64 Co 458/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované Anonymizováno sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 6. 2025, č. j. 14 C 162/2025-22,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním žalované napadené části, tedy ve výrocích I a III, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 296 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 9. 9. 2024.

2. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 6. 5. 2025 do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl, co se týče nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13 561 Kč (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost k zaplacení doplatku na soudním poplatku ve výši 510 Kč (výrok IV).

3. Tímto rozsudkem soud prvního stupně rozhodl bez jednání poté, co usnesením ze dne 5. 6. 2025, č. j. 14 C 162/2025-9, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k tomu, zda nárok uplatněný žalobou uznává či nikoliv s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že proti žalobě ničeho nenamítá. V rámci tohoto usnesení rovněž vyzval žalobce i žalovanou, aby se do 7 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s vyhlášením rozsudku bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo straně žalující doručeno dne 7. 6. 2025, straně žalované dne 16. 6. 2025 a to do datové schránky s tím, že uplynulo 10 dnů od dodání datové zprávy do datové schránky, aniž by se do schránky přihlásila žalovaná. Spolu s tímto usnesením byla žalované doručena i žaloba. Žalovaná na toto usnesení nijak nezareagovala, žalobkyně podáním ze dne 11. 6. 2025 dodala své vyjádření a kalkulace, jež mají dokládat, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně však nesdělila, že by nesouhlasila s vyhlášením rozsudku bez nařízení jednání. Za takových okolností soud prvého stupně rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., a to při splnění procesním právem předpokládaných podmínek, neboť z výše uvedeného plyne, že se předpokládal souhlas účastníků s tímto postupem, když byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. S vyhlášením předmětného rozsudku přitom byl spojen koncentrační účinek ve smyslu § 119a odst. 1, 2 o. s. ř. s tím, že po vyhlášení rozsudku účastníci přicházejí o možnost uvádět další skutečnosti a důkazy.

4. Soud prvního stupně v odvoláním napadeném rozsudku zdůraznil, že z předsmluvních informací a ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 9. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 15 % měsíčně do 12 měsíců; úrok (90 000 Kč) byl splatný ve splátkách 7 500 Kč měsíčně a jistina 50 000 Kč do 15. 8. 2025. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z poskytnutého úvěru, poplatky za zaslání upomínky 500 Kč a právo na zesplatnění jistiny úvěru v případě, že žalovaná neuhradí ani po dvou upomínkách dlužnou částku. Z upomínek z 20. 1. a 5. 2. 2025 bylo dále zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovanou o úhradu dlužné splátky splatné k 15. 1. 2025 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, doklad o odeslání poštou však nebyl doložen. Z předžalobní výzvy a zesplatnění úvěru z 21. 4. 2025 soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě do 5. 5. 2025.

5. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně došel k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. obč. zák., žalobkyně povinnosti vyplývající ze smlouvy (tedy poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč) splnila. Žalovaná však splátku splatnou dne 15. 1. 2025 a ani žádné další splátky ani po zaslání upomínek žalobkyni neuhradila. Žalobkyně tedy má právo na vrácení jistiny. Samotnou úvěrovou smlouvu soud prvého stupně posoudil jako neplatnou z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované spotřebitelky (úrok za rok dosahující 180 % jistiny, RPSN přesahující 800 %, smluvní pokuta počítaná nikoliv z výše dluhu, ale z celé jistiny úvěru). Proto uzavřel, že neplatnost smlouvy je třeba dovodit z její zjevné nespravedlnosti a rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z). Soud prvého stupně zároveň uzavřel, že žalobkyně nedostatečným způsobem prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 75 ZOSÚ. K tomu konstatoval, že příjem uváděný žalovanou ve výši 27 846 Kč byl na první pohled dostatečně vysoký, aby kromě svých dalších závazků a výdajů byla schopna hradit závazek z úvěrové smlouvy ve výši 7 500 Kč měsíčně, nicméně skutečné příjmy a především výdaje nebyly nikterak doloženy, stejně jako stav finančních prostředků na účtu žalované. Protože žalobkyně tyto údaje dále neprověřovala, je to dalším důvodem pro posouzení úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné pro porušení ust. § 86 ZOSÚ (§ 588 o. z.)

6. Na základě výše uvedeného pak soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně má právo na vydání plnění, které žalované na základě neplatné smlouvy poskytla ve smyslu § 2993 o. z., když toto plnění spočívá v poskytnuté jistině úvěru ve výši 50 000 Kč. Povinnost k zaplacení této částky soud žalované uložil spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. od data následujícího po datu splatnosti dle předžalobní výzvy, tedy od 5. 5. 2025. Ostatní plnění – náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč – požadovala žalobkyně dle neplatné smlouvy, a proto soud v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Protože žalobkyně neuspěla v řízení pouze v nepatrné části ve výši 1 000 Kč, soud prvního stupně jí zároveň přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř.

