64 CO 88/2023

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudců JUDr. Anny Grimové a JUDr. Jany Vyletové ve věci žalobkyně: anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 55 486 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 20. 10. 2022, č. j. 9 C 160/2022-38

I. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 413,70 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 4 360,60 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části výroku II, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 19 522,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 442,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 416,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Soud prvního stupně výrokem I rozsudku žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 603,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 18. 3. 2022 do zaplacení, výrokem II žalobu zamítl ohledně částky 36 882,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 413,72 Kč a ve výši 11,75 % z částky 4 813,56 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 23 416,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal a výrokem IV žalobkyně uložil povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 555 Kč.

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalované na základě smlouvy [číslo] – [příjmení] v hotovosti ze dne 6. 6. 2019 spotřebitelský úvěr ve výši 26 000 Kč, který žalovaná měla vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 194 Kč (zahrnující úrok ve výši 8 569 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 764 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 861 Kč), tedy celkem 51 194 Kč, formou 24 měsíčních splátek po 2 134 Kč, poslední ve výši 2 112 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně, RPSN ve výši 103,64 %. Stalo se tak poté, co úvěruschopnost žalované byla posouzena a vyhodnocena tak, že je způsobilá ke splácení úvěru, jak žalobkyně doložila zákaznickou kartou a žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 6. 2019 obsahující údaj o čistém příjmu žalované - důchod, podpora nebo dávka - ve výši 8 800 Kč, a měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč na interní splátky PF ve výši 2 200 Kč a stvrzenkami za březen a duben roku 2019 a výpise, ze seznamu exekucí, podle kterého žalovaná neměla žádný záznam. Žalovaná uhradila pouze 7 396,60 Kč a zbývající část pohledávky předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 28. 1. 2022 žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dne 10.2.2022 spolu s výzvou k zaplacení dlužné částky do 17. 3. 2022. Žalobkyně požadovala přiznání částky 55 486 Kč (z toho jistinu 23 416,16 Kč, poplatek 18 469,04 Kč, smluvní pokutu 13 000 Kč a sankční poplatky 600 Kč) se specifikovaným příslušenstvím zahrnujícím úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 413,72 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z 23 416,96 Kč (jistina) od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z 23 416,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), jako absolutně neplatnou podle § 580 a § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši souhrnného poplatku dosahujícího téměř zapůjčené částce. Ve smlouvě sjednaný úrok ve výši 29 % nelze podle něj posuzovat samostatně, ale představují jej všechny ve smlouvě uvedené částky za půjčené prostředky, který mnohonásobně přesahovaly obvyklou úrokovou míru v době uzavření smlouvy - v červnu 2019, která podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad činila 8,27 % a přijatelný judikatorní trojnásobek by tak činil 24,81 %. Z toho důvodu je podle soudu prvního stupně smlouva jako celek neplatná. Soud zamítl výslech svědkyně, která jak vyplývá z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku, má živnostenské oprávnění pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, neboť soud považoval Žalobkyní navržený výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která se žalovanou smlouvu jménem věřitele uzavřela, a která měla potvrdit, že jí v zákaznické kartě vyplněné údaje o měsíčních příjmech a výdajích žalované a jejich ověřování, považoval za nadbytečný, neboť na posouzení úvěruschopnosti žalované závěr o neplatnosti smlouvy nezaložil. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy se pak nárokem zabýval podle § 2993 o. z. a žalobkyni přiznal částku 18 603,40 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými 26 000 Kč a žalovanou uhrazenými 7 396,60 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení stanovil od 18. 3. 2022, tedy podle okamžiku, kdy žalobkyně žalovanou dopisem z 10. 2. 2022 vyzvala k plnění do 17. 3. 2022. Ve zbývající části vyjádřené ve výroku II žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly 4. Žalobkyně se odvolala proti výroku II a nákladovému výroku III rozsudku. Namítla nesprávné skutkové zjištění a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, který dovodil absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Poukázala na to, že poplatky, které se žalovaná zavázala zaplatit jejímu právnímu předchůdci, byly ve smlouvě jasně a srozumitelně specifikovány. Úrok jako obligatorní součást smlouvy představoval odměnu za užívání jistiny,„ další poplatky“ pak sloužily k pokrytí ve smlouvě přesně stanovených nákladů vzniklých v souvislosti s poskytnutím úvěru. Výše úroku zohledňovala rychlost a způsob jeho poskytnutí, jeho celkovou délku a rizikovost, byla sjednána fixní částkou 8 569 Kč odpovídající úrokové sazbě 29 %, která je v souladu s právními předpisy a judikaturou Nejvyššího soudu. Kromě toho, pokud měl soud prvního stupně za to, že úrok je nepřiměřeně vysoký, mohl jej podle § 577 o. z. moderovat na výši přiměřenou odpovídající obvyklé úrokové míře bank v době podpisu smlouvy. Podle žalobkyně však v tom případě nelze vycházet z databáze ARADu, neboť ta je sestavována pro měnové účely, zahrnuje rovněž údaje o amerických hypotékách, a proto uvádí nižší hodnoty. V případě jejího použití by mělo být vycházeno z úrokových sazeb ke kreditním kartám, což nejlépe odpovídá podmínkám smlouvy, které v červnu 2019 činily 24,11 % ročně. Poukázala na to, že ke stejnému závěru dospěly i jiné soudy a rovněž Evropský soudní dvůr v rozhodnutí zn. C 26/13) 1) ve věci Árpád Kásler. Stejně tak smluvené poplatky byly podle žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami, jejich výše závisela na vůli druhé smluvní strany a jde o poplatky zcela běžné, jak plyne z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. l.. 2016, sp. zn. 104 VSPH 780/2015 Smlouva byla sjednána v bydlišti žalované, kde ji vázaná zástupkyně navštívila s veškerými potřebnými podklady a žalovaná nemusela vynakládat žádné úsilí a finance k dopravení se do sídla věřitele. Finance jí byly poskytnuty v hotovosti a jednotlivé splátky pak vybírala vázaná zástupkyně v jejím bydlišti, s čímž byly spojeny vysoké náklady. Smlouva tedy neobsahovala žádné nejasné, nesrozumitelné či nepřiměřené ujednání, žalovaná byla s podmínkami seznámena již v rámci předsmluvní kontraktace včetně výše RPSN. Smluvní strany se na podmínkách poskytnutí úvěru svobodně dohodly a v souladu se zásadou pacta sunt servanda se je zavázaly dodržovat. Z těchto všech důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil a požadovanou částku se specifikovaným příslušenstvím jí přiznal nebo aby rozsudek v této části zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. v rozsahu, v jakém byl dotčen odvoláním, tedy ve výroku II a na něm závislém nákladovém výroku III, a po nařízeném jednání, k němuž se žalovaná nedostavila, při kterém doplnil dokazování přečtením bodu 6.1., 6.3. a 6.

