69 A 8/2025

Rubrum

č. j. 69 A 8/2025 - 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Alexandrem Kryslem ve věci žalobce: P. T. zastoupen advokátem Mgr. Bc. Vladimírem Volným, sídlem náměstí Míru 40, Domažlice proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č.j. KK/446/DS/25-3, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 5. 2025, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č.j. KK/446/DS/25-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Sokolov (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 2 69 A 8/2025 dne 10. 12. 2024, č.j. MUSO/65825/2023/OPŽÚ/VEVO-19 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), pro porušení § 10 odst. 3 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč; současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

3. Uvedeného přestupku se dopustil žalobce tím, že jako provozovatel motorového vozidla zn. Škoda, registrační značky X., nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci bylo dodrženo řidičem pravidlo provozu na pozemních komunikacích stanovené zákonem o silničním provozu, neboť neznámý řidič dne 17. 9. 2022 v době od 09:50 do 10:00 hodin, ponechal stát toto vozidlo při pravém okraji komunikace hned za vjezdem na parkoviště v obci Kynšperk nad Ohří, v ul. Chebská, poblíž prodejny PENNY MARKET, č.p. 897/30, a to v místě, kde tím byla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména jízda ostatních vozidel. Jako provozovatel vozidla tedy nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci bylo řidičem dodrženo pravidlo provozu na pozemních komunikacích stanovené v § 27 odst. 1 písm. s) zákona o silničním provozu, kdy toto jednání nezjištěného řidiče vykazuje znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.

II. Žaloba

4. Žalobce uplatnil šest žalobních bodů.

5. V prvním žalobním bodu namítal, že mu prvoinstanční orgán nedal možnost seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí ve věci samé, když se nelze ztotožnit se závěry žalovaného, že žalobce měl možnost se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí při ústním jednání dne 21. 8. 2024, když obsahem protokolu z jednání ze dne 21. 8. 2024 je informace správního orgánu o tom, že řízení bude pokračovat shromažďováním dalších důkazních prostředků a dalším krokem správního orgánu bude předvolání policistů. To se nezměnilo ani dne 22. 11. 2024, kdy byl žalobce nahlížet do správního spisu. V dané věci bylo poté, zcela překvapivě a nepředvídatelně, oproti sdělení prvoinstančního orgánu dne 21. 8. 2024 vydáno dne 10. 12. 2024 rozhodnutí. Žalobce namítá, že za situace, kdy mu prvoinstanční orgán dal zřetelně najevo, že bude pokračovat předvoláním svědků a shromažďovat další důkazy, a z prvoinstančního rozhodnutí je zjevné, že od tohoto kroku správní orgán upustil, měl o tom žalobce informovat s poučením ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) s tím, že upouští od plánovaných výslechů svědků a shromažďování dalších důkazů, a měl dát žalobci možnost se ke všem podkladům před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Žalobce namítá, že závěr žalovaného nemůže obstát, když povinnost správního orgánu v tomto případě byla obejita obecným poučením o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí kdykoliv v průběhu řízení. Žalobci bylo postupem prvoinstančního orgánu nejen odňato právo se ke shromážděným podkladům před vydáním rozhodnutí vyjádřit, ale také nemohl navrhovat doplnění dokazování nebo činit jiné návrhy dle § 36 odst. 1 správního Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 3 69 A 8/2025 řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č.j. 9 As 42/2014- 35).

6. V druhém žalobním bodu žalobce namítal, že je vadou řízení, pokud prvoinstanční orgán ve věci avizoval výslechy svědků a shromažďování dalších důkazů, následně od nich upustil, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí se nijak nevypořádal s tím, že nakonec výslechy svědků neprováděl. Správní orgán nikterak neodůvodnil to, že nakonec svědky nevyslechl, nepostačuje závěr o tom, že k návrhu žalobce tyto důkazy neprovedl, když před tím jejich provedení avizoval v rámci ústního jednání a tím dal najevo, že tyto důkazy považuje za potřebné ke zjištění skutkového stavu. Následně však ani prvoinstanční orgán, ani žalovaný závěr o nadbytečnosti již dříve avizovaných důkazů přezkoumatelným způsobem nevysvětlil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č.j. 10 As 25/2014-48). Žalobce navíc namítal, že neobstojí závěr žalovaného, že prvoinstanční orgán nevycházel při rozhodování o přestupku v nyní posuzované věci z důkazů pořízených dne 30. 1. 2023 (výslechy policistů – svědků) v řízení vedeném proti domnělému řidiči (strana 6, odst. čtvrtý rozhodnutí žalovaného). Tento závěr zcela odporuje tomu, že dle protokolu o ústním jednání ze dne 21. 8. 2024 prováděl správní orgán dokazování právě těmito výpověďmi (str. 4 protokolu, poslední odstavec), když pokud tyto důkazy provedl, měl se vypořádat s tím, že tyto důkazy posléze ve svém rozhodnutí vůbec nehodnotí. Nelze se ztotožnit se závěrem žalovaného, že pokud jsou v rámci dokazování určité důkazy provedeny, nemusí pak správní orgán o těchto provedených důkazech učinit ani zmínku v rámci odůvodnění svého rozhodnutí. To fakticky činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, když se správní orgán nijak nevypořádal s provedenými důkazy, tuto vadu neodstranil v odvolacím řízení ani žalovaný.

