64 Co 552/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. července 2024, č. j. 12 C 86/2024-19

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 11. 3. 2024 do zaplacení, a ve výroku II, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 11. 3. 2024 do zaplacení, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 218 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 130 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 11. 3. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 25 346,50 Kč, v obou případech do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tím o nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo dne 28. 12. 2023, kdy žalobkyně provedla na její účet mylnou platbu ve výši 130 000 Kč. Učinil tak rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. poté, co se žalovaná na kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř., která jí byla doručena dne 29. 5. 2024 do datové schránky, do zákonem stanovené 30denní lhůty, tj. do 28. 6. 2024, nevyjádřila. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 200 Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 6 300 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), jeden úkon poloviční ve výši 3 150 Kč podle § 11 odst. 1 AT, tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 3 496,50 Kč.

2. Proti rozsudku se žalovaná včas odvolala. Namítla, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny podmínky, neboť žalobkyně v žalobě nevylíčila veškerá rozhodná skutková tvrzení a nepředložila takové důkazy, aby mohlo být rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Žalovaná dále namítla, že nebyla řádně poučena ve smyslu § 114b o. s. ř. a že nemohla účastnit jednání, takže neměla možnost uvést a prokázat rozhodné skutečnosti týkající se právního důvodu přijetí předmětné částky a její splatnosti. Podotkla, že od počátku bylo soudu zřejmé, že část pohledávky ve výši 20 000 Kč již žalobkyni uhradila. Z toho důvodu žádala, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Jako nepravdivé odmítla argumenty žalované o nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovaná měla 30denní lhůtu, aby se vyjádřila k žalobě, čehož přes poučení, kterého se jí dostalo, nevyužila. Přitom ani z jejího odvolání nevyplývá, proč tak neučinila, tedy jaké důvody jí ve vyjádření bránily. Na závěr uvedla, že žalovaná jí částku 20 000 Kč uhradila až po podání žaloby, což by v případném exekučním návrhu samozřejmě zohlednila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a §212a o. s. ř., včetně řízení, které mu předcházelo, přihlédl k argumentům žalované a vyjádření žalobkyně a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Ve věci rozhodl po nařízeném jednání v nepřítomnosti žalované poté, co její žádosti o odročení jednání nevyhověl.

5. Žalovaná se z jednání u odvolacího soudu nařízeného na úterý 4. 2. 2025 omluvila v neděli 2. 2. 2025 e-mailem zaslaným , jméno FO, , který žádal o odložení jednání z důvodu jeho zdravotní indispozice – COVID. Poté co mu bylo telefonicky sděleno, že jeho žádosti o odročení není vyhověno, neboť omluvu soud nepovažuje ani za včasnou, a ani ze řádně doloženou, když navíc jednatelkou společnosti je , jméno FO, , tak doplnil, že on je mimo Českou republiku v , Anonymizováno, , že paní , jméno FO, o věci nic neví a společnost zastupuje on jako manažer. V situaci, kdy z údajů vedených o žalované v obchodním rejstříku plyne, že jejím jediným jednatelem je , jméno FO, a ve spise není založena plná moc, resp. pověření, opravňující , jméno FO, k jednání za společnost (§ 21 odst. 1, písm. a, b o. s. ř.), odvolací soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolané žalované (§ 101 odst. 2 o. s. ř.).

6. Podle § 205b o. s. ř. platí, že u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b).

7. Žádná z námitek, kterými žalovaná odůvodňovala nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, není důvodná. Pokud se jedná o její námitku, že částku 20 000 Kč již žalobkyni zaplatila, (což žalobkyně nezpochybňovala a při odvolacím jednání vzala o tuto částku s příslušným zákonným úrokem z prodlení žalobu zpět), ani tu tedy nelze považovat za důvodnou. Odvolací soud vzhledem k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v této části zrušil a řízení zastavil. Souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby dovodil z obsahu jejího odvolání.

8. Námitka žalované, že žaloba postrádá vylíčení všech rozhodných skutečností a že k ní nebyly předloženy důkazy svědčící o oprávněnosti nároku, je zjevně nedůvodná. Jak plyne z obsahu spisu, předmětem řízení je nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo tím, že dne 28. 12. 2023 byla žalobkyní připsána na její účet částka 130 000 Kč. Žalovaná v e-mailu ze dne 25. 2. 2024 potvrdila obdržení mylné platby, slibovala žalobkyni její vrácení a vysvětlovala, proč tak nemůže učinit najednou a že se bude snažit vrátit peníze po částech. Ze žalobkyní k důkazu předložené e- mailové korespondence vedené mezi účastníky před zahájením řízení je zřejmé, že se spolu domlouvali na splátkovém kalendáři. Žalovaná pak byla již prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně upozorněna, že pokud minimálně částku 20 000 Kč nezaplatí do 3. 4. 2024, bude nárok uplatněn u soudu. Poté, co ani v žalobkyní prodlouženém termínu do 9. 4. 2024, ale ani v dalším termínu do 9. 5. 2024, který si navíc stanovila sama žalovaná, k úhradě nedošlo, žalobkyně dne 19. 5. 2024 podala návrh na vydání platebního rozkazu.

9. Protože žalovaná v odvolání žádné jiné důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) neuplatnila a tyto neplynou ani z obsahu spisu, odvolací soud dále zkoumal, zda byly splněny podmínky k vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání (§ 114b o. s. ř.).

10. Jak plyne z obsahu spisu, soud prvního stupně na návrh žalobkyně vydal platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor, aniž jej ale odůvodnila. Usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. 12 C 86/2024-16 proto soud žalované podle § 114b o. s. ř. uložil, aby se písemně vyjádřila k žalobě ve lhůtě 30 dnů s tím, že pokud žalobu zcela neuznává, aby v písemném vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaná byla zároveň v usnesení poučena, že v případě, že se bez vážného důvodu nevyjádří ve stanovené lhůtě, popř. nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude se mít za to, že nárok uznává. Usnesení bylo žalované doručeno do datové schránky dne 29. 5. 2024. Protože se žalovaná k žalobě do 28. 6. 2024 nevyjádřila, soud prvního stupně dne 8. 7. 2024 vyhlásil přezkoumávaný rozsudek pro uznání. Je tak zřejmé, že všechny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly v projednávané věci splněny, přitom nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír nebo o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud z toho důvodu rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení, jehož předmětem byla částka 110 000 Kč, bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů vynaložených za právní zastoupení, zahrnující dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání u odvolacího soudu) po 5 500 Kč podle § 7 bod 5 AT ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025, dva režijní paušály, z toho jeden ve výši 300 Kč a druhý ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, s navýšením o 21 % DPH ve výši 2 468 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem se jedná o částku 14 218 Kč.