64 Co 620/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta , Anonymizováno o zaplacení částky 45 658,80 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 25. 7. 2024, č. j. 7 C 76/2024-17

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 743 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně označeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 658,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 54,75 % ročně z částky 387 841,01 Kč od 15. 6. 2022 do 5. 6. 2023 a z částky 44 520,80 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 13 588,20 Kč, v obou případech do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tím o nároku žalobkyně z úvěrové smlouvy č. , hodnota, z 2. 7. 2021, na základě které žalobkyně poskytla společnosti , právnická osoba, . (dále také společnost) finanční prostředky ve výši 445 371 Kč na koupi předmětu financování, které měla společnost uhradit podle smluvených podmínek v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 9 976,53 Kč v době od 2. 8. 2021. Pro případ prodlení se splácením úvěru byl sjednán v čl. 3.1 smlouvy úrok z prodlení ve výši 0,15 % z dlužné částky denně, tzn. 54,75 % ročně. Splnění veškerých peněžitých dluhů společnosti vyplývající z úvěrové smlouvy bylo zajištěno ručitelským prohlášením žalovaného z 2. 7. 2021. V důsledku úpadku společnosti žalobkyně úvěrovou smlouvu ke dni 14. 5. 2022 předčasně ukončila a pohledávku z ní zesplatnila ve výši 388 979,01 Kč s tím, že zahrnuje dvě dlužné splátky úvěru ve výši 19 953,06 Kč, nesplacenou část úvěru ve výši 367 887,95 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 138 Kč. Žalobkyni bylo poté z pohledávky uhrazena 5. 6. 2023 částka 343 320,21 Kč a zbývající část pohledávky ve výši 45 658,80 Kč žalobkyně uplatnila proti žalovanému z titulu jeho ručitelského závazku. Protože žalovaný povinnost nesplnil, žalobkyně žádala přiznání dlužné částky 45 658,80 Kč s úrokem z prodlení ve smluvené výši 54,75 % ročně z částky 387 841,01 Kč od 15. 6. 2022 do 5. 6. 2023 a z částky 44 520,80 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil ručitelské prohlášení podle § 2018 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (o. z.) jako platné právní jednání, v němž žalovaný v písemné formě výslovně prohlásil, že žalobkyni uspokojí, pokud společnost , právnická osoba, . nesplní dluh z úvěrové smlouvy č. , hodnota, z 2. 7. 2021. Toto prohlášení žalovaného žalobkyně přijala, a poté, co úvěrovou smlouvu vypověděla ke dni 14. 5. 2022 z důvodu úpadku společnosti a zbývající část dluhu zesplatnila, žalovaného vyzvala podle § 2021 odst. 1 o. z. k jeho zaplacení. V situaci, kdy se žalovaný k žalobě nevyjádřil, na svou obranu nic neuvedl, žalobní nárok nezpochybnil a na výzvu k vyjádření souhlasu s rozhodnutím ve věci bez jednání nereagoval (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), soud prvního stupně se souhlasem účastníků rozhodl podle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených důkazů bez jednání a žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni je v plné jím specifikované výši přiznal.

4. Proti rozsudku se žalovaný včas odvolal a namítl nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Poukázal na to, že se zdržuje v zahraničí a do České republiky se vrací většinou jen ze zdravotních důvodů. Pokud mu soud prvního stupně doručoval písemnosti fikcí vhozením do schránky, vůbec se o tom nedozvěděl a z toho důvodu na žalobu a další procesní úkony soudu prvního stupně nereagoval. Až dodatečně pak zjistil, že během jeho pobytu v zahraničí jej žalobkyně zažalovala nejen v této, ale i v pěti dalších věcech vedených u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 8 C 76/2024, 2 C 43/2024, 2 C 8/2024, 8 C 13/2024 a 8 C 77/2024, a to z fakticky totožného důvodu opírajícího se o jím údajně podepsaná ručitelská prohlášení, z nichž čtyři měl podepsat 19. 3. 2021 a dvě, včetně předmětného, 2. 7. 2021. Žádné jednání se žalobkyní, které mělo proběhnout zmíněného 19. 3. 2021 a 2. 7. 2021 si však nevybavuje a pravost podpisu na ručitelských prohlášeních popírá. Žalovaný zdůraznil, že na předmětném ručitelském prohlášení z 2. 7. 2021, z něhož žalobkyně nárok proti němu dovozuje, se jeho údajný podpis od jeho skutečného podpisu zjevně odlišuje, jak zjistil nahlédnutím do spisu. V takovém případě se žalobkyně nemůže vůči němu domáhat nároku odvíjejícího se z takového ručení.