7. Žalobce ve třetím žalobním bodu namítal, že prvoinstanční orgán nejprve vedl řízení proti domnělému řidiči vozidla pro podezření ze spáchání přestupku, kdy domnělý řidič měl porušit § 27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu tím, že stál v křižovatce, když poté, co změnil právní kvalifikaci skutku, došlo k tomu, že řízení pokračovalo pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno. Došlo tím ke změně totožnosti skutku a řízení proti domnělému řidiči bylo vedeno dále pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno. To má vliv na počítání lhůt, když nelze vyjít z odůvodnění žalovaného, že do lhůt započetl dobu, po kterou vedl řízení proti domnělému řidiči, které bylo zahájeno pro jiný skutek a následně zastaveno. Nelze tedy vyjít z toho, že zahájením řízení proti domnělému řidiči se stavěla promlčecí doba, bylo-li toto řízení zahájeno pro fakticky jiný skutek, odlišný od toho, pro který následně bylo zahájeno řízení v nyní posuzované věci. Je třeba tak vycházet samostatně z toho, že nyní posuzované řízení nebylo zahájeno do 1 roku od doby, kdy se měl skutek stát, a odpovědnost provozovatele vozidla tak zanikla již dne 17. 9. 2023. Zahájil-li pak správní orgán řízení proti provozovateli vozidla pro jiný a jinak právně kvalifikovaný skutek dne 18. 7. 2024, jde o zahájení řízení po uplynutí promlčecí doby.

8. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítal, že v situaci, kdy správní orgán, jenž zahájil řízení proti provozovateli vozidla pro odlišný skutek, pro který bylo vedeno původní řízení proti domnělému řidiči (viz výše), a kdy se prokazatelně v tomto řízení proti provozovateli vozidla dozvěděl, kdo byl řidičem vozidla, měl řízení proti provozovateli vozidla zastavit a dále pokračovat v případném dovození odpovědnosti vůči zjištěnému řidiči. Z průběhu správního řízení v této věci je zřejmé, že prvoinstanční orgán se Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 4 69 A 8/2025 prokazatelně dozvěděl, kdo byl řidičem vozidla v dané věci, dne 21. 8. 2024 při ústním jednání, přesto pokračoval v řízení proti provozovateli vozidla. V této souvislosti žalobce odkázal např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2012, č.j. 1 As 87/2012-46.

9. V pátém žalobním bodu žalobce namítal, že napadené rozhodnutí nemůže obstát, když je zřejmé, že toto bez upozornění a možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu vychází z jiných podkladů než prvoinstanční rozhodnutí. Prvoinstanční orgán opřel své rozhodnutí o následující důkazy ze spisu MUSO/65825/2023/OPŽÚ/VEVO (str. 4 prvoinstančního rozhodnutí): - Oznámení o přestupku ze dne 17. 9. 2022 - Fotodokumentace ze dne 17. 9. 2022 - Výpis z registru silničních vozidel ze dne 22. 9. 2022 - Sdělení Městského úřadu Kynšperk nad Ohří ze dne 30. 11. 2022.

10. Oproti tomu žalovaný ve svém rozhodnutí uvádí, že při rozhodování vycházel ze spisu MUSO/65825/2023/OPŽÚ/VEVO z podkladů v mnohem širším rozsahu než prvoinstanční orgán, a to za situace, aniž by dal žalobci možnost se k této změně vyjádřit před vydáním rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný oproti prvoinstančnímu orgánu vycházel ze spisu MUSO/65825/2023/OPŽÚ/VEVO z dalších listinných podkladů, a to (str. 4 napadeného rozhodnutí): - Protokol o ústním jednání ze dne 23. 11. 2022 - Sdělení ze dne 20. 7. 2023 - Protokol ze dne 14. 8. 2023 - Usnesení ze dne 7. 9. 2023.

11. Žalovaný tímto způsobem fakticky v odvolacím řízení rozšířil dokazování, aniž by řádně tyto listiny jako důkaz provedl a dal možnost žalobci se k těmto novým podkladům ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit před vydáním rozhodnutí. Jde o zásadní vadu řízení.

