7 C 312/2022

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [jméno] [příjmení], dříve [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalované] zastoupená advokátkou Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 16. 8. 2023, č. j. 7 C 312/2022-90

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku [anonymizováno] 48 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] [obec], dále pozemku [anonymizována dvě slova] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (jiná stavba), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (ostatní plocha), tj. nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] (výrok I), žalobci byla uložena povinnost uhradit žalované na nákladech řízení částku 24 684 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II). Soud věc podřadil pod ust. § 2072 občanského zákoníku a zkoumal, zda se žalovaná (obdarovaná) dopustila vůči žalobci (dárci) kvalifikovaného jednání pro odvolání daru pro nevděk, tj. zda mu vytčeným jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížila tak, že zjevně v jednání vůči němu porušila dobré mravy. Podle názoru soudu byl prokázán pouze jeden případ chování žalované ve vztahu k žalobci, který by mohl být hodnocen jako objektivně rozporný s dobrými mravy, a to výrok žalované o tom, že„ žalobce nechá dostavět zahradní domky a pak se ho zbaví“, což mohlo žalobce skutečně psychicky ranit, neboť dříve řadu let společně se žalovanou žili jako rodina. Uvedený výrok byl v tomto smyslu pronesen pouze jednou, přičemž nelze přehlédnout, že se tak stalo v rozčilení, s ohledem na sdělení, jež se týkala vztahu žalobce k ní. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalovaná o žalobci mluvila v tomto duchu vícekrát či žalobce jinak hanlivě urážela. Jednalo se tedy o ojedinělý případ, který podle soudu navíc nedosahoval takové intenzity, aby s ohledem na všechny okolnosti věci, bylo možné jej hodnotit jako jednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce v tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě k revokaci darování nestačí. Ani striktní a dominantní jednání žalované ještě nezakládá zjevné porušení dobrých mravů. Neshledal-li soud existenci kvalifikovaného jednání pro vrácení daru, žalobu zamítl. Nákladový výrok měl oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalobce nesouhlas s tímto rozhodnutím. Setrval na stanovisku, že žalovaná se dopustila kvalifikovaného jednání odporujícího zjevně dobrým mravům, a to celkem v jedenácti případech, což nastolilo stav pro revokaci daru. Žalobce takové soustavné jednání žalované neprominul. Žalovaná především nerespektuje zřízené věcné břemeno doživotního užívání nemovitostí, které si při uzavření darovací smlouvy žalobce vymínil. Faktický stav je takový, že některé místnosti jsou výlučně vyhrazeny pro otce žalované, kterého si žalovaná do domu nastěhovala. Žalovaná rovněž brání v užívání nemovitostí přítelkyni žalobce [jméno] [příjmení], jež je pro něho osobou blízkou. Žalobce nemůže využívat pro svoji potřebu společnou kuchyni, v níž mu žalovaná vyčlenila dva„ šuplíky“ a poličku na koření. [obec], kterou si žalobce zakoupil, žalovaná z větší části zabrala pro sebe. Žalobce se zásadně dotklo, že žalovaná prohlásila, že„ se ho zbaví, po dodělání zahradního domku“. Žalobce přitom stále splácí bance 25 000 Kč měsíčně za úvěry, které byly spotřebovány na rekonstrukci rodinného domu, jenž byl předmětem daru. Také splácí dluh zemřelé manželky (matky žalované) 5 000 Kč měsíčně na zakoupení vozidla. Tvrzení žalované, že ji žalobce dluží 70 000 Kč, je nepravdivé a v kontextu celé věci i odporující dobrým mravům. Žalovaná neprojevuje vděčnost za poskytnutý dar, svým striktním a dominantním jednáním mu ubližuje a dostává ho do pozice poníženého, chová se nadřazeně a hanlivě při