64 Co 54/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Timma Šmehlíka a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 194 851,17 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 11. 2023, č. j. 15 C 87/2023-31 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 107 481,28 Kč s úrokem ve výši 14 399,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11 915,22 Kč za dobu od 24. 8. 2022 do 28. 2. 2023 a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 118 476,07 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 57 685,75 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 87 369,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 1. 3. 2023 (I), zamítl žalobu o zaplacení 104 076,28 Kč, 3 405 Kč, 14 399,79 Kč a 11 915,22 Kč s úrokem z prodlení ze základu 118 476,07 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení (II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že nemohl žalobě vyhovět ve vztahu k poplatkům 3 405 Kč, úroku 14 399,79 Kč a úroku z prodlení 11 915,22 Kč. Není zřejmé, k placení jakých konkrétních poplatků se žalovaný měl zavázat, bez čehož nelze posoudit, zda k těmto povinnostem patřilo placení právě částky 3 405 Kč. Splátka měla podle žalobkyně zahrnovat také platbu úroku, zřejmě úroku sjednaného v poměru 17,7 %. Ani zde však již z žalobních tvrzení nebylo zřejmé, jaká část splátky byla platbou úroku a jaké tyto platby úroku (splátky) tvoří právě žalovaných 14 399,79 Kč. Úrok obdobně i úrok z prodlení 11 915,22 Kč nebyly vztaženy k žádné konkrétní jistině, ke konkrétnímu období a výši úročení. Ve vztahu k úroku z prodlení měl soud pochybnosti také ohledně tvrzení o dřívější splatnosti úvěru podle výzvy žalobkyně k placení ze dne 23. srpna 2022. Z dokazování vyplynulo, že (zesplatňující) dopis z takovou výzvou je datován až dnem 25. srpna 2022, přičemž prohlašuje úvěr za splatný již „ke dni“ 23. srpna 2022. S ohledem na § 570 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z) není tedy jasné, z čeho žalobkyně dovozovala splatnost úvěru dříve, než se s jejím dopisem mohl žalovaný seznámit. Žalobkyně ale ani nijak neprokazovala, že by dopis s touto výzvou žalovanému vůbec kdy doručila. Doručení žalovanému (resp. podání k poštovní přepravě) z nějž soud mohl po dokazování vycházet, se týkalo až předžalobní výzvy ze dne 1. března 2023. Žalobkyně dále neprokázala, že peněžní prostředky tvořící úvěr v celé jí tvrzené výši žalovanému poskytla. Z úvěrové smlouvy zjistil, že úvěr byl účelově vázán na zaplacení dalšího dluhu žalovaného pouze v části 102 923,72 Kč, a to k uspokojení jedné (jiné) pohledávky žalobkyně. Ve zbytku 104 076,28 Kč měly být úvěrové peníze převedeny na běžný účet žalovaného. Protože žádný z účastníků netvrdil, že by ona další pohledávka žalobkyně proti žalovanému nyní existovala, vycházel soud z toho, že došlo k jejímu zániku zaplacením způsobem, sjednaným právě v úvěrové smlouvě ze dne 23. října 2020. Ohledně zbylé části úvěru však žalobkyně neoznačila žádný významný důkaz, jímž by prokázala jeho poskytnutí. Mezi důkazními návrhy se vedle samotné smlouvy objevil pouze výpis z úvěrového účtu. Důkazní hodnota této soukromé písemnosti, která již žalovaným nebyla nijak potvrzována, byla ovšem mizivá s ohledem na ustanovení § 565 o.z. Soukromá sumarizace transakcí vedená úvěrovým věřitelem proto za této procesní situace nemůže prokázat poskytnutí úvěrových peněz úvěrovanému v části 104 076,28 Kč. Jestliže tedy soud zjistil poskytnutí úvěru jen v částce 102 923,72 Kč, z nějž mělo být žalovaným zaplaceno 15 553,83 Kč (, tel. číslo, ,, Anonymizováno, ), zbývá k vrácení úvěru již jen 87 369,89 Kč. Ve zbytku 104 076,28 Kč (191 446,17 – 87 369,89) proto byla žaloba na zaplacení (vrácení) úvěru zamítnuta pro neunesení důkazního břemene. Úrok z prodlení ze základy 87 369,89 Kč byl žalobkyni přisouzen od 1. 3. 