64 Co 39/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Timma Šmehlíka a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 o zaplacení 336 527,98 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 10. 2023, č. j. 39 C 227/2022-189 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25 882 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Označeným rozsudkem soud prvního stupně zcela zamítl žalobu o zaplacení 336 527,98 Kč s úrokem z prodlení a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 87 262 Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobkyni dosud nevzniklo právo fakturovat cenu za provedení díla. Účastníci ve smlouvě o dílo konkrétně specifikovali platební podmínky. Předávací protokol podepsaný objednatelem i zhotovitelem byl stanoven jako podmínka pro vznik práva zhotovitele fakturovat. I výkladem znění smlouvy bylo možné dospět pouze k tomu závěru, že strany sjednaly odlišný mechanismus pro plnění a úhradu faktur pro dílčí plnění (kde při nevrácení podepsaného zjišťovacího protokolu ve stanovené lhůtě, vzniklo marným uplynutím této lhůty právo fakturovat) a úhradu faktury konečné, kdy zaplacení ceny za dílo bylo sjednáno až po jeho předání a převzetí bez vad a nedodělků, na základě předávacího protokolu vystaveného zhotovitelem a potvrzeného objednatelem. Žalobkyně sice tvrdila, že fakturovala tak, jak bylo mezi účastníky běžné, tedy že po skončení prací byla bez dalšího vystavena faktura, ovšem nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by strany sjednaly změnu smlouvy v té podobě, že by ani při konečné fakturaci nemusela žalovaná společnost protokol o předání díla potvrdit. Pokud tedy stranami nebyl sepsán protokol o předání a převzetí díla (soud nehodnotí, z čí viny k podpisu nedošlo), nevzniklo právo žalobkyně fakturovat, ale pouze právo žalobkyně domáhat se nahrazení projevu vůle na straně žalované. Nelze také nechat bez povšimnutí, že žalobkyně prostřednictvím svého jednatele na jedné straně tvrdila, že měla za to, že postačuje předávací protokol mezi žalovanou a , Anonymizováno, , na druhé straně však opakovaně žalovanou vyzývala k podpisu protokolu o předání a převzetí díla. Námitku promlčení neshledal důvodnou. Strany ve smlouvě přesně sjednaly podmínky, za nichž byla žalobkyně oprávněna provádět fakturaci, nejedná se tedy o situaci, kdy by plnění bylo odvislé pouze od vůle objednatele (dlužníka) či zhotovitele (věřitele). Žalobkyně mohla vystavit fakturu pro zaplacení konečné ceny díla až po splnění podmínek uvedených ve smlouvě (jejichž splnění sama žalovaná popírá), a vymáhat pohledávku až poté, co uplynula lhůta splatnosti. Pokud ale nebyl sepsán předávací protokol, právo fakturovat nevzniklo, a promlčecí doba tedy ani nezačala plynout. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Žalobkyně v řízení prokazovala, že jí žalovaná k převzetí díla neposkytla potřebnou součinnost, ačkoliv byla k převzetí opakovaně vyzývána. Žalovaná se doplatku ceny díla nevyhýbala z důvodu „nesplnění podmínek“, ale na základě nepravdivého tvrzení, že jí dílo nebylo zaplaceno investorem. Judikatura, o níž soud rozhodnutí opřel, by neměla být vykládána v neprospěch strany, která své povinnosti splnila. Žalobkyně dílo provedla, žalované oznámila jeho dokončení a zaslala jí zjišťovací protokoly, na které žalovaná nereagovala, čímž porušila svou povinnost poskytnout součinnost potřebnou k předání díla, proto by nebylo po žalobkyni spravedlivé požadovat „splnění podmínek, jejichž splnění se nemůže nijak domoci.“ Pokud se žalovaná dovolává neexistence protokolu, jehož vystavení sama zmařila, dovolává se vlastní nepoctivosti, která by neměla požívat právní ochrany. Navrhuje změnu napadeného rozhodnutí tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Poukázala na čl. III odst. 4 – 6 smlouvy o dílo. Žalobkyně žalované nepředložila ani návrh předávacího protokolu, žalovaná nebyla vyzvána „ k převzetí díla na základě vypracovaného předávacího protokolu.