64 Co 703/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih z 2. 10. 2024, č. j. 4 C 130/2016-1342 Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že:

I. Z věcí ve společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného připadají do vlastnictví žalovaného:a) movité věci v domě , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č.p. , Anonymizováno, v celkové hodnotě 60 000 Kčb) movité věci v rekreační chatě , adresa, u , Anonymizováno, č. ev. , Anonymizováno, v celkové hodnotě 6 000 Kčc) movité věci ve srubech, které jsou součástí pozemku p.č. , hodnota, zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , v celkové hodnotě 79 530 Kčd) poník jménem , Anonymizováno, v hodnotě 9 000 Kče) obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, v hodnotě 1 338 000 Kčf) vklad na účtu č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . na jméno žalovaného se zůstatkem 528 Kčg) zůstatek ze smlouvy o životním pojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, vedené u , právnická osoba, ve výši 11 484 Kčh) zůstatek ze smlouvy o penzijním připojištění , Anonymizováno, č. , hodnota, vedené u , Anonymizováno, ve výši 14 400 KčII. Z věcí ve společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného připadá do vlastnictví žalobkyně vklad na účtu č. , č. účtu, vedeném u , právnická osoba, ., na jméno žalobkyně se zůstatkem 1 208 Kč.

III. Pohledávka za otcem žalovaného , Jméno žalovaného, , nar. , datum, , bytem , adresa, ve výši 1 600 100 Kč se co do částky 200 013 Kč přikazuje do majetku žalovaného. Ve zbývající částce 1 400 087 Kč se přikazuje do majetku žalobkyně a žalovaného každému jednou polovinou.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 422 921 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech tří stupňů.

VI. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice na účet , jméno FO, soudu , adresa, náklady řízení ve výši 5 500 Kč, a to každý z nich jednu polovinu, do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků (dále SJM) do vlastnictví žalovaného ve výroku I specifikované movité věcia) v domě č.p. , adresa, v celkové hodnotě 60 000 Kč (na které se účastníci shodli),b) na chatě č. ev. , Anonymizováno, na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, zapsanému na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , Anonymizováno, v celkové hodnotě 6 000 Kč ac) ve dvou srubech, které jsou součástí pozemku p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, v celkové hodnotě 79 530 Kč, a dáled) poníka jménem , Anonymizováno, v hodnotě 9 000 Kče) obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, v hodnotě 868 000 Kčf) zůstatek na účtu č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . na jméno žalovaného ve výši 528,11 Kčg) zůstatek ze smlouvy č. , hodnota, o životním pojištění , Anonymizováno, u , právnická osoba, ve výši 11 484 Kčh) zůstatek ze smlouvy č. , hodnota, o penzijním připojištění , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. ve výši 14 400 Kči) věcné břemeno práva doživotního užívání rekreační chaty č. e. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , hodnota, , k. ú. a obec , adresa, , včetně příslušenství a souvisejících staveb, zřízené smlouvou z 8. 10. 2013 ve prospěch žalovaného a zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, , Anonymizováno, u , právnická osoba, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále rekreační chata), v hodnotě 779 565 Kča výrokem II pohledávku ve výši 1 600 100 Kč za otcem žalovaného , Jméno žalovaného, , nar. , datum, , bytem , adresa, . Do vlastnictví žalobkyně přikázal výrokem IV zůstatek na účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, . na jméno žalobkyně ve výši 1 208 Kč. Výrokem III oběma účastníkům rovným dílem přikázal pohledávku ve výši 1 277 940 Kč za jejich dětmi , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, a , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, . Výrokem V žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 1 277 747 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem VI rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že je žádnému z nich nepřiznal a výrokem VII a VIII účastníkům uložil povinnost zaplatit ČR – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, náklady řízení, a to