64 CO 87/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Timma Šmehlíka a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO sídlem adresa insolvenční správce dlužníka právnická osoba , IČO sídlem adresa proti žalovaným: 1. obec anonymizováno , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno anonymizováno , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 14 000 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 20. 1. 2023, č. j. 7 C 24/2018-375

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 121 484 Kč k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by žalovaným byla uložena povinnost uhradit do majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba] částku 14 000 000 Kč (zřejmě písařskou chybou v petitu byla částka 14 400 000 Kč) s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 2. 2. 2015 do zaplacení (výrok I) a povinnost nahradit náklady řízení 1 275 582 (výrok II). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaní byli společníky [právnická osoba] [anonymizováno] a jako podnikatelé uzavřeli 11. 4. 2012 smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodních podílů ke [právnická osoba] [anonymizováno] za kupní cenu celkem za oba obchodní podíly 29 000 000 Kč. V souladu se smlouvou zaplatil dlužník – [právnická osoba] [obec] před podpisem smlouvy o smlouvě budoucí zálohu ve výši 4 400 000 Kč a zbývající část kupní ceny měl dlužník zaplatit v 82 měsíčních splátkách po 300 000 Kč Celkem dlužník zaplatil 14 000 000 Kč. Žalobkyně se dostala do stavu zadlužení a přestala splátky hradit. Protože byla v prodlení s úhradou splátek po dobu dvou měsíců, žalovaní v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí dopisem z 27. 1. 2015 od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupili. Strany byly povinny vrátit si vzájemná plnění. Proto tehdejší zástupce [anonymizována dvě slova] dlužníka vyzval žalované o vrácení plnění ve výši 14 000 000 Kč a uvedl, že společnost [právnická osoba] nezpochybňuje odstoupení žalovaných od smlouvy, ale nesouhlasí s tím, že by žalovaným vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 000 000 Kč. Žalovaní nesouhlasili a jejich obrana spočívala v tom, že mezi účastníky došlo 7. 10. 2016 k uzavření dohody o narovnání, podle které dlužník uznal nárok žalovaných na zaplacení smluvní pokuty a její započtení proti nároku dlužníka na vrácení části zaplacení kupní ceny. Žalovaní následně 1. 4. 2017 převedli obchodní podíly ve [právnická osoba] [anonymizováno] na společnost [právnická osoba] za cenu vyšší nežli nabízel dlužník.

2. Vzhledem k závěrům odvolacího soudu v předchozím rozhodnutí ze dne 4. 1. 2022, č. j. 64 Co 324/2021-273, podle kterých je listina předložená žalovanými o odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí a započtení vzájemných pohledávek platným jednáním, zabýval se soud prvního stupně platností dohody o narovnání vztahů mezi účastníky ze dne 7. 10. 2016. Nebylo sporu o tom, že při podpisu této dohody byl přítomen pouze [jméno] [příjmení], který dohodu podepsal za dlužníka, svědek [jméno] [příjmení], pověřený žalovanými, kteří dohodu podepsali předem, a svědek [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně neuvěřil jednatelům dlužníka a svědku [příjmení], že podepsal dohodu v zastoupení jednatelky [právnická osoba] [příjmení] v důsledku donucení či bezprávní výhrůžky. Dovodil, že si [jméno] [příjmení] byl vědom důsledků podepsání dohody o narovnání a pokud dohodu podepsal v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, soud poukázal na ustanovení § 1797 občanského zákoníku, podle kterého tyto důvody nezpůsobují neplatnost jednání mezi podnikateli. Soud prvního stupně dovodil, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn jednat za dlužníka při podpisu dohody o narovnání, a to na základě plné moci. To, že měla být v září 2016 plná moc k zastupování zrušena, dlužník neoznámil třetím osobám, ani tuto skutečnost neprokázal. Ostatně i následně po podpisu dohody o narovnání [jméno] [příjmení] za společnost jednal, což bylo prokázáno výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] i [příjmení]. K námitkám žalobkyně soud prvního stupně uvedl, že dohodu o narovnání nepovažuje za neplatnou ani pro rozpor s dobrými mravy. Touto dohodou byla kompenzována újma, která vznikla žalovaným v důsledku hospodaření [jméno] [příjmení] a jejího manžela ve [právnická osoba] [anonymizováno] i ve společnosti dlužníka. Protože došlo k zániku smluvní pokuty dohodou o započtení, nepřistoupil soud prvního stupně ani k její moderaci. Protože pohledávka uplatněná žalobou zanikla na základě dohody o narovnání započtením s pohledávkou žalovaných na smluvní pokutu, soud žalobu zamítl.

3. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Vytýkala soudu prvního stupně, že porušil zásadu koncentrace řízení a prováděl další důkazy po zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu Hlavní odvolací důvod spočíval v nesprávném hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Dohoda o narovnání nebyla projevem svobodné vůle [jméno] [příjmení], který ji podepsal v tísni a pod psychickým nátlakem spočívajícím ve výhrůžkách vůči jednatelce [jméno] [příjmení], která dohodou odmítla podepsat. Navíc [jméno] [příjmení] neměl plnou moc k zastupování společnosti, mohl jednat jen v běžných záležitostech. O tom svědčí výpovědi [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Připomněla také nepřiměřenost výše smluvní pokuty, protože čím déle dlužník splácí kupní cenu a plní povinnosti ze smlouvy, tím je vyšší smluvní pokuta. Tím, že dlužníku nebyly vráceny zálohy na kupní cenu za obchodní podíly ve společnosti, dostal se do situace hrozící úpadkem společnosti. Rozhodování soud prvního stupně hodnotil za neobjektivní i pro postoj k prvnímu žalovanému, popsaný v bodu 62 napadeného rozsudku. Naopak o jednatelích dlužníka hovořil jako o podnikatelích, kteří vytunelovali společnost, ač k tomu dokazování prováděno nebylo a nebyl takový závěr v řízení prokázán. Navrhovala změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě vyhověno, případně změněn podle rozsahu moderace započtené smluvní pokuty.

4. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedli, že z výpovědí svědků nevyplývá, že by byly výpovědi hodnoceny tak, že by byly účelově upravovány ve prospěch žalovaných. Za podstatné považuje výpověď svědků [příjmení] a [příjmení] o rozsahu pravomoci [jméno] [příjmení] jednat za společnost. Z nich plyne nepravdivost tvrzení, podle kterého zanikla plná moci [jméno] [příjmení] jednat za společnost někdy v září 2016. Poukazovali na protichůdnost sdělení v dopise zástupce dlužníka o vědomosti o uzavření dohody o narovnání. Soud prvního stupně proto správně dovodil, že dohoda o narovnání byla uzavřena platně. Důkazní břemeno o opaku tížilo žalobkyni, která toto břemeno neunesla. O neplatnosti dohody svědčí pouze výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří jsou motivováni na výsledku řízení a obsah jejich výpovědí je zpochybňován listinnými důkazy i výpověďmi ostatních svědků. Bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn jednat neomezeně za dlužníka, a že za ni jednal i po říjnu 2016, kdy sjednával půjčky a řešil pracovněprávní vztahy. Připomněli, že žalobkyně pomíjí, že již před zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu z provedených důkazů vyplynulo, že poté, co se [právnická osoba] [anonymizováno] vrátila do dispozice žalovaných, investovali před jejím prodejem do společnosti až desítky milionů korun.

5. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně ve vyjádření žalovaných a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

6. Podle skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který v odvolacím řízení změny nedoznal, byla mezi dlužníkem a žalovanými učiněna dvě právní jednání, a to odstoupení žalovaných ze dne 27. 1. 2015 od smlouvy o smlouvě budoucí o převodu obchodních podílů ke [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřené 11. 4. 2012 a dohoda o narovnání ze dne 7. 10. 2016. Ohledně prvního z uvedených odvolací soud již v předchozím rozhodnutí dospěl k závěru, že jde o platné jednání, kterým došlo k odstoupení žalovaných od smlouvy o smlouvě budoucí a k započtení vzájemných pohledávek na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti splácet řádně budoucí kupní cenu za obchodní podíly proti povinnosti žalovaných vrátit, co na základě této odstoupením zrušené smlouvy od dlužníka přijali. Nicméně mezi dlužníkem a žalovanými zůstaly tyto nároky ze smlouvy o smlouvě budoucí nadále spornými práva a povinnosti, hlavně povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu, což se žalovaní snažili upravit dohodou o narovnání navrženou dlužníku poté, co jednatelé dlužníka požadovali vrácení alespoň části záloh na kupní smlouvu za obchodní podíly ve [právnická osoba] [anonymizováno] Odvolací soud souhlasí se zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně, podle kterého dohodu připravili žalovaní (jejich zástupce), žalovaní dohodu podepsali a následně požádali svědka [jméno] [příjmení], který byl jednatelem ve [právnická osoba] [anonymizováno], aby zajistil podpis dohody o narovnání dlužníkem. Obsahem dohody o narovnání bylo vymezení pohledávky dlužníka na vrácení plnění ze smlouvy o smlouvě budoucí ve výši 14 000 000 Kč poté, co žalovaní od smlouvy odstoupili, a vymezení pohledávky žalovaných na zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 600 000 Kč za porušení smluvních povinností dlužníkem. Žalovaní zároveň prominuli zaplacení smluvní pokuty ve výši 600 000 Kč dlužníku a stejně tak nepožadovali zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné splátky kupní ceny za převod obchodních podílů. Prohlásili, že se jejich vzájemné pohledávky kryjí v celém rozsahu a proto zcela zanikly. Při podpisu dohody byl přítomen [jméno] [příjmení] podepisující dohodu za dlužníka, [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [příjmení] Odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vycházel. Podstatou sporu byl právní závěr o tom, zda [jméno] [příjmení] byl oprávněn dohodu za dlužníka podepsal, a zda podpisem dohody projevil svoji svobodou vůli souhlasu s jejím obsahem.

