64 Co 76/2025

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 107 448 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích z 10. 7. 2024, č. j. 20 C 23/2024-140, ve znění doplňujícího usnesení z 7. 8. 2024, č. j. 20 C 23/2024-144 a k němu vydaného opravného usnesení z 14. 8. 2024, č. j. 20 C 23/2024-150

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 205,40 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky 107 448 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 21. 3. 2021 do zaplacení a výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 60 214,44 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. Usnesením z 7. 8.2024, č. j. 20 C 23/2024-144, doplnil rozsudek o výrok III, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Domažlicích náhradu nákladů řízení ve výši vyčíslené v samostatném usnesení, což později opravným usnesením opravil tak, že tuto povinnost uložil žalobci. Samostatným usnesením z 14. 8. 2024, č. j. 20 C 23/2024-151, pak vyčíslil náhradu nákladů řízení, kterou je povinen žalobce státu zaplatit, ve výši 2 769,70 Kč.

2. Soud prvního stupně tím rozhodl o nároku žalobce na zaplacení ceny díla provedeného na základě objednávky žalovaného z dubna 2020, spočívajícího ve výrobě atypického velkoobjemového hákového kontejneru typu „AVIA“, výr. č.: , hodnota, -, Anonymizováno, (dále „kontejner“) ve výši 107 448 Kč včetně DPH. Po provedeném dokazování uzavřel, že objednatelem kontejneru nebyl žalovaný, ale společnost , právnická osoba, , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále „, právnická osoba, “), jejímž je žalovaný jediným společníkem a jednatelem, za kterou jednal jako její zástupce. Žalovaný v souvislosti s objednávkou komunikoval se žalobcem prostřednictvím e-mailové schránky , právnická osoba, , e-mail, , na kterou mu žalobce 8. 5. 2020 odpověděl a současně potvrdil, že výroba kontejneru již „běží“. V situaci, kdy žalobce neprokázal, že závazkový vztah podle § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“) vznikl mezi ním a žalovaným, soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2588/98, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001 a sp. zn. 25 Cdo 397/2011) uzavřel, že žalovaný není pasivně věcně legitimovaný a žaloba proti němu nemůže být úspěšná. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal náklady právního zastoupení podle § ........ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) za osm specifikovaných úkonů právní služby po 5 420 Kč, osm režijních paušálů po 300 Kč, cestovné k jednáním osobním autem ve výši 3 804,33 Kč, náhradu za ztrátu času cestami k jednáním za 12 půlhodin a za 2 půlhodiny přerušení jednání po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 10 450,51 Kč.

3. Proti rozsudku se žalobce včas odvolal a namítl nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Provedenými důkazy bylo podle něj jednoznačně prokázáno, že žalovaný chtěl kontejner pro sebe a on nárok tak proti němu uplatnil po právu. Při jednání s ním žalovaný nikdy neuvedl, že jedná za právnickou osobu, což potvrdil i žalobcův bývalý zaměstnanec v rámci svědecké výpovědi. Žalovanému přitom v koupi kontejneru nic nebránilo, neboť živnostenské oprávnění mu zaniklo až v roce 2023. Způsob objednání kontejneru z e-mailové adresy , právnická osoba, rovněž podle žalobce nic nedokládá, neboť žalovaný sám potvrdil, že používá jen dvě e-mailové adresy, a to tuto a adresu jiné své firmy , právnická osoba, . Oproti předchozím třem případům, kdy kontejner od něj kupovala a platila , právnická osoba, , byl tento obchod jiný a žalovaný chtěl kontejner pro sebe. Pokud měl žalovaný kupovat kontejner pro , právnická osoba, a zaplatit za něj několik měsíců předem v hotovosti částku 65 000 Kč bez dokladu, je podle žalobce otázkou, proč by to dělal, když v té době neznal cenu, a ostatně ani jím navržený svědek Beneš nic takového nepotvrdil. Poté, co si žalovaný kontejner odvezl, aniž podepsal prohlášení o shodě, vyzval jej k jeho vrácení, a když to neučinil, vyúčtoval žalovanému fakturou č. 10/3/211 jeho kupní cenu včetně DPH. Žalovaný se pak pokusil tuto fakturu podvodně uhradit prostřednictvím faktur vystavených společností , právnická osoba, , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále „, právnická osoba, “) ačkoli si u ní nic neobjednal, což on oznámil Policii ČR.