2023, od kteréžto doby byl žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. Nákladový výrok soud odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, kterému v něm žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému výroku II a závislému výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné odvolání. Existence pohledávky ve výši 104 076,28 Kč vyplývá ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konkrétně z čl. III. bodu 1 písm. b), podle kterého banka poskytne žalovanému „zbývající část jistiny úvěru neúčelově ve prospěch Běžného účtu č. , č. účtu, “. Tato částka byla v souladu se Smlouvou zaslána na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, , což prokazuje výpis z běžného účtu. Rovněž z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že na tento účet žalobce poskytnul žalovanému úvěrové peníze. Prokazování poskytnutí úvěrových peněz pouze výpisem z úvěrového účtu je v souladu s běžnou soudní praxí. A rovněž Nejvyšší soud v usnesení 32 Cdo 581/2014 mimo jiné uvádí: „Dovodil-li odvolací soud, že v rozporu s požadavkem určitosti návrhu je i odkaz na platební historii, z níž by měl soud zjišťovat, jaké úroky a poplatky hodlala žalobkyně v návrhu uplatnit, pak Nejvyšší soud považuje za běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu, neboť je nadbytečné opisovat výši úroku a úroku z prodlení z tohoto účtu, a soudy je tato skutečnost akceptována, je-li výpis z účtu přehledný.“ Soud ve výše uvedeném výroku II. dále zamítl žalobcem požadovanou částku ve výši 3 405 Kč, neboť měl za to, že nebylo zřejmé, z jakých konkrétních poplatků se skládá. Dluh žalovaného na poplatcích ve výši 3 405 Kč žalobkyně podrobně rozepsala ve svém vyjádření ze dne 24. 5. 2023. Požadovanou částka za kapitalizovaný úrok ve výši 14 399,79 Kč od 23. 10. 2020 do 23. 8. 2022 a za kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11 915,22 Kč od 24. 8. 2022 do 28. 2. 2023 zamítl soud z důvodu, že mu z žalobních tvrzení nebylo zřejmé, jaká část splátky byla platbou úroku a jaké tyto platby úroku (splátky) tvoří požadované částky. K tomu žalobce soudu sděluje, že tyto platby podrobně rozepsal ve svém Vyjádření k výzvě soudu ze dne 24. 5. 2023 a rovněž vyplývají z Platební historie a Výpisů z úvěrového účtu k žalobě podané dne 21. 3. 2023 přikládal i poštovní podací arch ze dne 26. 8. 2022, na němž je uvedené jméno (, Jméno zainteresované osoby 0/0, ) a adresa žalovaného (, jméno FO, , Anonymizováno, , adresa, ). Tím žalobce prokazuje, že dopis o zesplatnění úvěru žalovanému odeslal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Navrhl, aby odvolací soud v napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě plně vyhověl. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, v celém řízení zůstal naprosto pasivní. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soud prvního stupně v části odvoláním dotčené podle § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání je důvodné. V posuzované věci se žalobkyně domáhá úhrady nesplacené části spotřebitelského úvěru, který podle žalobních tvrzení poskytla žalovanému ve výši 207 000 Kč na základě výše uvedené smlouvy z 23. 10. 2020, spolu s úrokovým příslušenstvím (úrok i úrok z prodlení) a s cenou za plnění poskytnutá v souvislosti s úvěrem (tzv. poplatky). Soud prvního stupně dovodil, že smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, účastníci uvedeného dne uzavřeli, a přesto, že ji výslovně právně nehodnotil, je z kontextu odůvodnění rozhodnutí zřejmé, že ji považoval za smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., s čímž se odvolací soud ztotožňuje. Pravomocným výrokem I napadeného rozsudku žalovaného zavázal k úhradě neuhrazeného zůstatku jistiny, který stanovil z částky 102 923,72 Kč, v kterémžto rozsahu vzal tvrzení žalobkyně o poskytnutí úvěrového peníze za prokázané, a od níž odečetl žalovaným provedené úhrady ve výši 15 553,83 Kč, a úroků z prodlení od 1. 3. 2023. Vycházel přitom z písemných důkazů předložených žalobkyní, jiné důkazy účastníci neoznačili. Dokazování bylo provedeno při jednání, kterého se žádný z účastníků, řádně k němu předvolaných, nezúčastnil. Jelikož odvolací soud naznal, že ze soudem prvního stupně provedených důkazů lze dospět k jiným skutkovým zjištěním, než která učinil soud prvního stupně, část z nich v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř zopakoval. Tímto postupem ze smlouvy o úvěru zjistil i to, že v rozsahu 104 076,28 Kč se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr bezhotovostním převodem této částky ve prospěch jeho běžného (bankovního) účtu č. , č. účtu, , a že pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla žalobkyně oprávněna „prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta (žalovaného) vůči bance (žalobkyně) z ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy klienta za ihned splatné …“ (článek IV odst. 11 smlouvy). Podle článku II se žalovaný zavázal úvěr spolu s dohodnutým úrokem v konstantní výši 17,70% splatit 108 anuitními splátkami ve výši 3 843,92 Kč, spolu s tím se zavázal hradit pojistné v měsíční výši 381 Kč. Z výpisu běžného účtu vedeného u žalobkyně pod č. , č. účtu, (tj. účet označený ve smlouvě o úvěru jako platebním místo pro úhradu úvěrového peníze) ze dne 23. 