77 Ad 5/2025

Rubrum

č. j. 77 Ad 5/2025 - 74 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobkyně: Ing. D. Š. bytem X zastoupená Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem sídlem Malická 11, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2025, č. j. MZDR 22795/2025-2/ST, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 2 77 Ad 5/2025 1. Soud posuzoval otázku, zda plat státního zaměstnance ode dne zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů ovlivňuje platová valorizace, k níž došlo poté, kdy mu naposledy vznikl nárok na plat.

2. Ředitel Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje (dále též jen „služební orgán“) vydal rozhodnutí ze dne 16. 7. 2025, č. j. KHSPL 16652/2025 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž výrokem I zařadil žalobkyni podle § 62 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „ZSS“), mimo výkon služby z organizačních důvodů a výrokem II stanovil žalobkyni podle § 62 odst. 2 ZSS plat ve výši měsíční platu 80 % měsíčního platu, tj. 55 736 Kč měsíčně. Rozhodnutím ze dne 30. 9. 2025, č. j. MZDR 22795/2025-2/ST (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti výroku II prvoinstančního rozhodnutí a potvrdil ho.

3. Služební orgány vycházely z toho, že pro jejich rozhodnutí byla rozhodná výše platu, která žalobkyni náležela naposledy na služebním místě, na nějž byla jmenována. Tím byl plat stanovený platovým výměrem účinným od 1. 12. 2019 pro služební místo, kde naposledy vykonávala službu před zrušením služebního místa ke dni 31. 12. 2019. Služební orgány s odkazem na stanoviska nejvyššího státního tajemníka ze dne 29. 3. a 3. 7. 2023 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2023, č. j. 6 Ads 260/2022-24 (dále jen „Rozsudek 1“), a ze dne 28. 3. 2024, č. j. 1 Ads 149/2023-38 (dále jen „Rozsudek 2“; dále Rozsudek 1 a Rozsudek 2 i jako „Rozsudky“), měly za to, že rozhodný je plat, který státnímu zaměstnanci náležel v době, kdy naposledy zastával služební místo, než bylo toto zrušeno. Podle služebních orgánů nebylo lze ohledně platu přihlížet ke služebnímu místu, na které měla být žalobkyně převedena, kdy rozhodující je služební místo, na které byla naposled zařazena. Pozdější valorizace platových tarifů se podle služebních orgánů neuplatnila, protože žalobkyně po zrušení místa nebyla zařazena na žádném služebním místě.

4. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobu, jíž se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, zrušení výroku II prvoinstančního rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně v žalobě namítala, že jí měl být určen plat z valorizované částky odpovídající služebnímu místu ředitelky odboru, na které měla být podle zákona převedena.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí trval na zákonnosti napadeného rozhodnutí.

6. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích.

II. Posouzení věci soudem

7. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s.; vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, neshledal.

8. Žaloba byla nedůvodná. Relevantní právní úprava a judikatura Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 3 77 Ad 5/2025 9. V řízení ve věcech služby je povinen služební orgán vydat rozhodnutí, pokud jde o zařazení na služební místo, jmenování na služební místo představeného a převedení na jiné služební místo [viz § 44 písm. d), f) a h) ve spojení s § 159 odst. 1 písm. e) ZSS].

10. Nemůže-li státní zaměstnanec konat službu pro překážky na straně služebního úřadu, přísluší mu plat a po odpadnutí překážky pokračuje ve službě na svém původním služebním místě (viz § 106 odst. 1 a 2 ZSS ve znění od 1. 1. 2025, resp. § 106 odst. 3 ZSS ve znění do 31. 12. 2024).

11. Plat určuje státnímu zaměstnanci služební orgán mj. podle nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 123 odst. 6 ZSS. Plat není možné určit jiným způsobem v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak (viz § 144 odst. 1 ZSS ve spojení s § 122 odst. 1 zákoníku práce).

12. Výši platových tarifů s přihlédnutím k povinnostem a omezením při výkonu služby a k jeho významu, způsob jejich určení pro státní zaměstnance, včetně způsobu klasifikace služebních míst platovými třídami, a podmínky pro určení započitatelné praxe stanoví vláda nařízením (viz § 145 odst. 1 in fine ZSS).

13. Státnímu zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu stanovenou pro služební místo, na které je zařazen, a pro platový stupeň, do kterého je zařazen. Státnímu zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení [viz § 1 odst. 1 a § 2 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců (dále jen „Prováděcí nařízení“), k provedení § 145 odst. 1 ZSS].