12. V šestém žalobním bodu žalobce namítal nesprávnost právního závěru žalovaného o naplnění skutkové podstaty přestupku, když žalovaný uzavřel, že je správný závěr o porušení § 27 odst. 1 písm. s) zákona o silničním provozu. Žalovaný (i prvoinstanční orgán) dospěl k závěru, že v daném řízení se provozovatel dopustil přestupku, když dopustil, aby vozidlo stálo na místě, kde tím byla ohrožena bezpečnost provozu na pozemní komunikaci, zejména jízda ostatních vozidel. Prvoinstanční orgán v dané věci toliko uvedl, že vozidlo stálo na místě, neboť ponecháním vozidla na předmětném místě dle správního orgánu toto snižuje výhledové poměry řidičům, kteří přijíždějí na uvedené parkoviště či z něj vyjíždějí. Žalovaný tento závěr správního orgánu a zejména jeho úvahu nepodrobil řádně přezkumu, čímž řízení zatížil opět vadou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že fakticky bez dalšího parafrázoval závěr prvoinstančního orgánu. Úvaha správního orgánu o fakticitě toho, že stáním vozidla na předmětném místě je ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 5 69 A 8/2025 konkrétně sníženy výhledové podmínky, není nikterak podložena, když ze znění tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že v daném případě jde prioritně o stání vozidel v místě, kde je znemožněna tímto zejména jízda ostatních vozidel. To v daném případě nebylo naplněno. Pokud pak jde o úvahu žalovaného směřující k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména úvahu o snížení výhledových poměrů v místě, taková úvaha není objektivně ničím podložena, např. hodnocením provedených důkazů. Správní orgány nemohly takovou úvahu učinit bez provedení výslechu policistů, kteří v místě věc šetřili, a dále i např. samotným místním šetřením, kde by byly fakticky zjišťovány poměry na místě. Pouhá ničím nepodložená a nedostatečná úvaha prvoinstančního orgánu bez dalšího převzatá žalovaným nemůže obstát, navíc jde o úvahu obecnou a nedostatečnou. Žalobce zde poukazuje např. na doktrinální výklad k tomuto zákonnému ustanovení: „K odst. 1 písm. s): Vyjma případů uvedených taxativně pod písmeny a) až r) je dále stání a zastavení zakázáno též na jiných místech, kde by tím byla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména jízda ostatních vozidel. Ze znění vyplývá, že na takových místech je omezení v důsledku stání nebo zastavení přijatelné. Posouzení, zda se v konkrétním případě o takové místo jedná, závisí na řidiči s ohledem na okolnosti. V případě, že bude mít orgán veřejné správy na hodnocení individuálně určeného případu jiný názor, bude případné porušení tohoto ustanovení předmětem dokazování“ (KUČEROVÁ, Helena. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou - 5. aktualizované vydání podle stavu k 1. 7. 2024. 5. aktualizované vyd. Praha: Leges, 2024. ISBN 978-80-7502-730-6. Převzato z CODEXIS®, doplňku LIBERIS®.). V celém správním řízení řádně neproběhlo dokazování k faktickému prokázání ohrožení bezpečnosti silničního provozu na daném místě, zejména pak k prokázání toho, že stání vozidla v daném místě ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích snížením výhledových podmínek. K tomu nebyly řádně provedeny ve správním řízení žádné důkazy, ze kterých by bylo možno takový závěr spolehlivě dovodit. To nebylo napraveno ani v odvolacím řízení, kde žalovaný nekriticky závěr správního orgánu přijal, aniž by se věcně a důkazně vypořádal s hodnocením závěru o snížení výhledových poměrů ostatních řidičů v daném místě, když tento závěr není nikterak důkazně podložen a odůvodněn.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl k jednotlivým žalobním námitkám následující.

14. K první žalobní námitce (porušení povinnosti dle § 36 odst. 3 správního řádu) žalovaný uvedl, že v rámci ústního jednání konaného dne 21. 8. 2024 byl žalobce seznámen se spisovou dokumentací, kdy měl možnost se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřit. O tomto právu bývá obviněný standardně poučován v předvolání k ústnímu jednání. Následně dne 22. 11. 2024, kdy se žalobce dostavil ke správnímu orgánu za účelem nahlédnutí do spisové dokumentace, měl možnost se s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim. Poté již spisová dokumentace nebyla o nové podklady pro vydání rozhodnutí doplňována, tudíž k porušení § 36 odst. 3 správního řádu nedošlo.

15. K druhé žalobní námitce (nevypořádání s avizovanými a následně neprovedenými výslechy svědků) žalovaný uvedl, že prvoinstanční orgán na str. 3 svého rozhodnutí uvedl, že návrhu žalobce předvolat zakročující policisty jako svědky nevyhověl, neboť by jejich Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 6 69 A 8/2025 provedení do řízení nic nového nepřineslo. K prokázání spáchání přestupku provozovatele vozidla byly dostatečné podkladové materiály.

