64 Co 57/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Anny Grimové a JUDr. Jany Vyletové ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 66 600 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 19 C 148/2023-48 Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 750 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů ve výši 25 615 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně výrokem I přezkoumávaného rozsudku zastavil řízení v části týkající se úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 050 Kč od 13. 3. 2022 do 20. 9. 2022 a z částky 4 850 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, výrokem II pak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 21. 9. 2022 do zaplacení a výrokem III žalobu ohledně zbývající částky 66 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 750 Kč zamítl. Výrokem IV rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jejich plnou náhradu ve výši 4 402 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 11. 2. 2022 provedla odtah vozidla registrační značky , SPZ, , jehož provozovatelem je žalovaný, které neoprávněně stálo v tzv. modré zóně v , adresa, , na odtahové parkoviště. Žalovaného o tom informovala dne 4. 3. 2022 po zjištění údajů o provozovateli vozidla z registru vozidel, a také mu sdělila částku, kterou má podle nařízení hlavního města , adresa, /, Anonymizováno, uhradit. Ze žalovaným předložené kopie kupní smlouvy pak soud prvního stupně zjistil, že žalovaný převedl dne 24. 1. 2022 vlastnické právo k vozidlu na neznámou třetí osobu za kupní cenu 15 000 Kč, takže v době, kdy došlo k odtahu vozidla, nebyl jeho vlastníkem, což prokazuje kromě nepodepsané kupní smlouvy a plné moci také svědecká výpověď jeho bývalé přítelkyně , jméno FO, , které přesvědčivě popsala okolnosti uzavření smlouvy v ústní či konkludentní formě.

2. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že vozidlo bylo důvodně v souladu s § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích odtaženo na odstavné parkoviště provozované žalobkyní. Žalovaný podle § 2910 občanského zákoníku (o. z.) odpovídá žalobkyni za škodu, kterou jí způsobil svým zaviněným jednáním spočívajícím v tom, že nebyl schopen označit osobu, na kterou převedl vlastnické právo k vozidlu. Právě v důsledku tohoto jeho jednání, které lze podřadit pod kategorii hrubé nedbalosti, tedy podle soudu prvního stupně žalobkyni vznikla škoda. Pokud se jedné o výši škody, s odkazem na § 2953 odst. 1 o. z. a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 813/2007 uzavřel, že v situaci, kdy tržní hodnota vozidla činila cca 15 000 Kč, „což muselo být evidentní i žalobkyni“, je na místě požadavek žalobkyně na náhradu škody významně snížit. V rámci snížení přihlédl k tomu, že už v době, kdy žalobkyně žalovaného informovala o odtahu, cena za odtah a stání vozidla přesáhla jeho hodnotu. Za odpovídající považoval, pokud by žalobkyně žalovaného informovala o odtahu „v řádu nejvýše jednotek dnů“, a jestliže to neučinila, „podílela se svým jednáním na zvyšování škody“. Za adekvátní náhradu škody proto určil částku 13 450 Kč, zahrnující 1 900 Kč za odtah vozidla a 11 550 Kč za měsíc, resp. 30 dnů, jeho stání na odstavném parkovišti (3x 250 Kč + 27 x 400 Kč). Spolu s ní žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení a ve zbývající částce 66 600 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že přisouzený nárok závisel na jeho úvaze, žalobkyni přiznal jejich plnou náhradu, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 3 202 Kč a náklady nezastoupeného účastníka po 300 Kč za každý ze 4 úkonů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

3. Na závěr, v rámci žalobkyní předestřené otázky, jak by měla přistupovat k vozidlům na odtahových parkovištích, o které jejich registrovaní vlastníci neprojeví žádný zájem, soud prvního stupně žalobkyni ještě poradil, že „příslušné orgány municipality“ mají buď usilovat o změnu legislativy nebo zvážit, zda je skutečně nezbytné, aby vozidla zjevně nepatrné hodnoty byla umisťována na hlídaných parkovištích.