7. Podle ustanovení § 3028 občanského zákoníku a vzhledem tomu, že dohoda o narovnání byla podepsána 31. 10. 2016, soud prvního stupně správně posuzoval zjištěný skutkový stav podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zejména ustanovení § 1903 a následující o narovnání.

8. Plnou moc [jméno] [příjmení] k jednání jménem společnosti udělila [jméno] [příjmení], jednatelka dlužníka – společnosti [právnická osoba] dne 12. 6. 2015. Jejím obsahem není jednání jen v běžných obchodních záležitostech, jak namítala žalobkyně, ale plná moc byla udělena k zastupování při všech úkonech souvisejících s obchodním vedením společnosti [právnická osoba] Jde tak o organizování a řízení podnikatelské činnosti společnosti, o provozní záležitosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech, v podstatě v rozsahu jednatelského oprávnění. Nebylo proto třeba, aby jednání zástupce bylo odsouhlasováno zastoupeným jednatelem nebo samotnou společností ve vztahu k třetím osobám. V té souvislosti neobstojí také argument žalobkyně, že [jméno] [příjmení] nemohl za společnost jednat, protože byl pouze v pozici řidiče ve společnosti. Za správný považuje odvolací soud také závěr soudu prvního stupně o tom, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že [jméno] [příjmení] své oprávnění provádět všechny úkony související s obchodním vedením společnosti [právnická osoba] před podpisem dohody o narovnání někdy v září 2016 pozbyl. Nejen, že dlužník neoznámil svým obchodním partnerům a zejména žalovaným, s jejichž vzájemná práva byla sporná, zánik plné moci [jméno] [příjmení] společnost zastupovat, ale trvání pověření k zastupování společnosti i po říjnu 2016 bylo v řízení před soudem dostatečně prokázáno výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že výslechem těchto svědků došlo k nedovoleném prolomení zásady koncentrace řízení. Předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno pro závěry soudu prvního stupně o platnosti (a následné konvalidaci) jednání [jméno] [příjmení] při podpisu dohody o narovnání, které nevycházely ze všech jím provedených důkazů, a odvolací soud soudu prvního stupně uložil znovu zjistit skutkový stav o okolnostech uzavření dohody o narovnání jak ze všech dosud provedených důkazů tak i s tím, že poskytne účastníkům prostor ke tvrzení v té souvislosti významných skutečností. Jde o dodatečné na plnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 o. s. ř., které prolamuje již nastolenou koncentraci a účastníci mohou uvést další skutečnosti a důkazy, v daném případě jen v rozsahu tvrzení o pravomoci [jméno] [příjmení] jednat za dlužníka. Pokud soud prvního stupně k existenci plné moci [jméno] [příjmení] jednat za společnost a jejího trvání opakoval výslech žalovaných i svědka [příjmení] a vyslechl další žalovanými označené svědky, procesní práva účastníků respektoval. Nelze přehlédnout, že tyto důkazy výslechem svědků označili žalovaní, ač důkazní břemeno o zániku plné moci [jméno] [příjmení] jednat za společnost tížilo žalobkyni. I kdyby důkazy provedeny nebyly, závěr o tom, že se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení o zániku plné moci, by byl správný.