žalobkyni ve výši 14 587,50 Kč a žalovanému ve výši 21 775 Kč, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.Tímto rozsudkem soud prvního stupně podruhé rozhodl o vypořádání SJM účastníků poté, co jeho první rozsudek z 8.4.2022, č. j. 4 C 130/2016-1013 Krajský soud v Plzni usnesením z 27.9.2022, č.j. 64 Co 210/2022-1063 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s pokynem, jak má nadále postupovat. Uložil mu zařadit do SJM a vypořádat věcné břemeno práva doživotního užívání rekreační chaty zřízené ve prospěch žalovaného v souvislosti s darovací smlouvou, na základě které žalovaný rekreační chatu s pozemkem daroval dětem účastníků, a pohledávku za dětmi představující hodnotu dvou srubů vybudovaných na jejich pozemku účastníky v roce 2014. Soud prvního stupně postupoval v intencích těchto pokynů (jak se později ukázalo nesprávných) a po doplnění dokazování znaleckým posudkem k ocenění věcného břemene doživotního užívání rekreační chaty žalovaným a pohledávky za dětmi rozhodl nyní přezkoumávaným rozsudkem. Ten pak byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 25. 3. 2025, č. j. 64 Co 703/2024-1376 již jako věcně správný potvrzen.Na základě dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem z 25. 8. 2025, č.j. 22 Cdo 1914/2025-1420 rozsudek Krajského soudu v Plzni z 25. 3. 2025, č. j. 64 Co 703/2024-1376 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve shodě se žalovaným a s odkazem na svoji ustálenou rozhodovací praxi a zásadu vigilantibus iura scripta sunt (práva bdělých jsou chráněna), kterou se žalobkyně neřídila, dovolací soud konstatoval, že věcné břemeno práva doživotního užívání rekreační chaty žalovaným v hodnotě 779 565 Kč a pohledávku za dětmi účastníků ve výši 1 277 940 Kč za vybudované sruby nelze vypořádat z důvodu jejich neuplatnění k vypořádání žalobkyní do tří let od zániku manželství. To, že již nelze vypořádat určitou součást SJM, tedy v tomto případě rekreační chatu a sruby, jak žalobkyně žádala, není podle dovolacího soudu důvodem, aby místo nich byl do vypořádání zahrnut jiný nárok, a to ani tehdy, má-li souvislost s původně uplatněným nárokem.Žalovaným uplatněný dovolací důvod spočívající v zahrnutí pohledávky ve výši 1 600 100 Kč za jeho rodiči, dnes již jen za otcem, do vypořádání SJM z důvodu investic účastníků do domu rodičů na adrese , adresa, , a její přikázání žalovanému, dovolací soud shledal důvodným částečně. Odmítl námitku žalovaného zpochybňujícího výši pohledávky tím, že odvolací soud se nezabýval celým obdobím, po které účastníci v domě jeho rodičů bydleli, a že nezohlednil výši investic účastníků do domu. Vysvětlil, že odvolací soud se celým obdobím, po které účastníci v domě bydleli, zabýval, jen v období od počátku 90. let do roku 2007 považoval prospěch účastníků z bezúplatného bydlení a prospěch vlastníků domu za stejný. Za souladné s jeho judikaturou označil rovněž ocenění zhodnocení domu v čase bez ohledu na výši investic účastníků do domu. Jako oprávněnou však dovolací soud shledal námitku žalovaného, že pohledávka za otcem byla přikázána jen jemu. Odkázal na jeho rozsudek z 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019, ve kterém zdůraznil, že „při vypořádání společných pohledávek za třetími osobami by soudy měly jako východisko zvažovat přikázání pohledávky oběma bývalým manželům rovným dílem, čímž budou zatíženi oba bývalí manželé a eliminují se tím rizika spojená s obtížnou či problematickou vymahatelností pohledávky, za kterou je třeba považovat i pohledávku promlčenou“. Přikázat pohledávku za třetí osobou jen jednomu z manželů lze přitom jen v případě, že k tomu budou dány důvody. Pokud ale oba soudy nižších stupňů za tyto důvody, pro které pohledávku za otcem přikázaly pouze žalovanému, považovaly to, že žalovaný se vzdal v dědickém řízení podílu po matce, že spolu s jeho otcem a synem, který v současné době bydlí v domě s manželkou, a jemuž otec žalovaného dům daroval, jednají ve zjevné shodě a žalobkyni z rozhodování o majetku v SJM vyloučili, nebylo dovolacímu soudu jasné, jakou to mělo hrát roli při přikázání pohledávky pouze žalovanému. Poukázal na to, že vznik pohledávky je spojen s obdobím společného soužití účastníků a vynakládání společných prostředků do domu rodičů žalovaného, a skutečnost, že žalovaný a jeho rodinní