64 Co 319/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobce: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 5 450 343,51 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. února 2024, č. j. 10 C 37/2023-113

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I a III potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 77 463 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 450 343,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 9. 2023 do zaplacení do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, výrokem II žalobu ve zbývající části týkající se částky 0,49 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 5 450 344 Kč ode dne 6. 4. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 450 344 Kč od 1. 6. 2020 do 11. 9. 2023 a z částky 0,49 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení zamítl a výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 81 385 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 6. 4. 2020 uhradil za žalovanou částku 5 450 343,51 Kč společnosti , Anonymizováno, (dále také faktoringová společnost). Žalobce sice neprokázal původní tvrzení, že se tak stalo na základě ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 4. 2020, kterou mu žalovaná měla vrátit do 31. 5. 2020 se smluveným úrokem ve výši 10 % ročně, neboť svědeckou výpovědí prokuristy žalované , jméno FO, nebylo nic takového potvrzeno a svůj účastnický výslech žalobce zmařil nedostavením se k jednání bez včasné omluvy. Naproti tomu ani žalovaná neprokázala tvrzení o existenci dohody mezi ní a žalobcem, resp. společností žalobce , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě které měl žalobce uhradit částku 5 450 343,51 Kč podle jejich dohody v rámci obchodní spolupráce ukončené na začátku roku 2023. Svědek , jméno FO, opět nic takového nepotvrdil, naopak uvedl, že mu o tom není známo, statutární orgán žalované , tituly před jménem, , jméno FO, k účastnickému výslechu nedal souhlas a na účastnickém výslechu žalobce, kterým mělo být toto tvrzení žalované rovněž prokázáno, žalovaná nakonec netrvala.

2. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že zaplacením částky 5 450 343,51 Kč žalobcem společnosti , právnická osoba, . na splacení financování, které poskytla žalované podle smlouvy ze dne 2. 9. 2016 o factoringové spolupráci, se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2 991 odst. 2 občanského zákoníku (o. z.), neboť za ni bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Požadavku žalobce proto vyhověl a žalobci rovněž přiznal podle § 1958 odst. 2, § 1963 odst.1 písm. a) a § 1970 o. z. úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí třicetidenní lhůty od doručení žaloby žalované dne 10. 8. 2023 Kč, tedy od 12. 9. 2023, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalované umožnil splnit povinnost v přiměřené lhůtě 30 dní od právní moci rozsudku. Protože ale zjistil, že žalobce zaplatil faktoringové společnosti „pouze“ částku 5 450 343,51 Kč a nikoli požadovanou částku 5 450 344 Kč, žalobu v části týkající se rozdílu 0,49 Kč s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z přiznané částky za dobu od 1. 6. 2020 do 11. 9. 2023 a úroku ve výši 10 % ročně z částky 5 450 344 od 1. 6. 2020 do zaplacení zamítl.

3. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci přiznal 20 % (rozdíl mezi jeho 60 % úspěchem a 40 % neúspěchem) účelně vynaložených nákladů řízení zahrnujících soudní poplatek ve výši 272 518 Kč a náklady právního zastoupení za 3 specifikované úkony právní služby po 30 140 Kč a jeden úkon poloviční ve výši 15 070 Kč podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., cestovné zástupce k jednáním v celkové výši 4 389,04 Kč a 21% DPH z přiznaných náhrad ve výši 23 326,60 Kč. Z celkové částky 406 923,64 Kč tedy žalobci přiznal částku 81 385 Kč odpovídající zmíněným 20 %.

