68 A 5/2026

Rubrum

č. j. 68 A 5/2026 - 28 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Smetankou ve věci žalobce: N. S. v ČR bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-2551-9/ZR-2026, takto:

Výrok

Žalobě se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 16. 4. 2026, č. j. OAM-2551-9/ZR-2026 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), odňalo podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace ve spojení s § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců žalobci oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany, neboť žalobce jako žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje. Žalobce totiž v žádosti o poskytnutí dočasné ochrany navzdory tomu, že v minulosti požádal o poskytnutí dočasné ochrany v Rumunsku, kde dočasnou ochranu rovněž získal, uvedl, že v minulosti nepožádal o poskytnutí dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

2. Žalobce tvrdil, že v současnosti pobývá v ČR na základě bezvízového styku s Ukrajinou, avšak pokud doba 90 dnů, po kterou může takto v ČR pobývat, uplyne v průběhu soudního řízení, aniž by soud žalobě přiznal odkladný účinek, bude žalobcův pobyt v ČR neoprávněný, což je důvodem pro zahájení řízení o povinnosti opustit území či řízení o správním vyhoštění. Žalobce může podle § 58a zákona o dočasné ochraně požádat o vydání víza za účelem strpění, avšak oprávnění pobývat v ČR na základě tohoto pobytového titulu by žalobce pozbyl, pokud by soud žalobě nepřiznal odkladný účinek. Bude-li žalobce před rozhodnutím o žalobě nucen vycestovat do země původu, hrozí mu závažná újma spočívající v tom, že v důsledku probíhajícího vojenského konfliktu na území Ukrajiny bude vystaven nebezpečí porušení práva na život a práva nebýt mučen či vystaven krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení. Žalobce si do zahájení (blíže neurčeného) řízení nebyl vědom udělení dočasné ochrany v Rumunsku. Žalobce v ČR pobývá již téměř 4 roky, má zde svou manželku a dva zletilé syny a má zde pracovní a sociální zázemí. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 2 68 A 5/2026 Výkonem napadeného rozhodnutí žalobci hrozí újma spočívající ve ztrátě zaměstnání a ubytování v ČR a ve zpřetrhání jeho vazeb na území ČR, jakož i újma na jeho právu účastnit se soudního řízení v projednávané věci.

3. Podle žalovaného žalobcem tvrzená újma spočívající v možnosti zahájení řízení o správním vyhoštění a jeho případném uložení spojeným se zákazem vstupu na území ČR nesouvisí s předmětem řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné (sic!). Žalovaný tvrdil, že důsledkem vyhodnocení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné není povinnost cizince vycestovat z území ČR, natož návrat do země původu. Stejně tak takový postup sám o sobě nezakládá správní vyhoštění, neboť o něm je rozhodováno v samostatném správním řízení. Hrozba správního vyhoštění je v obdobných případech hypotetická, nikoli aktuální a bezprostřední. Podle žalovaného může žalobce po odnětí dočasné ochrany pobývat na území ČR ještě po dobu 90 dnů na základě bezvízového styku s Ukrajinou. Stran žalobcových rodinných příslušníků žalovaný uvedl, že žalobcově manželce bylo oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany odňato ze stejných důvodů jako žalobci a že žalobcovi synové sice jsou držiteli oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, avšak jsou již zletilí, tudíž oddělení žalobce od nich není nijak neobvyklé.

4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Ustanovení § 73 odst. 3 s. ř. s. stanoví, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.

6. Soud konstatuje, že smyslem přiznání odkladného účinku žalobě není oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jedná se o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem. Soud jeho přiznáním ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu, a proto je třeba tento institut užívat velmi zdrženlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 Afs 261/2018-28).