příslušníci žalobkyni vyloučili z rozhodování o majetku v SJM, byla v řízení významná pouze v rámci darování srubů žalovaným dětem, proti němuž se žalobkyně neúspěšně bránila námitkou relativní neplatnosti. Ve vztahu k pohledávce za otcem však takové jednání žalovaného nebylo zjištěno a investice do rekonstrukce domu byly prováděny zjevně se souhlasem žalobkyně, která v domě od roku 1989 až do srpna 2015 bydlela. Dovolací soud proto uložil odvolacímu soudu, aby se touto námitkou žalovaného opětovně zabýval a rovněž ozřejmil jím v rozsudku uvedený názor, že pohledávka za otcem „jednoznačně není promlčena“.Po vrácení věci k dalšímu řízení odvolací soud znovu přezkoumal v záhlaví označený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o. s. ř. a závazného právního názoru dovolacího soudu. Stejně jako po celou dobu řízení vycházel ze zjištění, že manželství účastníků uzavřené , datum, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih z 20. 4. 2016, sp. zn. 8 C 25/2016, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2016, a že z manželství se narodily dvě dnes již zletilé děti, a to dcera , jméno FO, , nar. , datum, a syn , jméno FO, , nar. , datum, . Vzhledem k právnímu názoru dovolacího soudu, že v tomto řízení nelze vypořádat věcné břemeno spočívající v doživotním užívání rekreační chaty žalovaným v hodnotě 779 565 Kč a ani pohledávku za dětmi účastníků ve výši 1 277 940 Kč, neboť je žalobkyně neuplatnila k vypořádání ve tříleté lhůtě od zániku SJM, se již těmito položkami nezabýval.Žalobkyně navrhla doplnit dokazování o zjištění současné tržní hodnoty obchodního podílu žalovaného ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , který znalkyně z oboru ekonomika – ceny a odhady, odvětví oceňování podniků a jejich částí, oceňování majetkových účastí a obchodních podílů , tituly před jménem, , jméno FO, ve znaleckém posudku č. 6/2017 z 19. 9. 2017 ocenila ke dni zániku SJM částkou 868 000 Kč.Podle § 740 o. z. může každý z manželů navrhnout, aby o vypořádání SJM rozhodl soud, pokud se o vypořádání nedohodnou sami. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.Zmíněným stavem, podle kterého soud na návrh jednoho z (bývalých) manželů rozhoduje o vypořádání SJM, se rozumí rozsah součástí SJM, tedy co do něj spadá, a nikoli faktický stav jednotlivých věcí. Podle letité a v době platnosti občanského zákona č. 40/1964 Sb. respektované právní praxe se ocenění jednotlivých součástí SJM provádí v cenách v době rozhodování soudu o vypořádání SJM. Oceňováním věcí při vypořádání SJM v době platné právní úpravy účinné od roku 2014 se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku z 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019. V něm poukázal na to, že oba manželé jsou až do okamžiku vypořádání spoluvlastníky věcí náležejících do jejich zaniklého SJM, a z povahy věci by tak oba měli nést důsledky jejich zhodnocení, či naopak znehodnocení, tím, že při vypořádání se bude vycházet z ceny těchto věcí po takovém zhodnocení či znehodnocení. Pokud by ale s ohledem na okolnosti případu bylo spravedlivé zohlednit faktický stav některé věci ke dni zániku SJM, a tedy nikoli ke dni jeho vypořádání, což by mohlo nastat např. v situaci, kdy do rozhodnutí o vypořádání věc výlučně užíval a znehodnotil ten z manželů, jemuž bude v rámci vypořádání přikázána, v takovém případě by soudy měly vycházet ze stavu ke dni zániku SJM.V projednávané věci se však o popsanou situaci, tedy že v mezidobí došlo k poklesu hodnoty věci zařazené do SJM, nejedná. Naopak hodnota obchodního podílu žalovaného, oceněná znalkyní v roce 2017, tj. v období vztahujícímu se k prvnímu rozhodnutí soudu prvního stupně, se nepochybně zvýšila z důvodu inflace. Přestože žalobkyně v minulosti aktualizaci hodnoty obchodního podílu nepožadovala, jak žalovaný namítl, podle odvolacího soudu to v situaci, kdy jeho rozsudek byl zrušen, nebrání novému stanovení jeho hodnoty v aktuální ceně. V dodatku znaleckého posudku č. , č. účtu, z 18.12. 