oslovení žalobce použila slovní výraz„ vole“. Za stavu, kdy žalobce poskytl žalované dar tak vysoké hodnoty, měl nepochybně důvod očekávat ze strany žalované nějaký vděk. Pokud bylo v rámci darovací smlouvy sjednáno ve prospěch žalobce věcné břemeno užívání celé nemovitosti, žalovaná uvedené právo dlouhodobě porušuje. Namítaný stav je setrvalý, když i v současné době je narušováno právo žalobce na neomezené bydlení v bytě, respektive v rozsahu účastníky dohodnutém, jestliže se zde trvale zdržuje otec žalované, jenž měl v domě pobývat jen po omezenou dobu, tj. dočasně, a zabral si prostory v domě na úkor žalobce. Žalobce je přesvědčen o tom, že lze platně odvolat dar nejen v situaci, kdy obdarovaný například fyzicky napadne dárce, ale i pro dlouhodobě nevhodné chování obdarované, jak je tomu v posuzovaném případě, která nerespektuje žalobce, znevažuje jeho důstojnost, a odmítá zjednat nápravu, aby nedocházelo k zasahování do jeho práva na bydlení v domě podle věcného břemene. S uvedenou argumentací navrhl žalobce zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení nebo změnu rozsudku na vyhovění žalobě a přiznání žalobci práva na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná, která se ztotožnila s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Podle žalované nebyl naplněn nijaký kvalifikovaný důvod pro revokaci daru. Účastníci dlouho tvořili celistvou rodinu, vztahy se zhoršily krátce po příchodu současné přítelkyně žalobce, která se chová způsobem nevyhovujícím žalované. Jednání žalované nelze hodnotit izolovaně, ale ve spojitosti s jednáním žalobce a jeho přítelkyně, kteří také vyvolávali neshody, narušovali soužití a vyjadřovali se k žalované nepřiměřeným způsobem. Žalovaná nevyhazovala přítelkyni žalobce z domu, neomezovala věcné břemeno žalobce, kuchyně domu byla účastníky užívána společně, bez omezení žalobce, není ani pravdivé tvrzení, že by žalovaná pro žalobce vyčlenila dva„ šuplíky“ v kuchyni a poličku na koření. Pokud jde o skutečnost, že některé místnosti v domě užívá otec žalované, tak sám žalobce se na tomto dohodl se žalovanou a jejím otcem, což žalobce výslovně před soudem potvrdil. Žalovaná neoslovila žalobce„ vole“, jednalo se o zvolání v rámci běžné konverzace, nikoliv o oslovení konkrétní osoby, respektive o hanlivý výraz k žalobci. Naopak, přítelkyně žalobce žalovanou slovně urazila, když ji označila za„ nevychovaného parchanta a uvedla, že se její matka otáčí v hrobě“. V žádném případě se žalovaná nevyjádřila vážně, že se žalobce v budoucnu„ zbaví“. Žalobce stále pro žalovanou představuje rodinu, když byl manželem její zesnulé matky, a se žalovanou měli výborné vztahy. [příjmení] mezi účastníky nastaly až s příchodem současné přítelkyně žalobce (s předchozí přítelkyní žalobce neměla žalovaná problémy). Žalovaná se snažila veškeré neshody v domácnosti konstruktivně řešit dohodou. Žalovaná setrvala na stanovisku, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by se svým jednáním dopustila tzv. kvalifikovaného nevděku, na nějž pamatuje ust. § 2072 občanského zákoníku, s odkazem na které by bylo možné platně odvolat dar.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu podání účastníků, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Darovací smlouva, od níž se odvíjí posuzovaný právní vztah, byla uzavřena [datum], proto projednávaná věc je podřaditelná pod ust. § 2072 občanského zákoníku. K tomu, aby se jednání obdarovaného dalo kvalifikovat jako nevděčné, a stalo se důvodem pro revokaci daru, musí naplnit tři zákonné předpoklady, a to ublížení dárci (eventuálně osobě dárci blízké - § 2072 odst. 2 obč. zák.) úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, čímž by došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů, přičemž dárce obdarovanému toto chování nepromine.

6. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na vrácení daru není jakékoli nevhodné jednání obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, a to buď porušením značné intenzity, nebo soustavným porušováním, ať již fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím pomoci, apod. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu, nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 2072 občanského zákoníku.

7. Judikatura Nejvyššího soudu rovněž ustáleně stanoví, že hledisko dobrých mravů nelze pojímat izolovaně, toliko ve vztahu k jednání obdarovaného, ale nutno je zasadit do kontextu celkových vzájemných vztahů dárce a obdarovaného, tedy hodnotit i tu skutečnost, v jaké míře se dárce případně podílel na vzniku vytýkaného nemravného jednání obdarovaného vlastním závadným chováním. Soud musí zvážit okolnosti, za nichž došlo k uzavření darovací smlouvy, jakož i zohlednit vzájemné chování účastníků právního vztahu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]).

8. Důvody pro vrácení daru lze relevantně posoudit pouze ve vztahu k jejich skutkovému vymezení, jak je obsaženo v podání žalobce ze dne [datum] (označené jako odvolání daru pro nevděk) a v podané žalobě. Jiná skutková argumentace účastníků řízení v tomto směru nemá nijaké opodstatnění. Proto byl nesprávný postup soudu prvního stupně, jestliže vyzval žalobce v průběhu řízení k dotvrzení skutkového stavu věci, ohledně těch skutečností, jež nebyly uvedeny v podání žalobce ze dne [datum], nebo v podané žalobě. K takto později sdělenému skutkovému stavu věci – stejně jako k novým skutečnostem popsaným v odvolání žalobce – nemohl odvolací soud přihlédnout.

9. K platnosti právního jednání dárce, směřujícího k vrácení daru, z hlediska jeho určitosti, je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů v ust. § 2072 občanského zákoníku, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc – okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému.

10. Znaky skutkové podstaty vrácení daru nenaplňuje pouhý nevděk, ojedinělý exces v chování obdarovaného, případně reakce na nevhodné chování dárce. Musí se jednat o takové chování, které, s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, lze kvalifikovat jako zjevně hrubé porušení dobrých mravů.

11. V odvolání daru, jak bylo provedeno v písemném podání ze dne [datum], vytkl žalobce žalované porušování věcného břemene v podobě nastěhování do nemovitosti otce žalované; jednání žalované k žalobci bez respektu a náležité úcty či vděku; autoritativní jednání žalované – vyhazování přítelkyně žalobce z darovaných nemovitostí; vyjádření žalované před třetími osobami, že„ žalobce z domu vyhodí, až dodělá zahradní domky“, stejně tak žalovaná sdělila žalobci, že„ má jen doživotní právo užívání nemovitostí a ať si dá pozor“. V podané žalobě jsou pak opakovány shodné skutečnosti, žaloba neobsahuje nějaký další důvod pro revokaci daru.

12. Odvolací soud především zdůrazňuje, že v převážné části jsou výtky žalobce, s nimiž spojuje požadavek na vrácení daru, naprosto obecné, bez popisu skutku, který by umožnil přezkum vytýkaného jednání žalované. Vymezení skutku musí být naprosto zřejmé, rovněž s požadavkem na jeho nezaměnitelnost, právě a jen k okamžiku, kdy jednostranný hmotněprávní úkon dárce na odstoupení od darovací smlouvy došel obdarované osobě. Nestalo-li se tak, nelze uvedený nedostatek zhojit dodatečně. Uvedené platí k popisu jednání žalované, podle něhož„ se k žalobci chová bez respektu a náležité úcty či vděku“, nebo„ chová se autoritativně a direktivně“.