9. Dále bylo nutné hodnotit samotný projev vůle svědka [jméno] [příjmení] z hlediska, zda jeho vůle při podpisu smlouvy byla vážná a svobodně projevená. Soud prvního stupně správně zjistil okruh osob, které byly přítomny při podpisu smlouvy. Z jejich výpovědí nezjistil, že by [jméno] [příjmení] podepsal dohodu jménem dlužníka pod nátlakem. I odvolací soud shodně se soudem prvního stupně hodnotil výpověď svědka [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení]. Nelze přehlédnout, že podle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] byl [jméno] [příjmení] tím, že má dohodu o narovnání podepsat, zjevně zaskočen. Poté, co ve společnosti svědka [příjmení] vykouřil doutník, a chovali se k sobě vzájemně klidně a nikoliv nepřátelsky, jak vypověděl svědek [jméno] [příjmení], dohodu podepsal, aniž by byl k podpisu nucen výhrůžkami či násilím. Ostatně i [jméno] [příjmení] uváděl, že důvodem, proč váhal dohodu podepsat, byly jeho obavy z jednání žalovaných a svědka [příjmení] vůči [jméno] [příjmení]. Nikoli hrozba a násilí vůči němu při podpisu dohody o narovnání. V řízení se však žalobkyni nepodařilo prokázat, že by takové jednání vzbuzující reálnou hrozbu násilím a výhrůžkami vůči [jméno] [příjmení] žalovaní iniciovali. O tom vypovídala pouze [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žádný jiný důkaz předložen nebyl. Je třeba posoudit v té souvislosti to, že pokud žalovaní věděli, že [jméno] [příjmení] vrácenou část zálohy na kupní cenu za obchodní podíly chce vložit do společnosti, požadovali, aby dohodu podepsal [jméno] [příjmení], který je oprávněn jménem společnosti jednat. Těžko lze uvěřit jejich tvrzení, že důvodem bylo to, že [jméno] [příjmení] neměla čas se jednání zúčastnit a bylo obtížné i kontaktovat. Vzhledem k tomu, že žalovaní měli zájem narovnat vzájemná práva s dlužníkem, lze jejich postup hodnotit jako odpovídající dané situaci, kdy [jméno] [příjmení] byl osobou, na které mohli vzhledem k rozsahu jeho oprávnění podpis dohody vyžadovat. Z provedených důkazů je zcela zřejmé, že další jednatel společnosti [jméno] [příjmení], se ve věci vedení společnosti příliš neangažoval a její řízení ponechával na [jméno] [příjmení] Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že [jméno] [příjmení] podepsal dohodu o narovnání zcela vážně a svobodně. Tíseň i nápadně nevýhodné podmínky jsou ustanovením § 1797 občanského zákoníku vyloučeny jako důvod neplatnosti jednání mezi podnikateli.

10. Na základě závěru o tom, že dohoda o narovnání byla platně uzavřena a na jejím základě došlo k započtení vzájemných pohledávek, ani odvolací soud nenalezl prostor pro snížení výše smluvní pokuty. Pokud k zániku smluvní pokuty došlo na základě dohody smluvních stran o započtení vzájemných pohledávek, na rozdíl od předchozího jednostranného projevu vůle žalovaných ze dne 27. 1. 2015 o odstoupení od smlouvy, není důvod k závěru, že by žalovaní vykonávali svá práva na zaplacení smluvní pokuty v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Nelze přehlédnout, že po uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, ve [právnická osoba] [anonymizováno] hospodařili sami jednatelé dlužníka, kteří svoji podnikatelskou činností mohli vyvářet aktiva, ze kterých platili i zálohy na kupní cenu. Pokud jejich podnikání úspěšné nebylo a oni své smluvní povinnosti nemohli dostát, aniž by tento výsledek ovlivnili žalovaní, nelze dovodit, že by tak žalovaní překročili meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku a zneužili práv, která jim na základě smlouvy vznikla.

11. K výhradě žalobkyně o hodnocení osoby prvního žalovaného jako poctivého podnikatele v bodu 62 napadeného rozsudku na rozdíl od hodnocení jednatelů dlužníka odvolací soud uvádí, že takové závěry nemají být obsahem odůvodnění rozhodnutí soudu, protože v tom směru nebyla přednesena tvrzení, která by musela být prokazována k posouzení důvodnosti nároku uplatněného žalobkyní. Přestože soud prvního stupně vyzvedl poctivost žalovaného, který byl ve sporu úspěšný, neznačí to podle názoru odvolacího soudu, že by tímto pohledem na žalovaného bylo možné hodnotit závěry soudu prvního stupně za neobjektivní, vzbuzující pochybnosti o podjatosti soudu. Z provedených důkazů vyplývají právní závěry o zjištěném skutkovém stavu tak, která dostatečně odůvodňují výrok, k němuž soud na jejich základě dospěl, o to i potřeby nadmíru vyzdvihovat poctivost žalovaného. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 49 900 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč a náhrada za DPH 21 084 Kč. Okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by žalovaným bylo odňato právo na náhradu nákladů řízení, odvolací soud neshledal. Je si vědom nelehkého postavení žalobkyně, insolvenční správkyně zastupující nikoliv dlužníka, ale zájmy věřitelů v insolvenčním řízení vedeném na dlužníka, nic méně tato skutečnost není důvodem, pro který byl odvolací soud mohl postupovat podle § 150 o. s. ř. a právo žalovaným na náhradu nákladů řízení nepřiznat.