4. Proti výroku I a III rozsudku se žalovaná včas odvolala. Soudu prvního stupně vytkla jednak procesní pochybení spočívající v tom, že při změně právní kvalifikace ze smlouvy o půjčce na bezdůvodné obohacení ji nepoučil, že věc hodlá po právní stránce posuzovat jinak a že má v rámci obrany k novému právnímu posouzení vylíčit rozhodné skutečnosti a navrhnout k nim důkazy. Žalovaná dále poukázala na neúplně zjištěný skutkový stav věci a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, kterým podle ní došlo k legalizaci žalobcova šikanózního jednání vůči ní. Pominul tak její tvrzení, že obchodní spolupráce mezi ní a žalobcem, resp. jeho společností , právnická osoba, ., při realizaci stavebních zakázek trvala od roku 2020, že jejich obchody se pohybovaly ve stovkách milionů korun, a že na počátku roku 2023, kdy spolupráci ukončila, žalobce v reakci na to začal na ni podávat žaloby, kterými požadoval vrácení fiktivních půjček nebo zaplacení milionových smluvních pokut. Také v tomto řízení proti ní nejdříve nárokoval smyšlenou půjčku s tvrzením, že mu jí měla vrátit s 10 % s úrokem. Kromě toho, že k žádnému soudnímu jednání nepřišel a zmařil tím provedení jeho účastnické výpovědi, nepředložil k existenci půjčky jediný důkaz. O jeho nestandardním chování svědčí také to, že žalobu načasoval po 3 letech od poskytnutí peněžních prostředků. , adresa, toho, aby soud prvního stupně chování žalobce posoudil v celém kontextu a jeho výslechem zjistil, proč vlastně peníze poslal na její faktoringový účet a zda má být toto jednání chráněno zákonem, spokojil se s tím, že když tvrzení o půjčce nebylo prokázáno, jde o bezdůvodné obohacení. Pokud přitom peníze byly použity ke splacení konkrétního obchodního vztahu, jak plyne z pokynu žalobce ze dne 8. 4. 2020, nemohlo se jednat o bezdůvodné obohacení, které spočívá v plnění bez právního důvodu nebo z důvodu, který odpadl.

5. Žalovaná dále namítla, že soud prvního stupně pominul její námitku nedostatku pasivní legitimace a absenci jejího souhlasu s úhradou dluhu. V situaci, kdy existoval smluvní vtah mezi ní a , Anonymizováno, založený smlouvou o faktoringové spolupráci ze dne 2. 9. 2016, zůstalo neobjasněno, jak do něj mohl vstoupit žalobce a bez souhlasu smluvních stran část jejího dluhu zaplatit, z jakého důvodu se tak stalo a kdo z této platby profitoval, tedy zda to byla , Anonymizováno, nebo někdo ze subjektů participujících na smlouvě. Poukázala na to, že faktoring je službou, na základě které faktoringová společnost umožňuje zákazníkovi za úplatu předčasně čerpat peněžní prostředky z jeho nesplatných pohledávek za obchodními partnery a následně si je zinkasovat. V řízení však nebylo zjištěno, jak do tohoto schématu zapadá platba žalobce. Je přitom rovněž možné, že žalobce poslal peníze za svoji společnost , právnická osoba, . Neobjasněnou zůstala také otázka, zda byla , Anonymizováno, oprávněna platbu přijmout, neboť podle čl. III. odst. 1 smlouvy o faktoringové spolupráci se faktoring týkal pouze pohledávek za odběrateli uvedenými v příloze č. 5, mezi kterými ale společnost žalobce nefigurovala. Je tak vysoce pravděpodobné, že , Anonymizováno, neměla právo platbu od žalobce přijmout a přiřadit si ji k jejímu dluhu či dluhu jejího obchodního partnera.

6. Žalovaná v odvolání namítla také promlčení pohledávky. Pokud žalobce poslal peníze na faktoringový účet dne 6. 4. 2020 a výzva k vydání bezdůvodného obohacení jí byla doručena dne 10. 8. 2023, jak soud prvního stupně uvedl, tak aniž by nárok na bezdůvodné obohacení uznávala, je zřejmé, že subjektivní promlčecí lhůta k jeho uplatnění uplynula dne 6. 4. 2023.