7. Rozsudek soudu prvního stupně žalovaná napadla včasným odvoláním, jež směřovala do výroků I a III, tedy do výroků, kterými jí byla uložena povinnost k zaplacení částky 50 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a povinnost k plné náhradě nákladů řízení. Odvolání odůvodnila tím, že žalovaná si nikdy žádný úvěr u žalobkyně nevzala, žádnou smlouvu se žalobkyní nikdy neuzavřela a nikdy s žalobkyní nejednala a žádné finanční prostředky od ní nezískala. Dodatečně zjistila, že došlo ke zneužití její identity ze strany sestry žalované jméno FO, která si na údaje žalované pořídila bankovní identitu v právnická osoba. a zřídila účet u Anonymizováno Žalovaná do spisu založila údajnou komunikaci mezi ní a její sestrou přes WhatsApp, z níž má vyplynout, že její sestra se ke zneužití identity žalované přiznává. Žalovaná navrhla, aby soud k důkazu provedl výpisy z účtů Anonymizováno, kam byly nejspíše finanční prostředky ze strany žalobkyně zaslány, jakož i záznamy z výběrů z bankomatu, kde bude zřejmá identita sestry žalované. Žalovaná rovněž navrhla výslech své sestry. K okolnosti, že nijak nereagovala na usnesení soudu prvního stupně z 5. 6. 2025, č. j. 14 C 162/2025-9 (v němž byla vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s vyhlášením rozsudku bez jednání) žalovaná uvedla, že pobyt má nahlášen na úřadě, protože nedostala souhlas s trvalým pobytem od nájemce. Svoji datovou schránku nemá propojenou s telefonem a nečekala, že by jí do datové schránky byla zasílána nějaká pošta, s úřady nic nevyřizovala a o úvěru nic nevěděla. Má za to, že by žaloba měla být zamítnuta, protože ona žalobkyni nic nedluží. Výše uvedené argumenty pak strana žalovaná zopakovala při jednání dne 2. 9. 2025.

8. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila s tím, že pasivita žalované nemůže jít k tíží protistraně. Jde-li o údajné zprávy o komunikaci mezi žalovanou a její sestrou, žalobkyni není jasné, proč proti osobě, která měla údajně spáchat úvěrový odvod nebylo ze strany žalované podáno trestní oznámení. Má za to, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobkyně a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Předně odvolací soud odkazuje na korektní skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, jdeli o posouzení žalobního požadavku. Již výše odvolací soud uvedl a odůvodnil, že s vyhlášením rozsudku ze strany soudu prvního stupně je ve smyslu § 119a odst. 1, 2 o. s. ř. spojen účinek tzv. koncentrace řízení. Po jeho vyhlášení účastníci přicházejí o možnost tvrdit další skutečnosti ve svůj prospěch a označovat důkazy o nich, a to až na zákonné výjimky uvedené v ust. § 205a o. s. ř. Výjimky uvedené v § 205a o. s. ř. přitom v daném případě nebyly naplněny. Tvrdí-li žalovaná, že ona sama smlouvu o úvěru se žalobkyní nepodepsala a finanční prostředky nebyly jí poskytnuty s tím, že její identity zneužila její sestra jméno FO, které finanční prostředky byly zaslány na účet, jde o skutečnost, kterou žalovaná měla a mohla uvádět do doby vyhlášení prvostupňového rozsudku. Žalovaná však zůstala do té doby zcela pasivní, přestože jí usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 6. 2025, č. j. 14 C 162/2025-9, v němž byla vyzvána k tomu, aby uplatnila vůči žalobě námitky, bylo doručeno do její datové schránky, a to uplynutím 10 dnů od dodání jeho dodání. Bylo věcí žalované, aby se do datové schránky řádně a včas přihlásila, a uplatnila včas své skutkové námitky vůči žalobě. Okolnosti, které žalovaná uvádí až v odvolání na svoji obranu, jí přitom musely být známy již v době, kdy jí předmětné usnesení spolu se žalobou bylo do datové schránky doručeno, nejde „nové“ skutečnosti.

11. Tvrzení žalované, že datovou schránku nemá propojenou se svým telefonem a že nečekala, že by datová schránka byla ze strany úřadů případně soudů využívána k doručování úředních písemností, nelze vyhodnotit jinak než k tíži žalované. To, že v době doručování s úřady nic nevyřizovala a o úvěru nic nevěděla, ji neomlouvá a neposkytuje jí prostor k dodatečnému naplnění jejího důkazního břemene s poukazem na to, že je neunesla včas „bez své viny“, protože je věcí každého adresáta, jemuž jsou soudní písemnosti doručovány, aby si úřední a soudní písemnosti přebíral v místě, které je pro doručování určeno. Za právě uvedených okolností je tedy třeba respektovat skutkový a důkazní „stopstav“, který byl ve věci nastolen při vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku. Žalovanou navržené důkazy (elektronická komunikace mezi ní a sestrou, výslech její sestry jméno FO, výpisy z účtů její sestry a záznamy o výběru její sestry z bankomatu) přitom směřují k novému zjištění skutkového stavu, což je však v projednávané věci nepřípustné. Proto ani odvolací soud tyto důkazy nemohl provést. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části potvrdil jako věcně správný. Jde-li o rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení, i v této části lze pro stručnost odkázat na přiléhavé odůvodnění uvedené v rozsudku soudu prvního stupně.

12. Protože žalobkyně byla i v odvolacím řízení zcela úspěšná, je namístě jí v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznat plné právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestávají z odměny advokáta ve výši 3 100 Kč + 21 % DPH a dále z jednoho režijního paušálu á 450 Kč + 21 % DPH, tedy ve výši úhrnem 4 296 Kč. Předmětným úkonem advokáta přitom bylo jeho vyjádření k odvolání ze dne 19. 8. 2025. Povinnost žalované k náhradě nákladů řízení odvolací soud přitom stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonnou třídenní, ke stanovení delší lhůty nebyl shledán žádný důvod. Proti tomuto rozsudku lze za splnění podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.