64 Co 610/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 901 665 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu v Karlových varech ze dne 20. 6. 2024, č. j. 13 C 74/2022-285

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 29 705,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované společnosti povinnost zaplatit žalobkyni 901 665 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně od 21. 2. 2022 do zaplacení (výrok I) a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 289 320 Kč (výrok II). Zároveň žalovanou zavázal k náhradě nákladů státu ve výši 2 781 Kč (výrok III). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že základem nároku je smlouva o dodávce tepla a teplé užitné vody uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , Anonymizováno, , a žalovanou dne 8. 12. 2006. Žalovaná podle této smlouvy zaplatila žalobkyni za dodávku tepla a teplé užitné vody za měsíc únor 2015 částku 1 262 836,32 Kč teprve dne 26. 1. 2022. Žalobkyně v tomto řízení požadovala zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti zaplatit včas za dodávku tepla a TUV, která byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, a to za dobu od 1. 3. 2018 do 26. 1. 2022, což představuje pohledávku ve výši 901 665 Kč. Požadovala také úrok z prodlení od 20. 2. 2022, kdy vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. Soud prvního stupně neshledal žádné důvody ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. k neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, neshledal ani žádné důvody vedoucí k odepření ochrany uplatněného práva na zaplacení smluvní pokuty. Nehodnotil jednání žalobkyně jako nepoctivé či protiprávní, ve kterém by bylo možné spatřovat zneužití práva ve smyslu § 6 a 8 občanského zákoníku. Dovodil, že na jeho závěru nic nemění ani obsah dalších smluv uzavřených s třemi subjekty o dodávce tepla, protože tyto odběratelé nejsou podnikateli a v případě společnosti , právnická osoba, . byl namísto smluvní pokuty ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši sjednané smluvní pokuty. Soud zamítl další návrhy žalované na dokazování, protože směřovaly k prokázání nerozhodných skutečností z hlediska žalobou uplatněného nároku. Za platnou považoval i smlouvu o postoupení pohledávky, a i to při výhradě žalované k podmínkám uvedeným v § 13 zákonu o obchodních korporacích. Vysvětlil, proč neprovedl důkaz znaleckým posudkem pro objektivní nemožnost jeho provedení. Za nedůvodnou považoval i námitku žalované o antedatování smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2018. Dovodil aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k uplatnění nároku na smluvní pokutu. Funkci pokuty hodnotil jako preventivní, protože měla žalovanou odradit od případného prodlení s plněním vyúčtované ceny tepla. Žalovaná nebyla oprávněna zadržet plnění za únor 2015 a žalobkyně tak dotovala chybějící platbu ze svých zdrojů. Pokud jde o funkci sankční či kompenzační, mohla ji plnit také, avšak vzhledem ke své relativně nízké výši nikterak významně. Za podstatné soud považoval skutečnosti samotného smluvního vztahu účastníků, jehož právním důvodem byla smlouva, šlo o vztah mezi podnikateli a cílem je dosahování přiměřeného zisku. Porušením povinnosti žalovanou společností došlo k narušení zájmů žalobkyně jako podnikatele. Smluvní pokutu nepovažoval za nepřiměřenou vzhledem k plynutí času, kdy byla žalovaná v prodlení s úhradou dluhu. Žalobě proto vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

2. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná. Nesouhlasila s právním posouzením zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně. K otázce aktivní věcné legitimace namítala, že nikdy nedošlo ke zkoumání skutečné datace smlouvy o postoupení pohledávky, byť znalecké zkoumání doby vyhotovení smlouvy bylo možné provést, srovnávací materiál žalovaná označila. Nebylo také prokázané tvrzení žalobkyně, že existují dvě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2018, soud neuložil nástupnické společnosti , právnická osoba, ., aby smlouvu předložil, navíc tato společnost se vyjadřovala jen o jedné smlouvě. Soud se také nevypořádal s výhradou k nesplnění podmínek platnosti smlouvy ve smyslu § 13 Zákona o obchodních korporacích. Dalším odvolacím důvodem uplatněným žalovanou byl nedostatek ve zjištění funkce smluvní pokuty a v té souvislosti i nesprávný závěr soudu o návrhu na její moderaci. Za stěžejní žalovaná považovala to, že ostatní smlouvy s dalšími odběrateli neobsahovaly ujednání o smluvní pokutě, závěr soudu o preventivní funkci není výsledkem žádného dokazování. Soud pouze převzal tvrzení žalobkyně – pokud by pokuta měla plnit funkci preventivní, takové ujednání by bylo i v dalších smlouvách o dodávkách tepla. Soud se sám posouzením funkce nijak nezabýval. Každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní funkcí. Soud neprovedl ani důkazy navržené žalovanou k vyvrácení pravdivosti tvrzení žalobkyně ohledně zisku. Pokud soud nedostatečně zjistil funkci smluvní pokuty, nemohl posoudit ani její přiměřenost s přihlédnutím k celkovým okolnostem, pohnutkám, účelu, který byl sledován. Důkazy označené žalovanou an blok odmítl. Konečně žalovaná poukazovala na nesprávné hodnocení jednání žalobkyně vzhledem k zásadám poctivého obchodního styku. Odběratele město , adresa, a , právnická osoba, v , Anonymizováno, soud mylně považoval za nepodnikatelské subjekty, ale vztahy byly podřízeny obchodnímu zákoníku. Žalovaná se navíc nacházela v horším postavení nežli společnost , právnická osoba, ., čímž je mezi nimi založena bezdůvodná nerovnost. Pak nejsou správné závěry soudu prvního stupně, podle kterých nárok žalobkyně na smluvní pokutu vůči žalované požívá právní ochrany. Navrhovala změnu napadeného rozsudku, nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované namítala, že žalovaná ve svém odvolání neuvádí žádnou skutečnost, která by zpochybnila, že smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z dlužné částky je zcela nepřiměřená, a to se zřetelem ke zjištěným funkcím, která má smluvní pokuta plnit a nejsou tak dány předpoklady pro uplatnění moderačního práva soudem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je doložena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2018, kterou postupitel postoupil celou pohledávku na úhradu smluvní pokuty, i potvrzením , právnická osoba, . ujištěním, že dne 25. 6. 2018 došlo k postoupení pohledávky z titulu smluvní pokuty na společnost žalující, která toto postoupení také potvrzovala. Připomínala, že postupitel nemusí dlužníkovi prokazovat, že k cesi došlo a odkazoval na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Stejně tak vyloučil užití pravidla obsaženého v ustanovení § 13 zákona o obchodních korporacích, která se nepoužije na smlouvy uzavřené mezi dvěma jednočlennými společnostmi zastoupenými stejným společníkem a odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 ICdo 43/2018. Zdůrazňoval, že o nepřiměřenosti smluvní pokuty nelze uvažovat a odkazoval na závěry v souvisejícím řízení vedeném u odvolacího soud pod sp. zn. 25 Co 354/2020. Důkazní břemeno o objasnění okolností souvisejících s nepřiměřeností smluvní pokuty tíží dlužníka, tedy žalovanou. Jestliže pokuta není nepřiměřená, nelze přistoupit k její moderaci. Dále namítal, že jen zcela výjimečně lze odepřít právo věřiteli na zaplacení smluvní pokuty. V daném případě jde o vztah mezi podnikateli a ani z rozhodnutí dovolacího soudu v paralelní věci soud nepovažoval následný postup žalobkyně, která uplatila nárok na zaplacení smluvní pokuty, za natolik mimořádně závažný a nepoctivý, aby svou intenzitou odůvodnil odepření ochrany jejímu subjektivnímu právo. Navrhovala proto potvrzení napadeného rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalované i ve vyjádření žalobkyně a řízení doplnil sdělením obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2025, č. j. 23 Cdo 1728/2024-834, kterým bylo odmítnuto dovolání žalované do rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 354/2020-742. Tímto rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 116 308,21 Kč představující smluvní pokutu 0,05 % denně za dobu do září 2015 za porušení povinnosti zaplatit žalobkyni cenu za odběr tepla a teplé užitné vody za únor 2015. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný.

5. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, popsaný v bodě 1 odůvodnění tohoto rozhodnutí, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení a odvolací soud z něho vycházel.

