64 Co 468/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 naposled pobytem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 jako opatrovníkem sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 810 868,33 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. května 2024, č. j. 14 C 38/2024-90

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 63 384 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 938 759,05 Kč s úrokem ve výši 9,99 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, v obou případech z částky 808 768,33 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 106 358,40 Kč (výrok II) do tří dnů od právní moci rozsudku. Vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 10. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně a poplatky stanovenými ceníkem formou pravidelných měsíčních splátek po 10 693 Kč vždy do 18. dne měsíce počínaje březnem 2022. Žalovaná povinnost ze smlouvy porušila, jak dokládá platební historie úvěru, a proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr ke dni 30. 11. 2022 zesplatnila, k tomuto dni vyčíslila na 808 768,33 Kč a žalovanou dne 18. 7. 2023 vyzvala k jeho úhradě. Protože se tak nestalo, žalobkyně žalobou požadovala přiznání částky 810 868,33 Kč na jistině úvěru spolu se specifikovaným smluveným úrokem a zákonným úrokem z prodlení.

2. Přestože to soud prvního stupně v rozsudku nevyjádřil, je z obsahu spisu zřejmé, že v situaci, kdy je žalovaná státním občanem Bulharské republiky, dovodil příslušnost českého soudu z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a za rozhodné právo považoval právní řád České republiky. Na skutečnost, že žalovaná měla trvalý pobyt občana EU na území České republiky evidovaný od 17. 6. 2021 do 7. 7. 2022 a v době zahájení řízení byl její pobyt neznámý, pak reagoval tím, že žalované ustanovil podle § 29 odst. 3 o. s. ř. procesního opatrovníka.

3. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaná uzavřely platnou smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované za dohodnutých podmínek úvěrové prostředky, které žalovaná nesplácela, a proto je povinna je žalobkyni vrátit včetně dlužných poplatků a spolu se smluveným úrokem a zákonným úrokem z prodlení.

4. Jako nedůvodné soud prvního stupně odmítl námitky opatrovníka žalované, který poukazoval na to, že při sjednání úvěrové smlouvy nebyla spolehlivě ověřena totožnost žalované, že nebyla dostatečně prověřena její schopnost úvěr splácet a že žalobkyní požadované poplatky byly určeny pouze v ceníku, který nebyl součástí samotné smlouvy, a proto je podle § 1800 o. z. neplatný z důvodu jeho zjevné nevýhodnosti. K tomu soud prvního stupně uvedl, že identifikace žalované provedená průkazem povolení k pobytu obsahujícího i její fotografii, je zcela dostačující, neboť je srovnatelná se situací, pokud by se žalovaná při uzavření smlouvy identifikovala občanským průkazu či cestovním pasem. Ceník o poplatcích byl stejně jako všeobecné obchodní podmínky podle článku 1.1 nedílnou součástí smlouvy, navíc se jedná o obvyklý postup, který nijak nevybočuje z obdobných úvěrových smluv. Kromě toho sjednané poplatky pohybující se v řádech stokorun nejsou nepřiměřené k výši úvěru. Stejně tak úvěruschopnost žalované byla dostatečným způsobem prověřena před uzavřením úvěrové smlouvy nahlédnutím žalobkyně do příslušných databází a interních informací a také získáním informací o příjmech a výdajích a majetkových poměrech přímo od žalované. Vyhodnocena pak byla v listině označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta se závěrem, že úvěr lze žalované poskytnout.

5. Soud prvního stupně z toho důvodu žalobkyni požadovanou částku v celkové výši 938 759,05 Kč, která zahrnuje jistinu ve výši 810 868,33 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 51 394,80 Kč a úrok z prodlení ve výši 76 495,92 Kč, přiznal. , adresa, s ní žalobkyni rovněž přiznal smluvený úrok a podle § 1970 o. z. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny vždy od 18. 7. 2023 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 32 435 Kč a náklady právního zastoupení za pět jím specifikovaných úkonů právní služby po 11 580 Kč, pět režijních paušálů po 300 Kč, cestovné zástupce z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět k jednání ve výši 1 634 Kč, náhradu za ztrátu času cestou k jednání za pět půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH.

