77 A 80/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: Ing. R. S. bytem X zastoupený Mgr. Martinem Kainem, advokátem sídlem Nádražní 58/110, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. PK-RR/7235/25, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. PK-RR/7235/25, a rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 13. 5. 2025, č. j. Ška/15663/2025, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci, k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Kaina, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 7. 10. 2024 u Městského úřadu Nýřany (dále jen „stavební úřad“) žádost o povolení stavebního záměru „Bydlení U rybníka Ú.“ na pozemku parc. č. Xa v k. ú. X (dále jen „záměr“). Stavební úřad rozhodnutím ze dne 13. 5. 2025, č. j. Ška/15663/2025 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), žádost žalobce zamítl. Odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 25. 11. 2025, č. j. PK- RR/7235/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobce se svou včasnou a přípustnou žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. domáhal zrušení prvoinstančního i napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce namítal, že záměr není v rozporu s územním plánem obce Úherce (dále jen „ÚP“), jelikož z ÚP nevyplývá povinnost napojení záměru na obecní kanalizaci/ČOV. Současně namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů, protože se řádně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami.

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a trval na tom, že záměr v rozporu s ÚP je, protože ÚP vyžaduje napojení nových zastavitelných ploch na veřejný kanalizační systém, resp. ČOV obce. Žalovaný odmítl námitku nepřezkoumatelnosti s tím, že se s podstatnými námitkami vypořádal dostatečně.

4. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez jednání (žalovaný ve vyjádření k žalobě a žalobce v podání ze dne 21. 7. 2026), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání.

II. Posouzení věci soudem

5. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. V souladu s touto zásadou soud přezkoumával zákonnost napadeného rozhodnutí pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 306 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“).

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze žalobu žalobce posoudit nejen jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, ale též jako návrh podle § 101a odst. 1 s. ř. s. na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, případně jako návrh, aby opatření obecné povahy nebylo v této věci použito. Dospěl k závěru, že tomu tak není.

7. Podle § 37 odst. 3 s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, proti komu směřuje a co se jím navrhuje.

8. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí podle § 71 odst. 1 písm. a), c) a f) s. ř. s. obsahovat mimo jiné označení napadeného rozhodnutí, označení napadených výroků a návrh výroku rozsudku.

9. Návrh podle § 101a odst. 1 s. ř. s. směřuje proti opatření obecné povahy nebo jeho části; z podání tedy musí být patrno, že navrhovatel brojí právě proti opatření obecné povahy, jakou jeho část napadá a čeho se ve vztahu k němu domáhá. Podle § 101b odst. 3 s. ř. s. ve znění od 1. 1. 2026 musí návrh podle § 101a odst. 1 s. ř. s. obsahovat mj. návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné (srov. čl. XI bod 1 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

10. V nyní projednávané věci žalobce výslovně podal žalobu proti napadenému rozhodnutí a současně brojil i proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Tomu odpovídá označení podání, jeho obsah i žalobní petit. Žalobce v petitu navrhl výlučně zrušení obou správních rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žádného výroku o zrušení ÚP jakožto opatření obecné povahy nebo jeho části se nedomáhal.

11. Z obsahu žaloby současně neplyne ani to, že by žalobce mínil podat samostatný či současný návrh podle § 101a odst. 1 s. ř. s. Žaloba neoznačuje opatření obecné povahy způsobem odpovídajícím takovému návrhu, nevymezuje jeho napadenou část a neobsahuje ani návrhové body směřující ke zrušení opatření obecné povahy ve smyslu § 101b odst. 3 s. ř. s. Stejně tak v ní není obsažen návrh, aby soud rozhodl, že se ÚP jakožto opatření obecné povahy nebo jeho část v této věci nepoužijí.

12. Samotná skutečnost, že žalobce v žalobních bodech polemizuje s výkladem územního plánu a namítá nepřípustnost určité regulace, neznamená, že současně podal návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo na jeho nepoužití v této věci. Takový procesní návrh žaloba neobsahuje.

13. Soud proto uzavírá, že podání žalobce je pouze žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., nikoli též návrhem podle § 101a odst. 1 s. ř. s.