4. Žalobce dále v odvolání namítl, že soud prvého stupně se vůbec nezabýval otázkou jednání žalovaného za právnickou osobu podle § 161 o. z. Vůbec tak nezohlednil, že za dobu cca dvou let vyšetřování Policií ČR v , adresa, žalovaný ani jednou neuvedl, že měl tehdy jednat za právnickou osobu a začal to tvrdit až v průběhu řízení. Při soudním jednání 11. 6. 2024 to vysvětloval tím, že tehdy odpovídal pouze na dotazy policie a že jemu bylo po celou dobu jasné, že kontejner objednal pro , právnická osoba, . K tomu, aby bylo zřejmé, že žalovaný zastupoval právnickou osobu, však nestačí, aby to bylo jasné pouze jemu, a pokud to nedal srozumitelně najevo, musí za to nést odpovědnost. On přitom byl po celou dobu v dobré víře, že se žalovaným jedná jako s fyzickou osobou a také policii uvedl, že nárok uplatnil vůči , Jméno žalovaného, . Žalovaný důkazní břemeno, že jednal za společnost , právnická osoba, , neunesl, a závěr soudu prvního stupně, že on neměl k vystavení faktury a vymáhání pohledávky po žalovaném důvod, je ničím nepodloženou úvahou odporující zjištěnému skutkovému stavu. Z těchto důvodů žalobce žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a přiznal mu částku 107 448 Kč, popř. částku stanovenou znaleckým posudkem, s příslušenstvím včetně nákladů řízení.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku. Zrekapituloval průběh události začínající 16. 4. 2020, kdy prostřednictvím SMS požádal za , právnická osoba, , jejímž je jednatelem, s uvedením kontaktní e-mailové schránky , právnická osoba, , e-mail, o cenovou nabídku na zhotovení kontejneru o rozměrech 1,6 x 2,2 x 5 m. Veškerá další e-mailová komunikace mezi ním a žalobcem byla vedena z této adresy, popř. v podpisovém poli uvedl „spol. , právnická osoba, “. Při osobním setkání v květnu 2020 žalobci zaplatil v hotovosti dohodnutou cenu ve výši 65 000 Kč včetně DPH a v průběhu roku 2020 pak žalobce urgoval o splnění závazku. Poté, co mu žalobce e-mailovou zprávou z 20. 1. 2021 sdělil, že vzhledem k jeho nepřítomnosti je odvoz kontejneru domluven s jeho mistrem, kontejner si odvezl a 24. 1. 2021 žalobce požádal o daňový doklad k platbě, který však ani po urgencích neobdržel. Skutečnost je tedy taková, že kontejner u žalobce objednala , právnická osoba, za cenu 65 000 Kč včetně DPH, kterou v plné výši uhradila a se souhlasem žalobce a podle jeho pokynů si kontejner odvezla. Žalovaný zdůraznil, že svým jednáním nemohl dát žalobci či jeho zaměstnancům důvod myslet si, že kupujícím je on jako fyzická osoba. Pokud při komunikaci s nimi hovořil v první osobě, jedná se o mezi lidmi běžný jev. I v případě, že by snad mělo být dovozeno, že byl objednatelem, není žaloba podle něj důvodná, neboť žalobce tvrzení o změnách objednávky spojených s navýšením kupní ceny neprokázal. Žalobce jej také nikdy nevyzval k zaplacení a ani se neohradil proti jeho zprávám, kde mu sděloval, že kontejner zaplatil, jak by učinil každý jiný podnikatel, pokud by tomu tak nebylo. Svědectví bývalých zaměstnanců žalobce je podle něj nedůvěryhodné už jen proto, že u jednání mezi ním a žalobcem nebyli přítomni, a z jejich shodného popisu událostí je zřejmé, že věc se žalobcem konzultovali, což ostatně potvrdil svědek , jméno FO, . Žalobce také nesprávně přikládá obsahu policejního spisu (OO Sušice č. j. KRPP-14786/1/ČJ/2021-030418 a OO Klatovy č. j. KRPP-152277/TČ-2021-030481) závaznost pravomocného trestního rozsudku, přestože obě šetřené věci byly odloženy.

6. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného trval na tom, že z jednání žalovaného nevyplývalo, že jednal jako statutární zástupce společnosti, a stejně tak ani na policii neuvedl, že kontejner je vlastnictvím , právnická osoba, . Naopak, po celou dobu hájil pouze sebe. Obrana žalovaného je jen snahou o zneužití práva, která nemůže obstát, neboť podle prokázaných skutečností je nepochybné, že žalovaný jednal sám za sebe, kontejner požadoval s úpravami spojenými se zvýšením ceny, kontejner převzal a tvrzení, že jej zaplatil, neprokázal.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobce uvedené v odvolání a vyjádření žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

8. Ke zjištění skutkového stavu věci soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování včetně svědeckého výslechu tří bývalých zaměstnanců žalobce a přítele žalovaného, který měl potvrdit předání částky 65 000 Kč žalobci. I když žalobce v odvolání nesouhlasí se skutkovými závěry soudu prvního stupně, je zřejmé, že rozsah provedeného dokazování v podstatě nezpochybňuje a protestuje „jen“ proti způsobu, jakým soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil. K tomu pak předkládá svoji vlastní verzi události svědčící podle něj o důvodnosti žaloby. Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, se kterým se žalobce neztotožňuje, však sama o sobě nemůže zakládat opodstatněnost jeho odvolání.

9. Žalobce uplatněný nárok odůvodnil tím, že v dubnu 2020 žalovaný u něj objednal výrobu kontejneru. S ohledem na opakované žádosti žalovaného o úpravy dokončil výrobu kontejneru v listopadu 2020 a s jeho souhlasem si pak žalovaný kontejner 19. 1. 2021 odvezl. Protože si ale k němu nepřevzal prohlášení o shodě, vyzval jej k vrácení kontejneru a v březnu 2021 žalovanému cenu kontejneru vyfakturoval. Žalovaný z vyfakturované částky nic neuhradil, a protože jej nutil, ať úhradu provede odpočtem DPH od společnosti , právnická osoba, , podal na něj trestní oznámení. Žalobce byl při jednání 20. 3. 2024 poučen soudem prvního stupně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokázat tvrzení, že závazkový vztah vznikl mezi ním a žalovaným. Přestože po tomto poučení žalobce nabídl k tomu řadu důkazů včetně zmíněných svědectví bývalých zaměstnanců, tvrzení o existenci smluvního vztahu mezi ním a žalovaným se mu nepodařilo prokázat.

10. Podle § 161 o. z., kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení.

11. Jak plyne z komentářové literatury k citovanému ustanovení (viz např. LASÁK, J. In LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Obecná část, Praha: C. H. Beck, 2014) právní jednání zástupce právnické osoby je této právnické osobě přičitatelné, tzn. je jednáním zástupce právnické osoby, tehdy, jedná-li osoba jako zástupce právnické osoby (nikoli jménem svým), neboť ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému; není-li však zřejmé, že jednající osoba jedná jako zástupce právnické osoby, platí, že jedná vlastním jménem (§ 436 odst. 1). Z každého právního jednání musí být zjevné, jednala-li osoba, jež je činí, jako zástupce právnické osoby nebo svým vlastním jménem.

12. Podle § 436 odst. 1 o. z., kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

13. Protože v právních vztazích nemusí být vždy snadno rozlišitelné, že někdo jedná za jiného, tak právě v zájmu žalobcem zmíněné ochrany třetích osob platí uvedená nevyvratitelná domněnka, že nevyplývá-li z právního jednání, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

14. Žalobce však obrací rozložení důkazního břemene mezi účastníky plynoucí z § 436 o. z. a svoji odvolací argumentaci staví tak, že žalovaný v dubnu 2020 jednal svým jménem a na svůj účet, neboť z ničeho se podle něj nedalo usuzovat, že jedná za právnickou osobu , právnická osoba, . Zákonnou nevyvratitelnou právní domněnku tím převrací a vyčítá žalovanému, že při jednání s ním nedal najevo, že jedná za právnickou osobu , právnická osoba, , takže on se oprávněně domníval, že jedná sám za sebe. Na žalobci (a nikoli na žalovaném) tak bylo prokázat tvrzení, že žalovaný dal při jednání s ním skutečně najevo, popř. již ze samotných okolností plynulo, že jedná sám za sebe. Nic takového však žalobce v řízení neprokázal, takže ani svoji povinnost prokázat tvrzení o existenci závazkového vztahu mezi ním a žalovaným, jehož předmětem byla dodávka kontejneru podle požadavků žalovaného v ceně 107 448 Kč včetně DPH, nesplnil.