13. V rámci darovací smlouvy, byla účastníky ve prospěch žalobce jako dárce, sjednána smlouva o doživotním a bezplatném užívání všech darem převedených nemovitostí na žalovanou, včetně rodinného domu, s právními účinky věcného břemene. Jedná se o zásadní užívací právní titul, který si žalobce, jako dárce, zachoval, jenž nelze přehlížet. Žalobce tedy není v nějakém podřízeném vztahu k žalované (obdarované) jako nové vlastnici nemovitostí. Jakékoliv jednání, které by porušovalo rovnováhu v právním vztahu mezi účastníky, nastoleného darovací smlouvou a smlouvou o doživotním užívání nemovitostí z věcného břemene, by muselo být považováno za svévolné a rozporné se smlouvou či zákonem. Účelem sjednaného doživotního užívání nemovitostí je zajištění užívání nemovitostí dárcem v dosavadním rozsahu. Dárce tedy právem očekává, že po pozbytí vlastnictví nemovitosti se na výkonu jeho dosavadních užívacích práv fakticky nic nezmění a v obvyklém dosavadním užívání bude stále pokračovat nerušeně jím dříve realizované užívání nemovitostí. K poměřování práv vlastníka nemovitostí s právy osoby oprávněné z věcného břemene k doživotnímu užívání nemovitostí, je pak potřebné přistupovat právě z uvedeného hlediska, s nímž byli účastníci při uzavření darovací smlouvy a smlouvy z věcného břemene srozuměni. V právním jednání vedoucím k revokaci daru, žalobce pouze k tvrzenému porušování nasmlouvaného práva z věcného břemene, uvedl jedinou konkrétní skutečnost, jež je způsobilá k přezkoumání v daném řízení, že„ do darovaných nemovitostí si žalovaná nastěhovala svého otce“, avšak s dovětkem, že s tímto jednáním neměl žalobce nijaký problém (viz podání ze dne [datum] na odvolání daru, obsah podané žaloby). S ohledem na popsaný stav, nelze nahlížet na nastěhování otce žalované do předmětného rodinného domu jako na jednání žalované odporující dobrým mravům. Další skutečnosti, z hlediska porušování práva žalobce z věcného břemene, k nimž se účastníci vyjadřovali v průběhu řízení, tím, že nebyly obsaženy v jednostranném hmotněprávním úkonu dárce na vrácení daru (v podání ze dne [datum] či v žalobě), jsou již pro výsledek sporu právně nerozhodné.

14. Odkazované užití slova„ vole“ v proběhlé konverzaci mezi účastníky řízení, odvolací soud rovněž nepovažuje za hanlivé oslovení žalobce, avšak v kontextu a znění komunikace, použité slovo představuje jakési uvození věty, sdělení charakteru tzv. mimoděk, respektive zvolání.

15. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná vyhazovala (vykazovala) či jinak bránila přítelkyni žalobce v pobytu v nemovitostech. [jméno] přítelkyně žalobce uvedla, že ji žalovaná„ pouze naznačovala, že má být v domě na návštěvě od rána do večera“, což se jí jevilo jako určitý diktát, že„ poměry v domě budou nastaveny, jak se to žalované – jako výlučnému vlastníku nemovitostí – bude líbit“. Stejně se k této skutečnosti vyjádřil také žalobce. Oproti tomu žalovaná popřela takovou interpretaci poměrů v domě, přičemž z výpovědí účastníků a svědkyně jednoznačně vyznělo, že žalovaná a přítelkyně žalobce si nerozumí a mají mezi sebou neshody. I pokud by se vycházelo z tvrzení předestřeného žalobcem, nejednalo by se o jednání, které by svým charakterem, rozsahem a intenzitou, se dalo podřadit pod pojem konaného kvalifikovaného nevděku. Nelze také přehlédnout, že i přítelkyně žalobce se svým vyjadřováním a chováním spolupodílela na popsaných neshodách. Každý z účastníků pak jen subjektivně interpretoval chování protistrany jako příčinu uvedeného nepříznivého stavu. Nelze například po žalované spravedlivě požadovat, aby snášela od přítelkyně žalobce komentář, že je„ nevychovaný parchant a že se její matka musí v hrobě otáčet“.