7. V neposlední řadě žalovaná poukázala na konzistentnost jejího tvrzení, že žalobce poslal peníze na faktoringový účet na základě jejich dohody na konkrétní účel. V řízení před soudem prvního stupně bohužel neměla k dispozici písemné důkazy prokazující, že částka, kterou žalobce zaplatil, představovala zálohu na stavební práce týkající se akce „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, “, které pro , právnická osoba, . jako generálního dodavatele provedla v letech 2020-2022 v rámci subdodávky. Protože ale žalobcova společnost dodnes dílo protokolárně nepředala investorovi , právnická osoba, ., nemohla práce po jejich dokončení vyfakturovat. Z nyní jí předložené fakturace stavebních prací, které provedla, vyplývá, že žalobcem zaplacenou částku zohlednila ve faktuře č. 24010007 jako zálohu. K prokázání rozsahu a ceny provedených prací navrhuje v situaci, kdy o tom soudem prvního stupně nebyla poučena, důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví a svědecký výslech zástupce investora , jméno FO, . Těmito důkazy by tak bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že se ona na jeho úkor o předmětnou částku bezdůvodně obohatila. Z těchto důvodů žalovaná žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení nebo aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku a s jeho odůvodněním se ztotožnil. Na tom, že peníze požaduje od žalované vrátit, nevidí nic šikanózního. Za stejné chování by i on mohl označit žalobu, kterou žalovaná podala u Obvodního soudu pro Prahu 6, kterou proti jiné jeho společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, s požadavkem na zaplacení částky 5 072 482,71 Kč poté, co se pracovně rozešly, když do té doby nic nepožadovala. Námitka žalované o nedostatku její pasivní legitimace není podle něj rovněž důvodná. Jeho platbou zanikl dluh žalované u , právnická osoba, . a je tak s podivem, že nesouhlas s ní žalovaná projevuje až nyní v odvolání. Výslechem svědka , jméno FO, bylo přitom prokázáno, že pouze on a druhý prokurista žalované , tituly před jménem, , Anonymizováno, znali číslo faktoringového účtu a měli přehled o jeho stavu z měsíčně jim doručovaného salda. Žalovaná nyní na jednu stranu tvrdí, že peníze na faktoringový účet zaplatil na základě jejich dohody v rámci obchodní spolupráce, aniž by tuto dohodu konkretizovala, na každý pád si však ale tím, že nyní uvádí, že se to stalo bez jejího souhlasu, protiřečí. Těžko by přitom mohl platbu provést, pokud by mu k tomu žalovaná nesdělila potřebné údaje, tedy číslo účtu a výši jejího dluhu. Z pohledu , právnická osoba, . se jednalo o plnění ve prospěch třetího, a proto na její straně nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobu podal dne 5. 4. 2023, není námitka žalované o promlčení pohledávky důvodná. Pokud jde o nové tvrzení žalované poukazující na existenci její pohledávky za provedené stavební práce, kterým se snaží prolomit koncentraci řízení, není pravdivé. Podotkl, že faktura č. 24010007, kterou žalovaná zaslala společnosti , právnická osoba, . až po vyhlášení přezkoumávaného rozsudku, kde přiřadila jeho platbu ke konkrétní stavební akci, byla žalované s ohledem na neoprávněnost vrácena.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a po doplnění dokazování vyjádřením , Anonymizováno, , Anonymizováno, k důvodu přijetí předmětné částky od žalobce dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Je třeba předeslat, že soud prvního stupně správně v rámci posouzení žalobcem tvrzené pohledávky vzal v úvahu všechna relevantní fakta mající oporu v provedeném dokazování, a správné je rovněž jeho právní posouzení věci. Stejně tak odvolací soud nezjistil žádné procesní pochybení, kterého se měl soud prvního stupně dopustit. Nijak tedy nevybočil ze zásady ovládající dokazování ve sporném řízení, podle které určitou pro věc právně významnou skutečnost prokazuje ten, kdo s její existencí (a důkazem o ní) spojuje pro sebe příznivé právní důsledky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1240/2017).

11. Z obsahu spisu je zřejmé, že v řízení zahájeném dne 5. 4. 2023 žalobce požadoval přiznání částky 5 450 344Kč se stručným odůvodněním, že se jedná o zápůjčku, kterou žalované poskytl na základě smlouvy ze dne 6. 4. 2020 a kterou mu měla vrátit spolu s úrokem ve výši 10 % ročně do 31. 5. 2020, což neučinila. Poté, co žalovaná smlouvu o zápůjčce popřela s tím, že žalobcem provedená platba byla součástí jejich blíže neupřesněné dohody, žalobce doplnil tvrzení a uvedl, že v tom případě se jedná o bezdůvodné obohacení, kterého se žalované dne 6. 4. 2020 dostalo tím, že za ni uhradil částku 5 450 343,51 Kč společnosti , Anonymizováno, K tomu předložil jím podepsané prohlášení ze dne 8. 4. 2020, kterým , Anonymizováno, udělil pokyn, aby částku 5 450 343,51 Kč, kterou jí dne 6. 4. 2020 poukázal na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (což je IČ žalované), použila na splacení financování, které poskytla žalované na základě smlouvy o faktoringové spolupráci ze dne 2. 9. 2016. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek sp. zn. 29 Odo 439/2002, sp. zn. 32 Odo 830/2004) se jednalo nikoli o změnu žaloby, ale pouze o změnu v právní kvalifikaci, kdy žalobce na základě stejného skutku nepožadoval plnění ze smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Předpoklady aplikace skutkové podstaty bezdůvodného obohacení tedy spočívají podle citovaného ustanovení nejen v tom, že někdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jak žalovaná namítla, ale také v tom, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaná tak pomíjí, že vznik obohacení na její straně měl spočívat v zániku jejího dluhu vůči , Anonymizováno, Pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované mělo dostat tím, že žalobce za ni plnil to, co po právu měla sama plnit, tak bylo podstatné, zda existoval závazek žalované vůči , Anonymizováno, z jimi uzavřené smlouvy o factoringové spolupráci ze dne 2. 9. 2016, jejímž předmětem bylo postupování pohledávek žalované za jejími odběrateli na , právnická osoba, . za podmínek v ní stanovených.