15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný sice byl v rozhodné době držitelem živnostenského oprávnění mimo jiné v předmětu silniční motorová doprava, ale zároveň byl jediným společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, . Ze samotných tvrzení žalobce a z provedených důkazů přitom vyplývá, že si byl skutečnosti, že žalovaný je jednatelem , právnická osoba, a že s ním v souvislosti s objednávkou předmětného kontejneru jedná či může jednat z pozice této funkce, dobře vědom. Mohl na to usuzovat z jejich předchozích jednání v souvislosti s dodávkou jiných dvou (jak uvádí žalovaný) či tří (jak uvádí žalobce) kontejnerů. Komunikace mezi účastníky z e-mailové adresy , právnická osoba, , právnická osoba, , e-mail, rovněž nesvědčí pro závěr o existenci závazkového vztahu mezi účastníky řízení. Bagatelizování tohoto důkazu žalobcem není přitom na místě, neboť se jedná o písemnost ve smyslu § 562 o. z. Z ničeho také neplyne, proč předchozí obchodní transakce se společností , právnická osoba, měly být jiného charakteru. Pokud odlišnost měla spočívat v tom, že tehdy byly kontejnery určeny k jejich přeprodeji a že žalobce je kupujícímu vyfakturoval, je takové žalobcovo vysvětlení přinejmenším podivné. Rozhodně z něj není zřejmé, z jakého důvodu tedy v situaci, kdy se mělo jednat o objednávku žalovaného, nepostupoval stejně, resp. z jakého důvodu žalovanému předmětnou fakturu vystavil až po cca dvou měsících od převzetí, a navíc ji ani žalovanému nezaslal. Vysvětlení žalobce, že fakturu založil do spisu Policie ČR, do kterého žalovaný nahlížel, takže ji měl či mohl mít k dispozici, nelze akceptovat. Stejně tak z údajně použitého pokynu žalovaného adresovaného tehdejším zaměstnancům žalobce, aby na kontejneru dělali pořádně, neboť je určený pro něj, nelze podle odvolacího soudu žádné závěry dovozovat. Nelze z něj tedy dovodit žalobcem prosazovaný názor, že žalovaný tím dal jednoznačně najevo, že jde o plnění, které je určeno pro něj jako fyzickou osobu. Stejně tak dobře se totiž mohlo jednat o plnění pro společnost, jejímž je jediným majitelem a statutárním orgánem. Konspirační úvahy žalobce o doručených mu fakturách od společnosti , právnická osoba, také nijak nesvědčí o existenci smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Existence dvou verzí prohlášení o shodě, což žalobce vysvětloval tím, že „nevěděli, jak mají kontejner vyfakturovat, proto vystavili prohlášení o shodě ve více variantách, prvotně pro společnost , právnická osoba, a také pro žalovaného“, pak přímo nasvědčuje tomu, že žalobce měl pochybnosti o subjektu, s nímž obchod uzavírá.

16. K pochybnostem o tom, který ze subjektů se žalobcem uzavřel smlouvu, tedy přispěl sám žalobce svými tvrzeními v průběhu řízení a údaji plynoucími ze spisů Policie ČR, Obvodní oddělení , adresa, , která šetřila žalobcem podané trestní oznámení na žalovaného a ve finále věc odložila. Nelze pominout, že na žalobce jako podnikatele je přitom třeba klást větší nároky, co se týče jeho obezřetnosti při vstupování do závazkových vztahů. Z toho důvodu je závěr soudu prvního stupně, že žalobce neunesl důkazní břemeno prokázání tvrzení o uzavření smluvního vztahu mezi ním a žalovaným, a proto z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného žalobu zamítl, správný. Pokud žalobce neprokázal existenci závazkového vztahu mezi ním a žalovaným, jehož předmětem byla výroba kontejneru, nemůže být podle § 2991 a násl. o. z. důvodný ani jeho nárok z titulu bezdůvodného obohacení poskytnutého z právního důvodu, který odpadl. Odvolací soud z těchto důvodů přezkoumávaný rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení mezi účastníky a vůči státu.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada právního zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání) po 5 420 Kč podle § 7, bod 5 AT, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 2 465,40 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.