6. K otázce aktivní věcné legitimace žalující společnosti považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za podstatné oznámení společnosti , právnická osoba, . ze dne 28. 3. 2023 (č. l. 114 spisu) jako právní nástupkyně původního věřitele, společnosti , právnická osoba, ., že byla 25. 6. 2018 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ve věci pohledávek ze smlouvy o dodávce a odběru tepla v páře č. 031/, Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 8. 12. 2006, a to jak pohledávky za odebrané teplo a teplé užitkové vody za únor 2015 podle označené faktury ve výši 1 970 003,42 Kč s příslušenstvím, tak smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, a to vše na žalující společnost. Tato notifikace je zcela dostačující k tomu, aby žalovaná společnost plnila ve prospěch žalobkyně. Shodně se soudem prvního stupně považuje odvolací soud provádění dalších důkazů (výslech pracovnice společnosti , právnická osoba, . paní , Anonymizováno, , výslech , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, eventuálně dalších osob, které se na přípravě smlouvy o postoupení pohledávky podíleli), za nadbytečné. Žalobkyně navíc předložila i opis smlouvy (č. l. 6 spisu) ze dne 25. 6. 2018 o postoupení pohledávky na úhradu smluvní pokuty z označené smlouvy o dodávce a odběru tepla. Samotný rozpor o tom, zda existovala jedna smlouva o postoupení pohledávky zahrnující postoupení samotného dluhu za dodávku tepla i související smluvní pokutu, nebo zda existovaly dvě smlouvy o těchto nárocích, není podstatná z hlediska notifikace postupitele o postoupení pohledávek. Pak je podle názoru odvolacího soudu shodně se soudem prvního stupně zcela bezpředmětné provádět znalecké zkoumání doby podpisů na smlouvě o postoupení smluvní pokuty předložené žalující společností za situace, kdy se žalovaná nebránila tím, že dluh splnila původnímu věřiteli. Nejde tak ani o vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K postoupení pohledávky došlo v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku nyní platného. Neplatnost takového právního jednání nemůže způsobit ani způsob podpisu této smlouvy statutárním orgánem společností, neboť ustanovení § 13 zákona o obchodních korporacích se na daný případ nevztahuje, jak správně namítala žalobkyně.

7. V souvislosti s námitkou žalované o nepoctivosti jednání žalobkyně k vymáhání smluvní pokuty odvolací soud zvažoval její tvrzení o tom, že smluvní pokuta vznikla za podmínek, kdy žalovaná společnost nesplnila svoji povinnost zaplatit za dodávku tepla za únor 2015 proto, že mezi stranami probíhala jednání o vyřešení výhody žalobkyně, která užívala bez právního důvodu ke svým podnikatelským účelům výměníkovou stanici na úkor žalované zcela bezplatně, a o tom, že žalovaná znevýhodnila žalovanou oproti jiným odběratelům tepla tím, že pouze ve smlouvě se žalovanou společností byla ujednána povinnost k zaplacení smluvní pokuty při porušení povinnosti zaplatit za dodávku tepla. V té souvislosti odvolací soud je odkazuje na závěry soudu dovolacího v jeho rozhodnutí ze dne 31. 5. 2023, č. j. 23 Cdo 1658/2022 v paralelně projednávané věci o zaplacení ceny za dodávku tepla a částku smluvní pokuty, podle nichž lze ochranu právu na zaplacení smluvní pokuty odepřít pouze výjimečně, odůvodňují-li to mimořádně závažné okolnosti konkrétního případu, zejména, pokud se jedná o vztah mezi podnikateli. Žalovaná si musela být vědoma své povinnosti zaplatit včas za dodávku tepla v páře vyplývající ze smlouvy, jakož i sjednaných důsledků jejího prodlení. Žádné ujednání ji neopravňovalo zadržet smluvní plnění za účelem vyřešení mimosoudních vztahů s právní předchůdkyní žalobkyně. Stejně tak žalobkyně vysvětlila i ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dodávce tepla pro žalovanou, na rozdíl od jiných odběratelů, kterými byla , právnická osoba, či obec , adresa, , tedy subjekty, na jejich vztahy se žalobkyní se sice použijí ustanovení obchodního zákoníku, avšak nejde o subjekty, u kterých byla podstatnou činností byla činnost podnikatelská. Jaké zvolila právní instrumenty k zajištění pohledávek ze smlouvy o dodávce tepla uzavřené se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, závisí čistě na dodavateli tepla a akceptaci návrhu smlouvy jiným odběratelem. Žalobkyně to odůvodnila výší sjednaného úroku z prodlení, na rozdíl od žalované a odvolací soud nemá důvod takovému vysvětlení obsahu smlouvy nevěřit. Odvolací soud ani za daných okolností, kdy došlo k navýšení smluvní pokuty uplynutím času i s ohledem na délku doby souvisejícího paralelního řízení, nedospěl k závěru, že by postup žalobkyně, která uplatnila svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty, byl natolik mimořádně závažný a nepoctivý, aby svou intenzitou odůvodnil odepření ochrany jejímu subjektivnímu právu.

