77 A 63/2024

Rubrum

č. j. 77 A 63/2024 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: T. J., X, zastoupené JUDr. Alešem Janů, advokátem, Nerudova 3184, 390 02 Tábor, proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, IČ 49777513, Univerzitní 2732/8, 301 00 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2024, č.j. ZCU 021940/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 15. 11. 2024, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 16. 11. 2024, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2024, č.j. ZCU 021940/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 2 77 A 63/2024 znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí děkana Fakulty právnické ze dne 4. 6. 2024, č.j. ZCU-14132/2024, o ukončení studia žalobkyně v magisterském studijním programu Právo a právní věda z důvodu nesložení státní závěrečné zkoušky ze správního práva ani ve druhém opravném termínu (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“).

2. Správní řízení upravuje správní řád. Podmínky studia na vysokých školách včetně jeho ukončení upravuje zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o VŠ“). [II] Žaloba 3. Žalobkyně nejprve popsala průběh správního řízení a konstatovala, že byla zkrácena na svých právech přímo napadeným rozhodnutím i úkony správních orgánů prvního i druhého stupně v předcházejícím řízení. Porušení práva žalobkyně jako studenta na řádné konání státní závěrečné zkoušky 4. Podle § 62 odst. 1 písm. d) zákona o VŠ má student právo konat zkoušky za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem. Toto právo žalobkyně bylo porušeno dvojím způsobem, a to: a) Podle čl. 50 odst. 1 Studijního a zkušebního řádu Západočeské univerzity v Plzni (dále jen „SZŘ“) se státní závěrečná zkouška koná před zkušební komisí, která je nejméně tříčlenná. Podle čl. 50 odst. 3 SZŘ je zkušební komise pro státní závěrečnou zkoušku usnášeníschopná, účastní-li se jednání nejméně tři její členové, z nichž alespoň jeden je předseda nebo místopředseda. Podle čl. 50 odst. 4 SZŘ je konání státní závěrečné zkoušky podmíněno usnášeníschopností zkušební komise pro státní závěrečnou zkoušku.

5. Průběh státní závěrečné zkoušky ze správního práva konané ve druhém opravném termínu dne 9. 5. 2024 této podmínce neodpovídal, a podmínka konání zkoušky tak nebyla naplněna, když zkušební komise pro státní závěrečnou zkoušku nebyla po celou dobu jejího konání usnášeníschopná v počtu 3 členů. Její členové JUDr. M. T. a JUDr. J. K. nebyli ve zkušební místnosti po celou dobu zkoušky přítomni.

6. Ač to není ve SZŘ uvedeno explicitně, nelze připustit jiný výklad uvedeného ustanovení SZŘ než takový, že nejméně 3 členové zkušební komise musí být přítomni celému průběhu státní závěrečné zkoušky. Jinak nemohou objektivně zkoušku hodnotit.

7. Jakkoliv členové zkušební komise JUDr. M. T. a JUDr. J. K. podávající svá vyjádření k průběhu zkoušky svou nepřítomnost bagatelizují, připouštějí svou nepřítomnost z důvodu odchodu na toaletu a z důvodu občerstvení. Jistě existují objektivní důvody, jako je například uvedený odchod na toaletu, kdy se musí členové zkušební komise ze zkušební místnosti vzdálit. V takovém případě ovšem nelze ve zkoušce pokračovat. Zkouška by měla být až do doby návratu nepřítomného člena přerušena a měl by být o tom učiněn v zápisu o konání zkoušky záznam (k tomu viz dále).

8. Státní závěrečná zkouška ze správního práva v důsledku uvedeného pochybení neproběhla za podmínek daných v § 62 odst. 1 písm. d) zákona o VŠ a čl. 50 SZŘ a právo žalobkyně jako studenta na její řádné konání tím bylo porušeno. Ke zkoušce proto nemělo být přihlíženo. Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 3 77 A 63/2024 b) Podle čl. 52 SZŘ vede o konání státní závěrečné zkoušky předsedající zápis, který obsahuje průběh a hodnocení předmětu zkoušky.

9. V případě dané státní závěrečné zkoušky (ale ani v rámci předchozích termínů) žádný takovýto zápis veden nebyl. Ve správním spise se nacházející záznam ze dne 9. 5. 2024 (ale ani záznamy ze dne 26. 1. 2023 a ze dne 4. 5. 2023) takovýmito zápisy nejsou, když danému ustanovení SZŘ neodpovídají. Uvedené záznamy obsahují toliko nečitelnou formulaci otázek a hodnocení předmětu zkoušky. Zcela absentuje zápis o průběhu zkoušky.