14. Žaloba je důvodná.

15. Soud předesílá, že při přezkumu napadeného rozhodnutí vyšel z ustálené judikatury, že z hlediska soudního přezkumu představují napadené rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). Závěry správních orgánů 16. Stavební úřad v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí uvedl tři důvody zamítnutí žádosti žalobce: (I) nesoulad záměru s ÚP v části způsobu zásobování vodou a odvádění splaškových vod, (II) nesouhlasné jednotné environmentální stanovisko odboru životního prostředí Městského úřadu Nýřany ze dne 24. 2. 2025, č. j. OŽP-KOR/6222/2025, a (III) nedostatky přístupové cesty a absence stanoviska dopravního inspektorátu k rozhodnutí o připojení pozemku.

17. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí tak, že druhý a třetí důvod zamítnutí žádosti vypustil (nadále je neměl za důvody zamítnutí žádosti žalobce) a odůvodnění prvního důvodu doplnil o podrobnější argumentaci k rozporu záměru s ÚP.

18. Bod 1.d) 2.1 ÚP zní: „ÚP navrhuje rozdělit stávající sjednocený společný systém likvidace odpadních vod v centrální ČOV Úherce při východním okraji silnice II/180 na dva uzavřené systémy a navrhuje výhradně pro potřeby vlastní obce novou obecní ČOV na konci Topolové ulice při západním okraji silnice II/180 respektive při západním okraji koridoru dopravní infrastruktury CD1 pro přeložku silnice I/26. Nové zastavitelné plochy budou na tyto dva samostatné systémy likvidace odpadních vod napojeny. Ve stávající ČOV Úherce budou likvidovány odpadní vody průmyslové zóny Jihozápad a obou zastavitelných výrobních ploch západně od silnice II/180. Do doby vybudování samostatné obecní ČOV v Topolové ulici budou i nadále odpadní vody z území likvidovány v jediné centrální ČOV Úherce.“ (dále jen „Bod ÚP“).

19. Konečný rozhodovací důvod, na němž po odvolacím přezkumu bylo založeno zamítnutí žádosti, spočíval podle odůvodnění napadeného rozhodnutí v závěru, že záměr je podle § 193 odst. 1 písm. a) stavebního zákona v rozporu s Bodem ÚP, který je součástí výrokové části ÚP, závazné pro rozhodování v území podle § 73 odst. 2 stavebního zákona. Rozpor byl spatřován v tom, že záměr počítal s vlastní ČOV, ač musí být podle ÚP nové zastavitelné plochy napojeny na obecní systém likvidace odpadních vod, resp. do doby nové ČOV na stávající centrální ČOV; to podle žalovaného platí i tehdy, je-li takové napojení technicky nemožné. Námitka nepřezkoumatelnosti 20. Podle ustálené judikatury správních soudů je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, není-li z něj zřejmé, z jakého skutkového stavu správní orgán vyšel, jak hodnotil podstatné podklady, jakými úvahami dospěl ke svým právním závěrům a proč považoval námitky účastníků za neopodstatněné. Nepřezkoumatelnost nepředstavuje každé dílčí pochybení odůvodnění, nýbrž jen takový deficit, který soudu brání napadené rozhodnutí věcně přezkoumat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2026, č. j. 2 Ads 189/2025-51, bod 10 a tam uvedená judikatura, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2026, č. j. 7 As 180/2025-55, bod 19).

21. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč shledal rozpor záměru s Bodem ÚP, tedy že záměr počítal s vlastní ČOV, ač podle jeho výkladu ÚP musel být napojen na obecní systém likvidace odpadních vod. Z rozhodnutí je proto zřejmé, jak a proč žalovaný rozhodl, a soud může jeho nosné právní závěry podrobit věcnému přezkumu. Tím však není vyloučeno, že v dílčí části odůvodnění rozhodnutí žalovaný nevypořádal některou podstatnou odvolací námitku řádně.

22. Žalobce tvrdil nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů. Namítl, že žalovaný řádně nevypořádal jeho odvolací námitky, v nichž poukazoval jednak na to, že povinnost napojení na obecní systém likvidace odpadních vod nebyla stanovena v regulativech konkrétní plochy, kde se záměr má nacházet, a dále na to, že připojení záměru na stávající kanalizační síť a vodovod je technicky nemožné.

23. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nevypořádání odvolacích námitek je podle § 307 odst. 1 stavebního zákona přípustná, neboť ji žalobce z povahy věci nemohl uplatnit již v řízení o odvolání; vznikla teprve obsahem napadeného rozhodnutí. Samotné věcné argumenty, jejichž nevypořádání žalobce namítá, přitom žalobce v odvolání uplatnil.

24. Soud ověřil, že žalobce v bodě (ii), (iii) a (iv) odvolání ze dne 27. 5. 2025 namítl, že podmínka napojení záměru na vodovod a kanalizaci není obsažena v relevantní části ÚP regulující využití a prostorové uspořádání zastavitelné plochy Z21 - BV, u níž ÚP výslovně předpokládá zástavbu izolovanými rodinnými domy v zahradách. Dále namítl, že vodovod ani kanalizace v dané lokalitě nejsou a reálně je vyloučeno se na ně připojit. Soud tedy posuzoval, zda a jak tyto odvolací námitky žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal.

25. Žalobní výtka směřující proti kvalitě odůvodnění napadeného rozhodnutí byla důvodná pouze zčásti.

26. Pokud jde o vypořádání první z uvedených odvolacích námitek, žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že Bod ÚP považuje za součást závazné výrokové části územního plánu, z čehož dovodil závaznost tam obsažené koncepce pro rozhodování o záměru. Tím však nevypořádal vlastní podstatu odvolací námitky žalobce, totiž proč má právě z této části ÚP plynout konkrétní a bezvýjimečná povinnost napojení i pro plochu Z21 - BV, ačkoli taková podmínka není výslovně obsažena v regulativech této plochy. Žalovaný tedy neobjasnil, proč má být takto formulovaná koncepce veřejné infrastruktury vykládána jako bezvýjimečný regulativ využití konkrétní zastavitelné plochy. V tomto rozsahu je odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečné.

27. Druhá výhrada žalobce již důvodná není. K námitce technické nemožnosti napojení se žalovaný v napadeném rozhodnutí vyjádřil, když převzal závěr nadřízeného orgánu ochrany životního prostředí, že napojení do obecní ČOV je z technických a majetkoprávních důvodů nemožné, avšak současně uzavřel, že tato okolnost sama o sobě neodstraňuje rozpor záměru s ÚP. Z odůvodnění je tedy zřejmé, proč žalovaný této odvolací námitce nepřisvědčil. Otázka, zda je takový závěr věcně správný, je otázkou zákonnosti právního posouzení, nikoli přezkoumatelnosti rozhodnutí.

28. Soud tedy uzavírá, že žalobní výtka směřující proti vypořádání odvolacích námitek je důvodná potud, že žalovaný nevypořádal podstatu odvolací námitky týkající se absence povinnosti napojení v regulativech konkrétní plochy. Ve zbytku, tedy pokud žalobce tvrdil opomenutí námitky technické nemožnosti připojení, důvodná není.

29. Zjištěný deficit odůvodnění však v projednávané věci nedosahuje intenzity nepřezkoumatelnosti ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z napadeného rozhodnutí je totiž i přes uvedený nedostatek zřejmé, na jakém nosném právním názoru žalovaný své rozhodnutí založil, totiž že koncepce veřejné infrastruktury obsažená ve výrokové části ÚP je sama o sobě závazná pro rozhodování o záměru v ploše Z21 a vylučuje likvidaci odpadních vod prostřednictvím vlastní ČOV. Soud proto mohl podle § 309 odst. 1 stavebního zákona přistoupit i k věcnému přezkumu tohoto právního názoru. Nevypořádání uvedené odvolací námitky tak soud zohlednil při posouzení zákonnosti právního názoru žalovaného, nikoli jako samostatný důvod zrušení pro nepřezkoumatelnost bránící věcnému přezkumu. Námitka nesprávného právního posouzení 30. Žalobce v žalobě namítl, že správní orgány nesprávně vyložily ÚP, když z něj dovodily povinnost, která v něm není stanovena. Záměr má být umístěn v zastavitelné ploše Z21 - BV, u níž ÚP výslovně předpokládá zástavbu izolovanými rodinnými domy v zahradách, avšak v regulativech této plochy ani v podmíněně přípustném využití není stanovena povinnost napojení na obecní kanalizaci či ČOV. Žalobce dovozoval, s odkazem na právní úpravu a judikaturu, že takovou podmínku nelze bez dalšího vyvozovat pouze z obecné části ÚP o koncepci veřejné infrastruktury, zvlášť když by takový výklad vedl k faktické nezastavitelnosti plochy; současně poukazoval na to, že v místě není technicky možné napojení na kanalizaci, zatímco řešení vlastním vrtem a domovní ČOV bylo z hlediska dotčených veřejných zájmů shledáno přípustným.