16. Stejné hodnocení, že nejde o kvalifikovaný nevděk, lze přiřadit i k vytčenému jednání žalované, podle něhož měla prohlásit, že„ žalobce z domu vyhodí, až dodělá zahradní domky“. Předně je potřebné přihlédnout ke kontextu celého posuzovaného případu, jakož i k okolnostem, za nichž měl být uvedený výrok učiněn. Žalovaná takový výrok neadresovala žalobci v komunikaci s ním, a pokud byl vůbec učiněn, stalo se tak před třetí osobou ([jméno] [anonymizováno]), a žalobce se o něm neměl dozvědět. Na rozdíl od [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] nic takového neslyšel, ačkoliv uvedené vyjádření mělo proběhnout i v jeho přítomnosti. Žalovaná popřela, že by obsahově takové tvrzení pronesla. Nakonec i svědkyně [příjmení] připustila, že„ si přesně nepamatuje, co zaznělo, že byla v kuchyni, a že žalovaná zmiňovala, že se přítelkyně žalobce u nich chová jako doma, a pak zaznělo něco o těch domkách“. Žalobcem odkazované předmětné tvrzení nestojí na pevném skutkovém základě, proto by ani nepostačovalo k tak zásadnímu právně relevantnímu postupu, jako je vrácení daru. Uvedené vyjádření mělo být učiněno v reakci na popisované chování přítelkyně žalobce, v rozčilení žalované, nikoliv pak s cílem, aby s ním byl žalobce srozuměn, neboť se jednalo o vyjádření neadresované osobně žalobci. [příjmení], vyjádření stejného či obdobného obsahu nezaznělo, což potvrdili rovněž svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], zejména nic takového neuváděl ani sám žalobce. Pokud bylo něco v tomto smyslu proneseno, jednalo by se o výrok naprosto ojedinělý, navíc nic nesvědčilo pro závěr, že by byl učiněn vážně.

17. Údajná pohrůžka žalobci,„ dej si pozor, máš jen doživotní užívání nemovitosti“, nebyla rovněž prokázána, a ačkoliv by se při jejím učinění jednalo o nevhodné chování žalované, nepostačovala by k revokaci daru.

18. Lze proto uzavřít, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se žalovaná vůči žalobci dopustila tzv. kvalifikovaného nevděku ve smyslu ust. § 2072 občanského zákoníku, pro který by bylo možno odvolat dar.

19. S ohledem na sdělené, odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a zákonný.

20. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalované byla proti žalobci přiznána náhrada těchto nákladů za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) podle ust. § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 6 200 Kč (3 100 Kč x 2), náhrada dvou režijních paušálů 600 Kč a náhrada 21 % DPH z tohoto plnění v částce 1 428 Kč. Celková náhrada nákladů odvolacího řízení tak představuje částku 8 228 Kč, přičemž je splatná k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

21. Zamítnutí projednávané žaloby nevylučuje pro budoucno možnost učinění nového hmotněprávního úkonu na revokaci daru, pokud by se obdarovaná dopustila dalšího jednání, s nímž by v tomto případě zákon již možnost uplatnění požadavku na vrácení daru připouštěl. Nutno především respektovat pro žalobce nasmlouvané věcné břemeno doživotního bezplatného užívání darovaných nemovitostí, tj. jejich užívání účastníky dohodnutým způsobem, když právní postavení žalované jako výlučného vlastníka nemovitostí v tomto směru není nikterak nadřazeno nad práva žalobce. Dojde-li ke sporu o užívání mezi vlastníkem nemovitosti a dárcem, kterému svědčí právo nerušeného doživotního užívání věci, je žádoucí, aby byl respektován na jedné straně zájem vlastníka na zachování nemovitosti v dobrém stavu a na druhé straně skutečně nerušený výkon užívacího práva dřívějšího vlastníka nemovitosti, tj. dárce. Platí pak, že k nemovitostem, jež oprávněná osoba užívá z titulu smlouvy o doživotním užívání nemovitostí, nemůže být za trvání tohoto práva vlastníkem, kterého toto právo omezuje, platně zřízeno spoluužívání nemovitosti jiné osobě.