16. K třetí žalobní námitce (nesprávné posouzení promlčecí lhůty) žalovaný uvedl, že dle § 29 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich“) odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby, přičemž dle § 30 písm. a) téhož zákona činí promlčecí doba 1 rok, kdy promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku. Dle § 125g odst. 2 zákona o silničním provozu se pak do promlčecí doby přestupku podle § 125f odst. 1 nezapočítává doba, po kterou bylo vedeno řízení o přestupku podle § 125f odst. 5 písm. b). V daném případě došlo ke spáchání přestupku dne 17. 9. 2022. Dnem následujícím, tedy dne 18. 9. 2022, počala běžet promlčecí doba. Dne 2. 11. 2022 bylo zahájeno řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo následně dne 17. 10. 2023 zastaveno, tedy v době od 2. 11. 2022 do 17. 10. 2023 (11 měsíců a 15 dnů) promlčecí doba neběžela, pozastavila se. V daném případě se tedy prekluzivní lhůta posunula na den 2. 9. 2024 (18. 9. 2023 + 11 měsíců a 15 dnů = 2. 9. 2024, pozn. žalovaného). Rovněž je třeba poukázat na § 32 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dle něhož se promlčecí doba přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku. V daném případě došlo k zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla dne 18. 7. 2024, tedy ještě před uplynutím prekluzivní lhůty. Rovněž tak byla dodržena lhůta uvedená v § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dle něhož odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání. Žalobce namítá, že nebyla zachována totožnost skutku. S uvedeným se žalovaný neztotožňuje a je toho názoru, že totožnost skutku byla zachována, jelikož skutek spočíval v porušení právní povinnosti při stání vozidla na totožném místě a v totožném čase. Prvoinstanční orgán pouze v průběhu řízení o přestupku řidiče provedl, na základě nového poznatku, změnu porušené povinnosti řidiče, kdy o této skutečnosti byl řidič vyrozuměn. Ústavní soud k vymezení pojmu „skutek“ a totožnost skutku konstatoval v usnesení ze dne 17. 7. 2002, sp.zn. II. ÚS 143/02: „Byť i základem celého trestního řízení je skutek, trestní řád tento pojem blíže nedefinuje a neuvádí výslovně ani to, co se rozumí pod pojmem totožnosti skutku. Neuvádí o tom výslovně nic ani trestní zákon. Vymezení pojmu skutku je tedy ponecháno teorii práva hmotného a procesního a soudní praxi. Vzhledem k tomu, že základní trestní právní předpisy nedefinují, co tvoří skutek v konkrétní projednávané věci a kdy je totožnost skutku zachována, je nutné zkoumat tyto otázky vždy podle individuálních okolností každé jednotlivé trestní věci. Obecně je možno pouze konstatovat, že skutkem se rozumí určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu či trestných činů anebo nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. Podstatu skutku tedy tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva. Jako skutek je taková událost vymezena v příslušném aktu orgánu činného v trestním řízení, tj. v záznamu o sdělení obvinění (nyní v usnesení o zahájení trestního stíhání) a dále např. v obžalobě, v rozsudku, v usnesení o zastavení trestního stíhání. Skutkem v trestním řízení je souhrn skutkových okolností popsaných v těchto aktech, nikoliv jejich právní posouzení, skutkem se tedy rozumí trestný čin a změna právního posouzení se totožnosti skutku netýká.“ Uvedené závěry vztáhl na přestupkové řízení rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 22/2012-55. Vzhledem k výše uvedenému byla zachována i lhůta k projednání přestupku provozovatele vozidla, jak uvedeno výše. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 7 69 A 8/2025 17. Ke čtvrté žalobní námitce (porušení zásady subsidiarity odpovědnosti provozovatele vozidla) žalovaný uvedl, že z oznámení přestupku PČR vyplývá, že žalobce je podezřelý ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že dne 17. 9. 2022, v době od 09:50 do 10:00 hodin, zastavil a stál s motorovým vozidlem zn. Škoda Fabia, registrační značky X., na křižovatce před prodejnou Penny Market v Kynšperku nad Ohří, čímž porušil § 27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Prvoinstanční orgán poté, co dne 20. 9. 2022 obdržel oznámení přestupku PČR, zahájil řízení o přestupku řidiče – žalobce a předvolal jej na den 23. 11. 2022 k ústnímu jednání. Stanoveného dne se žalobce k ústnímu jednání dostavil, kdy po poučení a seznámení se spisovou dokumentací do protokolu uvedl, že se nebude vyjadřovat. Na základě tohoto nezbylo prvoinstančnímu orgánu nic jiného, než řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu v souladu s § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, tedy proto, že spáchání skutku nebylo obviněnému prokázáno, usnesením č.j. MUSO/96987/OPŽÚ/VEVO-31 ze dne 7. 9. 2023 zastavit, čímž byla splněna podmínka daná § 125f odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu pro projednání přestupku provozovatele vozidla. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna podmínka daná § 125h odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, mohlo být řízení o přestupku provozovatele vozidla dle § 125f zákona o silničním provozu s provozovatelem vozidla, tedy s žalobcem, zahájeno, aniž by zahájení řízení předcházelo vydání výzvy k uhrazení určené částky. Tento postup předpokládá Nejvyšší správní soud v rozsudcích č.j. 4 As 101/2015-29 a 1 As 131/2014-45, který uvedl: „Z výše naznačené systematiky zákona o silničním provozu vyplývá, že nejprve musí být zjišťován pachatel přestupku. Existuje-li bezprostředně po zjištění přestupku osoba podezřelá z přestupku, je jí při splnění zákonných podmínek umožněno projednání věci v blokovém řízení. Pokud věc neskončí projednáním v blokovém řízení, následuje zahájení přestupkového řízení s podezřelým z přestupku. Skončí-li poté přestupkové řízení zastavením řízení, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno [§ 125f odst. 4 písm. b) zákona o silničním provozu, je zahájeno řízení o správním deliktu s provozovatelem vozidla. Výzva provozovateli vozidla podle § 125h zákona se v takovém případě nevydává, neboť totožnost řidiče byla po zjištění přestupku známa [pro vydání výzvy nebyla splněna podmínka dle § 125h odst. 1 písm. b) zákona].“ 18. K páté žalobní námitce (nedostatečné zjištění skutkového stavu, porušení zásady jednotnosti řízení co do obstaraných důkazů a podkladů) žalovaný uvedl, že v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 4 uvedl, že porušení povinnosti dané § 27 odst. 1 písm. s) zákona o silničním provozu má spolehlivě a beze zbytku prokázané obsahem spisové dokumentace pořízené PČR, zejména pak fotodokumentací, jež obsahuje 4 fotografie, na nichž je zachyceno vozidlo zn. Škoda, registrační značky X., z kterých je prokázáno, že předmětné vozidlo stojí v místě, kde tím je ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména jízda ostatních vozidel, neboť stáním vozidla v uvedeném prostoru jsou značně sníženy výhledové podmínky při vyjíždění na parkoviště ve směru ke vchodu a při vyjíždění z parkoviště ve směru od vchodu předmětného obchodního domu. Skutečnost, že se v daném místě nejedná o křižovatku, vyplývá ze sdělení Městského úřadu Kynšperk nad Ohří, odboru výstavby, územního plánování a dopravy, dle něhož se jedná o veřejnou účelovou komunikaci - parkoviště. Z výpisu z karty vozidla je pak prokázané, že ke dni spáchání přestupku neznámým řidičem byl provozovatelem vozidla právě žalobce. Žalovaný spisovou dokumentaci vedenou prvoinstančním orgánem Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 8 69 A 8/2025 pod sp.zn. MUSO/65825/2023/OPŽÚ/VEVO v odvolacím řízení nedoplňoval, tedy k porušení § 36 ods.t 3 správního řádu dojít nemohlo.

