64 CO 177/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného pro zletilé dítě o 2 000 Kč měsíčně o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 24. 3. 2022, č. j. 19 C 24/2021-57

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, v jaké bylo žalovanému uloženo s účinností od [datum] do [datum] a dále od [datum] platit žalobkyni výživné ve výši 3 800 Kč měsíčně, splatných vždy do 20. dne kalendářního měsíce, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 3. 2009, č. j. 13 Nc 201/2009-21, 3 P a Nc 17/2009, potvrzuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu, pokud byla žalovanému uložena povinnost platit výživné ve výši 3 800 Kč měsíčně za dobu od [datum] do [datum], se výrok I rozsudku soudu prvního stupně mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 86 400 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 858,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost přispívat na výživu žalobkyně s účinností od [datum] výživným ve výši 3 800 Kč měsíčně, splatným vždy do 20. dne měsíce předem, čímž změnil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 3. 2009, č. j. 13 Nc 201/2009-21, 3 P a Nc 17/2009 (výrok I). Dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 88 200 Kč uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu o výživné ve výši 200 Kč měsíčně (výrok III) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok IV). Dospěl k závěru, že přiměřené výživné je třeba stanovit ve výši 3 800 Kč, přičemž přihlédl k tomu, že v roce [rok] bylo výživné stanoveno ve výši 2 000 Kč. Od té doby došlo nejen k určitému zvýšení cenové hladiny v národním hospodářství a ke zvýšení průměrných příjmů ve společnosti, ale taktéž ke zvýšení finančních potřeb žalobkyně, u které jakožto plnoleté osoby je možno předpokládat vyšší nároky než u 7 letého dítěte. Určené výživné má za přiměřené i přesto, že považuje tvrzení žalobkyně, že její průměrné výdaje dosahují částky 10 000 Kč za poněkud nadsazené. Přihlédl i k tomu, že jí matka mimo jiné poskytuje„ střechu nad hlavou“. Zohlednil, že žalovaný není ve výkonu trestu pracovně zařazen a v uplynulých 2 letech byl zaměstnán pouze 6 měsíců a 24 dnů.„ S přihlédnutím k břemenu tvrzení, jež v daném kontextu žalovaného tíží“, má za to, že nízké příjmy žalovaného spočívají v jeho jednání, resp. nekonání, a tudíž je na žalovaného třeba z hlediska příjmu pohlížet tak, jako by dosahoval příjmů, které byly reflektovány v původním rozsudku.

2. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, které směřuje proti výrokům I, II a IV rozsudku soudu prvního stupně. Soudu vytkl, že se podrobněji nezabýval poměry žalovaného, který nebyl vyslechnut, pouze bylo konstatováno, že od [datum] vykonává trest odnětí svobody. Soud se nezabýval možnostmi žalovaného na trhu práce, ani důvody nepřiznání uvedené podpory. Žalovaný je opět ve výkonu trestu, lze mít za to, že nemá žádné příjmy. Žalobkyně uvedla, že [datum] přerušila studium na střední škole, což zdůvodnila tím, že se jí nedostává finančních prostředků, především na zaplacení dopravy. Neuvedla, z čeho si ušetří finanční prostředky a proč místo šetření prostředků na studium od podzimu [rok] je nepoužívá ke studiu nyní. Žalovaný měl být ve věci vyslechnut, aby mohl některé skutečnosti vysvětlit a k jiným se vyjádřit. Tvrzení žalobkyně, že na podzim roku [rok] chce pokračovat v přerušeném studiu, je pouze plán do budoucna, nikoliv skutečnost, o kterou lze opřít rozhodnutí. Pokud by studovala individuální formou studia, nebrání jí to, aby si našla práci a živila se sama. Navrhl, aby soud prvního stupně rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, event. změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Bylo povinností žalovaného, aby tvrdil a prokázal, jaké jsou možnosti jeho uplatnění na trhu práce či důvody, pro které mu nebyla přiznána podpora, což se nestalo. Soud prvního stupně žalovaného k vyjádření vyzval. Žalobkyně prokázala, že se připravovala na budoucí povolání studiem Střední [anonymizováno] školy. Jednou změnila studijní obor v době, kdy ještě nebyla zletilá, to nelze považovat za umělé protahování studia. Žalovaná nemohla v době podání žaloby tušit, že řízení bude trvat po tak dlouhou dobu, nemohla tušit ani to, že nastanou okolnosti, pro které bude muset studium přerušit.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání žalovaného je pouze částečně důvodné.

