68 A 3/2026

Rubrum

č. j. 68 A 3/2026 - 54 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Smetankou ve věci žalobkyně: O. S. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2026, č. j. OAM-533-6/ZR-2026, takto:

Výrok

Žalobě se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 23. 3. 2026, č. j. OAM-533-6/ZR-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odňalo podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace ve spojení s § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců žalobkyni oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany, neboť žalobkyně zamlčela skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci. Žalobkyně totiž v žádosti o poskytnutí dočasné ochrany neodpověděla na otázku, zda požádala o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě, tudíž ani neuvedla, jaký byl výsledek řízení o takové případné žádosti, ačkoliv v minulosti požádala o udělení dočasné ochrany v Lotyšsku, kde dočasnou ochranu dne 2. 9. 2022 i získala. Proti napadenému rozhodnutí žalobkyně podala žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. V průběhu řízení o této žalobě navrhla, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek.

2. Žalobkyně tvrdila, že na území ČR pobývá od roku 2022, má zde vytvořeny osobní a sociální vazby a pracuje zde. Nepřiznání odkladného účinku žalobě by významně zasáhlo do jejího soukromého života, jejího právního postavení a sociálního zabezpečení. Přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s právy jiných osob ani s důležitým veřejným zájmem. Žalobkyně též soudu doložila listiny týkající se mj. jejího zaměstnání v ČR.

3. Podle žalovaného žalobkyně nevylíčila jí hrozící újmu dostatečně konkrétně. Žalobkyni nic nebrání, aby svůj pobyt v ČR legalizovala jiným způsobem. Občanům Ukrajiny je v současné době umožněno žádat o vybraná pobytová oprávnění. Práva plynoucí z dočasné ochrany žalobkyně může uplatňovat v jiném členském státě EU. Žalovaný dále tvrdil, že žalobkyně je po odnětí dočasné ochrany oprávněna pobývat na území ČR po dobu 90 dnů na základě bezvízového styku ČR s Ukrajinou. Konečně žalovaný poukázal na veřejný zájem na zabránění zneužívání a obcházení systému dočasné ochrany a navrhl, aby soud návrh žalobkyně zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 2 68 A 3/2026 4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Ustanovení § 73 odst. 3 s. ř. s. stanoví, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.

6. Soud konstatuje, že smyslem přiznání odkladného účinku žalobě není oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jedná se o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem. Soud jeho přiznáním ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu, a proto je třeba tento institut užívat velmi zdrženlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 Afs 261/2018-28).

7. Zákon v § 73 odst. 2 s. ř. s. stanovuje dvě hmotněprávní podmínky přiznání odkladného účinku žalobě, a sice (i) že právní následky napadeného rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

8. Ve vztahu k prvé podmínce v obecné rovině platí, že je na žalobci, aby ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku specifikoval, v čem má jemu hrozící újma spočívat, a aby tvrzené skutečnosti náležitě doložil, příp. alespoň věrohodně osvědčil. Jen tak může soud posoudit, zda neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí může žalobci skutečně vzniknout nepoměrně větší újma, resp. újma těžko nahraditelná či kompenzovatelná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/2020-78). Relevantní je pouze újma, která je v příčinné souvislosti s právními účinky napadeného rozhodnutí. Na druhou stranu tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám (tj. otázka naplnění druhé podmínky), je úkolem žalovaného správního orgánu. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 Azs 163/2017-20). K závažnosti hrozící újmy pak v usnesení ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012-30, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[d]ůvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní“.

9. K citované judikatuře soud doplňuje, že byť byly uvedené závěry vysloveny Nejvyšším správním soudem v souvislosti s posouzením návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, dozajista se mutatis mutandis uplatní i pro případy posuzování návrhů na přiznání odkladného účinku žalobě. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 3 68 A 3/2026 10. S ohledem na obsah napadeného rozhodnutí soud považuje za osvědčené, že žalobkyně v ČR pobývá necelé 4 roky, neboť dočasná ochrana jí byla udělena dne 5. 9. 2022. Výpisy z cizineckého informačního systému, zařazenými ve správním spisu, bylo osvědčeno, že žalobkyně žije se svým manželem na stejné adrese.

