70 A 2/2026

Rubrum

č. j. 70 A 2/2026-40 USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Lukášem Pišvejcem ve věci žalobkyně: T. U. H. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 4. 2026, č. j. MV-49879-4/SO-2026, takto:

Výrok

Žalobě se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 13. 1. 2026, č. j. OAM-2347-25/PP-2025 (prvoinstanční rozhodnutí), zamítlo podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR žalobkyninu žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, neboť žalobkyně se účelově uzavřeným manželstvím dopustila obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR, a podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovilo žalobkyni lhůtu k vycestování z území ČR v délce 35 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalovaná shora uvedeným napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí a potvrdila jej. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu podle § 65 a násl. soudního řádu správního (s. ř. s.), s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

2. Žalobkyně podaný návrh odůvodnila tím, že v důsledku nepřiznání odkladného účinku žalobě by byla nucena vycestovat z území ČR, čímž by došlo k přerušení jejího soužití s manželem, který žije v ČR. Odloučení od manžela a narušení rodinných vazeb představuje pro žalobkyni vážnou újmu. Vycestování do země žalobkynina původu a následné přicestování zpět v případě úspěchu žalobkyně v projednávané věci by pro žalobkyni představovalo značné finanční náklady. Žalobkyně přitom v důsledku napadeného rozhodnutí nemá přístup na trh práce ani nemůže vykonávat podnikatelskou činnost a nemůže si tak obstarávat finanční prostředky. Případné nepřiznání odkladného účinku žalobě vystavuje žalobkyni riziku správního vyhoštění a hrazení jeho nákladů a riziku ukládání pokut za neoprávněný pobyt na území ČR. Mimo odkladného účinku žalobkyně nemá k dispozici jiný právní nástroj, na základě kterého by byla oprávněna setrvat na území ČR po dobu soudního řízení v projednávané věci. Manžel žalobkyně zároveň nemá reálnou možnost, jak vycestovat za žalobkyní do země původu. Přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s právy jiných osob ani důležitým veřejným zájmem, neboť žalobkyně se v ČR nedopustila žádného protiprávního jednání. V doplnění návrhu ze dne 1. 6. 2026 žalobkyně uvedla, že s ní již bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 2 70 A 2/2026 3. Žalovaná k návrhu uvedla, že žalobkyně tvrzenou újmu spočívající v přerušení rodinného soužití nekonkretizovala a neprokázala; ve správním řízení naproti tomu bylo prokázáno, že manželství žalobkyně bylo uzavřeno účelově. Tvrzená újma spočívající ve vynaložení nákladů na vycestování je důsledkem chybějícího pobytového oprávnění žalobkyně. Podle žalované navíc vynaložení těchto nákladů nemůže mít vliv na rozhodnutí o žalobkyninu návrhu, neboť účelem lhůty stanovené žalobkyni k vycestování není vyčkávání na případné přiznání odkladného účinku žalobě a respektovala-li by žalobkyně lhůtu stanovenou jí k vycestování z území ČR, musela náklady na vycestování již vynaložit. Žalovaná poukázala na pobytovou historii žalobkyně, na to, že žalobkyně v ČR pobývala více než 7 měsíců neoprávněně, a na to, že žalobkyni nikdy v minulosti nesvědčilo oprávnění k pobytu na území ČR. Případné sankce spojené se správním vyhoštěním jsou důsledkem toho, že žalobkyně opětovně pobývá na území ČR bez oprávnění k pobytu. Podle žalované napadeným rozhodnutím nedošlo k ukončení pobytového oprávnění žalobkyně, nýbrž pouze k jeho neudělení. Žalovaná navrhla, aby soud žalobě nepřiznal odkladný účinek.

4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Smyslem přiznání odkladného účinku není oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Jedná se o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo ke zcela konkrétní, závažné a nevratné újmě. Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem. Soud přiznáním odkladného účinku ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nerozhoduje tak, že by předjímal rozhodnutí ve věci samé, ale zjišťuje existenci zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žaloby uvedených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Zákon stanoví dvě podmínky, které musí být současně splněny k tomu, aby bylo možné přiznat žalobě odkladný účinek; zaprvé výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a zadruhé přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

6. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že povinnost tvrdit a osvědčit skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, která je nepoměrně větší, než újma, která může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám, stíhá samotného žalobce; postačuje přitom předpoklad tvrzené újmy. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2020, č. j. 8 As 203/2020-78, „[n]ávrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a osvědčen, protože je to stěžovatel, který je povinen tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly újmu, přičemž hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (viz usnesení ze 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20). (…) skutečnosti, z nichž je hrozící újma dovozována, se musí týkat zejména bezprostřední budoucnosti (…).“ K závažnosti hrozící újmy pak v usnesení ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012-30, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[d]ůvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 3 70 A 2/2026 jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.“ Aby tedy žalobce dostál své povinnosti tvrdit a osvědčit vznik újmy, musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a za jak intenzivní by takovou újmu pociťoval. Musí dále osvědčit, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozhodnutím obává, by pro něj byl zásadním zásahem (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 149/2023-82, bod 7). Ačkoliv byly tyto závěry vysloveny ve vztahu k odkladnému účinku kasační stížnosti, uplatní se mutatis mutandis i na odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobce je tedy pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné skutečnosti o vzniku nenahraditelné újmy. Tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, je naopak úkolem žalovaného. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 2 Azs 163/2017-20).