5. Žalobkyně se v řízení domáhala zvýšení výživného o 2 000 Kč měsíčně tak, aby jí žalovaný přispíval na výživu celkem výši 4 000 Kč, s účinností od [datum]. V žalobě tvrdí, že je žákyní Střední [anonymizováno] školy v [obec], na níž v době podání žaloby (tj. [datum]) studovala 2. ročník čtyřletého maturitního oboru [název]. V průběhu řízení před soudem prvního stupně doplnila, že od [datum] své studium přerušila, neboť otec jí výživné neplatí a nemá tak dostatek finančních prostředků, aby mohla ve studiu pokračovat. S žalovaným není v kontaktu, neplatil ani dosud stanovené výživné, které bylo neúspěšně vymáháno i exekučně.

6. O výživném, které je žalovaný (otec žalobkyně) povinný žalobkyni platit, bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 3. 2009, č. j. 13 Nc 207/2009-21, 3 P a Nc 17/2009, jímž byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy a výživy matky a žalovanému bylo uloženo přispívat na její výživu výživným ve výši 2 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně byla tehdy žákyní prvního stupně základní školy, žila s matkou a žalovaný, který pracoval jako řidič kamionu, dosahoval mzdy 10 378 Kč navyšované o cestovní náhrady v rozmezí 5 956 Kč až 22 501 Kč.

7. Ačkoliv to v odůvodnění rozhodnutí přímo vyjádřeno není, lze usuzovat, že soud prvního stupně správně zkoumal, zda od vydání posledního rozhodnutí došlo k takové změně rozhodných poměrů, že je namístě postupovat podle ust. § 163 o. s. ř. a v předchozím odstavci uvedený rozsudek ve výroku o výživném změnit. Ve shodě s ním také odvolací soud dospívá k závěru, že k takové změně poměrů došlo, a to z důvodu, který soud prvního stupně byť stručně v bodě 14 odůvodnění svého rozhodnutí uvádí. V mezidobí (ať již ve vztahu k datu [datum], tak ve vztahu k době, kdy odvolací soud rozhoduje), výrazně vzrostla výše všech relevantních životních výdajů a také odůvodněné potřeby zletilé studující žalované jsou podstatně vyšší, než tomu bylo u sedmiletého dítěte. Zákonný předpoklad pro změnu předchozího rozhodnutí o výživném proto splněn je.

8. To zda je žalovaný nadále povinen přispívat zletilé žalobkyni na její výživu, soud prvního stupně správně posuzoval podle ust. § 910, § 911 občanského zákoníku (o. z.), podle kterých předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost s tím, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů, případně dalších předků dítěte. Výživné lze přiznat jen tehdy, jestliže oprávněný, kterým je ve věci zletilá dcera žalovaného, není schopen sám se živit. Při stanovení výše výživného také správně vyšel z ustanovení § 913 o. z., dle kterého pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného a při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Tato ustanovení v poměrech souzené věci zásadně správně vyložil a dospěl-li k závěru, že žalované za celou nárokovanou dobu náleží výživné zvýšené proti předchozímu rozhodnutí o 1 800 Kč, odvolací soud s ním, s dále vyloženou výjimkou, souhlasí.

9. Skutkový stav, z něhož soud prvního stupně vyšel, vychází z důkazů, které soud na návrh účastníků provedl. Výtka žalovaného, že nebyl v řízení vyslechnut, není opodstatněná. Žalovaný, ač zastoupen advokátem, svou účastnickou výpověď nenavrhl a především v řízení před soudem prvního stupně neuvedl žádnou skutečnost, kterou by měl takový důkaz prokázat či vyvrátit. Řízení o výživné zletilého dítěte je řízením sporným, plně ovládaným zásadou dispoziční a projednací. Žalovaný před vydáním přezkoumávaného rozhodnutí i přes výzvu soudu (usnesení č. l. 7) neuvedl ke svým poměrům, a tedy ani„ k možnostem žalovaného na trhu práce“ ani„ k důvodům nepřiznání podpory“, vůbec nic. Zjištění těchto okolností se domáhá až v odvolání, přičemž ale ani z odvolání není zřejmé, co vlastně k těmto důvodům tvrdí a co by mělo být jeho výpovědí (jiný důkaz nenavrhl), prokázáno. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud nenavržený důkaz výpovědí žalovaného z vlastnící iniciativy neprovedl. V odvolacím řízení pak provedení tohoto důkazy (vedle naprosto nedostatečného vymezení skutečností, které by jím měly být prokázány), brání ustanovení § 205a o. s. ř.

