64 Co 29/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 11 280 784,32 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 11. 2023, č. j. 16 C 30/2021-394 ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 1. 2024, č. j. 16 C 30/2021-407

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 073 041,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 121 348,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Shora citovaným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 11 280 784,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 547 797,30 Kč (výrok II). Nárok žalobkyně na náhradu škody vycházel ze soudem zjištěného skutkového stavu, podle kterého měla žalovaná uzavřenou nájemní smlouvu se žalobkyní ze dne 30. 8. 2013 na nájem nebytových prostor ve 2. nadzemním podlaží budovy žalobkyně, které si upravila na vlastní náklady na provozování kadeřnictví. Dne 30. 11. 2013 žalovaná uzavřela podnájemní smlouvu se , právnická osoba, na tyto prostory. Dne 1. 12. 2019 zjistila žalobkyně, že došlo v nebytových prostorách užívaných žalovanou k prasknutí přívodní pancéřové hadičky ke stojanu na mytí vlasů a v důsledku toho k vytopení ostatních prostor budovy, včetně 1. nadzemního podlaží, které užívala žalobkyně jako vlastník objektu pro autosalon. Dne 22. 3.2 021 došlo k ukončení nájemní smlouvy. Žalobkyně požadovala na žalované nahradit škodu, která jí vytopením l. nadzemního podlaží budovy vznikla. Pojišťovna , Anonymizováno, vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši 1 050 000 Kč, pojišťovna , Anonymizováno, žalované plnění nevyplatila s odůvodněním, že nenastala pojistná událost, kterou by žalovaná svým jednáním způsobila. Obrana žalované spočívala v tom, že neporušila povinnosti z nájemní smlouvy, mycí boxy nebyly součástí pronajatého prostoru ani jeho příslušenstvím, že řádně pečovala o vybavení provozovny, zejména prováděla pravidelně kontrolu přívodních hadiček vody, kontrolu těsnění, a výměnu hadiček prováděla každé dva roky. Vynaložila tak veškerou péči, kterou lze po ní rozumně požadovat. Uzávěr hlavního přívodu vody nemohla provádět, protože nebyl ve 2. NP a měla k němu přístup jen v pracovní době žalobkyně, která byla kratší nežli pracovní doba žalované.

2. Soud prvního stupně provedl všechny účastníky označené důkazy, s výjimkou znaleckého posudku navrženého žalobkyní o posouzení vlivu koroze na funkčnost hadičky a dobu vzniku koroze na přívodní hadičce podle jejího rozsahu zobrazeného na fotografii a samotnými fotografiemi předloženými žalobkyní. Všechny provedené důkazy také zhodnotil, i přes výhrady k nepřípustnému prolomení zásady koncentrace řízení. Uzavřel, že nejde o porušení povinnosti žalovanou z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky, námitku žalované o nedostatku pasivní legitimace vyhodnotil jako nedůvodnou a dospěl k závěru, že nelze dovodit, že by žalovaná porušila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 2213 občanského zákoníku, o užívání věci jako řádný hospodář k ujednanému účelu. Nedovodil, že by žalovaná porušila povinnost předcházet škodám. Vyloučil i odpovědnost žalované za škodu způsobenou věcí podle § 2937 o. z., protože byla prokázána existence liberačního důvodu na straně žalované, která nezanedbala náležitý dohled nad věcí – přívodními hadičkami. Dospěl k závěru, že pokud příčinou škodné události byla prasklá přívodní hadička mycího boxu v kadeřnickém salónu, lze dovodit odpovědnost žalované za vzniklou škodu v souvislosti s věcí použitou při provozní činnosti. Žalovaná podle soudu prvního stupně prokázala, že vynaložila veškerou péči, kterou by bylo možné po ní reálně požadovat. Prováděla pravidelné kontroly stavu hadiček, pravidelně je vyměňovala. Pečovala o mycí boxy více, než je péče obvyklá, jak bylo zjištěno z obsahu dotazníků vyplněných jinými subjekty. Proto žalobu zamítl, protože dospěl k závěru, že se žalovaná odpovědnosti za vzniklou škodu zprostila.

3. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k jejím tvrzením a neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru chemie, specializace koroze, jímž měl být odborně posouzen vliv koroze na funkčnost přívodní hadičky a zjištěno, jak dlouho trvá rozvoj koroze na její funkčnost a jak dlouho vznikala koroze na hadičce zobrazené na fotografii. Navrhl tak důkaz směřující ke zpochybnění tvrzení žalované o vynaložené veškeré péče k předejití vzniku škody. Soud prvního stupně však provedl všechny důkazy označené žalovanou. Za nesprávná považoval skutková zjištění soudu prvního stupně, pokud soud sice připouští, že prasklá přívodní hadička byla skutečně zasažena korozí, ale korozi opletu jako příčinu prasknutí hadičky považuje za spekulaci ze strany žalobkyně. Připomínala, že ostatní přívodní hadičky žádné známky koroze nevykazují. Za vynaložení veškeré péče k předejití vzniku škody, kterou lze po žalované rozumně požadovat, by bylo možno považovat výměnu zrezivělé hadičky a nikoliv její ponechání v mycím boxu. Žalobkyně je tak přesvědčena, že bylo v moci žalované škodě předejít a zabránit jejímu vzniku výměnou zrezivělé přívodní hadičky. Nesprávně podle žalobkyně soud hodnotil i výpověď znalce, který se dopouštěl do značné míry spekulace. Odpovědi na dotazy týkající se koroze se vyhýbal s poukazem na svoji chybějící odbornost. Za nesprávné právní hodnocení žalobkyně považovala prokázání liberačního důvodu zprošťujícího žalovanou její odpovědnosti. Jednání žalované nelze považovat za dostatečně opatrné. Navrhovala, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení, v němž by věc projednal a rozhodl jiný soudce.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně nesouhlasila s porušením zásady rovnosti zbraní. Pokud nebyl soudem prvního stupně proveden důkaz fotografiemi a znaleckým posudkem, stalo se tak proto, že žalobkyně tyto důkazy neoznačila ve lhůtě stanovené pro koncentraci řízení. Žalobkyně ani po poučení soudem podle § 118b ani § 119a odst. 1 o. s. ř. takové důkazy neoznačila, ač tak mohla učinit již při jednání 8. 3. 2022. Navíc soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (bod 34 a 35) dovodil, že z fotografií prasklé přívodní hadičky není ani zjevné, že by se koroze měla nacházet v místě opletu, kde došlo k prasknutí hadičky. Rozsah koroze není nijak výrazný. Ani z těchto fotografií by nebylo možné zvrátit skutkový závěr soudu prvního stupně. Přívodní hadičky u mycích boxů nechávala žalovaná vyměňovat instalatérem pravidelně před uplynutím doby záruky těchto výrobků, mycí boxy byly pod neustálým dohledem v provozovně, a přesto došlo k prasknutí jedné z přívodních hadiček. Příčiny nebyly před soudem prokazovány a žalovaná má zato, že nemohou být ani objektivně zjištěny. Mohlo jít o chvilkový přetlak ve vodovodním řádu nebo skrytá vada výrobku. Žalovaná je přesvědčena, že je odpovědnosti za škodu z provozní činnosti zproštěna, protože vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě v důsledku prasknutí přívodních pancéřových hadiček nedošlo. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

6. Nárok žalobkyně vychází z nesporného skutkového zjištění, podle kterého ke škodě způsobené v přízemí budovy (1 NP) žalobkyně došlo průsakem vody z prasklé přívodní hadičky mycího boxu v provozovně žalované ve 2. NP budovy, a to o víkendu před 2. 12. 2019. Již v předchozím rozhodnutí odvolací soud dospěl k závěru, že nejde o smluvní odpovědnost žalované z nájemní smlouvy a sdílí shodný závěr se soudem prvního stupně, že nejde ani o odpovědnost za škodu způsobenou věcí samou (§ 2937 o. z.). Zde sice byla škoda způsobena věcí – přívodní hadičkou mycího boxu- avšak nelze děj oddělit od zjištění, že se tak stalo v rámci provozní činnosti. Odpovědnost za škodu způsobenou věcí samou by připadala v úvahu pouze v případě, že by věc, kterou byla škoda způsobena, součástí provozní činnosti nebyla (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2342/2021). V takovém případě pak by bylo namístě se zabývat otázkou pasivní legitimace ve vztahu k žalované, kdy šlo o zařízení – věc používanou všemi 3 kadeřníky, která byla ve vlastnictví , právnická osoba, . Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná odpovídá za škodu vzniklou z její provozní činnosti prasknutím přívodní hadičky vody do mycího boxu v kadeřnickém salónu, který provozovala, ve smyslu § 2924 občanského zákoníku. A z toho hlediska je její pasivní legitimace ve věci dána. Pak již není třeba se zabývat tím, zda žalovaná porušila prevenční povinnost ve smyslu § 2900 občanského zákoníku.