4. Proti výroku II a III rozsudku se žalobkyně včas odvolala. Poukázala na nesprávné a místy nepřezkoumatelné závěry soudu prvního stupně, z nichž není zřejmé, o jaký důkaz či právní předpis je opřel. Z ničeho tak nelze dovodit, že v době, kdy žalovaného informovala o odtahu, přesáhla cena za odtah a stání na parkovišti hodnotu vozidla, a také z čeho dovodil, že žalovaného měla o odtahu informovat „v řádu nejvýše jednotek dnů“, a pokud to neučinila, podílela se na zvyšování škody. Tyto závěry jsou podle žalobkyně v rozporu s objektivní realitou. Zdůraznila, že jako příspěvková organizace nemá přístup do registru obyvatel a do registru vozidel, o poskytnutí údajů proto musí požádat a čekat do standardních 30 dnů. Navíc je v tomto případě nerozhodné, kdy a o čem žalovaného informovala, neboť všechny výzvy, které mu zaslala na adresu evidovanou v registru obyvatel, se jí vrátily nevyzvednuté s tím, že jde o adresu městského úřadu. Stejně tak úvahy soudu prvního stupně o „adekvátnosti“ stání vozidla na parkovišti maximálně 30 dnů jsou nepřezkoumatelné. Pokud tím chtěl naznačit, že měla postupovat tak, aby se vozidlo na parkovišti po této době již nemělo nacházet, ona k tomu žádné zákonné možnosti nemá, neboť jako s věcí opuštěnou může s vozidlem nakládat až po 3 letech. Naopak ona by za adekvátní mohla považovat, aby se žalovaný o vozidlo zajímal nebo měl alespoň základní povědomí o tom, kde se nachází, kdo jej užívá a zda s ním nepáchá trestný čin. Adekvátním by také podle ní bylo, aby si žalovaný vozidlo vyzvedl bez jakékoli výzvy, neboť jako uvědomělý provozovatel by si všimnul jeho zmizení v řádech jednotek hodin, maximálně dnů.

5. Žalobkyně se v odvolání ohradila rovněž proti závěru soudu prvního stupně o tržní hodnotě vozidla cca 15 000 Kč, což jí mělo být evidentní. Za důkaz o tom nelze podle ní považovat listinu bez podpisů, o níž žalovaný tvrdí, že jde o kupní smlouvu, která nemá žádnou relevanci a nelze vyloučit, že ji žalovaný vyrobil účelově, neboť i svědkyně hovořila o částce 50 000 Kč. Kromě toho z inzerce vozidel , Anonymizováno, A6 lze zjistit, že obdobná vozidla jsou běžně nabízena za cca 70 000 Kč, a v roce 2022, kdy došlo k odtahu, se muselo jednat o částku vyšší. Přestože soud prvého stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 813/2007, nijak se jím neřídil, neboť žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro snížení škody ve smyslu jeho závěrů nezjišťoval. Navíc tento rozsudek vychází z právní úpravy platné do roku 2015, a rovněž skutkové okolnosti jsou v něm odlišné. Pro tuto věc je naopak přiléhavé usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21, podle kterého „je za provozovatele vozidla považována pouze osoba zapsaná v registru vozidel, a nikoli osoba jiná, a to i když od něj vozidlo v době před odtahem zakoupila. Pokud je toto osobou zapsanou v registru vozidel stěžovatel, je jako provozovatel vozidla odpovědný za náklady na odtah a parkovné a jím tvrzený prodej vozidla, jímž zpochybňoval svoji pasivní legitimaci, není rozhodný“.