7. Prvoinstanční a napadené rozhodnutí vycházejí ze skutkového závěru, že manželství žalobkyně nebylo uzavřeno vážně, nýbrž účelově s cílem žalobkyně získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Tento závěr žalobkyně v podané žalobě zpochybňuje a tvrdí, že její manželství nebylo uzavřeno účelově.

8. Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nelze automaticky vycházet ze skutkových zjištění správních orgánů týkajících se žalobkynina manželství a z toho, že manželství žalobkyně bylo uzavřeno účelově. Pokud by se totiž při věcném přezkumu napadeného rozhodnutí ukázalo, že námitky žalobkyně jsou důvodné a že její manželství nebylo uzavřeno účelově (ať už proto, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, nebo proto, že na základě jimi zjištěných skutečností nelze manželství hodnotit jako účelově uzavřené), lze souhlasit s žalobkyní, že by jí právními následky napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma spočívající v jejím odloučení od manžela. S ohledem na princip předběžné opatrnosti, ovládající rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě (srov. již připomenuté usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 203/2020-78, bod 17; a dále usnesení téhož soudu ze dne 22. 9. 2025, č. j. 8 As 134/2025-133, bod 35; či ze dne 25. 2. 2025, č. j. 6 As 13/2025-31, bod 12), tak nelze vyloučit, že žalobkyni může právními následky napadeného rozhodnutí reálně hrozit závažná újma.

9. V rozsudku ze dne 27. 10. 2021, č. j. 8 Azs 303/2019-49, č. 4281/2022 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud vyložil, že rozhodnutí o ukončení přechodného pobytu, stanovení lhůty k vycestování a udělení výjezdního příkazu v kombinaci se zákonným příkazem vycestovat ve stanovené lhůtě z území státu nepředstavují nucené vycestování. Výjezdní příkaz totiž opravňuje cizince přechodně pobývat na území ČR po stanovenou dobu, přičemž tento pobyt má směřovat zejména k provedení neodkladných záležitostí a případnému následnému vycestování. Stanovení lhůty k opuštění území ČR podle Nejvyššího správního soudu není přímým zásahem do práv cizince či osob s ním žijících spočívajícím v jeho (jejich) nuceném vycestování z území ČR. Z takového rozhodnutí lze „pouze“ dovodit, že pokud cizinec ve stanovené lhůtě nevycestuje a zároveň si svůj pobytový režim neupraví jinak, bude na území ČR pobývat nelegálně. Tento právní náhled potvrdil Nejvyšší správní soud Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 4 70 A 2/2026 i v navazující judikatuře (srov. rozsudek ze dne 8. 10. 2022, č. j. 7 Azs 269/2022-27). Soud si je vědom toho, že Nejvyšší správní soud své závěry formuloval ve vztahu ke stanovení lhůty k vycestování z území ČR dle § 87f odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Ten je však formulován prakticky stejně jako v nynější věci uplatněný § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců, a proto se tyto závěry bez dalšího uplatní i v nynější věci týkající se zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU a stanovení lhůty k vycestování z území ČR.

10. Ačkoliv napadené rozhodnutí pro žalobkyni nepředstavuje nucené vycestování, nelze po žalobkyni rozumně požadovat, aby pro zachování rodinného soužití se svým manželem setrvala na území ČR bez pobytového oprávnění a vystavila se riziku možného správního vyhoštění, s nímž je pravidelně spojen dočasný zákaz pobytu na území ČR, navíc v případě, kdy s žalobkyní již bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění (jak vyplývá z žalobkyní předloženého oznámení o zahájení řízení ve věci správního vyhoštění ze dne 28. 5. 2026, č. j. KRPP-78528-6/ČJ-2026-030022). Setrvání žalobkyně na území ČR na základě jiného pobytového oprávnění, o které by žalobkyně případně mohla požádat a mohlo by jí být uděleno, je pouze hypotetickou možností, s odkazem na níž nelze tvrdit, že žalobkyni právními účinky napadeného rozhodnutí nehrozí závažná újma (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2026, č. j. 22 Azs 30/2026-29, bod 11 a tam uvedená judikatura).

11. Soud tak dospěl k závěru, že v hrozícím odloučení žalobkyně od jejího manžela lze spatřovat vážnou újmu, která žalobkyni aktuálně hrozí právními následky napadeného rozhodnutí. První podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě proto soud považoval za splněnou.

12. K újmě hrozící přiznáním odkladného účinku jiným osobám soud uvádí, že žalovaný netvrdil ani z ničeho nevyplývalo, že by přiznání odkladného účinku žalobě mohlo v dané věci způsobit újmu jiným osobám. Proto soud shledal, že přiznání odkladného účinku žalobě nezpůsobí újmu jiným osobám.

13. Tvrdit a osvědčit možný rozpor přiznání odkladného účinku žalobě s důležitým veřejným zájmem bylo úkolem žalovaného, který však netvrdil žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by přiznání odkladného účinku žalobě bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ani soudu nebylo zřejmé, že by přiznání odkladného účinku žalobě bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

14. Protože byly kumulativně splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě podle § 73 odst. 2 s. ř. s., soud tímto usnesením přiznal žalobě odkladný účinek.

15. O náhradě nákladů řízení, které případně vznikly v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, rozhodne soud až v rozhodnutí, jímž bude řízení v projednávané věci skončeno (srov. § 145 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. a § 61 odst. 1 s. ř. s.).

16. Závěrem soud dodává, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005- 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení

Proti tomuto usnesení je kasační stížnost nepřípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.]. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 5 70 A 2/2026 Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí (§ 73 odst. 3 s. ř. s.). Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Plzeň 18. června 2026 Lukáš Pišvejc v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.