2025 znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, stanovila tuto hodnotu 67 % obchodního podílu žalovaného v obchodní společnosti , právnická osoba, . ke dni zániku SJM (19.5.2016) v současných cenách na částku 1 338 000 Kč. Při ocenění obchodního podílu žalovaného tvořícího součást SJM (proti tomuto závěru dovolací soud neměl námitky) proto odvolací soud vyšel ze znalkyní nově stanovené ceny obchodního podílu v době jeho rozhodnutí, který opětovně přikázal do vlastnictví žalovaného.V případě pohledávky za otcem žalovaného dovolací soud námitku žalovaného protestujícího proti jejímu zařazení mezi aktiva SJM a rovněž další jeho námitku, že nebylo zvažováno celé období, po které účastníci v domě bezúplatně bydleli, odmítl jako nedůvodnou, jak je již shora uvedeno. Pokud tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně ve zrušeném rozsudku na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, dovodil, že účastníky řízení provedenou rekonstrukcí domu rodičů žalovaného se jeho hodnota zvýšila o částku 3 300 000 Kč a že užitek, kterého se účastníkům dostalo bezúplatným užíváním domu od září 2007 do srpna 2015 odpovídá částce 1 699 900 Kč, takže pohledávka účastníků za otcem žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení činí 1 600 100 Kč, jedná se o závěr, který je v souladu s provedeným dokazováním, a který nebyl dovolacím soudem zpochybněn.Při řešení otázky, zda tato pohledávka ve výši 1 600 100 Kč za otcem žalovaného by měla být přikázána oběma účastníkům, jak žalovaný požadoval, či zda je na místě přikázat ji pouze jemu, jak se stalo ve zrušeném rozsudku, odvolací soud respektoval právní názor dovolacího soudu a jím zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019, podle kterého by v zásadě měla být pohledávka za třetími osobami přikázána oběma bývalým manželům rovným dílem. Zároveň však vzal v potaz výsledek dědického řízení po matce žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , z jehož usnesení z , datum, , č. j. , spisová značka, , vyplývá, že mezi pozůstalým manželem , Jméno žalovaného, , právnická osoba, , tj. žalovaným a jeho sestrou, byla uzavřena dědická dohoda, na základě které se stal jediným dědicem otec žalovaného poté, co mu žalovaný i jeho sestra přenechali své zákonné podíly a z pozůstalosti po matce nic nenabyli. Z toho plyne, že žalovaný, který se vzdal dědického podílu po své matce, se v případě předmětného rodinného domu čp. , Anonymizováno, v obci , adresa, vzdal vlastnictví jeho 1/8 (předmětem dědictví po matce byla ½ domu, z níž otec žalovaného získal z pozůstalosti po manželce ke své ¼ i druhou ¼ od svých dvou dětí, tzn. od žalovaného získal 1/8).Přestože tedy obecně platí, že promlčená pohledávka za třetímu osobami, za kterou je třeba považovat i předmětnou pohledávku za otcem žalovaného, která je v současné době promlčena (§ 619 a § 629 odst. 1 o. z.), má být přikázána každému z bývalých manželů jednou polovinou, odvolací soud za výjimku z této zásady nadále považuje skutečnost, že se žalovaný vzdal dědického podílu po matce k nemovitosti, ve které se žalobkyní bydlel, v rozsahu 1/8. Pokud se tedy žalovaný v důsledku vlastního rozhodnutí vzdal ve prospěch svého otce majetku minimálně v hodnotě odpovídající 1/8 domu, je podle odvolacího soudu na místě, aby z pohledávky účastníků za otcem žalovaného ve výši 1 600 100 Kč byla do výlučného vlastnictví žalovaného přikázána rovněž její 1/8, čemuž odpovídá částka 200 013 Kč.Kromě toho nelze pominout, že v dovolacím soudem zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu z 22.9.2022, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019, kde byla z hlediska skutkové stránky posuzována obdobná věc, se Nejvyšší soud na rozdíl od nyní projednávané věci nijak nepozastavil nad tím, aby promlčená pohledávka za rodiči žalobce vzniklá z důvodu investice do jejich domu byla přikázána pouze žalobci, a to „vzhledem k blízkému vztahu mezi žalobcem a dlužníky (jeho rodiči), jakož i ke skutečnosti, že pohledávka vznikla na základě investic do nemovitostí, které žalobce později nabyl do většinového spoluvlastnictví (v oné věci to bylo v rozsahu ¾), a které užívá. Rovněž v nyní projednávané věci přitom existuje příbuzenský vztah mezi žalovaným a jeho rodiči, nyní tedy jeho otcem, stejně jako skutečnosti, že žalovaný po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti zůstal s rodiči v domě bydlet a nadále v něm má trvalý pobyt. V rámci spravedlivého uspořádání je tak podle odvolacího soudu třeba všechny tyto skutečnost zohlednit, což se odrazilo v jeho rozhodnutí přikázat uvedenou část pohledávky do majetku žalovaného. Ve