70 A 1/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Lukášem Pišvejcem ve věci žalobce:

I. K. v ČR bytem X zastoupený Mgr. Robertem Šupem, advokátem sídlem Chebská 746/22, Mariánské Lázně proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2026, č. j. OAM-2391-11/ZR-2026, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2026, č. j. OAM-2391-11/ZR-2026, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Roberta Šupa, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,1 Kč. Odůvodnění:

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 25. 3. 2026, č. j. OAM-2391-11/ZR- 2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný odňal podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (Lex Ukrajina) ve spojení s § 10 odst. 2 a § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců žalobci oprávnění k pobytu na území ČR za účelem dočasné ochrany, neboť žalobce jako žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje. Žalobce totiž v žádosti o poskytnutí dočasné ochrany navzdory tomu, že v minulosti požádal o poskytnutí dočasné ochrany v Rumunsku, kde mu dočasná ochrana byla i udělena, uvedl, že nepožádal o poskytnutí dočasné ochrany v jiném členském státě EU.

II. Žaloba

2. Podle žalobce žalovaný postupoval v rozporu se zákonem, jestliže mu odejmul oprávnění k pobytu, aniž by ho nejprve zjistil jeho stanovisko stran toho, zda chce své právo k pobytu, plynoucí z dočasné ochrany, čerpat výlučně v České republice. Zároveň má žalobce za to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť svou úvahu o existenci dočasné ochrany v jiném státě opřel toliko o systém „Temporary protection platform“. Konečně žalovaný učinil nepřezkoumatelné závěry ohledně toho, proč přistoupil k odejmutí pobytového oprávnění žalobce. V tomto směru žalobce upozornil na skutečnost, že žalovaný odmítl hodnotit důsledky, které bude mít zrušení pobytového oprávnění na život žalobce.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě akcentoval, že cizinec může čerpat dočasnou ochranu pouze v jednom členském státě. V době podání Žádosti žalovaný nemohl ověřit pravdivost údajů, které do ní žalobce uvedl. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce

4. V replice žalobce zdůraznil, že žalovaný při posouzení věci ignoruje zásadu proporcionality a pomíjí skutkové okolnosti klíčové pro posouzení věci.

V. Posouzení věci soudem

5. V souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

6. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání, neboť s tím účastníci vyslovili souhlas.

7. Žaloba je důvodná.

8. Úvodem soud předesílá, že právní otázky nastolené žalobou žalobce byly již ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu plně vyřešeny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 Azs 246/2023-38, body 24 až 26; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2025, č. j. 6 Azs 320/2023-26, bod 16). Soud neshledal důvod se od popsané konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, s níž souzní, odchýlit. Soud též nepovažuje za potřebné znovu (a dosud marně) opakovat podrobnější právní odůvodnění popsaných závěrů. Žalovanému je totiž judikatura kasačního soudu a jeho přesvědčivě propracovaná argumentace dobře známa, jelikož byl účastníkem všech řízení, v nichž byl nespočet obdobných věcí kasačním soudem rozhodnut. Žalovaný přesto vydal napadené rozhodnutí v rozporu s popsanými judikaturními závěry, aniž by s nimi v napadeném rozhodnutí jakkoli polemizoval.

9. Podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně lze dočasnou ochranu odejmout, jestliže bylo zjištěno, že žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci.