7. Zákon v § 73 odst. 2 s. ř. s. stanovuje dvě hmotněprávní podmínky přiznání odkladného účinku žalobě, a sice (i) že právní následky napadeného rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (ii) že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

8. Ve vztahu k prvé podmínce v obecné rovině platí, že je na žalobci, aby ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku specifikoval, v čem má jemu hrozící újma spočívat, a aby tvrzené skutečnosti náležitě doložil, příp. alespoň věrohodně osvědčil. Jen tak může soud posoudit, zda neprodleným výkonem nebo jinými právními následky správního rozhodnutí může žalobci skutečně vzniknout nepoměrně větší újma, resp. újma těžko nahraditelná či kompenzovatelná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/2020-78). Relevantní je pouze újma, která je v příčinné souvislosti s právními účinky napadeného rozhodnutí. Na druhou stranu tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 3 68 A 5/2026 účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám (tj. otázka naplnění druhé podmínky), je úkolem žalovaného správního orgánu. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 Azs 163/2017-20). K závažnosti hrozící újmy pak v usnesení ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012-30, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[d]ůvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.“ 9. V usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, rozšířený senát Nejvyššího správního soud vyložil, že § 73 odst. 2 s. ř. s. zavazuje soud v každém řešeném případě vzít v úvahu všechny pro věc významné okolnosti, neboť „[z]ákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek jako normu, při jejíž aplikaci musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci.“ Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dodal, že „[…] i zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností) důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení. Soud zde vždy poměřuje újmu, která hrozí stěžovateli, a újmu, která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, stejně jako možný rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem (…)“.

10. K citované judikatuře soud doplňuje, že byť byly uvedené závěry vysloveny Nejvyšším správním soudem v souvislosti s posouzením návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, dozajista se mutatis mutandis uplatní i pro případy posuzování návrhů na přiznání odkladného účinku žalobě.

11. Předně soud uvádí, že napadeným rozhodnutím žalobci není uložena povinnost opustit území ČR ani povinnost navrátit se na Ukrajinu. Tvrdí-li tedy žalobce, že mu právními následky napadeného rozhodnutí hrozí újma spočívající v tom, že v důsledku probíhajícího vojenského konfliktu na území Ukrajiny bude vystaven nebezpečí porušení práva na život a práva nebýt mučen či vystaven krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení, nejde o újmu, která by byla v příčinné souvislosti s napadeným rozhodnutí a která by žalobci hrozila jeho právními následky.

12. Soud přisvědčuje žalobci, že podle § 58a odst. 1 a 3 zákona o dočasné ochraně má žalobce v návaznosti na podanou žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě právo na udělení víza k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu na území, přičemž platnost tohoto víza zaniká mj. nepřiznáním odkladného účinku žalobě. To znamená, že kladné rozhodnutí soudu o žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě může vést k tomu, že žalobce následně získá oprávnění k pobytu na území ČR ve formě víza za účelem strpění. Tato právní úprava ale sama o sobě nesouvisí s hmotněprávními podmínkami pro přiznání odkladného účinku žalobě, nýbrž jen stanovuje zvláštní právní následek podání Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 4 68 A 5/2026 žaloby proti rozhodnutí ve věci dočasné ochrany a návrhu na přiznání odkladného účinku takové žalobě. Řečeno jinak, § 58a odst. 1 zákona o dočasné ochraně stanovuje právní následek podání žaloby proti rozhodnutí ve věci dočasné ochrany a návrhu na přiznání odkladného účinku, aniž by toto ustanovení zvláštně upravovalo hmotněprávní podmínky, za jejichž splnění lze žalobě přiznat odkladný účinek, nebo se těchto podmínek nějak jinak týkalo.

13. Hmotněprávní podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě v podobě újmy hrozící žalobci právními následky napadeného rozhodnutí se týkala žalobcova tvrzení, že v ČR pobývá již 4 roky, má zde manželku a dva zletilé syny, je zde zaměstnán, a dále že mu v případě nevyhovění jeho návrhu hrozí újma na právu účastnit se soudního řízení v projednávané věci a újma spočívající v tom, že bude v ČR pobývat neoprávněně.

14. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že dočasná ochrana byla žalobci udělena dne 25.6. 2022, tj. před zhruba 4 roky. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nezpochybnil žalobcova tvrzení stran toho, že žalobce v ČR bydlí se svou manželkou a dvěma zletilými syny a že v ČR pracuje. Skutečnost, že žalobce bydlí na téže adrese jako jeho manželka a synové, vyplývá z výpisů z cizineckého informačního systému, zařazených ve správním spisu.

15. Právě rekapitulované skutečnosti týkající se žalobcova soukromého a rodinného života soud považuje s ohledem na obsah správního spisu a napadeného rozhodnutí za osvědčené. Soud tak má za to, že žalobci právními následky napadeného rozhodnutí hrozí závažná újma spočívající v pozbytí oprávnění k pobytu na území ČR, ačkoliv zde žalobce již několik let pobývá se svou rodinou. Přestože, jak soud uvedl výše, napadeným rozhodnutím žalobci není uložena povinnost opustit území ČR, nemůže tato skutečnost automaticky vést k zamítnutí jeho návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Jen stěží lze předpokládat, že žalobce má předejít případné nenahraditelné újmě spočívající v jeho odloučení od rodiny tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100).

16. Pokud žalovaný tvrdil, že po odnětí dočasné ochrany je žalobce oprávněn setrvat na území ČR po dobu 90 dnů na základě bezvízového styku s Ukrajinou, uvádí k tomu soud, že tato skutečnost nemůže vést k závěru o absenci závažné újmy hrozící žalobci právními následky napadeného rozhodnutí a k zamítnutí jeho návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť nelze dopředu předjímat, že soud stihne rozhodnout o projednávané věci před vypršením této doby.

17. Argumentace, kterou žalovaný zpochybňoval závažnost a bezprostřednost újmy hrozící žalobci právními následky napadeného rozhodnutí, byla mimoběžná s předmětem řízení a vůbec s ním nesouvisela, neboť předmětem řízení v projednávané věci není zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné, nýbrž rozhodnutí žalovaného o odnětí dočasné ochrany.

18. Z napadeného rozhodnutí stejně jako z vyjádření žalovaného k žalobcovu návrhu nelze dovodit, že by přiznání odkladného účinku žalobě mohlo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. Žalobou napadené rozhodnutí se ve své podstatě dotýká pouze žalobce (jak sám žalobce tvrdil). Lze proto dospět k závěru, že újma hrozící žalobci v důsledku nepřiznání odkladného účinku je nepoměrně větší než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 5 68 A 5/2026 jeho přiznání. První podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě tak soud považoval za splněnou.

19. Nic pak nenasvědčuje tomu, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, ostatně ani žalovaný takové skutečnosti netvrdil. Je tak splněna i druhá podmínka pro vyhovění žalobcovu návrhu.

20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že újma, jež žalobci hrozí v oblasti jeho soukromého a rodinného života právními následky napadeného rozhodnutí, je ve zjevném nepoměru k případným následkům přiznání odkladného účinku žalobě, a zároveň přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Proto soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky podle § 73 odst. 2 s. ř. s., a žalobě přiznal odkladný účinek.

21. O náhradě nákladů řízení, které případně vznikly v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, rozhodne soud až v rozhodnutí, jímž bude řízení o věci samé skončeno (§ 145 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 s. ř. s. a § 61 odst. 1 s. ř. s.).

22. Závěrem soud dodává, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005- 76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Soud proto přiznáním odkladného účinku v žádném případě nepředjímá své meritorní posouzení žaloby, ve kterém se bude zabývat přezkoumáním zákonnosti napadeného rozhodnutí. V této fázi řízení se soud zabýval pouze otázkou naplnění podmínek na přiznání odkladného účinku žalobě podle § 73 odst. 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto usnesení je kasační stížnost nepřípustná [104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]. Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§ 73 odst. 3 s. ř. s.). Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Plzeň 17. června 2026 Mgr. Aleš Smetanka v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.