64 Co 714/2024

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale pobytem Anonymizováno o zaplacení částky 17 060,44 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu z 17. 9. 2024, č. j. 9 C 83/2024-72

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 2 670,96 Kč a dále ve výši 13,9 % ročně z částky 17 060,44 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 545,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 123 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 060,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 889,59 Kč za dobu od 9. 10. 2023 do 12. 2. 2024 a dále ve výši 15 % ročně z částky 17 060,44 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení. Výrokem II žalobu zamítl co do úroku ve výši 2 670,96 Kč a dále ve výši 13,9 % ročně z částky 17 060,44 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 545,57 Kč, a výrokem III žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 576 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru z 16. 8. 2022 označené jako smlouva o osobní kreditní kartě umožnila žalovanému opakované čerpání peněžních prostředků kreditní kartou do výše 20 000 Kč. Žalovaný měl splácet 3 % z vyčerpané jistiny spolu s úrokem ve výši 13,9 % ročně, ale protože tuto povinnost porušil, žalobkyně od smlouvy dopisem z 12. 7. 2023 odstoupila a dlužnou jistinu vyčíslila na 17 060,44 Kč. Poté, co ji žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky, žalobkyně uplatnila nárok u soudu a spolu s částkou 17 060,44 Kč požadovala úrok ve výši 13,9 % ročně vypočtený z jistiny od 9. 3. 2023 do 12. 2. 2024 ve výši 2 670,96 Kč a od 13. 2. 2024 do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně vypočtený z jistiny od 25. 7. 2023 do 12. 2. 2024 ve výši 1 435,16 Kč a od 13. 2. 2024 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně prověřena.

2. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů uzavřel, že žalobkyně tvrzení o uzavření smlouvy se žalovaným neprokázala, neboť smlouva postrádá podpis žalovaného. Ten nelze nahradit potvrzením žalobkyně, že žalovaný smlouvu podepsal metodou KB klíč a stejně tak jej neprokazuje ikonka označená jako vlastnosti podpisu, vytvořená žalobkyní ve vnitřním počítačovém systému. Na druhou stranu však soud prvního stupně považoval výpis z účtu žalovaného, z něhož plyne, že nesplacený zůstatek úvěru ke dni odstoupení žalobkyně od smlouvy činil 17 060,44 Kč, za důkaz hodnověrný. Na rozdíl od žalovaným nepodepsané smlouvy jde o listinu navazující na listiny předchozí za jednotlivé měsíce dlouhodobě a za delší období. Tímto výpisem z účtu tak měl za prokázané, že uvedená částka se dostala do dispozice žalovaného.

3. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákona (o. z.). Žalobkyni proto přiznal částku 17 060,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 a § 1958 odst. 2 o. z. a § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., ale nikoli od žalobkyní požadovaného dne, ale až od 9. 10. 2023 souvisejícího s předžalobní výzvou danou k poštovní přepravě 4. 10. 2023, k jejímuž doručení žalovanému fikcí došlo podle § 573 o. z. třetího dne po jejím odeslání. Ve zbývající části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 545,57 Kč a v části týkající se úroku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesně úspěšnější žalobkyni přiznal 70 % (rozdíl úspěchů) nákladů, které jí v řízení vznikly ve výši 2 252 Kč, a které zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za tři jím specifikované úkony právní služby po 300 Kč a tři režijní paušály po 100 Kč podle 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) a 21 % DPH ve výši 252 Kč.