10. Z dikce „předsedající vede zápis“, tedy použití průběhového času, navíc vyplývá, že se nemá jednat o jakýsi dodatečný záznam, ale jde o požadavek na průběžné vedení zápisu o a v průběhu zkoušky.

11. Požadavek na takovýto zápis není nikterak samoúčelný nebo formalistický. Takto stanovenou podmínkou pro konání státní závěrečné zkoušky je jasně formulován požadavek na to, aby byl průběh zkoušky přezkoumatelný a nebyl dán prostor pro libovůli.

12. Ani v tomto ohledu státní závěrečná zkouška ze správního práva v důsledku uvedeného pochybení neproběhla za podmínek daných v § 62 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách a zde konkrétně čl. 52 SZŘ a právo žalobkyně jako studenta na její řádné konání tím bylo porušeno. Ke zkoušce proto nemělo být přihlíženo, resp. nemělo by být přihlédnuto ani k žádnému konání zkoušky z tohoto předmětu ve dnech 9. 5. 2024, 26. 1. 2023 a 4. 5. 2023, neboť předmětná podmínka konání státní závěrečné zkoušky nebyla naplněna ani v jednom případě.

13. Nelze-li z důvodů uvedených pod písm. a) a b) (ale i samostatně z každého z uvedených důvodů) přihlížet ke konání státní závěrečné zkoušky ze správního práva [v případě pod písm. a) ke konání dne 9. 5. 2024 a v případě pod písm. b) k žádnému jejímu konání], není naplněna podmínka vyplývající z § 56 odst. 1 písm. b) zákona o VŠ a čl. 65 odst. 1 písm. f) SZŘ pro rozhodnutí o ukončení studia – nesložení státní závěrečné zkoušky ani ve druhém opravném termínu.

14. Studium žalobkyně tak bylo správním orgánem prvního stupně ukončeno v rozporu se zákonem, a nezákonné je i rozhodnutí žalované, pokud toto pochybení nenapravila, resp. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nezrušila a namísto toho jej potvrdila. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí 15. Výše popsané námitky žalobkyně opakovaně předkládala jak správnímu orgánu prvního stupně (v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí), tak i žalované (v rámci odvolání). Ani jeden z rozhodujících správních orgánů se těmito námitkami vůbec nezabýval. Jak prvoinstanční rozhodnutí, tak i napadené rozhodnutí žalované, jsou z tohoto důvodu nepřezkoumatelná. [III] Vyjádření žalované 16. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 14. 1. 2025, v němž konstatovala, že námitky uplatněné žalobkyní v žalobě jsou totožné s námitkami, ke kterým se již vyjadřovala v odůvodnění prvoinstančního i napadeného rozhodnutí.

17. Žalobkyně opakovaně namítala, že státní závěrečná zkouška nebyla vykonána v souladu se SZŘ, přičemž podmínky konání zkoušky byly přezkoumávány a nebylo shledáno žádné jejich porušení. Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 4 77 A 63/2024 18. Nad rámec již uvedeného žalovaná k podané žalobě uvedla, že k přítomnosti u státní zkoušky se vyjadřovali členové komise, kteří shodně uvedli, že byť je možné, že se ze zkušebního místa vzdálili, nikdy jejich vzdálení nebylo takové, aby nebyli schopni vnímat průběh zkoušky a odpovědi studentky, popř. vzdálení se bylo časově nevýznamného charakteru tak, že člen zkušební komise měl možnost učinit názor na celkovou úroveň znalostí studentky a jí podaný výkon pak objektivně ohodnotit. O tom nakonec svědčí i osobní záznam člena komise o hodnocení jednotlivých studentů.

19. Dle názoru žalované nelze zápis o státní závěrečné zkoušce a jeho zhotovení považovat za procesní podmínku konání státní závěrečné zkoušky, byť povinnost jeho zpracování upravuje SZŘ. Smyslem zápisu je zachycení skutečností významných pro státní závěrečnou zkoušku, zejména tedy hodnocení jednotlivých předmětů, ze kterých byla zkouška vykonána, a hodnocení kvalifikační práce, aby následně mohla být zkouška zhodnocena jako celek. Případné nedostatky v zápisu nemohou mít vliv na hodnocení zkoušky.

20. Tvrzení žalobkyně, že správní orgán se jejími námitkami nezabýval, není pravdivé, neboť v rámci odvolacího řízení byla obsahová správnost zápisu o zkoušce, tak i přítomnost členů komise u zkoušky posuzována, a námitky byly shledány jako nedůvodné.