4. Smluvních podmínek tvořících součást smlouvy o zápůjčce, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.

7. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 6. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 26 000 Kč, kterou se zavázala vrátit za dohodnutých podmínek. Za zapůjčené peněžní prostředky tak měla žalovaná zaplatit navíc 25 194 Kč zahrnující úrok ve výši 8 569 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 764 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 861 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla ve Smluvních podmínkách sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a dále poplatek ve výši 300 Kč za upomínku. Prokázána byla rovněž aktivní věcná legitimace žalobkyně v řízení.

8. Soud prvního stupně smlouvu o zápůjčce shledal absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy, jenž shledal v tom, že žalovaná měla vrátit 25 194 Kč za vypůjčení částky 26 000 Kč, tedy téměř 100 %. Jestliže tuto„ odměnu“ považoval za nepřiměřeně vysokou a tedy ujednání o úroku neplatné, je třeba souhlasit se žalobkyní, že s takovým neplatným ujednáním není důvod spojovat neplatnost celé smlouvy. Důvody neplatnosti smlouvy tak dopadají pouze na výši úroku, neboť ten lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy.

9. Jestliže soud prvního stupně považoval úrok ze zápůjčky (za který správně považoval nejen ve smlouvě uvedených 8 569 Kč, ale i další částky tvořící dohromady zmíněný poplatek, za nepřiměřeně vysoký, měl jej podle § 577 o. z. stanovit ve výši určené podle § 1802 o. z., tj. ve výši požadované obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla vydlužitele v době uzavření smlouvy. Nelze totiž pominout, že smlouva o zápůjčce je podle § 2392 odst. 1 o. z. smlouvou úplatnou a povinnost vydlužitele zaplatit úrok tvoří její podstatnou náležitost. Pokud tedy žalovaná projevila zájem o poskytnutí zápůjčky, musela být také srozuměna s tím, že je za to třeba zaplatit přiměřený úrok.

10. Takový postup je rovněž v souladu s požadavkem na upřednostnění výkladu smlouvy, který v maximální možné míře respektuje vůli jejích účastníků, jak plyne ze žalobkyní zmíněného rozhodnutí Ústavního soudu Odvolací soud proto uzavírá, že za poskytnutých 26 000 Kč na dobu 24 měsíců měla žalovaná zaplatit při obvyklé výši úroku 8,27 % ročně zjištěné správně soudem prvního stupně ze statistiky ČNB plynoucí z databáze časových řad ARAD (odvolací soud v tomto směru nesdílí názor žalobkyně o nemožnosti jejího použití) úrok ve výši 4 360 Kč. Spolu s částkou 26 000 Kč tak měla žalovaná vrátit 30 360 Kč. Pokud již bylo pravomocným výrokem I rozsudku soudu prvního stupně žalobkyni přiznáno 18 603,40 Kč, a dále za situace, kdy podle shodných tvrzení účastníků žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 7 396 Kč, zbývá k úhradě částka 4 360,60 Kč. Spolu s ní žalobkyni náleží podle § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný ve výši 1 413,70 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 4 360,60 Kč od požadovaného dne 18. 3. 2022 odvíjejícího se od data upomínky, až do zaplacení.

11. Jako oprávněný odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal rovněž nárok žalobkyně na smluvní pokutu dohodnutou pro případ prodlení žalované ve výši 0,1 % z dlužné splátky denně, neboť je v souladu s § 2048 o. z. S přihlédnutím k účelu smluvní pokuty, jímž bylo zajištění řádného splácení dluhu ze spotřebitelského úvěru, nešlo o úkon příčící se dobrým mravům. Smyslem ujednání o smluvní pokutě bylo zajistit splnění dluhu žalovanou přiměřenou sankcí, což se zákonu, a to ani v případě, kdy na jedné straně stál spotřebitel, nijak nepříčilo. Pokud proto žalobkyně požadovala smluvní pokutu za jí uvedenou dobu ve výši 13 000 Kč, jde o nárok, který je také v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

12. Jiná situace je ale v případě sankčního poplatku ve výši 600 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení, a odvolací soud nepovažuje nárok na ně za důvodný. Poplatek za upomínky je zjevně zneužívajícím ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. ve znění účinném v době uzavření smlouvy, a proto se k němu podle § 1815 o. z. nepřihlíží. Navíc žalobkyně nejenže neprokázala, ale ani netvrdila, za jaké 2 upomínky jí tento nárok měl vzniknout. Podle znění smlouvy„ zápůjční úroková sazba 29 % p. a. je pevná pro celou dobu trvání smlouvy“. Z toho smluvního ujednání však nelze dovodit, že by tento úrok měl zapůjčiteli náležet i za dobu po ukončení smlouvy.

13. Odvolací soud z uvedených důvodů podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobkyni přiznal částku 17 360,60 Kč (4 360,60 Kč + 13 000 Kč) se shora uvedeným zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývající části výrok II rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.