11. Právě rekapitulované a osvědčené skutečnosti týkající se soukromého a rodinného života žalobkyně zakládají důvodnost jejího návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť z nich plyne, že právními následky napadeného rozhodnutí, tj. pozbytí oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany, žalobkyni hrozí závažná a reálná újma. Přestože napadeným rozhodnutím žalobkyni není uložena povinnost opustit území ČR, nemůže tato skutečnost automaticky vést k zamítnutí jejího návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Jen stěží lze předpokládat, že žalobkyně může předejít případné nenahraditelné újmě spočívající v jejím odloučení od manžela, ztrátě zaměstnání a dalších základních životních jistot, které jsou jí ze strany České republiky poskytovány v její těžké životní situaci, do které se žalobkyně dostala v důsledku stále přetrvávajícího válečného konfliktu na Ukrajině (vyvoleného vojenskou agresí Ruské federace vůči Ukrajině) tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že jí bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100).

12. Setrvání žalobkyně na území ČR na základě jiného pobytového oprávnění, o které by žalobkyně případně mohla požádat a mohlo by jí být uděleno, je pouze hypotetickou možností, s odkazem na níž nelze tvrdit, že žalobkyni právními účinky napadeného rozhodnutí nehrozí závažná újma (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2026, č. j. 22 Azs 30/2026-29, bod 11 a tam uvedená judikatura). Žalovaný navíc neoznačil konkrétní pobytová oprávnění, která by žalobkyně mohla získat, aby i nadále mohla pobývat na území ČR, tudíž soud nemohl posoudit, zda v případě žalobkyně vůbec připadá do úvahy legalizace jejího pobytu v ČR prostřednictvím jiného pobytového oprávnění.

13. Tvrdil-li žalovaný, že po odnětí dočasné ochrany je žalobkyně oprávněna setrvat na území ČR po dobu 90 dnů na základě bezvízového styku s Ukrajinou, uvádí k tomu soud, že tato skutečnost nemůže vést k závěru o absenci závažné újmy hrozící žalobkyni právními následky napadeného rozhodnutí a k zamítnutí jejího návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť nelze dopředu předjímat, že soud stihne rozhodnout o projednávané věci před vypršením této doby.

14. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně může práva plynoucí z dočasné ochrany čerpat v jiném členském státě EU, postrádalo relevanci k podmínkám pro přiznání odkladného účinku žalobě, neboť žalobkyně spatřovala újmu hrozící jí právními následky napadeného rozhodnutí v tom, že pozbyla oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v ČR, kde již téměř 4 roky žije. Případné oprávnění žalobkyně čerpat práva plynoucí z dočasné ochrany v jiném členském státě EU tak nemá z pohledu újmy hrozící žalobkyni právními následky napadeného rozhodnutí, spočívající v pozbytí pobytového oprávnění po bezmála 4 letech pobytu v ČR a v jejím odloučení od manžela, resp. ztrátě zaměstnání a dalších životních jistot, žádný význam.

15. Z napadeného rozhodnutí stejně jako z vyjádření žalovaného k návrhu žalobkyně nelze dovodit, že by přiznání odkladného účinku žalobě mohlo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. Žalobou napadené rozhodnutí se ve své podstatě dotýká pouze žalobkyně. Lze Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 4 68 A 3/2026 proto dospět k závěru, že újma hrozící žalobkyni v důsledku nepřiznání odkladného účinku je nepoměrně větší než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě tak soud považoval za splněnou.

16. Nic pak nenasvědčuje tomu, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalovaný sice obecně poukázal na veřejný zájem na zabránění zneužívání a obcházení systému dočasné ochrany, avšak jednak nevysvětlil, proč by tento veřejný zájem měl být důležitým veřejným zájmem ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., jednak neidentifikoval žádné konkrétní zneužívající projevy žalobkyniny snahy o získání dočasné ochrany v ČR. Soud proto považoval za splněnou i druhou podmínku pro vyhovění žalobkyninu návrhu.

17. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že újma, jež žalobkyni hrozí v oblasti jejího soukromého a rodinného života právními následky napadeného rozhodnutí, je ve zjevném nepoměru k případným následkům přiznání odkladného účinku žalobě, a zároveň přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Proto soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky podle § 73 odst. 2 s. ř. s., a žalobě přiznal odkladný účinek.

18. O náhradě nákladů řízení, které případně vznikly v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, rozhodne soud až v rozhodnutí, jímž bude řízení o věci samé skončeno (§ 145 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 a § 61 odst. 1 s. ř. s.).

19. Závěrem soud dodává, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005- 76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Soud proto přiznáním odkladného účinku v žádném případě nepředjímá své meritorní posouzení žaloby, ve kterém se bude zabývat přezkoumáním zákonnosti napadeného rozhodnutí. V této fázi řízení se soud zabýval pouze otázkou naplnění podmínek na přiznání odkladného účinku žalobě podle § 73 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto usnesení je kasační stížnost nepřípustná [104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]. Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§ 73 odst. 3 s. ř. s.). Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Plzeň 23. června 2026 Mgr. Aleš Smetanka v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.