21. Na podkladě výše uvedeného žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. [IV] Posouzení věci 22. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

23. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

24. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

25. Soud rozhodl o věci samé bez jednání, neboť s tím ve smyslu § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. obě zúčastněné strany souhlasily.

26. Žaloba není důvodná.

27. Prvoinstančním rozhodnutím bylo podle § 56 odst. 1 písm. b) a § 68 odst. 1 písm. g) zákona o VŠ a v souladu s čl. 65 odst. 1 písm. f) SZŘ rozhodnuto o ukončení studia žalobkyně v magisterském studijním programu Právo a právní věda z důvodu nesložení státní závěrečné zkoušky ze správního práva ani ve druhém opravném termínu.

28. Podle § 68 odst. 1 písm. g) zákona o VŠ, vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech studenta ve věci nesplnění požadavků podle § 56 odst. 1 písm. b).

29. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o VŠ, se studium dále ukončuje, nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu.

30. Podle § 62 odst. 1 písm. d) zákona o VŠ, student má právo konat zkoušky za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem.

31. Podle čl. 65 odst. 1 písm. f) SZŘ platí, že děkan rozhodne o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, [§ 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách], pokud student nesložil soubornou zkoušku, státní závěrečnou zkoušku ani ve druhém opravném termínu. Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 5 77 A 63/2024 32. Soud uvážil o žalobních námitkách následovně.

33. Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku ze dne 17. 12. 2009, č.j. 9 As 1/2009-141, k následujícím závěrům (zvýraznění provedl krajský soud): „S konáním každé zkoušky […] není spojeno pouze její ohodnocení, ale zákon s konáním zkoušky spojuje také subjektivní veřejné právo studenta na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d)], přičemž tomuto právu studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet. V tomto kontextu lze v kontrole jejich dodržení spatřovat výkon státní správy. Jinými slovy, veřejná vysoká škola, resp. její orgán rozhodující ve věci dodržení podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem pro konání státní zkoušky je vykonavatelem veřejné správy, která na něho byla přenesena […] prostřednictvím akreditace daného studijního programu a registrace vnitřních předpisů, včetně studijního a zkušebního řádu. Rozhodování ve věci dodržení stanovených podmínek během zkoušky se tedy nepochybně týká rozhodování o právech a povinnostech studenta, na které se vztahuje ustanovení § 68 zákona o vysokých školách; to znamená, že pokud student v tomto směru podá žádost, musí být o této žádosti rozhodnuto a student o tom musí být prokazatelně uvědoměn (§ 68 odst. 1 a 2 uvedeného zákona). Příslušný orgán vysoké školy přitom rozhoduje jako orgán veřejné správy. […] V obecné rovině má tedy rozhodnutí ve věci dodržení podmínek (stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem) pro konání státní zkoušky charakter rozhodnutí ve věcech veřejné správy, které podléhá přezkumu ve správním soudnictví. Městský soud proto pochybil, pokud v části svého odůvodnění dospěl k opačnému závěru. Skutečnost, zda se jedná o problematiku týkající se přijímacího řízení či problematiku zákonného průběhu zkoušky, přitom není rozhodná. Rozhodné je, […] že v obou zmíněných případech lze vycházet z autoritativní povahy rozhodnutí rektora, resp. děkana. Ten zde vystupoval jako nositel pravomoci propůjčené státem vysoké škole jako veřejnoprávní korporaci, což je pro posuzovanou věc podstatné.“ 34. Stran rozsahu soudního přezkumu Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí uzavřel, že „[s]tudent při konání státní zkoušky nemá právo na ‚výsledek‘, ale na ‚řádný proces‘ s ní související, který je primárně určován podmínkami danými studijním programem, resp. studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách]. ‚Řádný proces‘ garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi studenty za obecným způsobem stanovených podmínek. Hodnocení vědomostí uplatněných studentem u zkoušky náleží pouze zkušební komisi, před níž ji student koná […] V tomto směru tedy Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že klasifikací státní zkoušky jsou hodnoceny vědomosti studenta, které nemohou být podrobeny soudnímu přezkumu. Princip přezkumu (státních) zkoušek na vysoké škole nespočívá a ani spočívat nemůže v přezkumu vědomostí uplatněných studentem při výkonu zkoušky a přezkumu tomu odpovídajícího ohodnocení ze strany zkoušejícího, nýbrž v přezkumu zákonnosti těch postupů, které lze ve smyslu shora uvedeného podřadit pod výkon státní správy. V závislosti na zjištěném porušení podmínek ‚řádného procesu‘ stanovených pro konání státní závěrečné zkoušky (či jiné zkoušky) by bylo možné např. z důvodu neúplného či chybného obsazení zkušební komise, případně jiného porušení pravidel stanovených právními či studijními předpisy, rozhodnout o anulaci příslušné zkoušky.“ Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 6 77 A 63/2024 35. Shora uvedené závěry pak Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 13. 9. 2022, č.j. 3 As 219/2020-60, tak, že (i) student vysoké školy může požádat orgán vysoké školy o přezkum dodržení stanovených podmínek jím absolvované zkoušky, (ii) orgán fakulty při vyřízení této žádosti vystupuje jako orgán veřejné správy při výkonu veřejné správy a o této žádosti vydává rozhodnutí, (iii) toto rozhodnutí je soudně přezkoumatelné v řízení vedeném dle § 65 a násl. s. ř. s., přičemž (iv) soudní přezkum se omezuje pouze na dodržení zákonem a vnitřními předpisy vysoké školy stanoveného postupu zkoušky.