6. Žalobkyně v odvolání dále namítla, že soud prvého stupně pominul, že z důvodu porušení povinnosti žalovaného jako provozovatele vozidla, které tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, jejímž vlastníkem je hl. m. Praha, provedla jako k tomu zřízená příspěvková organizace odtah na příkaz strážníka obecní policie. Nemohla se proto rozhodnout, zda vozidlo odstraní či nikoli např. proto, že nechce vynakládat finanční prostředky z veřejného rozpočtu. Nezákonné jednání žalovaného jako provozovatele vozidla tak nelze právně aprobovat a neúměrným snižováním nároku na náhradu škody mu poskytovat návod, jak docílit nepostižitelnosti. Je třeba naopak zohlednit, že žalovaný byl pasivní, že vozidlo si přes výzvy nevyzvedl a svým nezájmem jí nadále působí škodu, neboť vozidlo stojí na parkovišti už dva roky, ona je nucena na jeho hlídání nadále vynakládat finanční prostředky a nic jiného dělat nemůže. I pokud náklady na střežení přesáhnou hodnotu vozidla, je to třeba považovat za standardní, s prevenčním a sankčním prvkem vůči nezodpovědným provozovatelům vozidel. Vozidlo nemůže bez dalšího zlikvidovat, a kromě toho na jeho případnou likvidaci by musela vynaložit z veřejných rozpočtů další prostředky. Přestože žalovaný porušil také § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle kterého bylo jeho povinností podat do 10 pracovních dnů po převodu vlastnického práva k vozidlu žádost o zápis změny vlastníka, a nesplnění této povinnosti je podle § 83 odst. 1 písm. b) stejného zákona přestupkem, za který může být podle § 83 odst. 2 písm. c) zákona uložena pokuta až do výše 50 000 Kč, soud prvního stupně jej za spáchání přestupku a za jeho laxnost a nezodpovědnost, kdy na jeho úředně evidované adrese trvalého pobytu nemá schránku a nezařídil si přeposílání pošty, odměnil v podobě snížení jejího nároku na náhradu škody. Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě i co do zbývající částky 66 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 750 Kč vyhověl.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že vozidlo prodal, žádný předpis neporušil a žalobkyni nic platit nebude.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek v napadené části a jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), tzn. výrok III rozsudku a na něm závislý nákladový výrok IV, a po zopakování části listinných důkazů dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a s jejími výstižnými argumenty se ztotožňuje. Pokud jde o výroky I a II, kterými bylo řízení zčásti zastaveno a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni 13 450 Kč s příslušenstvím, jsou již pravomocné.

9. Se žalobkyní je třeba souhlasit v tom, že úvahy soudu prvního stupně, na kterých založil své rozhodnutí o částečné důvodnosti žaloby a zejména o její v převážné části nedůvodnosti s ohledem na jím provedenou moderaci náhrady škody, jsou na samé hranici přezkoumatelnosti a také v rozporu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu, na kterou poukázala. Pokud soud prvního stupně spatřoval nelogicky porušení právní povinnosti žalovaného v tom, že nebyl schopen označit osobu, které vozidlo prodal, v důsledku čehož pak měla žalobkyni vzniknou škoda, vlastně mu tím vyčítá, že kdyby tuto osobu označil a byl by tak známý vlastník vozidla, žalobu by mohl vzhledem k nedostatku jeho pasivní legitimace zcela zamítnout.

10. Odvolací soud z listinných důkazů založených ve spise a nesporných tvrzení účastníků zjistil, že žalobkyně dne 11. 2. 2022 provedla odtah vozidla , Anonymizováno, šedé barvy registrační značky, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož provozovatelem je žalovaný, které stálo v , adresa, , na odstavné parkoviště. O odstranění vozidla rozhodl strážník městské policie označený č. , hodnota, . Podle nařízení Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013, č. 2/2013 je maximální cena za jeden odtah vozidla 1 900 Kč, cena za 1. až 3. den služby parkoviště 250 Kč/den, za 4. až 180. den 400 Kč/den a od 181. dne 50 Kč/den. Žalobkyně poté, co obdržela údaj o provozovateli předmětného vozidla z registru vozidel a o jeho bydlišti z registru evidence obyvatel, žalovaného dne 2. 3. 2022 vyzvala k jeho převzetí a upozornila na povinnost zaplatit cenu odtahu a střežení ve výši stanovené zmíněným nařízením. Výzvu zaslala stejně jako další dopis ze dne 13. 9. 2022 na adresu žalovaného evidovanou jako adresa jeho trvalého pobytu. Žalobou pak žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 80 050 Kč zahrnující náklady za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a za jeho parkování od 11. 2. 2022 do 19. 12. 2022, tj. ke dni podání žaloby (1 900 Kč + 3 x 250 Kč + 177x 400 Kč + 132 x 50 Kč). Obrana žalovaného spočívala v tom, že v době odtahu vozidla již nebyl jeho vlastníkem, neboť jej prodal cca tři týdny před tím dne 24. 1. 2022 neznámému muži za 15 000 Kč. Toto tvrzení prokazoval listinami - kupní smlouvou z 24. 1. 2022 a plnou mocí, kde však chyběla identifikace kupujícího a jeho podpis, a svědeckou výpovědí bývalé přítelkyně. Z jakého důvodu nezná jméno osoby, které vozidlo prodal, žalovaný vysvětloval tím, že po zveřejnění inzerátu k němu onoho dne večer přijeli 3 nebo 4 Romové, z nichž jeden říkal, že si auto koupí, a poté, co ostatní odjeli, zjistil, že si u nich v autě zapomněl občanský průkaz, a dohodli se, že jej přiveze na druhý den. Protože měl na něj telefon a zejména proto, že mu dal dohodnutých 15 000 Kč, vozidlo mu předal a od té doby jej už nespatřil.

11. Podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích rozhodne policista nebo strážník obecní policie o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

12. V projednávané věci jde ve smyslu citovaného ustanovení o nárok na úhradu nákladů spojených s odtahem a následným uskladněním vozidla, jak soud prvního stupně správně uvedl. Nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. III. ÚS 150/03, který se sice vztahuje k právní úpravě podle občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, ale lze z něj vycházet i v poměrech nového občanského zákoníku, bylo jednoznačně stanoveno, že uplatnění nákladů na odstranění vozidla se posuzuje podle ustanovení o občanskoprávní náhradě škody. Co se rozumí náklady na odstranění vozidla, pak bylo vyřešeno judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 26. 1. 2011 sp. zn. 25 Cdo 4706/2009) tak, že tyto náklady zahrnují jak náklady na vlastní odtah vozidla, tak i náklady spojené s jeho uskladněním. Pokud pak ve shora citovaném ustanovení je výslovně stanoveno, že vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele, kterým byl a je podle § 2 písm. b) zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích žalovaný, je osobou odpovědnou, tedy pasivně legitimovanou v tomto řízení, jak soud prvního stupně také správně uzavřel. Porušení povinnosti žalovaným vedoucí ke škodě však spočívalo jednoznačně v tom, že jím provozované vozidlo neoprávněně dne 11. 2. 2022 stálo v , adresa, , a na pokyn strážníka městské policie muselo proto dojít k jeho odtahu, a nikoli v tom, že žalovaný nebyl schopen konkretizovat osobu, které údajně dne 24. 1. 2022 vozidlo prodal, jak soud prvního stupně nesprávně uvedl.

13. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud rovněž neshledal důvody pro snížení žalobkyní požadované náhrady škody podle § 2953 o. z. S jeho úvahami, jimiž se snažil ospravedlnit částku, kterou nakonec žalobkyni přiznal, tedy nelze souhlasit. Navíc, jak správně žalobkyně poukázala, tyto úvahy nekorespondují ani se zmíněným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 813/2007, podle kterého „z důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které je možno náhradu škody přiměřeně snížit, je třeba zohlednit, jak ke škodě došlo, ale také jaká je finanční situace žalovaného, jeho osobní a majetkové poměry, a stejně tak i jaká je situace na straně žalobkyně“. V případě žalovaného přitom nebylo možno dovodit žádné takové okolnosti, které by odůvodnily moderaci náhrady škody, když navíc ani o nic takového žalovaný v řízení nežádal. Jeho jediný argument se soustředil na to, že vozidlo cca tři týdny před odtažením prodal, jeho tedy vlastníkem není a žalobkyni nic platit nebude (přitom pomíjí, že o části nároku již bylo pravomocně rozhodnuto) a že žádnou povinnost neporušil.

14. Soud prvního stupně se v rámci moderace náhrady škody zaměřil na porovnání její výše s hodnotou vozidla, která údajně činila 15 000 Kč. Přitom vycházel z tvrzení žalovaného o částce, kterou měl za vozidlo od neznámého kupujícího dostat. I v případě, že by toto tvrzení o uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě měl pozbýt vlastnické právo k vozidlu, bylo skutečně prokázáno, což se ale nestalo, je to pro posouzení věci irelevantní. Jediným určujícím kritériem určení provozovatele vozidla je zápis v neveřejném registru silničních vozidel, a to bez ohledu na faktický stav vlastnického práva, jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019 č. j. 1 As 318/2018-41, podle kterého „je pojem provozovatele vozidla obsažený v § 2 písm. b) zákona o silničním provozu vymezen na základě evidenčního principu, a to i pro civilní řízení“. Stejně tak nelze přisuzovat žalobkyni jakousi spoluodpovědnost za výši škody, k níž měla přispět ponecháním vozidla na odstavném parkovišti po uplynutí 30 dnů. K moderaci škody proto odvolací soud uzavírá, že v případě žalovaného pro ni neshledal žádný důvod.