7. K posouzení toho, zda se žalovaná zprostila své povinnosti, je třeba se vypořádat z námitkou porušení zásady koncentrace řízení, aby bylo možno učinit závěr o tom, které důkazy prokazující tvrzení žalované lze provést a hodnotit. A to proto, že poté, kdy nastanou účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b o. s. ř., účastníci již nemohou uvádět další rozhodné skutečnosti o věci samé a označovat důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost. Proto je nutné, aby soud splnil poučovací povinnost do skončení prvního jednání ve věci. Toto poučení v obecné rovině se účastníkům dostalo před soudem prvního stupně při jednání 13. 9. 2021 a žalobci pak při jednání 8. 3. 2022, kdy byla žalobkyně soudem prvního stupně poučena, že nedoplní-li tvrzení o tom, jakou konkrétní povinnost žalovaná porušila a neoznačí k tomu důkazy, může být žalobkyně se svým nárokem na náhradu škody neúspěšná. Bez ohledu na to, že povinnost tvrzení o liberačních důvodech a jejich prokázání tíží žalovanou, je třeba hodnotit, to, že zrušením rozsudku soudu prvního stupně z důvodu jiného právního názoru odvolacího soudu byla zásada koncentrace řízení prolomena. Soudu prvního stupně bylo uložena posuzovat odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni jako škodu z provozní činnosti (§ 2294 o. z.). V takovém případě, přesto že již dříve došlo ke koncentraci řízení, musí soud umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy vážící se k hypotéze dané právní normy. V té souvislosti soud prvního stupně vyzval žalovanou k tomu, aby uvedla, jakou veškeru péči žalovaná vynaložila k tomu, aby ke škodě nedošlo, a navrhl důkazy k prokázání existence liberačních důvodů (č. l. 278). Žalobkyně ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní vyzvána nebyla. Odvolací soud tak dovodil, že došlo k prolomení zásady koncentrace řízení a nejen vyzvaná žalovaná, ale i žalobkyně mohla v dalším řízení uvést skutková tvrzení a označit důkazy k tvrzení o tom, že se žalovaná své odpovědnosti za škodu z provozní činnosti zprostila, v průběhu celého řízení, protože tato povinnost nebyla soudem časově omezena. Proto odvolací soud provedl důkaz fotografiemi s mycími boxy předložené žalobkyní, které soud prvního stupně jako důkaz neprovedl.

8. Jak již uvedl soud prvního stupně, nový občanský zákoník rozšiřuje oproti předchozímu ustanovení § 420a občanského zákoníku uveřejněného pod č. 40/1964 Sb., možnosti škůdce k tomu, aby se zprostil povinnosti hradit újmu. Proto se změnil text pravidla, nyní ke zproštění provozovatele může dojít, pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby k újmě nedošlo, byť jeho zavinění se předpokládá. Nejde jen o povinnosti stanovené právními předpisy, ale jde o vše, co se v daném ohledu jeví vzhledem k povaze provozu jako racionální. Žalovaná prokázala výpovědí svědků , právnická osoba, , Anonymizováno, , že přívodní hadičky v mycích boxech byly zjevně všem na očích, protože kryty boxů byly sejmuté a uložené mimo místnost, kde byly kadeřnické služby poskytovány. Jejich stav byl kontrolován při práci vizuálně, dále při týdenním úklidu a přívodní hadičky žalovaná nechala měnit jednou za dva roky. Prokázala výpovědí svědka , Anonymizováno, , instalatéra, i listinným důkazem, že hadičky v mycích boxech byly před škodní událostní naposledy měněny v srpnu 2018 (faktura na č. l. 224 i výpověď žalované). Byly měněny odborníkem a šlo o hadičky, který byly pro daný účel určeny. Za daného stavu je k dispozici pouze fotografie hadičky, kterou pořídila žalovaná po škodní události a fotografie pořízená likvidátorem pojistné události pojišťovny , Anonymizováno, v době provádění šetření. Na obrazovém záznamu předloženém žalobkyní je zřejmé, že je kovový úchyt hadičky částečně zkorodován, ale v místě jejího protržení se koroze nenachází. Je zde vidět roztržené tělo hadice a její kovový oplet, a to bez známek koroze. Důkaz znaleckým posudkem o posouzení vlivu koroze na protržení hadičky označený žalobkyní by byl proto zcela bez významu k vyvrácení liberace žalované, že mohla hadičku orezlou na kovovém závitu nechat vyměnit a že tak svoji péči zanedbala. Ostatně i svědek , Anonymizováno, uvedl, že se stává, že hadičky praskají, nelze odhadnout, proč se tak stane, ani po jak dlouhé době se to může stát. Soudu není znám stav přívodních hadiček na ostatních mycích boxech, zda byly sice zkorodované ale jen kovovém úchytu či nikoliv. I odvolací soud dospěl k závěru, že pokud žalovaná prováděla výměnu přívodních hadiček ještě v jejich záruční době, jednala obezřetně a větší péči lze po ní sotva požadovat. Porušení péče nelze shledat ani v tom, že nedocházelo uzavření hlavního uzávěru vody, protože žalovaná neměla na konci své pracovní doby k uzávěru přístup. Uzávěr byl situován v 1. NP v prostorách, do nichž byl přístup zapovězen připojením na pult centrální ochrany. To, že si žalovaná počínala obezřetně a nezanedbala péči lze dovodit i z odpovědi provozoven kadeřnictví , Anonymizováno, . Rozlomení přívodní hadičky vody nemohla žalovaná předvídat ani při dodržení pravidelné kontroly, nemohla rozpoznat stupeň opotřebení ani případnou vadu materiálu. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se žalovaná zprostila své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci, protože prokázala, že vynaložila veškerou péči o přívodní hadičky vody k mycímu boxu, kterou lze po ní rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ku I jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