“ Žalobkyně měla prokázat, že žalovaná odmítla podepsat předložený předávací protokol. Nebyla splněna podmínka řádné fakturace podle odst. 6 čl. III smlouvy, k fakturám nebyla připojena položková kalkulace. Zjišťovací protokoly byly adresovány a zasílány , Anonymizováno, ., netýkaly se žalované. Žalobkyně nemůže vycházet z toho, že pokud žalovaná předala dílo investorovi, může to nahradit předávací protokol mezi účastníky; jde o dva různé právní vztahy mezi různými osobami. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání neshledal opodstatněným. V přezkoumávané věci se žalobkyně domáhá doplatku ceny díla, které coby zhotovitel pro žalovanou jako objednatel provedla na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 10. 9. 2017. Dílem bylo navržení a provedení stavby a rádiové a datové komunikační sítě , Anonymizováno, , jako provozního celku spolu s dodáním veškeré dokumentace. Cena za dílo měla být hrazena podle článku III smlouvy o dílo zálohově až do výše 80 %, zbývajících 20 % se žalovaná zavázala uhradit po dokončení díla a jeho předání a převzetí bez vad a nedodělků, které by bránily řádnému užívání díla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k potvrzení a předání zjišťovacích protokolů, ta ale potřebnou součinnost neposkytla, současně ovšem neuplatnila žádné vady či nedodělky díla. Žalobkyni je známo, že dílo bylo převzato investorem – korporací , právnická osoba, ., smluvním partnerem žalované. Cenu díla žalobkyně řádně vyúčtovala dvěma fakturami, které žalované doručila. Žalovaná se bránila tím, že jí dílo nebylo předáno v souladu s uzavřenou smlouvou, nedošlo k řádnému předání díla, žalované nebyly předány ani zjišťovací protokoly a nebylo s ní jednáno o převzetí díla. Cena za dílo nebyla fakturována v souladu s předpisy o DPH nejpozději do 15 dnů od provedení. Dále namítla, že pohledávka žalobkyně je promlčena. Soud prvního stupně náležitě provedeným dokazováním správně a v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí zjistil skutkový stav, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení a ani účastníci správnost jeho skutkových zjištění nezpochybnili. Odvolatelka brojí proti právním závěrům, na nichž soud své rozhodnutí postavil, respektive nesouhlasí s ním v tom, že ve věci lze aplikovat judikaturu, ze které soud vyšel, neboť v jednání žalované spatřuje zneužití práva spočívající ve zmaření převzetí díla žalovanou. S tímto názorem žalobkyně odvolací soud nesouhlasí. Smlouvou o dílo se zhotovitel (žalobkyně) zavazuje provést objednateli (žalované) vymezené dílo, objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit jeho cenu. Právo na zaplacení ceny díla vzniká zhotoviteli podle ust. § 2610 občanského zákoníku (o. z.) provedením díla. Dílo je podle § 2604 o. z. provedeno tehdy, je-li dokončeno a předáno. Zákonná úprava tedy pro vznik práva zhotovitele na cenu díla vyžaduje splnění dvou podmínek: jeho dokončení, tedy faktické poskytnutí plnění, jež je jeho předmětem včetně předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu (§ 2605 odst. 1 věta prvá o. z.) a jeho předání objednateli. Předáním díla nutno (v obecné rovině) rozumět na sebe navazující jednání zhotovitele, který dává najevo, že dílo je dokončené a projevuje vůli odevzdat jej do faktické moci objednatele, a objednatele, který nabídnuté dílo, představující splnění závazku zhotovitele, přijímá. Zákonná úprava obecně nestanoví podobněji postup, jímž má být předání díla uskutečněno, tedy zásadně postačuje faktické jednání, z něhož lze odvodit schopnost a vůli stran dílo předat a převzít. Zákonná úprava regulující splnění závazku zhotovitele provést dílo je dispozitivní, tedy strany se od ní můžou odchýlit, což zahrnuje také možnost určit podmínky, které musí být naplněny, aby dílo bylo možno mít za provedené. Právě s důsledky takových ujednání, kdy si strany dohodnou, že součásti předání díla je vyhotovení písemného protokolu, v němž obě smluvní strany předání a převzetí díla písemně stvrdí, se vypořádává judikatura, kterou soud prvního stupně v řízení aplikoval. Tato judikatura je dlouhodobá a zásadně konstantní (Nejvyšší soud se od ní neodchýlil ani po změně právní úpravy účinné od 1. 1. 