva o úvěru s konkrétní osobou, a že podle ní bylo úvěrovanému plněno, na úvěrujícím, který toto břemeno unese, pokud uvedené skutečnosti prokáže.

9. Nalézací soud ale nesprávně vyhodnotil listinné důkazy ohledně skutečností, k nimž žalobkyni důkazní břemeno tížilo, a v důsledku toho nesprávně rozhodl o části uplatněného nároku.

10. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně unesla svoje důkazní břemeno a prokázala uzavření jak obou smluv o úvěru, tak i poskytnutí jistin úvěrů ve sjednané výši. Tyto skutečnosti zcela nepochybně vyplynuly z předložených smluv o úvěru, které vedle podpisu žalovaného obsahují i číslo jeho občanského průkazu. Těmto listinným důkazům nebylo co vytknout po formální ani obsahové stránce a na jejich základě nebylo možno učinit jiný závěr, než že žalobkyně svoji důkazní povinnost ve sporu ohledně uzavření smluv o úvěru splnila. V této souvislosti nelze rovněž pominout, že žalovaný delší dobu hradil splátky plynoucí z obou úvěrových smluv. Ve shodě s žalobkyní odvolací soud doplňuje, že podpisy žalované na obou smlouvách shledává za platné, když argumentace soudu prvního stupně nemá oporu v obsahu spisu. Nelze pominout ani skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní a nárok žalobkyně v řízení, které má kontradiktorní charakter, žádným způsobem nesporoval. Soud prvního stupně tak svým procesním postupem nepřiléhavě nahradil procesní aktivitu žalovaného jako účastníka sporu. Argumentace, kterou soud prvního stupně použil, je ve své podstatě skutkovou námitkou, která by měla případně zaznít ze strany žalovaného. Soudu totiž nepřísluší předpokládat rozhodné skutečnosti, které nejsou tvrzeny některou ze stran a tím méně pak prokazovány. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným tedy byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a n. obč. zák. a na jejich základě úvěrující poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 50 000 Kč. Žalobkyně ve svém odvolání nebrojila proti neplatnosti smluv, a proto nebylo namístě se touto dále zabývat, když požadovala toliko vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák., které u úvěrové smlouvy č. 2 představuje část neuhrazené jistiny ve výši 16 760 Kč (poskytnutá jistina ve výši 50 000 Kč - částečná úhrada žalovaného ve výši 33 240 Kč). V případě úvěrové smlouvy č. 1 byla poskytnutá jistina ve výši 15 000 Kč platbami žalovaného zcela uhrazena (resp. dokonce předplacena). Protože soud prvního stupně po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zbývající část nároku žalobkyně zamítl, bylo namístě rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním změnit postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobkyni přiznat právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 760 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky od 3. 9. 2023 do zaplacení, když počátek prodlení je vázán na výzvu k zaplacení ze strany právního předchůdce žalobkyně obsaženou v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023.

11. Podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. byl za použití ust. § 224 odst. 1, ust. § 151 odst. 1, ust. § 142 odst. 2 a ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. potvrzen výrok III napadeného rozsudku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, když odvolací soud vzal v úvahu, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, žádné náklady nevznikly.

12. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 224 odst. 1, ust. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady v dané fázi řízení, jejímž předmětem bylo pouze odvolání do části nepřiznané jistiny a odpovídající části příslušenství, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, ze dvou úkonů právní služby po 1 500 Kč (3 000 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za sepis odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu, jednoho režijního paušálu po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 (sepis odvolání), jednoho režijního paušálu po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (jednání u odvolacího soudu) a dále 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 905 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představuje částka 6 215 Kč.

13. Lhůta splatnosti byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část před středníkem o. s. ř.