10. Odvolací soud naopak byl povinen zjistit skutkový stav ohledně okolností, které účastníci v odvolacím řízení uvedli, pokud tyto nastaly až po vydání přezkoumávaného rozhodnutí (§ 205a písm. f) o. s. ř. a contrario). Žalobkyně při odvolacím jednání uvedla, že v době, kdy měla studium od ledna přerušeno, pracovala. Měla dvě zaměstnání jako servírka, vydělala si asi 25 000 Kč měsíčně, od [datum] je na brigádě, výdělek ještě neví. Bydlí stále u své matky, která jí poskytuje přístřeší, kupuje jí oblečení, zaplatila jí paušál. Matka si vydělá asi 1 000 euro měsíčně. K pracovní kvalifikaci otce uvedla, že v minulosti řídil kamion, rovněž zástupce žalovaného uvedl, že žalovaný pracoval jako řidič.

11. K výzvě odvolacího soudu žalobkyně doplnila, že ve školním roce [rok] [rok] se učila v [obec] v oboru [název]. Od následujícího školního roku ([rok] [rok]) školu změnila a studuje v [obec] obor [název]. Musí si hradit sešity, učebnice, jízdné do školy 100 Kč denně. V posledním týdnu měsíce srpna se sejde s ředitelkou školy, aby s ní projednala, za jakých podmínek bude možné, aby ve studiu pokračovala, a to již v nadcházejícím školním roce.

12. K posouzení toho, zda žalobkyně je nadále žákem střední školy anebo, zda již je schopna se živit, odvolací soud vyžádal zprávu ředitelky Střední [anonymizováno] školy v [obec]. Ředitelka školy sdělila, že po přerušení studia v době od [datum] do [datum] je žalobkyně od [datum] opět žákyní školy, a to ve stejném oboru, jaký studovala před přerušením studia ([název] [oboru]). Spekulace žalovaného o tom, zda si žalobkyně může svými silami zajistit výživu i při individuálním studiu (distančním), se tímto zjištěním staly obsolentními. Z žalobkyní předloženého potvrzení o studiu vyplývá, že žalobkyně znovu nastoupí do třetího ročníku.

13. Dokazování bylo rovněž doplněno o zprávu Vězeňské služby ČR z [datum], ze které odvolací soud zjistil, že bylo předběžně schváleno pracovní zařazení žalovaného, ovšem nelze předvídat, kdy k tomu skutečně dojde. Žalovaný nemá žádný příjem, výživné nehradí a ukončení výkonu trestu odnětí svobody je stanoveno k [datum].

14. Po zmíněném doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že skutkový stav je v řízení zjištěn v rozsahu, který umožňuje meritorní rozhodnutí. Žalobkyně byla od [datum], od kdy se zvýšení domáhá, dosud, studentkou Střední [anonymizováno] školy, ve studiu bude pokračovat přinejmenším i v probíhajícím školním roce. Odvolací soud nezjistil, že by neplnila své studijní povinnosti, její studijní výsledky dle vysvědčení, které bylo soudu předloženo, byly v posledním žalobkyní ukončeném školním roce, uspokojivé ([anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno]). Žalobkyně se tak řádně připravuje na své budoucí povolání, nelze dovodit, že by studia zneužívala jen k získání výživného či jiných výhod se statutem studenta spojených. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že v době od [datum] do [datum] studium přerušila, přičemž z tohoto důvodu je třeba třetí ročník studia opakovat. I odvolací soud má stejně jako soud prvního stupně za to, že důvod, pro který se tak stalo, nelze přičítat žalobkyni. Jestliže žalovaný dlouhodobě svou vyživovací povinnost neplní, až je za to odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nemůže se dovolávat toho, že se žalobkyně po přechodnou dobu nechala zaměstnat, aby si vlastním přičiněním na náklady se studiem spojené vydělala. Jestliže se po půl roce ke studiu vrátila, což bylo v řízení prokázáno, platí, že od [datum] žalovaná není opět schopna se živit a zákonný předpoklad pro přiznání výživného dle § 911 o. z. je splněn.

15. Na rozdíl od soudu prvního stupně ale odvolací soud dospěl k závěru, že právě s ohledem na ust. § 911 o. z. žalobě nelze vyhovět, pokud jde o dobu, když žalobkyně pracovala a studium měla přerušené. Žalobkyně sama uvedla, že v této době si (s výjimkou srpna, kdy svůj výdělek ještě neznala), v pracovněprávním vztahu vydělala přibližně 25 000 Kč měsíčně. Tato okolnost není důvodem, jak výše vyloženo, pro to, aby soud nezavázal žalovaného k plnění výživného do budoucna. Ovšem po dobu, co žalovaná měla uvedené příjmy a nestudovala, právo na požadované zvýšené výživné vůči žalovanému nemá.

16. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že zjištěné skutečnosti odůvodňují zvýšení výživného od [datum] (v souladu s § 922 odst. 1 o. z.) přinejmenším v soudem přiznané výši 1 800 Kč měsíčně Ačkoliv odvolacímu soudu nejsou zcela srozumitelné úvahy soudu prvního stupně stran aplikace (či neaplikace) ustanovení § 916 o. z. na posuzovanou věc, zcela se ztotožňuje s jeho závěrem, že pasivita žalovaného v řízení nemůže jít k tíži žalobkyně. Stejně tak jí nemůže jít k tíži ani to, že žalovaný, který je opět ve výkonu trestu odnětí svobody, aktuálně zřejmě žádného výdělku nedosahuje. Žalovaný je v produktivním věku, netvrdí, že by mu v dosažení příjmů bránily zdravotní potíže a nebyl zjištěn ani jiný objektivní důvod, pro který by nemohl dosáhnout příjmů, které by postačovaly pro plnění soudem prvního stupně vyměřeného zvýšeného výživného. Je-li žalovaný schopen vykonávat práci řidiče kamionu, má kvalifikaci pro výkon dobře placeného zaměstnání, přičemž je všeobecně známo, že na trhu práce je pro řidiče s touto dovedností dostatečná nabídka pracovních příležitostí. Z odůvodnění rozhodnutí Úřadu práce ČR o nepřiznání podpory žalovanému vyplývá, že v době od října [rok] žalovaný pracoval celkem necelých sedm měsíců, ovšem z tohoto převážnou většinu v době, kdy byl vězněn, a jediný pracovně právní vztah žalovaného, který uzavřel v této době na svobodě (k zaměstnavateli [právnická osoba]), skončil po osmi dnech. Soud prvního stupně tak správně aplikoval ust. § 913 odst. 2 o. z., přičemž dle názoru odvolacího soudu žalovaný nedosahuje příjmů odpovídajících průměrné mzdě řidiče kamionu jen vzhledem ke svému nezodpovědnému chování. Stávající průměrná mzda odpovídající kvalifikaci žalovaného, rozhodně není nižší, než příjmy ze kterých vycházel soud při předchozím rozhodnutí. Soud prvního stupně proto správně vyšel z příjmů, kterých by žalovaný dosáhnout mohl a kterých se žalovaný svým zaviněným protiprávním jednáním zbavil (viz žalobkyní připomenutý nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1181/07). Takové příjmy placení výživného, k němuž byl žalovaný soudem prvního stupně zavázán, zcela zřejmě umožňují.

17. Veden sdělenými důvody proto odvolací soud napadený výrok I jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil ve vztahu k době od [datum] do [datum] a dále od [datum] do budoucna. Ve zbývajícím rozsahu, tj. pro dobu od [datum] do [datum], v níž žalobkyně měla studium přerušené a pracovala, rozsudek soud prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu zamítl.

18. Vzhledem k částečné změně výroku o zvýšení výživného odvolací soud také změnil výrok II o dluhu žalovaného na zvýšeném výživném, který za dobu od [datum] do [datum] činí 86 400 Kč. Stejně jako soud prvního stupně žalovanému uložil uhradit dlužné výživné ve lhůtě 3 měsíců.

19. Jelikož odvolací soud částečně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, rozhodl v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V řízení byla v převažující míře úspěšná žalobkyně, která má podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu míře jejího úspěchu odpovídající části účelně v něm vynaložených nákladů. Při stanovení poměru úspěchu účastníků odvolací soud poměřoval výživné požalované žalobkyní s výživným, které jí bylo přisouzeno, v obou případech vztažmo k době vyhlášení rozhodnutí. Míra úspěchu žalobkyně je 78,5% předmětu řízení, neúspěšná byla ohledně zbývajících 21,5 %, proto má žalobkyně právo na náhradu 57% nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů samotné žalobkyně před soudem prvního stupně ve výši 900 Kč (viz bod 15 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku) a pokud jde o odvolací řízení, z odměny zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby (převzetí věci, účast na odvolacím jednání) z tarifní hodnoty 120 000 Kč (§ 8 odst. 2 advokátního tarifu) po 5 900 Kč, dva režijní paušály zástupce žalobkyně po 300 Kč a náhrad DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem činí náklady žalobkyně v řízení 15 541 Kč, z toho 57% odpovídá částka 8 858,40 Kč, kterou odvolací soud uložil žalovanému žalobkyně zaplatit, také ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.