2014), a na relevantní skutkový stav zjištěný v posuzované věci bezpochyby dopadá. Plyne z ní (a to, nejen ze soudem prvního stupně přiléhavě zmíněného rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3948/2010), že pokud si smluvní strany jako podmínku předání a převzetí díla dohodly protokolární zápis, je vznik předávacího protokolu (včetně jeho podpisu objednatelem) nezbytnou podmínkou předání díla, tedy i jeho provedení a vzniku práva zhotovitele na zaplacení ceny díla. Že účastníci předání díla vyhotovením předávajícího protokolu podmínili je zřejmé z jejich ujednání obsaženého ve čl. III odst. 4 smlouvy o dílo, ve kterém dohodli, že „Konečná cena díla k úhradě bude stanovena na základě skutečně provedeného objemu prací a dodávek, potvrzeného zástupcem objednatele na předávacím protokolu, kterým bude předáno dokončené dílo.“ Předávací protokol tak je skutečně hmotněprávní podmínkou předání, jak ji vymezuje v rozhodovací praxi Nejvyšší soud, a je ho třeba odlišit o tzv. deklaratorního zápisu, tedy důkazního prostředku, který již proběhlé předání díla toliko potvrzuje (viz rozh. sp. zn. 23 Cdo 1505/2013 nebo sp. zn. 23 Cdo 996/2018). Nejen v uvedených rozhodnutích pak Nejvyšší soud dodává, že pokud byl předávací protokol dohodnut jako součást (podmínka) předání díla, nelze ji nahradit tzv. faktickým předáním, tedy zhotovitel se zaplacení díla nemůže úspěšně domáhat přesto, že prokáže, že dílo dokončil, plnil bezvadně, objednatel dílo fakticky užívá k určenému účelu či jej dokonce (tak jako k tomu došlo v projednávané věci) odevzdal třetí osobě. Není rovněž podstatné, z jakých důvodů k sepisu a podpisu předávacího protokolu nedošlo (viz např. rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1168/2011). Nejvyšší soud od výše shrnutých závěrů, které shledal ústavně konformními i Ústavní soud (usnesení III ÚS 1821/09) neustoupil ani v relativně nedávných rozhodnutích. V této souvislosti lze zmínit například rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, 32 Cdo 3505/202 či 23 Cdo 550/2022). Odvolací soud, byť jsou mu známy některé výhrady právní nauky domáhající se revize popsané praxe (např. , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, : Protokolární předání a převzetí díla jako hmotněprávní podmínka vzniku práva na zaplacení ceny – podnět ke změně rozhodovací praxe v Bulletin advokacie 4/2023) výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu respektuje a v poměrech posuzované věci neshledává přesvědčivé důvody, které by jej vedly k tomu, aby se od uvedených závěrů odchýlil. Ztotožňuje se tak s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně, pokud tvrdí, že dílo dokončila, žalovanou k převzetí díla řádně vyzvala a k jeho předání nedošlo pouze v důsledku prodlení žalované se splněním její povinnosti dokončené dílo převzít, se, musí nejprve domoci rozhodnutí, kterým bude uložena povinnost žalované dílo převzít, respektive nahrazení projevu její vůle a teprve v případě úspěchu v takovém řízení uplatnit nárok na zaplacení ceny díla (viz rozhodnutá Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1733/2017 nebo 33 Cdo 839/2022). Protože tak neučinila, soud prvního stupně její žalobu jako předčasnou správně zamítl. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že se plně ztotožňuje s tím, jak soud prvního stupně posoudil námitku promlčení vznesenou žalovanou včetně odůvodnění svého závěru v odst. 18 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, byť na zhodnocení této námitky jeho rozhodnutí nespočívá. Veden sdělenými důvody odvolací soud jako věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného a náležitě odůvodněného výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Také v odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšnou, má tak proti žalobkyni právo na náhradu nákladů, které v této fázi řízení k obraně svého práva účelně vynaložila. Její náklady sestávají z odměny jejího zástupce za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem) po 9 600 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč, cestovného za použití osobního automobilu k přepravě k jednání na trase , adresa, a zpět ve výši 870 Kč, náhrady promeškaného času ve výši 600 Kč a odpovídající DPH, které je zástupce žalované plátcem. V součtu činí náklady žalované 25 882 Kč, které jí odvolací soud přisoudil výrokem II tohoto rozsudku.