19. K šesté žalobní námitce (nesprávná a nepřezkoumatelná úvaha o nebezpečném stání) žalovaný uvedl, že dle § 27 odst. 1 písm. s) zákona o silničním provozu nesmí řidič zastavit a stát na jiných místech, kde by tím byla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména jízda ostatních vozidel. Ze spisové dokumentace, zejména pak z pořízených fotografií z místa spáchání přestupku je zřejmé, že žalobcem provozované vozidlo stojí v místě zaoblení vjezdu k obchodnímu domu Penny Market, tedy prokazatelně v místě, kde je tím ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména jízda ostatních vozidel, neboť stáním vozidla v uvedeném prostoru jsou značně sníženy výhledové podmínky při vjíždění na parkoviště ve směru ke vchodu a při vyjíždění z parkoviště ve směru od vchodu předmětného obchodního domu. Skutečnost, že na fotografiích není zrovna zachyceno vozidlo, jehož jízda by stáním žalobcem provozovaného vozidla byla ohrožena, ještě nesnižuje nebezpečnost tohoto protiprávního jednání. To ostatně není podmínkou naplnění skutkové podstaty daného přestupku. Lze říci, že pokud žalobce takto evidentní situaci nevnímá jako ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, pak je na místě se zabývat tím, zda (pokud je stále držitelem řidičského oprávnění) jeho odborná způsobilost k řízení motorových vozidel stále trvá. Žalovaný uvedenou informaci předá Městskému úřadu v Sokolově, aby ten případně zvážil, zda takovéto výroky žalobce jsou jen nadsázkou za účelem procesní obrany, anebo zda odrážejí jeho reálné řidičské znalosti. Za tím účelem slouží možnost přezkoušení odborné způsobilosti podle § 97 odst. 3 zákona o silničním provozu v rámci řízení o odnětí řidičského oprávnění.

