64 Co 438/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená rodné přijmení Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 382,51 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. dubna 2024, č. j. 20 C 7/2024-91

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 968 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 382,51 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení a smluveným úrokem, výrokem II žalobu co do úroku ve výši 7,99 % ročně z částky 8 837,51 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení zamítl a výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Nákladový výrok III soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tím, že neúspěch žalobkyně v řízení byl pouze nepatrný, a proto jí náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Za ty však považoval pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhradu nezastoupeného účastníka řízení za dva úkony spočívající v předžalobní výzvě a v podání žaloby po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Za neúčelné naopak označil náklady za právní zastoupení žalobkyně. Poukázal na to, že žalobkyně je inkasní agenturou, jejímiž členy jsou mimo jiné advokáti včetně zastupujícího advokáta , Jméno advokáta, . Pokud se žalobkyně za této situace nechala zastupovat advokátem, tak bez ohledu na to, zda ten je či není jejím statutárním orgánem nebo vlastníkem, nelze náklady na právní zastoupení hodnotit jako účelně vynaložené, jak plyne z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17 či rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2023, č. j. 25 Co 173/2023-164. Podotkl, že tím nijak žalobkyni neupírá právo na právní pomoc, náklady vynaložené na toto zastoupení jí však nemůže přiznat kvůli jejich neúčelnosti.

3. Žalobkyně se proti výroku III rozsudku včas odvolala. Poukázala na právo každého na právní pomoc v řízení před soudy zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Účastník řízení, a to včetně obchodní společnosti bez ohledu na její velikost či organizační strukturu, se proto může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí, a kterým může být především advokát. V tom případě pak také může uplatňovat jako účelně vynaložené náklady právního zastoupení advokátem, jak plyne z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3819/13. Stejně tak Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014 uvedl, že „odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje, by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník“. V jejím případě se o nic takového nejedná a náklady vynaložené na právní zastoupení jí měly být přiznány. Žalobkyně proto žádala, aby odvolací soud nákladový výrok rozsudku změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši ve výši 2 252 Kč, zahrnující soudní poplatek a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč a tři režijní paušály ve výši 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) a 21 % DPH ve výši 252 Kč, a aby jí také přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek v napadené části výroku III, a to podle § 214 odst. 2 o. s. ř. bez jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a s jejími argumenty se ztotožňuje.

5. Z obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném 12. 2. 2024 žalobkyně uplatnila po žalované nárok na zaplacení částky 12 382,51 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi její právní předchůdkyní , právnická osoba, . a žalovanou dne 27. 1. 2022. Soud prvního stupně se souhlasem účastníků rozhodl bez nařízení jednání a přezkoumávaným rozsudkem žalobě v převážné části vyhověl a pouze v nepatrné části příslušenství pohledávky žalobu zamítl. Otázku náhrady nákladů řízení správně posoudil z hlediska úspěchu účastníků v řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a rovněž správně dovodil, že žalobkyni jako v řízení v převážné části úspěšné náleží plná náhrada nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady však považoval pouze soudní poplatek a náklady nezastoupeného účastníka, a naopak jako neúčelné označil náklady za právní zastoupení s tím, že žalobkyně je inkasní agentura specializující se na vymáhání pohledávek a jejími členy jsou také advokáti. S takovým zjednodušeným posouzením se odvolací soud neztotožňuje.

6. Pouze situace, kdy právnickou osobu zastupuje advokát, který je současně statutárním orgánem společnosti, je řešena judikaturou (např. v rozsudku Nejvyššího soudu z 10. 5. 2005 sp. zn. 29 Odo 560/2004) s jednoznačným závěrem tak, že „advokát, který je současně statutárním orgánem společnosti oprávněným za ni jednat, není oprávněn společnost zastupovat v občanském soudním řízení jako její zástupce na základě plné moci“. Tento názor pak byl podpořen i Ústavním soudem v usnesení sp. zn. II. ÚS 3114/08, který za ústavně souladný označil závěr, že „pokud osoba hmotněprávně oprávněná jednat za stěžovatele pověřila zastupováním advokáta, který je členem představenstva stěžovatele, nejedná se o zmocnění advokáta v režimu zákona o advokacii, ale o pověření člena kolektivního statutárního orgánu podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“.

7. V projednávané věci je však situace odlišná, ostatně ani soud prvního stupně na tom, že by , tituly před jménem, , jméno FO, měl být statutárním orgánem žalobkyně, své rozhodnutí nezaložil. Z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že jejím statutárním orgánem je , jméno FO, jako předsedkyně představenstva a , tituly před jménem, , jméno FO, jako člen představenstva, kteří jsou oba oprávněni za společnost jednat a podepisovat se. Zmíněný , tituly před jménem, , jméno FO, zastává „pouze“ funkci člena dozorčí rady.