15. Jen na okraj odvolací soud dodává, že k řádnému uzavření kupní smlouvy, ať už ve formě písemné nebo ústní, popř. konkludentní, jak soud prvního stupně dovodil, a zejména jejímu prokázání, nestačí povšechná tvrzení o jakési skupině Romů, z nichž jeden se pak měl stát vlastníkem. K uzavření kupní smlouvy je zapotřebí kromě označení jejího předmětu, také specifikace smluvních stran, tj. strany prodávající a strany kupující. V situaci, kdy ze samotného tvrzení žalovaného je zřejmé, že kupní smlouva tuto jednu z podstatných náležitostí spočívají v identifikaci kupujícího postrádala, nemohlo k jejímu uzavření, a to ani ústně či konkludentně, vůbec dojít. V takovém případě, kdy ze samotného tvrzení žalovaného bylo zřejmé, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo, bylo nadbytečné provádět k němu dokazování výslechem svědkyně, která mu to měla potvrdit. Třebaže tedy že v určitých případech není skutečně vyloučeno, aby náklady hradila osoba odlišná od provozovatele, tzn. skutečný vlastník, jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1064/2021, o takovou situaci se v projednávané věci nejedná. V tomto řízení totiž nebylo prokázáno, že vozidlo má v právní a faktické dispozici řádně identifikovaný nový vlastník vozidla, ale údajně jen jakási imaginární postava, o které nelze říct, zda skutečně existuje.

16. Pokud se jedná o námitku žalovaného, že zápis údajů o změně vlastníka vozidla v registru vozidel byl povinen zajistit kupující, takže on jako prodávající žádný předpis neporušil, není rovněž důvodná. Ustanovení § 8a zákona o silničním provozu nabízí možnosti postupu v případě, kdy buď původní či nový vlastník neposkytne dostatečnou součinnost k provedení změny. Jestliže by tedy žalovaný skutečně spoléhal na to, že registraci vozidla provede onen neznámý muž (v tom případě je pak nelogické, proč k němu měl na druhý den přijet s občanským průkazem), nelze z toho dovozovat nějaké mimořádné důvody, které by měly vést ke zproštění jeho odpovědnosti. Jako každá jiná svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka (§ 4 o. z.) si žalovaný měl být vědom možných komplikací a případných negativních následků souvisejících s neprovedením registrace vozidla. Bylo proto především na něm, aby při převodu vlastnického práva k vozidlu (pokud k němu skutečně došlo), jednal přiměřeně odpovědně a obezřetně tak, aby mohl splnit svou zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka se všemi náležitostmi, a vyhnul se tak případným negativním důsledkům, mimo jiné i předmětnému řízení. Tento závěr je v souladu s pro tuto věc případným usnesením Ústavního soudu III. ÚS 769/21.

17. Odvolací soud z uvedených důvodů výrok III rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k již jí pravomocně přiznané částce 13 450 Kč s příslušenstvím ještě zbývající částku 66 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od požadovaného dne 21. 9. 2022 do zaplacení.

18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni jako v řízení úspěšné byla vůči žalovanému přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů, zahrnujících před soudem prvního stupně správně vyčíslenou částku 4 402 Kč, a dále náklady odvolacího řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 330 Kč a nákladech právního zastoupení za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis odvolání a účast při odvolacím jednání) po 3 780 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a, d, g vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT), tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, jízdné osobním autem k jednání z , Anonymizováno, do Plzně a zpět ve výši 1 940 Kč a ztrátu času cestou v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč. S navýšením o 21 % DPH z přiznaných náhrad, tedy o částku 3 103 Kč, činí náklady odvolacího řízení celkem 21 213 Kč.