8. Soud prvního stupně správně aplikoval na daný smluvní vztah přechodná ustanovení občanského zákoníku – ustanovení § 3028 odst. 3 – podle kterého se i právo žalobkyně na smluvní pokutu ze smlouvy uzavřené 8. 12. 2006 řídí dosavadními předpisy. Na posouzení práva na smluvní pokutu také správně použil ustanovení § 544 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Otázku případné moderace smluvní pokuty však by bylo nutné posuzovat podle § 301 obchodního zákoníku, podle kterého nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Soud prvního stupně zhodnotil na základě provedených listinných důkazů, že funkce smluvní pokuty sjednaná ve smlouvě o dodávce tepla měla převážně preventivní charakter, kdy měla odradit dlužníka od případného prodlení s plněním vyúčtované ceny tepla. Pokud žalovaná svoji povinnost ze smlouvy porušila, musela žalobkyně dotovat odebrané teplo od svého dodavatele z vlastních zdrojů. To také žalobkyně učinila. Funkce smluvní pokuty měla tedy kompenzační charakter jen okrajově, stejně jako její funkce reparační, vzhledem k její výši a obsahu smluvních ujednání, aniž by bylo třeba provádět důkazní řízení ohledně zisku žalobkyně v daném období. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje. Žalobkyně netvrdila, že by se ocitla neslněním povinnosti žalované ve zcela svízelné situaci, reparace se jí dostalo později zaplacení dluhu žalovanou, takže funkce smluvní pokuty byla skutečně preventivní, případně i sankční, nutící žalovanou ke splnění její smluvní povinnosti. Ani odvolací soud nepovažuje smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně sjednanou v roce 2006 za nepřiměřeně vysokou. Smluvní pokuta byla ve výši 18,5 % ročně z dlužné částky, což je dvojnásobek zákonné výše úroku z prodlení v té době, a jde o výši pokuty obvykle sjednávanou v té době mezi podnikateli, jak je soudu známo z jeho činnosti. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka a s tím spojeným navyšováním. V té souvislosti odvolací soud odkazuje na závěry dovolacího soudu ve zmíněném rozhodnutí v paralelně probíhajícím řízení sp. zn. 23 Cdo 1728/2024. Neshledal-li tedy soud prvního stupně ani soud odvolací nepřiměřenost výše smluvní pokuty, pak ani nemohl přikročit k její moderaci. Argumenty uplatňované žalovanou a vycházející z rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 nelze akceptovat s ohledem na to, že závěry z tohoto rozhodnutí o smluvní moderaci se vztahují k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014. Na poměry regulované dosavadními právními předpisy tyto závěry nedopadají.

9. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. A to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, které vychází ze zásady úspěchu ve věci. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady představuje odměna advokáta za dva úkony právní pomoci po 11 900 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč a jeden paušál 450 Kč, což s náhradou za DPH činí 29 705,50 Kč. Okolnosti hodné zvláštního zřetele vedoucí k odnětí práva žalobkyně na náhradu nákladů odvolacího řízení soud neshledal. Důvody, o něž se takový postup soudu opírá, musejí mít svůj původ v jednání účastníků, a v okolnostech, které nezavinili. V daném případě nelze přitakat žalované, že by vedení sporu nevyvolala, pokud nesplnila svoji povinnost z platné smlouvy. Nelze ani přihlížet k výši pohledávky v dané věci i ve věci související. Jde o vztah mezi podnikateli, tedy subjekty zcela rovnými bez právní ochrany tzv. slabší strany. Je sice pravdou, že žalovaná byla soudem prvního stupně osvobozena od soudních poplatků z důvodu nedostatku finančních prostředků, aby mohla vyměřený soudní poplatek 45 084 Kč za odvolací řízení zaplatit. Toto rozhodnutí bylo vydáno z hlediska hodnocení přístupu žalované k soudu a vztahovalo se proto jen na poplatek za odvolací řízení. Stejně tak argument žalované, že se snažila o uspořádání vzájemných vztahů za situace, kdy žalobkyně bez právního důvodu užívala její majetek, nemůže obstát, protož je zřejmé, že výše bezdůvodného obohacení, které měla žalobkyně vydat za užívání výměníkové stanice, je nepoměrně nižší hodnoty nežli výše dluhu za dodávku tepla i smluvní pokuta, jejíž výše během času se stále zvyšovala.