64 Co 263/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená rodné přijmení Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A , adresa Jméno žalované B o zaplacení částky 50 900 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. prosince 2024, č. j. 15 C 233/2024–30 ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. února 2025, č. j. 15 C 233/2024–40,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 509 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora citovaným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 433,23 Kč (výrok I), v rozsahu návrhu na zaplacení částky 28 885,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 3 350,92 Kč, úroku ve výši 6 372,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 29,4 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 930 Kč (výrok IV).

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že spor vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Na základě předmětné smlouvy poskytl původní věřitel žalované kontokorentní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 50 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit ve formě pravidelných měsíčních splátek. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnit, a dále i vyúčtovat poplatek 300 Kč za každou zaslanou upomínku. Žalovaná vyčerpala celkem částku 206 630,91 Kč a na splátkách uhradila celkem částku 176 170,68 Kč. Protože se dostala do prodlení s plněním svých povinností vyplývajících ze smlouvy, právní předchůdce žalobkyně celý úvěr ke dni 9. 8. 2023 zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho úhradě. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se pak v rámci předmětného řízení domáhá úhrady jistiny ve výši 50 000 Kč, poplatků v částce 900 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 419,03 Kč do zesplatnění úvěru, kapitalizovaného úroku ve výši 6 372,67 Kč za období od 25. 8. 2023 do 29. 1. 2024 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 350,92 Kč od 25. 8. 2023 do 29. 1. 2024. Soud prvního stupně s ohledem na nedostatečné zkoumání kredibility žalované ze strany právní předchůdce žalobkyně posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, žalobkyni přiznal toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši specifikované ve výroku I rozsudku. Výrok IV o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek odůvodnil odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 2 bodu 2 a položkou 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Vycházel přitom z celkové dlužné jistiny ve výši 59 319,03 Kč.

3. Žalobkyně se proti výroku IV napadeného rozsudku včas odvolala. Namítla, že základem pro výpočet soudního poplatku je v souladu s ustanovením § 6 zákona o soudních poplatcích výše jistiny předmětu řízení bez příslušenství, kdy tuto představuje celkem částka 50 900 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč a poplatků ve výši 900 Kč. V rozporu s výše citovaným ustanovením pak soud prvního stupně vypočetl soudní poplatek z jistiny ve výši 59 319,03 Kč, kdy k jistině úvěru v částce 50 000 Kč a poplatkům ve výši 900 Kč připočetl i dlužný kapitalizovaný úrok ve výši 8 419,03 Kč, který je však příslušenstvím žalované pohledávky. V souladu s položkou 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků by tak soudní poplatek počítaný z předmětu řízení ve výši 50 900 Kč měl činit 2 545 Kč, kdy po odečtení již uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 036 Kč, představuje doplatek soudního poplatku toliko částka 509 Kč.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle ustanovení § 212 a ustanovení § 212a odst. 6 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bez jednání, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že předmětem řízení je nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky 50 900 Kč s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena dne 15. 7. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou. Žalobkyni byl poskytnut bezhotovostní kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, kdy žalovaná byla povinna úvěr včetně úroku ve výši 60 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle rozpisu plateb, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru. S ohledem na neplnění povinnosti ze strany žalobkyně byl celý úvěr zesplatněn a pohledávky z něj postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Ze smlouvy o úvěru ani osobních podmínek, které jsou její nedílnou součástí, pak nevyplývá, že by se v případě zesplatnění úvěru směl kapitalizovaný úrok stát součástí jistiny úvěru (k této tzv. přirůst).

6. Pokud jde o napadený výrok IV usnesení, pak je třeba uvést, že zde soud prvního stupně přiléhavě aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č.549/1991 Sb., když žalobkyně jako navrhovatel je povinna uhradit soudní poplatek, avšak při stanovení jeho výše dle § 6 odst. 1 a 7 zákona o soudních poplatcích nesprávně vycházel z částky 59 320 Kč po zaokrouhlední, když předmětem řízení je toliko částka 50 900 Kč sestávající z jistiny úvěru v částce 50 000 Kč a poplatků ve výši 900 Kč. Žalobkyně se svého nároku domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který však vydán nebyl, a proto výše soudního poplatku je třeba vypočítat dle položky 1 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, kdy tento činí 2 545 Kč. Po odečtení již žalobkyní uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 036 Kč je tak žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudnímu poplatku pouze ve výši 509 Kč.

7. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV postupem podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

8. Rozhodnutí o nákladech odvolací řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Soud však musel přihlédnout k tomu, že se jeho rozhodnutí netýká vztahu mezi účastníky, ale mezi žalobkyní a státem. Pak by bylo v rozporu se zásadou spravedlivého uspořádání vztahů, aby žalovaná hradila žalobkyni náklady odvolacího řízení. Soud proto žádnému z nich právo na nárok nákladů odvolacího řízení nepřiznal.