6. Proti rozsudku se žalovaná prostřednictvím opatrovníka včas odvolala. Stejně jako v řízení před soudem prvního stupně opatrovník namítl, že při uzavření smlouvy nebyla prověřena totožnost žalované. Za dostatečný důkaz o provedení identifikace osoby pro účely uzavření smlouvy nelze podle něj považovat povolení k trvalému pobytu č. , Anonymizováno, opatřené fotografií, neboť nelze spolehlivě prokázat, že se jedná o foto žalované, jejímž jménem byla smlouva uzavřena. V situaci, kdy je žalovaná neznámého pobytu, tak není možné porovnat fotografii z povolení k trvalému pobytu s její skutečnou podobou a tím nade vší pochybnost prokázat, že smlouva byla skutečně uzavřena žalovanou. Při prověřování příjmů a majetkových poměrů žalované měla být podle něj lépe posouzena její schopnost měsíční splátku splácet, neboť pokud by to žalobkyně řádně prověřila, nemohla by žalované úvěr ve výši 800 000 Kč poskytnout. Opatrovník žalované se rovněž ohradil proti zjištění soudu prvního stupně, že ceník poplatků byl součástí smlouvy. V situaci, kdy nebylo prokázáno, že smlouvu žalovaná skutečně uzavřela, z ničeho podle něj neplyne, zda se mohla s ceníkem, který navíc součástí smlouvy nebyl, seznámit a porozumět mu. V neposlední řadě poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, podle kterého účastníku řízení musí být dána možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale také označit důkazy, jejichž provedení pro zjištění svých tvrzení pokládá za potřebné. Podle něj soud prvního stupně této povinnosti nedostál a žalované neumožnil spravedlivý proces. Z těchto důvodů opatrovník žalované žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku a s jeho odůvodněním se ztotožnila.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a §212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že nárok žalobkyně plyne z účastníky dne 10. 2. 2022 uzavřené smlouvy o úvěru. Tato smlouva byla uzavřena v souladu s § 2395 a násl. o. z. platným způsobem a její součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník poplatků, jak soud prvního stupně správně uvedl. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 800 000 Kč, který byl určen převážně na konsolidaci jejího předchozího úvěru, a to za dohodnutých podmínek spočívajících v povinnosti žalované jej řádně splácet spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 10 693 Kč až do 18. 2. 2032. Této povinnosti si žalovaná byla či musela být jako dospělý svéprávný člověk s rozumem průměrného člověka (§ 4 odst. 3 o. z.) nepochybně vědoma. Ve smlouvě byla také jasně uvedena RPSN 10,62 % a ze smlouvy je rovněž patrné, že úvěr nebyl ničím zajištěn.

10. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 10. 2. 2022 žalovaná popsala své osobní a majetkové poměry, uvedla název a adresu jejího zaměstnavatele (, právnická osoba, ), od kdy a za jaký příjem u něj pracuje (24 312 Kč/měsíčně), jaké jsou její měsíční výdaje (5 000 Kč) a prokázala se dokladem totožnosti, kterým bylo povolení k trvalému pobytu na adrese , adresa, , platné do 16. 6. 2031. Ostatně žalobkyně nepochybně tyto údaje o žalované v situaci, kdy se žalovanou rok před tím uzavřela jinou úvěrovou smlouvu (vedenou na úvěrovém účtu , Anonymizováno, ), na základě které jí poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč, znala. Na rozdíl od opatrovníka žalované odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje za dostatečný důkaz o tom, že předmětnou smlouvu uzavřela žalovaná, průkaz o povolení k trvalému pobytu opatřený její fotografií, z něhož muselo být , Anonymizováno, , která za žalobkyni při uzavření smlouvy se žalovanou jednala, zřejmé, že skutečně jedná se žalovanou a nikoli s osobou, která by se za ni vydávala. To, že ceník poplatků byl součástí smlouvy, plyne přímo z článku 1.1 smlouvy, jak soud prvního stupně správně uvedl.

11. Výpisy z úvěrového účtu žalované č. , hodnota, za období od 1. 2. 2022 pak prokazují, že dne 10. 2. 2022 byla na tento účet žalobkyní připsána částka 508 161,49 Kč (zbývající část úvěru ve výši 292 187,71 Kč byla použita na konsolidaci zmíněného jiného úvěru poskytnutého žalované ve výši 300 000 Kč), a také že žalovaná úvěr splácela, resp. že z účtu byly sraženy dvě splátky po 10 693 Kč. To, že se jednalo o účet, jehož majitelem byla žalovaná, tedy předložené bankovní výpisy jednoznačně prokazují.

12. Stejně tak úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru žalobkyní provedena, jak prokazuje k tomu předložený důkaz „Posouzení úvěruschopnosti klienta“. Pokud žalobkyně na základě informací, které o žalované již z minulosti měla, a dále na základě informací, které jí žalovaná o sobě poskytla, popř. těch, které si o žalované opatřila, vyhodnotila situaci tak, že je žalované možno úvěr ve výši 800 000 Kč, resp. ve výši cca 500 000 Kč, poskytnout, což ostatně žalovaná potvrdila tím, že splátky po určitou dobu prováděla, nelze dát opatrovníku žalované za pravdu, že žalobkyně zákonnou povinnost v podobě neprověření úvěruschopnosti porušila.

13. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyně nárok vůči žalované z předmětné smlouvy o úvěru beze zbytku prokázala, a proto soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobkyni požadovanou částku včetně specifikovaného příslušenství přiznal. Z ničeho přitom nelze dovodit, že by tím žalované upřel právo na spravedlivý proces ve smyslu opatrovníkem žalované zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94. Ostatně ani opatrovník v tomto směru kromě obecné proklamace nic konkrétního neuvedl. Z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla vůči žalované přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání) po 11 580 Kč podle § 7, bod 5 a § 11 odst. 1 AT, dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné zástupce žalobkyně k jednání z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět osobním autem ve výši 1 473,12 Kč, náhrada za ztrátu času cestou k jednání za šest půlhodin po 100 Kč a k tomu 21 % DPH, požadovaná žalobkyní ve výši 5 115,60 Kč. Po navýšení o zaplacený soudní poplatek ve výši 32 435 Kč se tak jedná po zaokrouhlení o částku 63 384 Kč.

15. O odměně opatrovníka žalované rozhodne soud prvního stupně podle § 140 odst. 2 o. s. ř.