9. Soud prvního stupně správně vycházel při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky ze zásady úspěchu ve věci a přiznal výrokem II ve znění opravného usnesení žalované právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že ne všechny náklady lze zařadit mezi náklady účelně vynaložené v tomto řízení. Při stejném způsobu výpočtu provedeného soudem prvního stupně odvolací soud nejprve hodnotil výdaje, které žalovaná požadovala nahradit, do doby vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně dne 8. 9. 2022, který byl následně odvolacím soudem zrušen. Náklady řízení představuje odměna advokáta a vzhledem k tarifní hodnotě činí odměna za jeden úkon právní služby 48 820 Kč. Žalované náleží bez pochyby odměna za převzetí a přípravu věci a za účast na 6 jednáních před soudem prvního stupně. Ne všechna písemná vyjádření však lze považovat za účelně vynaložené náklady. Mezi ty, za které zástupci žalované náleží odměna patří vyjádření z 8. 3. 2021 – vyjádření k žalobě, a vyjádření z 17. 9. 2021, ve kterém reagovala na soudem vyslovenou zásadu koncentrace řízení. Další písemná vyjádření (celkem 4) však za účelně vynaložené náklady odvolací soud nepovažoval. Jde o repliky na vyjádření žalobkyně nebo samostatná souhrnná vyjádření, která byla přednesena při jednáních. V této fázi řízení přestavovaly náklady odměnu advokáta za 9 úkonů právní služby po 48 820 Kč, 9 režijních paušálů po 300 Kč, dohromady 442 080 Kč, což spolu s náhradou za DPH 92 836,80 Kč činí 534 916,80 Kč.

10. V následující fázi řízení, to je po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně 8. 9. 2022 náklady představuje odměna za účast na 4 jednáních (27. 6., 7. 9., 17. 1., 24. 10.), vyjádření k odvolání z 2. 12. 2022, vyjádření k výzvě soudu ze 16. 2. 2023 na doplnění tvrzení a důkazů, vyjádření z 4. 5. 2023, vyjádření k výzvě soudu ze dne 28. 8. 2023 a vyjádření z 15. 11. 2023 – závěrečný návrh. Naopak náklady související se zadáním znaleckého posudku ve výši odměny za právní službu advokáta nebo zpracování anketních lístků odvolací soud za účelně vynaložené náklady nepovažuje, nejde o úkony právní služby uvedené v § 11 advokátního tarifu Náklady představuje odměna advokáta za 9 úkonů právní služby po 48 820 Kč, 9 režijních paušál po 300 Kč, cestovné 17. 1. 2023 z , adresa, do , Anonymizováno, a zpět ve výši 2 051,32 Kč a náhrada za zmeškaný čas 600 Kč, celkem 444 731 Kč, což spolu s náhradou za DPH ve výši 93 393,60 Kč činí náklady 538 124,90 Kč. Celkem byly účelně vynaložené náklady žalované zjištěny ve výši 1 073 041,70 Kč. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve výroku II tak, že uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 073 041,70 Kč.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 48 820 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné z , adresa, do , Anonymizováno, a zpět 1 448,10 Kč a náhrada za promeškaný čas 600 Kč, celkem 100 288,10 Kč, což spolu s náhradou za DPH 21 060,50 představuje náklady ve výši 121 348,60 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalované náklady spočívající v odměně advokáta za úkon právní služby za upozornění na zjevnou nesprávnost ve výroku II v záměně účastníků řízení. Soud toto pochybení odstranil opravným usnesením a ze strany žalované nejde o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Odvolací soud proto uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 121 348,60 Kč.