10. Jediným důvodem pro odnětí dočasné ochrany žalobci bylo podle odůvodnění napadeného rozhodnutí skutkové zjištění žalovaného ze systému „Temporary protection platform“, že v době podání žádosti žalobce požádal o dočasnou ochranu v Rumunsku a získal ji. Výlučně rozporem tohoto skutkového zjištění s údajem uvedeným žalobcem v žádosti odůvodnil žalovaný aplikaci § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně. Žalovaný dovodil, že uvedl-li by žalobce do žádosti, že požádal o dočasnou ochranu v Rumunsku, byla by žádost nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina a žalobce by dočasnou ochranu nezískal. Toto právní posouzení žalovaného je nezákonné. Zaprvé žalovaný nemohl učinit žádné skutkové zjištění o dočasné ochraně žalobce v jiném členském státě jen ze systému „Temporary protection platform“. Zadruhé, i kdyby skutkové zjištění o dočasné ochraně žalobce ke dni podání žádosti v Rumunsku obstálo (což nenastalo), nemohlo bez dalšího založit důvod odnětí dočasné ochrany, neboť žalovaný měl v takovém případě žalobce poučit a zjistit, zda bude žalobce chtít dočasnou ochranu čerpat výlučně v ČR, dále měl žalovaný nikoli ze systému „Temporary protection platform“ zjistit, zda údajná dočasná ochrana žalobce v Rumunsku nezanikla udělením dočasné ochrany v ČR, popř. měl žalobce vyzvat, aby učinil kroky k ukončení dočasné ochrany Rumunsku. Zatřetí, i kdyby byly naplněny hmotněprávní podmínky pro odnětí dočasné ochrany podle § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně (což nenastalo), byl žalovaný povinen § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně ve svém rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnit správní úvahu, proč ze dvou zákonem nabízených řešení (dočasnou ochranu odejmout či řízení zastavit) zvolil to, které spočívalo v odnětí dočasné ochrany.

11. Soud tedy přisvědčil žalobní námitce žalobce, že případně existující rozpor žádosti se skutečností, pokud jde o dočasnou ochranu žalobce v jiném členském státě, nepředstavuje údaj, který by byl sám o sobě rozhodný pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci ve smyslu § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně. Právní posouzení žalovaného bylo tedy nesprávné a bylo důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s.

12. I žalobní námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu, pokud jde o dočasnou ochranu žalobce v Rumunsku, byla důvodná. Žalovaný totiž opřel zjištění o získání dočasné ochrany v Rumunsku výlučně o výstup ze systému „Temporary protection platform“, což nestačí. Žalovaný tedy vzal za základ napadeného rozhodnutí skutkový závěr o dočasné ochraně žalobce v Rumunsku, ač tento skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění. To bylo důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s.

13. Soud shledal opodstatněnou i žalobní námitku týkající se správní úvahy žalovaného o přiměřenosti odnětí dočasné ochrany. Žalovaný si byl evidentně vědom povinnosti správního uvážení, jelikož v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že měl možnost, nikoli povinnost dočasnou ochranu žalobci odejmout, a že měl zkoumat účelnost a spravedlivost do úvahy přicházejících obou řešení (zda dočasnou ochranu odejmout nebo ne). Posouzení žalovaného však východiskům, které si vytyčil, neodpovídalo. Žalovaný nepopíral délku pobytu žalobce v ČR a jeho integraci do české společnosti. Žalovaný argumentoval tím, že osobní a rodinné poměry žalobce nemají vliv na důvod odnětí dočasné ochrany, a proto je nelze zohlednit. Tato úvaha žalovaného je pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelná. Nikdo netvrdil, že by tyto skutečnosti měly mít vliv na hmotněprávní podmínky § 5 odst. 7 Lex Ukrajina ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) a § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně. Žalovaný měl však tyto, žalobcem tvrzené a žalovaným nezpochybňované, skutečnosti zahrnout do správní úvahy a srozumitelně vysvětlit, proč a jaký vliv měly na účelnost a spravedlivost, jak si sám žalovaný vytyčil, případného odnětí dočasné ochrany žalobci. Takto žalovaný nepostupoval a tomu odpovídající žalobní námitka byla důvodná. Proto soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s.

VI. Závěr a náklady řízení

14. Z výše uvedených důvodů soud výrokem I. tohoto rozsudku zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro nedostatečně zjištěný skutkový stav podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaný v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plně procesně úspěšnému žalobci přiznal soud proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 18 404,1 Kč. Tato částka sestává z odměny žalobcova advokáta za 3 úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a repliky dle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu] a 3 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je advokátem, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Náhradu nákladů řízení je v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení soud stanovil s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat. Pro úplnost soud dodává, že součástí nákladů řízení nejsou soudní poplatky za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byl žalobce osvobozen od soudních poplatků. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Plzeň 3. července 2026 Lukáš Pišvejc v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.