64 Co 170/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 78 975 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 19. 12. 2024, č. j. Jméno žalobkyně B 270/2024-43

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů vevýši 21 651,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 78 975 Kč a částku 1 200 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek od , datum, do zaplacení, a povinnost nahradit náklady řízení 20 501,80 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II soud zamítl návrh žalobkyně na zaplacení částky 7 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud prvního stupně vycházel z rámcové dohody o prodeji zboží číslo , hodnota, ze dne , datum, a zjistil, že podle této smlouvy dodala žalobkyně žalovanému zboží topenářské a sanitární techniky v 7 případech, a to podle jednotlivých daňových dokladů a dodacích listů. Soud vyhověl žalobě o zaplacení ceny za dodané a žalovaným odebrané zboží a přiznal žalobkyni právo na částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně byla uplatněna v rámci jednoho řízení, i když jde o plnění podle více daňových dokladů. Proto ve zbývající částku 7 200 Kč žalobu zamítl.

2. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Odvolání směřovalo jen do zamítavého výroku II. Namítala, že náklady spojené s uplatněním pohledávek podle § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. mají sloužit k úhradě interních nákladů žalobkyně, které vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, a vznikají okamžikem prodlení s úhradou. Vládní nařízení nijak nespojuje otázku vzniku nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky s tím, zda a jak bude soudně vymáhána. Nemají také nic společného s náklady, které věřiteli vzniknou při soudním vymáhání pohledávky. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že zaváže žalovaného zaplatit žalobci i částku 7 200 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není věcně správné. O odvolání soud rozhodl se souhlasem účastníků bez jednání (§ 214 odst3 o. s. ř.).

5. Podle § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

6. Z obsah spisu odvolací soud zjistil, že předmětem řízení je vztah mezi podnikateli, jehož obsahem byla povinnost žalobkyně dodat žalovanému zboží a povinnost žalovaného zaplatit za dodané zboží kupní cenu. Žalobkyně prokázala svá tvrzení o dodávce zboží žalovanému, včetně ceny za zboží, v , právnická osoba, případech a žalovaný neprokázal, že by za zboží zaplatil kupní cenu. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit nejen kupní cenu za zboží, ale protože musela žalobkyně uplatnit svůj nárok u soudu, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i náklady spojené s uplatněním každé pohledávky, to je po 1 200 Kč, celkem 8 400 Kč. Soud prvního stupně však přiznal žalobkyni právo na zaplacení nákladů jen ve výši 1 200 Kč. Jeho závěr o tom, že všechny pohledávky žalobkyně uplatnila v jednou řízení, a tudíž jí náleží právo na náklady jen ve výši 1 200 Kč, nemá oporu ve výše citovaném ustanovení vládního nařízení. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že přiznal žalobkyni právo na zaplacení náklady nákladů spojených s uplatněním dalších 6 pohledávek, to je částku 7 200 Kč.

7. Protože odvolací soud měnil rozsudek soudu prvního stupně, podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodoval o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vzniklé v řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch ve věci, náleží jí podle § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených náklady Tyto náklady v řízení před soudem prvního stupně představuje odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 12 780 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, náhrada za DPH a soudní poplatek 3 949 Kč, celkem 20 501,80 Kč. Náklady odvolacího řízení vyjadřuje odměna advokáta za jeden úkon právní služby (podání odvolání) v polovině sazby z předmětu řízení (7 200Kč), to je 500 Kč, jeden režijní paušál 450 Kč náklady řízení žalobkyni nikoliv ve výši 20 501,80 Kč., jak je určeno ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, ale v celkové výši 21 651,30 Kč.