31. Tyto žalobní námitky byly podle § 307 odst. 1 stavebního zákona přípustné, jelikož je žalobce uplatnil v řízení o odvolání (srov. odvolání žalobce ze dne 27. 5. 2025).

32. Žalobní bod byl důvodný.

33. Podle § 193 odst. 1 písm. a) stavebního zákona stavební úřad posuzuje, zda je záměr v souladu s územně plánovací dokumentací. Územní plán je druhem územně plánovací dokumentace [§ 61 písm. c) stavebního zákona].

34. Podle § 195 stavebního zákona platí, že jsou-li splněny podmínky podle § 193 nebo lze-li jejich splnění zajistit stanovením podmínek v rozhodnutí o povolení záměru, stavební úřad vydá povolení záměru; v opačném případě žádost o povolení záměru zamítne.

35. Podle § 43 odst. 1 věty první zákona č. 183/2006 Sb., podle něhož byl ÚP vydán, platí, že územní plán stanoví urbanistickou koncepci, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů.

36. Žalovaný zjistil, že záměr nemá být napojen na obecní ČOV. Žalovaný dospěl k právnímu závěru, že je v Bodě ÚP stanovena povinnost napojení nových zastavitelných ploch na obecní ČOV. Proto shledal rozpor mezi záměrem a ÚP.

37. Vzhledem k žalobní námitce posuzoval soud, zda lze Bod ÚP vyložit způsobem, který zvolil žalovaný.

38. Soud předznamenává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vychází z toho, že územní plán jako opatření obecné povahy podléhá interpretaci pomocí standardních výkladových metod obdobně jako normativní právní akt; současně však musí být respektována jeho specifika, zejména systematika dokumentace, textová i grafická část, účel regulace a úmysl zastupitelstva. Např. v bodech 16 a 17 rozsudku ze dne 6. 11. 2023, č. j. 10 As 462/2021-51, Nejvyšší správní soud vysvětlil, že územní plán je nutno při rozhodování v území vyložit s přihlédnutím k obecnému jazykovému významu, kontextu užití daného pojmu a smyslu a účelu úpravy, v níž se objevuje, zabývat se jeho systematikou i úmyslem zastupitelstva, který může být vyjádřen v obecných zásadách územního plánu, případně i v dokumentech vzniklých v procesu jeho přijímání. Tato východiska uplatnil zdejší soud i v posuzované věci.

39. Mezi účastníky není sporu o tom, že Bod ÚP je součástí výrokové části územního plánu a je pro rozhodování v území závazný. Sporné je pouze to, zda z jeho textu lze dovodit právě takový závěr, k němuž dospěl žalovaný, totiž že každý jednotlivý záměr v nové zastavitelné ploše musí být bez výjimky napojen na obecní kanalizační systém, popřípadě na stávající či budoucí obecní ČOV, a že individuální řešení likvidace odpadních vod je proto vyloučeno i tehdy, není-li takové napojení fakticky k dispozici.

40. Jazykový výklad Bodu ÚP takto jednoznačný závěr sám o sobě neumožňuje. Text Bodu ÚP primárně popisuje koncepci rozdělení systému likvidace odpadních vod na území obce a předpokládané budoucí uspořádání po vybudování nové obecní ČOV. Ani formulace „Nové zastavitelné plochy budou na tyto dva samostatné systémy likvidace odpadních vod napojeny“ a „Do doby vybudování samostatné obecní ČOV v Topolové ulici budou i nadále odpadní vody z území likvidovány v jediné centrální ČOV Úherce“ však bez dalšího dostatečně určitě nevyjadřují, že se tím stanoví bezvýjimečný zákaz jiného technického řešení u každého jednotlivého záměru.