10. 2020 vzal odvolací soud za prokázané, že žalobkyně toho dne uhradila žalobci částku 104 076,28 Kč – jako důvod platby je ve výpisu uvedeno čerpání úvěru. Platbu prokazuje i výpis z úvěrového účtu z téhož dne. Dopisem z 25. 8. 2022 žalobkyně žalovanému sdělila, že z důvodu prodlení žalovaného využila svého práva změnit splatnost neuhrazeného zůstatku úvěru, a to ke dni 23. 8. 2022 (tzv. zesplatnění), dluh vyčíslila částkou 191 446,17 Kč (jistina), 14 399,79 Kč (dlužné úvěrové úroky k 23. 8. 2022) a 3 105 Kč (dlužné poplatky ke dni odeslání dopisu). Odeslání dopisu žalobkyně prokázala podacím archem prokazujícím odevzdání dopisu poskytovateli poštovních služeb k doručení žalovanému; tento podací arch žalobkyně předložila již soudu prvního stupně, který tento důkaz zjevně pominul. Pokud jde o požadované poplatky, žalobkyně důvodně poukazuje na to, že je v prvoinstančním řízení jednoznačně vymezila, tedy uvedla, jaký je právní důvod tohoto kterého poplatku i jeho výše, a to v souladu se Sazebníkem poplatků platným od 18. 4. 2019, který účastníci učinili součástí uzavřené smlouvy o úvěru; i tuto písemnost, kterou měl soud prvního stupně k dispozici, odvolací soud provedl k důkazu. Z uvedených zjištění je třeba uzavřít, že skutkové závěry soudu prvního stupně, které jej vedly k zamítnutí části žaloby, nemají v provedeném dokazování oporu. Žalobkyně prokázala poskytnutí úvěru v celém rozsahu dohodnutém v úvěrové smlouvě, a to právě předloženými výpisy z obou bankovních účtů. Odvolací soud stejně jako žalobkyně považuje výpisy bankovních účtů vyhotovené bankami za běžný důkazní standard k prokázání platebních , podezřelý výraz, v nich zachycených, nejsou-li zjištěny žádné jiné skutečnosti, které by zavdávaly důvod k pochybnostem o jejich správnosti; takové okolnosti zjištěny nebyly. Stejně tak žalobkyně prokázala, že v souladu s úvěrovou smlouvou využila svého práva změnit jednostranným právním jednáním vůči žalovanému splatnost, neuhrazené jistiny úvěru přičemž prokázala i to, že písemnost zachycující toto právní jednání žalobkyně bylo žalovanému zasláno na adresu, kterou si žalovaný ke komunikaci s žalobkyní zvolil. Splatnost nároků uplatněných v řízení je proto vyvoláno tímto jednáním žalobkyně, nikoliv až tzv. předžalobní výzvou. Žalobkyně vylíčila všechny rozhodné skutečnosti odůvodňující její právo na úhradu „poplatků“ v celkové výši 3 405 Kč (viz č. l. 15-17), sazebníkem pak prokázala, že tyto poplatky vůči žalovanému nárokuje v dohodnuté výši. Ve stejném vyjádření žalobkyně vyčerpávajícím způsobem odůvodnila i úrok z úvěru dlužný ve výši 14 399,79 Kč ke dni 23. 8. 2023; celková výše úroku, který měl být žalovaným zaplacen k tomuto dni, je navíc jednoznačně určena samotnou úvěrovou smlouvu a žalovaný v řízení netvrdil, že by na něj zaplatil více, než jak plyne z vyčíslení dluhu žalobkyní. Totéž platí i pro úrok z prodlení za dobu od 24. 8. 2022 do 28. 2. 2023 vyjádřený částkou 11 915,22 Kč, kterážto odpovídá výši úroku z prodlení stanovené v této době právními předpisy a výši základu, z něhož běží. Žaloba je proto v celém rozsahu opodstatněná. Veden sdělenými důvody odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. v napadené části změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalovaného zavázal tak, jak plyne z výroku I tohoto rozsudku. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soudu rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla plně úspěšná žalobkyně, která má proti žalovanému právo na náhradu nákladů, které v něm účelně vynaložila k uplatnění svého práva. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 795 Kč a soudního poplatku ve výši 5 375 Kč, odměny zástupce za dva úkony právní služby ve výši 8 900 Kč (převzetí věci, žaloba), jednoho úkonu ve výši jedné poloviny této částky (předžalobní výzva), dva úkony právní služby po 5 420 Kč (odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem), pětkrát režijní paušál po 300 Kč, náhrada zmeškaného času advokáta ve výši 600 Kč, cestovné a použití osobního automobilu k jednání před odvolacím soudem ve výši 1555,88 Kč a odpovídající DPH. Celkem 57 685,75 Kč.