zbývající výši 1 400 087 Kč v souladu s názorem dovolacího soudu, proti kterému nemá důvod se nadále vymezovat, přikázal pohledávku za otcem žalovaného účastníkům rovným dílem. Učinil tak v situaci, kdy nad rámec argumentů, které uvedl ve zrušeném rozsudku, již žádné jiné důvody pro to, aby pohledávka byla přikázána pouze žalovanému, nemá. Ostatně ani žalobkyně žádné takové důvody neformulovala, resp. trvala na tom, že důvodem je blízký vztah žalovaného s rodiči, do jejichž domu bylo investováno (který však už byl zohledněn).Stejně jako ve zrušeném rozsudku odvolací soud neshledal žádný důvod pro žalobkyní žádanou disparitu podílů tak, aby se jí dostalo 3/5 a žalovanému 2/5 ze zaniklého SJM, a to vzhledem k příčině rozvodu manželství, který je jednoznačně na straně žalovaného, a dále vzhledem k tomu, že žalovaný od rozchodu účastníků užívá majetek ze zaniklého SJM sám a část z něj používal a dodnes používá ke své podnikatelské činnosti. Ve shodě se soudem prvního stupně, který provedl vypořádání SJM v souladu s § 742 o. z. tak, že každému z účastníků se dostane majetku v hodnotě jedné poloviny, ani odvolací soud nevidí důvod pro odchýlení se od zásady rovnosti podílů ve prospěch žalobkyně. Přestože po definitivním odchodu žalobkyně ze společné domácnosti v srpnu 2015 žalovaný hospodařil a nadále hospodaří s majetkem v SJM sám, nelze pominout, že rovněž sám platil společné závazky z úvěrů. Za podstatné tak odvolací soud považuje to, že o nabytí a udržení majetku se účastníci zasloužili stejnou měrou a že rovněž stejnou měrou zajišťovali potřeby svých dětí, proto je spravedlivé, aby se z tohoto majetku dostala každému z nich polovina.Hodnota všech věcí patřících do SJM spolu se zůstatky na bankovních účtech účastníků, aktualizovanou hodnotou obchodního podílu žalovaného ve společnosti , právnická osoba, a pohledávkou z bezdůvodného obohacení za otcem žalovaného činí 3 120 250 Kč. Každý z účastníků by měl proto obdržet majetek v hodnotě jedné poloviny, čemuž odpovídá částka 1 560 125 Kč. Žalovanému byly přitom přikázány majetkové hodnoty ve výši 2 418 998,50 Kč (180 942 Kč + 1 338 000 Kč + 200 013 Kč + 700 043,50 Kč) a žalobkyni ve výši 701 251,50 Kč (1 208 Kč + 700 043,50 Kč). Žalovaný by proto měl žalobkyni vyplatit na vyrovnání jejího podílu částku 858 873,50 Kč. Protože ale po zániku SJM žalovaný zaplatil na společné dluhy částku 871 905 Kč, což bylo mezi účastníky řízení nesporné, tedy za žalobkyni zaplatil částku 435 952,50 Kč, je třeba o ni vypořádací podíl žalobkyně snížit. Žalovanému bylo proto uloženo zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého SJM částku 422 921 Kč. Lhůtu ke splnění této povinnosti odvolací soud stanovil v souladu s § 160 o.s.ř. do 15 dnů od právní moci rozsudku. Tuto lhůtu považuje v současných poměrech účastníků a zejména vzhledem k délce řízení, po kterou se žalovaný bránil jakékoli úhradě, za lhůtu přiměřenou.Z uvedených důvodů odvolací soud přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil.O náhradě nákladů řízení před soudy všech tří stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím zásadě plynoucí z charakteru tohoto řízení tzv. řízení iudicium duplex. Opětovně v té souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn.

I. ÚS 262/20, podle kterého by každý ze spoluvlastníků měl nést své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by proto byly dány zvláštní důvody. Žádné takové zvláštní důvody (které by mohly spočívat např. v obstrukčním chování jednoho z účastníků, nezájmu o konstruktivní řešení věci nebo v šikanózním výkonu práva), jež by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z účastníků na úkor toho druhého, odvolací soud v projednávané věci nezjistil.O náhradě nákladů řízení vzniklých státu v průběhu odvolacího řízení ve výši 5 500 Kč za vypracování doplňku znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, bylo rozhodnuto podle § 148 o. s. ř. tak, že oběma účastníkům bylo uloženo zaplatit je rovným dílem.Protože z obsahu spisu je zřejmé, že náklady řízení vzniklé státu před soudem prvního stupně za vypracování znaleckých posudků, které soud prvního stupně uložil zaplatit žalobkyni ve výši 14 587,50 Kč a žalovanému ve výši 21 775 Kč, byli již oběma účastníky zaplaceny, nebyla jim povinnost k jejich úhradě již ukládána.