20. Žalovaný uzavřel, že v průběhu řízení nedošlo ke krácení práv žalobce a bylo vůči němu postupováno v souladu se zákonem. Námitky uváděné žalobcem považuje za vyvrácené a neopodstatněné. Dle názoru žalovaného nelze ze skutečností uváděných žalobcem v žalobě prokázat či dovodit nezákonnost napadeného rozhodnutí či takové vady řízení, které by odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí.

IV. Vyjádření účastníků při jednání

21. Žalobce setrval při jednání na svých dosavadních tvrzeních, žalovaný se z účasti na jednání omluvil.

V. Posouzení věci soudem

22. V souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. A.

23. Soud neshledal důvodnými námitky žalobce o „nesplnění povinnosti správního orgánu podle § 36 odst. 3 správního řádu - povinnost seznámení s podklady před vydáním rozhodnutí” a o „vadě řízení, spočívající v tom, že se správní orgány nevypořádaly s avizovanými a následně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 9 69 A 8/2025 provedenými důkazy, spočívajícími ve výsleších svědků (policistům), použití nepřípustných důkazů, nepřezkoumatelnosti řízení”.

24. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2023, č.j. 8 As 169/2021-39, uvedl: „Vzhledem k tomu, že se kasační námitky týkají výlučně vad řízení před správními orgány, je třeba v obecné rovině předeslat, že ne každé procesní pochybení správního orgánu je důvodem pro zrušení správního rozhodnutí. Důvodem pro zrušení správního rozhodnutí jsou pouze takové případy porušení ustanovení právních předpisů o řízení před správními orgány, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Dané ustanovení předpokládá, že a contrario nebudou rušena taková správní rozhodnutí, při jejichž vydávání sice došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, a nezřídka i podstatnému, ovšem takovéto porušení nemohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (rozsudky NSS ze dne 8. 3. 2007, čj. 8 Afs 102/2005-65, a ze dne 22. 3. 2017, čj. 2 As 322/2016-39).” 25. Žalobce namítal, že správní orgán prvního stupně při ústním jednání dne 21. 8. 2024 deklaroval pokračování dokazování, zejména předvoláním zasahujících policistů, od tohoto postupu však následně upustil, aniž jej o této skutečnosti vyrozuměl a znovu mu umožnil vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Dále tvrdí, že mu tím bylo odňato nejen právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ale i právo navrhovat doplnění dokazování podle § 36 odst. 1 správního řádu.

26. Žalobce byl dne 21. 8. 2024 seznámen s podklady řízení a následně dne 22. 11. 2024 znovu nahlédl do správního spisu. Spisová dokumentace poté již nebyla doplňována o žádné nové podklady pro vydání rozhodnutí.

27. Skutečnost, že správní orgán v průběhu řízení změnil svůj původně zamýšlený procesní postup a některé dříve předpokládané důkazy nakonec neprovedl, sama o sobě neznamená, že byl povinen účastníka znovu seznamovat s podklady rozhodnutí. Smyslem § 36 odst. 3 správního řádu je umožnit účastníkovi vyjádřit se ke všem podkladům, z nichž správní orgán při rozhodování skutečně vychází. Jestliže po posledním nahlédnutí žalobce do spisu již žádné nové podklady opatřeny nebyly a správní orgán rozhodoval pouze na základě podkladů, s nimiž se žalobce mohl seznámit, nelze dovodit porušení uvedeného ustanovení.

28. Stejně tak nelze dospět k závěru, že žalobci bylo odňato právo navrhovat doplnění dokazování podle § 36 odst. 1 správního řádu. Žalobce měl po celou dobu řízení možnost činit procesní návrhy i navrhovat provedení dalších důkazů, přičemž ze správního spisu nevyplývá, že by mu správní orgán v tomto směru jakkoli bránil nebo jeho procesní práva omezoval. Ani v žalobě ostatně žalobce neuvedl, jaké další důkazy by po nahlédnutí do spisu dne 22. 11. 2024 navrhl nebo jaké konkrétní skutečnosti by správnímu orgánu sdělil, pokud by byl opětovně vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