41. Tento závěr podporuje i systematika ÚP. Bod ÚP je zařazen do kapitoly o koncepci veřejné infrastruktury. Naproti tomu konkrétní podmínky využití plochy Z21 - BV jsou upraveny v části územního plánu věnované podmínkám využití ploch s rozdílným způsobem využití. V těchto regulativech plochy Z21 - BV není povinnost napojení na obecní kanalizaci či obecní ČOV výslovně uvedena ani jako využití podmíněně přípustné. Tato okolnost sama o sobě nevylučuje význam Bodu ÚP pro rozhodování v území, oslabuje však závěr žalovaného, že z něj plyne jednoznačný a bezvýjimečný zákaz individuálního řešení.

42. Soud tím neříká, že územní plán nikdy nemůže podmínit využití ploch návazností na veřejnou technickou infrastrukturu. Takový závěr by byl příliš široký. Má-li však být určitý záměr odepřen právě pro nesoulad s územním plánem, musí být příslušné omezení ze závazné části územního plánu zjistitelné dostatečně určitě a předvídatelně. To v nyní posuzované věci splněno není.

43. Výklad přijatý žalovaným je navíc v poměrech projednávané věci zvlášť restriktivní. Žalovaný vyšel z toho, že záměr nelze povolit ani tehdy, je-li napojení na obecní kanalizační systém podle podkladů ve spise v dané lokalitě nedostupné a z hlediska dotčených veřejných zájmů bylo akceptováno individuální řešení. Tím žalovaný z obecně formulované koncepční části ÚP dovodil pro žalobce bezvýjimečný zákaz, aniž pro tak kategorický závěr poskytuje Bod ÚP dostatečně určitou oporu.

44. Soud proto uzavírá, že žalovaný vyložil Bod ÚP nepřiměřeně extenzivně. Z Bodu ÚP lze dovodit koncepci odvádění a likvidace odpadních vod na území obce a preferované infrastrukturní řešení, nikoli však bez dalšího jednoznačný zákaz individuálního řešení likvidace odpadních vod u konkrétního záměru v ploše Z21 - BV. Závěr o nesouladu záměru s územním plánem proto nemá v závazné části ÚP dostatečnou oporu.

45. Soud se proto již nezabýval otázkou nastolenou žalobcem v bodě (iii) žaloby, zda by případný výslovný regulativ tohoto obsahu byl či nebyl zákonný z pohledu přezkumu opatření obecné povahy. V bodech 6 až 13 soud odůvodnil, proč dospěl k závěru, že žaloba neobsahovala návrh podle § 101a odst. 1 s. ř. s. Předmětem nynějšího řízení je proto pouze přezkum správních rozhodnutí. Pro jeho potřeby postačuje závěr, že správní orgány vycházely z nesprávného výkladu závazné části ÚP, a tím zatížily svá rozhodnutí nesprávným právním posouzením věci.

46. Žalobcem v žalobě označené listiny, tj. prvoinstanční a napadené rozhodnutí, jsou součástí správního spisu, z jehož obsahu soud při přezkumu vycházel. Samostatné dokazování těmito listinami soud neprováděl, neboť pro posouzení věci postačoval obsah správního spisu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008- 117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020-70).

47. Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Týmž nesprávným právním názorem na výklad ÚP bylo zatíženo i prvoinstanční rozhodnutí, které žalovaný v odvolacím řízení věcně převzal a jeho odůvodnění pouze doplnil; proto soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i toto rozhodnutí. Současně soud vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

III. Náklady řízení

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II tohoto rozsudku podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plně procesně úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 269 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 12 269 Kč, kterou tvoří odměna za 2 úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu], 2 paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ze součtu těchto částek ve výši 2 129 Kč. Dále jde o zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč [položka 18 odst. 2 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.). Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 29. července 2026 Mgr. Jaroslav Škopek v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.