14. Odvolací soud doplnil dokazování o vyjádření , Anonymizováno, k tomu, zda a jaký dluh žalované platbou žalobce zanikl. Podle tohoto vyjádření se řídila pokynem žalobce ze dne 8. 4. 2020, aby platbu použila na splacení financování, které poskytla žalované na základě smlouvy o faktoringové spolupráci. Tím byla uzavřena dohoda mezi ní a žalobcem o splacení dluhu žalované představující její aktivní saldo poskytnutých záloh za postoupené pohledávky. Toto saldo ke dni 31. 12. 2019 dosahovalo částky 11 200 732,61 Kč, kterou žalovaná dne 15. 1. 2020 uznala co do důvodu a výše, následně došlo k jejímu snížení o plnění přijatá od odběratelů postoupených pohledávek na částku 5 450 343,51 Kč ke dni 6. 4. 2020, jejímž zaplacením žalobcem tak dluh žalované zcela zanikl. Faktoringová společnost ve vyjádření dále uvedla, že v situaci, kdy žalobci nesdělila ani výši dluhu žalované a ani číslo jejího účtu, musela mu tyto informace sdělit žalovaná, která tak souhlasila s úhradou jejího dluhu třetí osobou. Mezi ní a žalovanou dohoda k tomu uzavřena nebyla. Toto vyjádření faktoringové společnosti je v souladu s jí předloženou listinou - výpisem z konta č. 12/2019 ze dne 31. 12. 2019, kde žalovaná potvrdila, že převzala doklady k tomuto výpisu, že s nimi souhlasí a že svůj dluh co do důvodu a výše 11 200 732,61 Kč uznává.

15. Podle § 1936 odst. 1 věta první o. z. věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba.

16. Otázku, zda může třetí osoba, která za závazek neručí a ani jej nezajišťuje, zapravit dlužníkův dluh i bez jeho souhlasu, občanský zákoník sice výslovně neupravuje, ale ani takový postup nezakazuje (citovaný § 1936, a rovněž § 1937 o. z., vyjadřují pouze povinnost věřitele plnění přijmout, ale nikoli možnost třetí osoby tak učinit). Odpověď na tuto otázku však již vyřešila soudní judikatura v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1214/2023 tak, že „souhlas dlužníka s plněním ze strany třetí osoby není k tomu nezbytný. Je proto irelevantní, zda dlužník s úhradou jeho dluhu třetí osobou souhlasí či nesouhlasí, zabránit mu může pouze pokud si s věřitelem sjedná zákaz plnění třetí osobou“. Nejvyšší soud na podporu správnosti jeho názoru poukázal na hospodářsky obdobnou situaci upravenou v § 1892 odst. 1 o. z. vztahující se k přistoupení k dluhu třetí osobou, či v § 1879 o. z. vztahující se k postoupení pohledávky, kterými zákonodárce výslovně umožnil, aby třetí osoba bez souhlasu dlužníka a pouze na základě ujednání s věřitelem se stala novým dlužníkem i proti vůli původního dlužníka. Dospěl tak k závěru, že i v tomto případě, kdy třetí osoba plní věřiteli dluh dlužníka, může tak učinit i bez dlužníkova souhlasu s následky zapravení a vzniku kondikce, tedy možnosti žaloby pro bezdůvodné obohacení z plnění za jiného. Zároveň ale zmínil, že vzhledem ke specifikům bezdůvodného obohacení plněním za jiného je třeba přiznat dlužníkovi zvýšenou míru ochrany, tedy zůstávají mu zachovány všechny námitky, které by mohl vznést, pokud by proti němu uplatnil pohledávku jeho věřitel sám, tedy např. i námitku zániku či neexistence dluhu nebo jeho promlčení.