5. Žalovaný dále v odvolání namítl nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, který ve věci rozhodl podle vzoru rozsudku založeného ve spisu týkajícího se věci sp. zn. 2 C 43/2024, a žalobě vyhověl, aniž se alespoň pozastavil nad nepřípustností výše požadovaných úroků z prodlení. Z těchto důvodů žalovaný žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl nebo aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

7. Pokud jde o procesní postup soudu prvního stupně, nelze mu co vytknout a námitka žalovaného v tomto směru není důvodná. Z obsahu spisu plyne, že žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) splňovala formální náležitosti stanovené § 43 o. s. ř., podle § 79 o. s. ř. obsahovala vylíčení všech rozhodujících skutečností a označení důkazů a bylo z ní také patrno, čeho se žalobkyně dovolává. Žaloba byla žalovanému spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil do sedmi dnů a aby ve stejné lhůtě sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů, zaslána na adresu jeho bydliště vedenou v Centrální evidenci obyvatel. K jejímu doručení došlo 13. 3. 2024 vhozením do domovní schránky žalovaného (poté, co si zásilku v úložní době na poště nevyzvedl) v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. V té souvislosti je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, který v řadě svých rozhodnutí odůvodnil závěr, že účinnost adresných právních jednaní předpokládá, že projev vůle je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice, čímž se rozumí konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním doručením dopisu do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 6. 8. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3499/2023). To, že se žalovaný seznámil s obsahem žaloby a výzvy soudu prvního stupně je však zřejmá i z toho, že se 26. 3. 2024 dostavil do infocentra Okresního soudu Plzeň-sever a požádal o nahlédnutí do všech spisů vedených proti němu, včetně spisu předmětného, a domluvil si další schůzku k nahlížení do spisů na 2. nebo 3. 4. 2024. Do předmětného spisu nahlížel 19. 6. 2024 v době 9:45-9:

50. Od doručení žaloby žalovanému tedy soud prvního stupně cca tři měsíce (bez ohledu na jím stanovenou procesní lhůtu) trpělivě čekal na vyjádření žalovaného k žalobě a teprve 25. 7. 2024, když se tohoto vyjádření nedočkal, na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a bez nařízení jednání přezkoumávaným rozsudkem žalobě vyhověl. Teprve v průběhu odvolacího řízní žalovaný začal nárok žalobkyně zpochybňovat s tvrzením, že ručitelské prohlášení z 2. 7. 2021 zajišťující pohledávku žalobkyně z úvěrové smlouvy, nepodepsal.