4. Žalobkyně se odvolala proti výroku II a nákladovému výroku III rozsudku. Namítla nesprávně zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně, který dovodil, že tvrzení o uzavření smlouvy o osobní kreditní kartě neprokázala, v důsledku čehož nárok nesprávně právně posoudil jako bezdůvodné obohacení. Skutečnost je přitom taková, že smlouva o osobní kreditní kartě byla uzavřena a žalovaným podepsána elektronickým podpisem na základě komerčního osobního certifikátu sloužícího pro autentizaci žalovaného do jí poskytovaných služeb, včetně tzv. přímého internetového bankovnictví. Udělení tohoto osobního certifikátu bylo založeno na předchozím ověření identity žalovaného, který se fyzicky dostavil do prostor banky a předložil platné osobní doklady, na jejichž základě pak došlo k jeho osobnímu ověření a spuštění procesu pro vydání osobního certifikátu. Žalovaný pak žádost o osobní kreditní kartu podepsal prostřednictvím hesla v mobilní bance. V návaznosti na tuto žádost byla uzavřena předmětná smlouva, kterou žalovaný podepsal na základě soukromého klíče certifikátu, jenž měl ve své moci a pod svojí výhradní kontrolou. Tyto skutečnosti vyplývají z dokumentů, které předložila v elektronické podobě k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a v doplnění žaloby ze dne 29. 4. 2024. V tištěné verzi pak tyto dokumenty byly logicky bez elektronického podpisu. Z elektronické verze dokumentu je však zjistitelné, že podpis č. 1 je její podpis návrhu smlouvy, podpis č. 2 je elektronický podpis žalovaného metodou KB Klíč a podpis č. 3 je finálním potvrzením provedeným jejím zaměstnancem panem , Anonymizováno, . Tyto důkazy tak vyvrací podle žalobkyně závěr soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva není žalovaným podepsána. Jestliže soud prvního stupně přesto považoval její tvrzení za nedostatečné, měl ji před nařízením jednání vyzvat k dotvrzení skutečnosti ohledně uzavření smlouvy. Na jeho výzvu k doplnění tvrzení, kterou učinil až při jednání 17. 9. 2024, přitom reagovala, všechny skutečnosti dotvrdila a kontraktační proces řádně vysvětlila a uzavření smlouvy elektronickým způsobem doložila. Zároveň však soud požádala o poskytnutí lhůty k doložení další případných podkladů, pokud by se mu její tvrzení a doložení nadále jevila jako nedostatečná, čemuž jí však nebylo vyhověno.

5. Žalobkyně dále v odvolání s odkazem na § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále „ZoSVD“) namítla, že v případě používání elektronických podpisů mezi soukromoprávními subjekty, jako tomu bylo v tomto případě, vždy záleží na nich, jaké požadavky si pro platnost zamýšleného právního jednání nastaví, neboť zákon jim v tomto směru žádné podmínky nevymezuje. Nedohodnou-li se proto strany jinak, stačí k platnosti právního jednání připojit elektronický podpis „jiný“, tedy nikoli zaručený či uznávaný. Ke stejnému závěru dospěl v obdobné věci Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 30. 3. 2021 č. j. 74 Co 70/2020-331, na který žalobkyně poukázala. Jí popsaný způsob vygenerování jiného typu elektronického podpisu ve smyslu § 7 ZoSVD je přitom v bankovní praxi běžně užívaný a ona jako dlouholetý subjekt poskytující finanční služby svým klientům by nepřipustila, aby poskytla finanční prostředky bez řádně podepsané smlouvy. V neposlední řadě žalobkyně namítla, že žalovaný v řízení nezpochybňoval, že předmětnou smlouvu nepodepsal. Z těchto důvodů žádala, aby odvolací soud výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit jí i zbývající část jejího nároku plynoucího z uzavřené smlouvy, a aby jí rovněž přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a za odvolací řízení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil a zůstal stejně jako po celou dobu řízení pasivní.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212, 212a o. s. ř. v rozsahu, v jakém byl dotčen odvoláním, tedy výrok II a na něm závislý nákladový výrok III, vzal v úvahu argumenty žalobkyně uvedené v odvolání a po zopakování dokazování smlouvou o osobní kreditní kartě dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Oním jiným právním předpisem, které má citované ustanovení na mysli, je žalobkyní zmíněný zákon č. 297/2016 Sb., který v § 7 uvádí, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. , právnická osoba, tedy znamená, že i prostý elektronický podpis má stejné právní účinky jako vlastnoruční podpis jednající osoby. Charakter elektronického podpisu ostatně může mít také k textu připojené sjednané nebo zaslané heslo (viz Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kolektiv, Velký komentář k občanskému zákoníku I (1. vydání C. H. Beck, str. 341).