29. Za situace, kdy žalobce netvrdí, jakým konkrétním způsobem se vytýkaný procesní postup správního orgánu projevil v zákonnosti napadeného rozhodnutí, ani neuvádí, jaký vliv mohl mít na skutková zjištění či právní posouzení věci, nemůže být tato procesní námitka důvodná. Jak vyplývá z výše citované judikatury Nejvyššího správního soudu, samotná existence tvrzeného procesního pochybení bez jeho možné souvislosti se zákonností rozhodnutí není důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 10 69 A 8/2025 30. Dále je nezbytné uvést, že správní orgán není povinen provést všechny důkazy, jejichž provedení v průběhu řízení předpokládal nebo jejichž provedení účastník navrhl. Podle § 52 správního řádu je oprávněn posoudit, které z navržených či uvažovaných důkazů jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu věci, a od provedení důkazů, které považuje za nadbytečné, může upustit. Samotná skutečnost, že správní orgán původně zamýšlel provést další dokazování, avšak následně dospěl k závěru, že skutkový stav je již dostatečně objasněn, proto nepředstavuje procesní pochybení.

31. Z obsahu napadeného rozhodnutí je navíc zřejmé, že žalovaný se s touto odvolací námitkou výslovně vypořádal. Uvedl, že výslechy policistů byly provedeny v dřívějším řízení vedeném proti domnělému řidiči vozidla podle § 125c zákona o silničním provozu, tedy ještě před zahájením řízení o přestupku provozovatele vozidla podle § 125f téhož zákona, a současně výslovně konstatoval, že správní orgán prvního stupně z těchto svědeckých výpovědí při rozhodování o odpovědnosti provozovatele nevycházel. Nejde proto o situaci, kdy by správní orgány použily důkazy pořízené v jiném řízení, aniž by jejich použití odůvodnily.

32. Důvodná není ani námitka nepřezkoumatelnosti. Z odůvodnění správních rozhodnutí je jednoznačně patrno, které důkazy správní orgány vzaly za podklad svého rozhodnutí a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídily. Odůvodnění správního rozhodnutí nemusí obsahovat samostatnou úvahu o každém důkazu, jehož provedení bylo v průběhu řízení zvažováno, avšak nakonec se nestal podkladem rozhodnutí. Rozhodující je, aby bylo z rozhodnutí zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgán vycházel a proč považoval skutkový stav za dostatečně zjištěný, což je v nyní projednávané věci splněno.

33. Nadto žalobce ani v této části žaloby netvrdí, jaké konkrétní skutečnosti měly být výslechem policistů objasněny, jakým způsobem by jejich případné provedení mohlo ovlivnit skutková zjištění správních orgánů nebo vést k jinému právnímu posouzení věci. Omezuje se toliko na tvrzení existence procesního pochybení, aniž by konkretizoval jeho možný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. B.

34. Soud neshledal důvodnými ani námitky žalobce o „nesprávném posouzení promlčeních lhůt, nedodržení zásady totožnosti skutku v přestupkovém řízení vedeném proti domnělému řidiči a provozovateli vozidla”.

35. Žalobce založil svoji argumentaci na předpokladu, že řízení vedené původně proti domnělému řidiči a následně proti provozovateli vozidla se týkala dvou odlišných skutků. Tento předpoklad však není správný.

36. Ze správního spisu je zřejmé, že po celou dobu správního řízení byl předmětem posouzení jediný skutkový děj, spočívající v odstavení téhož vozidla dne 17. 9. 2022 na témže místě a ve stejném čase. Neměnily se skutkové okolnosti ani popis jednání, nýbrž pouze jeho právní posouzení a osoba, jejíž odpovědnost byla za tento skutek posuzována. Správní orgán nejprve postupoval v souladu se zákonem o silničním provozu cestou zjišťování odpovědnosti řidiče vozidla. Poté, co se nepodařilo prokázat, kdo vozidlo řídil, řízení proti domnělému řidiči zastavil a pokračoval v zákonem předvídaném postupu vůči provozovateli vozidla podle § 125f zákona o silničním provozu. Takový postup Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 11 69 A 8/2025 představuje změnu právního režimu odpovědnosti za tentýž skutek, nikoliv zahájení řízení o skutku novém.

37. Totožnost skutku je zachována, je-li zachována totožnost jednání nebo následku, přičemž v nyní projednávané věci zůstaly po celou dobu řízení nezměněny rozhodné skutkové okolnosti, tedy místo, čas, vozidlo i způsob jeho odstavení. Změna právní kvalifikace ani změna osoby, jejíž odpovědnost je za tentýž skutek posuzována, sama o sobě totožnost skutku nenarušuje.

38. Po celou dobu správního řízení byl tedy předmětem posouzení tentýž skutek, jehož skutkové vymezení se nijak nezměnilo. Nebyla-li porušena totožnost skutku, uplatní se § 125g odst. 2 zákona o silničním provozu, podle něhož se do promlčecí doby nezapočítává doba, po kterou bylo vedeno řízení o přestupku podle § 125c téhož zákona. Po dobu vedení řízení proti domnělému řidiči promlčecí doba neběžela a odpovědnost žalobce za přestupek tak nezanikla. C.

39. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce o „porušení zásady subsidiarity odpovědnosti provozovatele vozidla”.

40. Jak bylo uvedeno shora, správní orgány po celou dobu vedly řízení o totožném skutku a teprve poté, co se nepodařilo prokázat odpovědnost řidiče vozidla, přistoupily v souladu s § 125f zákona o silničním provozu k posouzení odpovědnosti provozovatele.

41. Rozhodující je, zda byla odpovědnost konkrétního řidiče spolehlivě prokázána, nikoliv zda byla jeho totožnost účastníkem řízení pouze tvrzena. V nyní projednávané věci správní orgány důvodně uzavřely, že odpovědnost řidiče prokázána nebyla, a proto byly splněny zákonné podmínky pro vedení řízení o přestupku provozovatele vozidla. Odkaz žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu není na projednávanou věc přiléhavý, neboť vychází z odlišných skutkových okolností, kdy byla osoba řidiče bezpečně zjištěna a její odpovědnost mohla být v přestupkovém řízení projednána. D.

42. Soud neshledal důvodnými ani námitky žalobce o „nedostatečném zjištění skutkového stavu, porušení zásady jednotnosti řízení co do obstaraných důkazů a podkladům, ze kterých vycházely správní orgány”.

43. Žalobce i v tomto případě namítal toliko procesní pochybení, aniž by současně uvedl, v čem konkrétně měl být tímto postupem zkrácen na svých procesních právech nebo jakým způsobem mohla mít vytýkaná vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak neprokázal.

44. Dlužno doplnit, že se ve všech případech jednalo o listiny, s jejichž obsahem byl žalobce již v průběhu správního řízení prokazatelně seznámen, ať již v procesním postavení domnělého řidiče vozidla, či následně provozovatele vozidla. Nešlo tedy o nové důkazní prostředky, s nimiž by se žalobce dosud nemohl seznámit.

45. Žalovaný v odvolacím řízení žádné nové dokazování neprováděl, nýbrž pouze přezkoumával zákonnost a správnost prvostupňového rozhodnutí na základě správního Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 12 69 A 8/2025 spisu. Za této situace mu nevznikla povinnost opětovně žalobce seznamovat s podklady rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. E.

46. Soud neshledal důvodnými ani námitky žalobce o „nesprávné a nepřezkoumatelné úvaze žalovaného o nebezpečném stání a naplnění skutkové podstaty přestupku”.

47. Žalovaný založil svůj závěr o naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 27 odst. 1 písm. s) zákona o silničním provozu na dostatečně zjištěném skutkovém stavu a své úvahy řádně a přezkoumatelně odůvodnil. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že nevycházel z pouhého obecného předpokladu, že každé stání v daném prostoru představuje ohrožení bezpečnosti provozu, nýbrž z konkrétních skutkových okolností zjištěných ve správním řízení, především z fotodokumentace místa přestupku. Na jejím základě dospěl k závěru, že vozidlo žalobce stálo „v místě zaoblení vjezdu k obchodnímu domu Penny Market, tedy prokazatelně v místě, kde je tím ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména jízda ostatních vozidel, neboť stáním vozidla v uvedeném prostoru jsou značně sníženy výhledové podmínky při vyjíždění na parkoviště ve směru ke vchodu a při vyjíždění z parkoviště ve směru od vchodu předmětného obchodního domu.“ Žalovaný tedy jasně vyložil, v čem konkrétně spatřoval ohrožení bezpečnosti provozu, a tento závěr opřel o provedené důkazy.

48. Na uvedeném nic nemění ani žalobcem citovaný výklad komentářové literatury. Ten naopak potvrzuje správnost postupu správních orgánů, když uvádí, že posouzení, zda se jedná o místo, kde je ohrožena bezpečnost provozu, závisí vždy na okolnostech konkrétního případu a je předmětem dokazování. Právě tomuto požadavku žalovaný dostál. Jeho úvaha nevychází z pouhé domněnky ani obecného tvrzení, ale z konkrétních skutkových zjištění vyplývajících zejména z pořízené fotodokumentace. Žalobci nic nebránilo v tom, aby předestřením jiné věrohodné skutkové verze reality závěry správních orgánů zpochybnil, tedy aby uvedl, jak ji jinak tomu mělo být. To však neučinil.

VI. Rozhodnutí soudu

49. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.

VII. Odůvodnění neprovedení důkazů

50. Soud neprovedl žádný další z navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

VIII. Náklady řízení

51. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. 13 69 A 8/2025 Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 28. května 2026 Mgr. Alexandr Krysl v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.