8. Pokud jde o zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je tzv. inkasní agentura vymáhající pohledávky postoupené jí za dlužníky původními věřiteli, čímž zřejmě hodlal naznačit, že by tedy k tomu měla být vybavena potřebným odborným personálem bez nutnosti nechat se zastupovat advokátem, nelze se s ním ztotožnit. Podle údajů vedených o žalobkyni v obchodním rejstříku je jejím předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a Činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence.

9. Soudem prvního stupně zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17, na kterém založil své rozhodnutí, na projednávanou věc podle odvolacího soudu nedopadá. V onom posuzovaném případě se jednalo o účastníka, který nebyl jen běžnou právnickou osobou s předmětem činnosti , právnická osoba, , bytů a nebytových prostor, jak se prezentoval, ale jednalo se o společnost, jejíž podnikatelská činnost spočívala ve vymáhání nároků z obohacení za užívání odkoupených pozemků zastavěných bytovými domy s cca 1500 vlastníky bytových jednotek, proti kterým žaloby cíleně podával. Ústavní soud proto dovodil, že „u tohoto účastníka s uvedeným podnikatelským záměrem byl nepochybně od počátku spojen předpoklad vedení značného množství soudních sporů a jeho postavení je tak výrazně bližší inkasní agentuře než podnikateli v oblasti realit. Takový účastník by proto měl pro správu svých pohledávek, které mají převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Jestliže je tento předpoklad obcházen tím způsobem, že se nechává právně zastoupit advokátem, jenž je jeho nepřímým vlastníkem, získává takový postup charakter zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť účelově navyšuje náklady s vymáháním pohledávek spojené“. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Přestože žalobkyně pohledávku proti žalované koupila od původního věřitele, z ničeho, a to na rozdíl od Ústavním soudem posuzovaného případu, neplyne, že je ve své podstatě inkasní agenturou,jejímž „podnikatelským záměrem“ je vymáhání odkoupených pohledávek za dlužníky a jejich účelové navyšování o náklady s vymáháním spojené. Jen z toho důvodu, že žalobkyně zřejmě také kupuje pohledávky od věřitelů a proti dlužníkům je vymáhá, jí nelze podle odvolacího soudu upírat právo nechat se v řízení zastoupit advokátem. To, že žalobkyně podává obdobné žaloby proti dlužníkům je pak zohledněna přiznáním náhrady nákladů řízení podle § 14b AT a nikoliv podle § 7 AT.

10. Ve shodě se žalobkyní odvolací soud odkazuje na článek 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, z něhož plyne právo každého, tj. i právnické osoby vlastněné (či spoluvlastněné) člověkem s právnickým vzděláním, který navíc vykonává advokátní činnost, jako je tomu v projednávaném případě, na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení. Žalobkyni je také třeba dát za pravdu v tom, že je garantována rovnost všech účastníků před zákonem. Účastníka proto nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající odměně advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám, popř. s tím, jak to učinil soud prvního stupně, že jeho právo nechat se právně zastoupit mu sice neupírá, ale náklady v té souvislosti vynaložené nepovažuje za účelné, a proto mu je nelze přiznat. Jak plyne z nálezu Ústavního soudu z 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13, na který žalobkyně poukázala, je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem využitím zmíněného ústavně zaručeného práva na právní pomoc nebo zda se jedná o jeho zneužití na úkor protistrany za účelem pouhého zvýšení nákladů řízení. O takovou posledně zmíněnou situaci spočívající ve zneužití právní pomoci s cílem generování zisku v podobě přisouzených nákladů řízení na úkor žalované, se však v případě žalobkyně, jak je již shora uvedeno, nejedná.

11. Pokud jde o soudem prvního stupně zmíněné usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 173/2023, v němž nebyly náklady vynaložené na právní zastoupení úspěšnému účastníku přiznány, jednalo se o situaci od projednávané věci odlišnou už jen v podobě tohoto účastníka.

12. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem , Jméno advokáta, na základě plné moci v souladu s § 24 odst. 1 a § 25 odst. 1 o. s. ř. Nelze přitom přehlédnout, že v průběhu řízení s ním bylo jako s právním zástupcem žalobkyně jednáno, pouze jemu, tedy nikoli žalobkyni, byly doručovány všechny písemnosti včetně přezkoumávaného rozsudku. Během celého řízení nebylo soudem prvního stupně ani naznačeno, že by snad měl ohledně jeho zastoupení nějaké pochybnosti. Odvolací soud se za popsané situace neztotožňuje se soudem prvního stupně, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení jen za soudní poplatek a náklady nezastoupeného účastníka. Na rozdíl od něj za účelně vynaložené považuje také náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepsání žaloby a předžalobní výzva) po 300 Kč a k tomu tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b AT, s navýšením o 21 % DPH ve výši 252 Kč. Z uvedených důvodů proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přezkoumávaný výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) podle § 7, bod 3 a § 11 odst. 2 písm. c) AT ve výši 500 Kč (tarifní hodnotou v odvolacím řízení je částka 1 252 Kč představující rozdíl mezi požadovanými a přiznanými náklady řízení), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 168 Kč.