10. V projednávané věci ze žalobkyní předložených důkazů a jejího tvrzení vyplynulo, že uzavření písemné smlouvy o osobní kreditní kartě elektronicky předcházelo vydání komerčního osobního certifikátu žalovanému při jeho osobní návštěvě pobočky banky, kdy byla ověřena jeho identita platným občanským průkazem občana Slovenské republiky a platným cestovním pasem. Na základě tohoto soukromého klíče certifikátu, který měl žalovaný pod svojí výhradní kontrolou, pak žalovaný prostřednictvím hesla v mobilní bance podepsal 16. 8. 2022 v 13:16 nejdříve žádost o osobní kreditní kartu a v návaznosti na to stejným způsobem, tedy metodou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podepsal stejného dne 16. 8. 2022 v 15:05 i předmětnou smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. , tel. číslo, . Jednalo se o platný prostý elektronický podpis podle § 7 ZoSVD, který má, jak již bylo řečeno, stejné právní účinky jako vlastnoruční podpis jednající osoby. Odsouhlasení smlouvy pak provedl zaměstnanec žalobkyně ve funkce bankovního poradce elektronickým podpisem 16. 8. 2022 v 15:06.

11. Na rozdíl od soudu prvního stupně tak odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva z 16. 8. 2022 byla žalovaným elektronicky podepsána a k jejímu uzavření došlo v souladu s § 2395 a násl. o. z. V té souvislosti nelze pominout žalobkyní oprávněně vznesenou námitkou, že žalovaný podpis smlouvy v řízení nijak nezpochybňoval. Závěr soudu prvního stupně, že smlouva nebyla uzavřena, proto není podle odvolacího soudu správný, a navíc se příčí dalším důkazům, tedy zejména historickému výpisu z účtu, z něhož plyne, že žalobkyně v přímé časové návaznosti na uzavření smlouvy umožnila žalovanému čerpání finančních prostředků a že žalovaný je také, sice nepravidelně, ale splácel. Z obsahu smlouvy plyne, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému osobní kreditní kartu s možností čerpání úvěru do celkové výše 20 000 Kč na čísle účtu , Anonymizováno, . K předání karty mělo dojít zasláním poštou a k předání PIN mělo dojít SMS a prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovaný se oproti tomu ve smlouvě zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 % z vyčerpané jistiny spolu se splatnými úroky, sjednanými ve výši 13,9 % p.a. ke dni uzavření smlouvy s možností jejich navýšení, vždy do 25. dne v měsíci. RPSN úvěru činila 14,8 %. Zmíněný historický výpis k číslu úvěru , tel. číslo, , který odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí jako věrohodný, pak prokazuje, že žalovaný postupně z účtu čerpal peněžní prostředky a také že je postupně splácel. Naposled to bylo 8. 3. 2023, kdy uhradil částku 1 590 Kč. Zbytek nesplaceného úvěru činil k tomuto dni 17 060,44 Kč.

12. Odvolací soud s ohledem na tato zjištění podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok II přezkoumávaného rozsudku změnil a vyhověl požadavku žalobkyně na zaplacení úroku vyčísleného ve výši 2 670,96 Kč a dále ve výši 13,9 % ročně z částky 17 060,44 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, a stejně tak požadavku na zbývající část úroku z prodlení ve výši 545,57 Kč (1 435,16 Kč - 889,59 Kč).

13. Tuto změnu bylo třeba promítnout do výroku III o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, o kterých bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni jako zcela úspěšné byla přiznána plná náhrada nákladů řízení bez jakéhokoli jejich krácení v soudem prvního stupně správně vyčíslené výši 2 252 Kč.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast při jednání) po 1 000 Kč (tarifní hodnotou věci byla částka 3 216 Kč) podle § 7, bod 3 AT ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., dva režijní paušály podle § 13 odst. 3 AT, z toho jeden ve výši 300 Kč a druhý (účast při jednání) ve výši 450 Kč, cestovné zástupce žalobkyně z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět osobním autem ve výši 1 410 Kč, náhrada za ztrátu času cestou za 6 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši 1 063 Kč. Celkem se jedná o částku 7 123 Kč.