17. Námitku žalované poukazující na absenci jejího souhlasu s úhradou jejího dluhu vůči společnosti , Anonymizováno, proto nelze považovat za důvodnou. V situaci, kdy bylo prokázáno, že a) žalobce zaplatil předmětnou částku faktoringové společnosti, b) nebyl k tomuto plnění povinen, c) povinnost plnit faktoringové společnosti měla žalovaná a d) mezi žalobcem a faktoringovou společností bylo zřejmé, že žalobce k tomuto plnění není povinen, je závěr soudu prvního stupně o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., kterého se žalované dostalo tím, že za ni bylo plněno, co měla po právu plnit sama, správný. V rozsahu žalobcem zaplacené částky totiž dluh žalované vůči , Anonymizováno, zcela zanikl.

18. Nelze přitom přehlédnout, že žalovaná ani po poučení soudem prvního stupně k prokázání tvrzení o existenci jí blíže neupřesněné dohody mezi ní a žalobcem, kterou měla být vyvrácena oprávněnost žalobcova nároku, tedy povinnosti prokázat její pohledávku vůči žalobci na zaplacení ceny blíže neoznačeného díla, neprokázala. K tomuto tvrzení v řízení před soudem prvního stupně navrhla účastnický výslech žalobce a výslech jejího prokuristy , jméno FO, . Výslechem prokuristy však toto tvrzení prokázáno nebylo a na provedení důkazu účastnickým výslechem žalovaná při jednání dne 8. 2. 2024 rezignovala. Za té situace, kdy žalobce se k jednání nedostavil a jeho omluva byla shledána jako opožděná, soud prvního stupně rozhodl, že tento důkaz proveden nebude a rozhodl na základě skutkových zjištění umožňujících mu právní posouzení věci ve věci rozhodl. Se žalovanou proto nelze souhlasit, že soud prvního stupně zanedbal poučovací povinnost či že nedostatečně zjistil skutkový stav.

19. Pokud se jedná o nová tvrzení žalované, které uvedla v rozporu s § 205a o. s. ř. teprve v průběhu odvolacího řízení, a důkazy k nim předložené, nelze k nim s ohledem na zásadu neúplné apelace přihlížet. Navíc je třeba souhlasit se žalobcem, že z faktury č. , tel. číslo, ze dne 2.4.2024 vystavené žalovanou po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, kterou na stavební práce na akci , Anonymizováno, , adresa, v celkové ceně 33 731 387,66 Kč započetla platbu žalobce ze dne 6. 4. 2020 jako zálohu, o kterou pak požadavek na zaplacení ceny díla snížila, nelze relevantní závěry s ohledem na její zjevnou účelovost dovozovat.

20. Stejně tak námitka žalované o promlčení žalobcem uplatněné pohledávky není důvodná. Jestliže žalobce zaplatil předmětnou částku na faktoringový účet žalované dne 6. 4. 2020, jak bylo prokázáno a ostatně bylo mezi účastníky od počátku řízení nesporné, začala promlčecí lhůta k vydání bezdůvodného obohacení podle § 619 o. z. ve spojení s § 621 o. z. běžet následujícího dne 7. 4. 2020. K jejímu uplynutí v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. by tak došlo dne 7. 4. 2023. V situaci, kdy žaloba byla podána dne 5.4.2023, je zřejmé, že se tak stalo před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty. Na tomto závěru nic nemění zjištění soudu prvního stupně o počátku prodlení žalované s úhradou, za který je třeba považovat až uplynutí přiměřené lhůty 30 dní od doručení žaloby (výzvy k úhradě).

21. S námitkou žalované poukazující na šikanózní chování žalobce vůči ní nelze rovněž souhlasit Přestože je ve spise na č. l. 18 založena výzva žalobce ze dne 12. 4. 2023, v níž žalovanou žádá o vrácení celkem 8 zápůjček, které jí měl poskytnout v období od 18. 3. 2020 do 7. 5. 2021, není možno z toho žádné závěry v neprospěch žalobce dovozovat. Na žalobci v tomto řízení bylo, aby prokázal jím uplatněný nárok vůči žalované, a to se mu nakonec i podařilo. Chování žalobce, který se snaží legální cestou o vydobytí pohledávky z doby obchodní spolupráce se žalovanou nelze považovat za zneužití jeho práva ve smyslu § 8 o. z.

22. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů ve výši 77 463 Kč, zahrnující náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání) po 30 140 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné právního zástupce k jednání z , právnická osoba, do , Anonymizováno, a zpět osobním autem ve výši 2 139 Kč, náhradu za ztrátu času cestou za 10 půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 13 444 Kč.