36. Závěry uvedené výše lze vztáhnout i na věc nyní projednávanou, kdy však žalobkyně rozporuje průběh státní závěrečné zkoušky z předmětu správní právo až v rámci řízení o ukončení jejího studia.

37. Soud v souladu se závěry rozsudku NSS č.j. 3 As 2019/2020-60 konstatuje, že žalobkyně se mohla a měla proti tvrzeným deficitům při průběhu státní závěrečné zkoušky bránit u příslušného orgánu žalované, a pokud by v tomto smyslu podala žádost o přezkum dodržení podmínek průběhu zkoušky (zde pro tvrzené porušení SZŘ), bylo by povinností orgánů vysoké školy o takové žádosti rozhodnout; takové rozhodnutí by pak podléhalo soudnímu přezkumu v řízení vedeném dle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. ( o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s.).

38. Žalobkyně však žalobou napadla až následující rozhodnutí o ukončení jejího studia, které z neúspěchu žalobkyně při státní závěrečné zkoušce již pouze vycházelo. Je tedy zřejmé, že veškerá argumentace žalobkyně upínající se k průběhu státní závěrečné zkoušky měla být uplatněna v jiném řízení, nikoliv až v rámci řízení o ukončení jejího studia. Pokud žalobkyně průběh neúspěšné státní závěrečné zkoušky nezpochybnila způsobem výše popsaným, nemůže být tato argumentace úspěšně uplatněna až v jiném, samostatném řízení o ukončení studia, resp. soudním řízení přezkoumávajícím rozhodnutí o ukončení studia. Takový postup neumožňuje ani § 75 odst. 2 věta druhá s. ř. s., neboť výsledek státní závěrečné zkoušky sice byl závazným podkladem pro vydání rozhodnutí o ukončení studia žalobkyně, tento podklad však mohl být podroben samostatnému soudnímu přezkumu, jak bylo vyloženo shora. Žalobkyně se proto mýlí, pokud tvrdí, že její studium bylo ukončeno v rozporu se zákonem.

39. Soud zároveň dospěl k závěru, že prvoinstanční i napadené rozhodnutí jsou co do relevantních okolností, tedy odůvodnění ukončení studia žalobkyně nesložením státní závěrečné zkoušky ze správního práva, srozumitelná a přezkoumatelná.

40. Vzhledem k tomu, že soud shledal žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů nedůvodnou, zamítl ji podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního.

41. Soud pro úplnost konstatuje, že neprovedl žalobkyní navrhované důkazy (prvoinstanční rozhodnutí, odvolání žalobkyně, napadené rozhodnutí, výňatek ze SZŘ týkající se čl. 50 a 52, záznamy o státní závěrečné zkoušce ze správního práva ze dnů 9. 5. 2024, 26. 1. 2023 a 4. 5. 2023, obsahem celého správního spisu, zejména a pak výzvou k vyjádření k podkladům rozhodnutí, vyjádřením žalobkyně k podkladům rozhodnutí, vyjádření JUDr. Shodu s prvopisem potvrzuje H. K. 7 77 A 63/2024 M. T. a JUDr. J. K.), neboť se jedná o listiny, které jsou součástí správního spisu, kterým se dokazování ve správním soudnictví neprovádí. [V] Náklady řízení 42. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 17. 6. 2026 Mgr. Jaroslav Škopek v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.