8. Je třeba předeslat, že pravidla formálních postupů, které je třeba při podání opravného prostředku dodržet, mají zajistit řádný výkon spravedlnosti a naplnění zásady právní jistoty, neboť účastníci řízení mají právo očekávat, že tato jednou daná pravidla budou respektována. Jedním z těchto pravidel je zásada rovnosti "zbraní" v průběhu řízení, která spočívá v povinnosti účastníků podle § 101 odst. 1, písm. a), b) o. s. ř. tvrdit rozhodné skutečnosti (břemeno tvrzení) a podle § 120 odst. 1 o. s. ř. povinnosti k jejich prokázání navrhnout důkazy (břemeno důkazní). Je tak primárně odpovědností proti sobě stojících procesních stran, aby tvrdily a prokazovaly skutečnosti, které odpovídají skutkovým znakům jim příznivé právní normy, což plyne nejen z právní teorie (viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád), ale také právní praxe (viz např. nadále aktuální nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/04). Jinak řečeno, sporné strany musí na rozdíl od řízení nesporného vlastní aktivitou přispívat k objasnění skutkového stavu, neboť úkolem soudce ve sporném řízení není vyšetřovat bez ohledu na iniciativu účastníků řízení skutkový stav. Jak již bylo řečeno, soud primárně rozhoduje na základě "zjištěného skutkového stavu věci", tedy jak byly věci v řízení prokázány, a nikoliv na základě stavu "skutečného", tedy jak se věci ve skutečnosti staly. Účastníci sporného řízení však také mají zákonem ohraničený časový prostor, ve kterém musí splnit povinnost tvrzení, tedy uplatnit všechny skutečnosti právně významné pro žalovaný nárok nebo obranu proti němu, a označit k tomu důkazy způsobilé to prokázat. Neučiní-li tak ve vymezené fázi řízení (§ 118b o. s. ř.), soud ke skutečnostem a důkazům uplatněným po limitu zásadně nesmí přihlédnout, neboť pokud by k opožděně navrženému důkazu přihlédl, šlo by o důkaz nezákonný.

9. Stejně ale jako má své meze poučovací povinnost nalézacího soudu, která je spojena s institutem zákonné koncentrace řízení, platí obdobné meze rovněž v odvolacím řízení, které je založeno na principu neúplné apelace. Podle § 213b odst. 1 o. s. ř. i zde rovněž platí, že v odvolacím řízení má soud povinnost postupovat podle § 118a o. s. ř., tzn. že musí účastníky řízení poučit o jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, je-li to pro řádné objasnění skutkového stavu potřebné, ale zároveň že takové poučení nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s § 205a nebo § 211a o. s. ř. Dokazování má totiž probíhat zásadně u nalézacího soudu a pouze ve výjimečných případech zákon připouští doplnění dokazování v odvolacím řízení. Úkolem odvolacího soudu proto není suplovat roli soudu nalézacího a účastníci sporného řízení proto tak legitimně očekávají, že těžiště zjišťování skutkového stavu se odehraje před nalézacím soudem do okamžiku jeho koncentrace, a zároveň že v odvolacím řízení nebude přihlíženo k uplatněným novotám. Odvolací soud by proto postupoval nezákonně, pokud by jedné straně v rozporu se zmíněnou zásadou rovnosti zbraní umožnil tzv. dotvrdit rozhodující skutečnosti, na kterých staví svoji obranu (viz nález Ústavního soudu z 14. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 2901/23).

10. V projednávané věci žalovanému nic nebránilo zpochybnit pravost svého podpisu na ručitelském prohlášení u soudu prvního stupně ve lhůtě, která mu k tomu byla poskytnuta. Bylo proto pouze jeho odpovědností, aby předestřel svoji obranu v časovém prostoru, který mu k tomu byl daný nadstandardní lhůtou, a pokud tak neučinil, nejde již k takové nepřípustné novotě v odvolacím řízení z důvodů shora uvedených přihlížet. Odvolací soud proto uzavírá, že na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav věci a rovněž jeho právní posouzení je správné, a proto na ně v plném rozsahu odkazuje (viz usnesení Nejvyššího soudu z 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011). Stejně tak výše přiznaných úroků z prodlení je v souladu s § 1970 věta druhá za středníkem o. z., podle kterého „neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše, kterou stanoví vláda nařízením. V úvěrové smlouvě z 2. 7. 2021 zajištěné ručitelským prohlášením žalovaného byla přitom výše úroku z prodlení smluvními stranami jednoznačně a srozumitelně sjednána. Odvolací soud proto přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 6 743 Kč, zahrnující jeden úkon právní služby (účast při jednání odvolacího soudu) ve výši 2 940 Kč podle § 7, bod 5 vyhlášky č. 177/1999 Sb. advokátního tarifu (AT), jeden režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovné k jednání z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět osobním autem ve výši 1 582,96 Kč, náhradu za ztrátu času cestou za čtyři půlhodiny po 150 Kč a 21 % DPH ve výši 1 170, 32 Kč.