14. Podle § 62 odst. 2 věty před středníkem ZSS platí, že ode dne zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů činí plat státního zaměstnance 80 % měsíčního platu. 15. § 176 odst. 1 písm. d) ZSS stanoví, že platem státního zaměstnance se pro účely zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů rozumí součet měsíčních částek platového tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, osobního příplatku a zvláštního příplatku, na které státnímu zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo které mu byly naposled určeny.

16. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že byl-li státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, má nárok na plat odvozený z platového tarifu stanoveného nařízením vlády, na který mu naposled vznikl nárok nebo který mu byl naposled určen pro služební místo, kam byl rozhodnutím služebního orgánu zařazen, převeden či jmenován.

17. Uvedené právní východisko je v souladu s následně uvedenou judikaturou správních soudů, podle níž je pro stanovení platu relevantní výlučně okamžik, kdy státní zaměstnanec naposled vykonával službu na služebním místě před jeho zrušením, a nikoli následná doba, kdy již nebyl státní zaměstnanec zařazen na žádném služebním místě. Od těchto judikaturních závěrů neměl soud důvod se v nyní projednávané věci odchylovat.

18. Již v Rozsudku 1 Nejvyšší správní soud přesvědčivě odůvodnil, proč se při stanovení platu musí vycházet z platu určeného pro služební místo, které státní zaměstnanec vykonával naposled před jeho zrušením. Klíčové je totiž východisko, že v následné době, kdy již nebyl státní zaměstnanec zařazen na žádném služebním místě, státnímu zaměstnanci nepříslušel žádný platový tarif. Jinými slovy, není rozhodné, jaká výše platu by státnímu zaměstnanci náležela, kdyby jím zastávané služební místo nebylo zrušeno, nýbrž rozhodná Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 4 77 Ad 5/2025 je výše platu v okamžiku, kdy naposled služební místo zastával. Pokud služební místo zastávané státním zaměstnancem bylo zrušeno k 31. 12. 2019, rozhodná pro stanovení částky ve smyslu § 62 odst. 2 ZSS byla výše platu náležející mu tento den, bez ohledu na to, kdy bylo vydáno rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů (viz body 37 až 39 tohoto rozsudku).

19. Podle Rozsudku 2 je nutno podle § 176 ZSS za plat, na který naposledy vznikl státnímu zaměstnanci nárok, považovat plat, který státnímu zaměstnanci náležel posledního dne jeho zařazení na služební místo. Nejvyšší správní soud vysvětlil, že platový tarif státnímu zaměstnanci přísluší, pouze pokud je zařazen na služebním místě. Novelizace platových tarifů stanovených Prováděcím nařízením dopadá pouze na státní zaměstnance, kterým v době účinnosti valorizačního nařízení náležel platový tarif, tedy zaměstnance, kteří byli zařazeni na služebním místě. Není rozhodné, jaká výše platu by státnímu zaměstnanci náležela, kdyby jím zastávané služební místo nebylo zrušeno, nýbrž rozhodná je výše platu v okamžiku, kdy naposled služební místo zastával (viz body 20 až 25 tohoto rozsudku; srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2024, č. j. 5 Ads 92/2023-31, body 18 až 26).

20. Se závěry Nejvyššího správního soudu je souladná i judikatura krajských soudů, která jí předcházela či ji následovala: Pokud státní zaměstnanec nebyl ke dni nabytí účinnosti valorizačního nařízení zařazen na žádném služebním místě, je rozhodný platový tarif, který zaměstnanci naposledy příslušel v době, kdy byl na služební místo zařazen. Rozhodující je výše platového tarifu v době posledního služebního zařazení a tento plat nemá být později valorizován (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2022, č. j. 17 Ad 13/2020-43, bod 37). Příslušný platový tarif je spjat pouze se zařazením na konkrétní služební místo. Není-li státní zaměstnanec zařazen na služebním místě, nepřísluší mu žádný platový tarif. Pokud služební místo zaniklo ke dni 31. 12. 2019 a k valorizaci platových tarifů došlo k 1. 1. 2020, pak zaměstnanec nebyl zařazen na žádném služebním místě, a tedy mu nevznikl nárok na valorizaci platového tarifu (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2023, č. j. 17 Ad 14/2022-98, bod 36). Plat je státnímu zaměstnanci stanovován ve vazbě na služební místo. Jinými slovy, státní zaměstnanec musí být nejprve jmenován na služební místo a následně mu je podle služebního místa, které je zařazeno do určitého platového tarifu, stanoven plat. Pokud dojde změnou Prováděcího nařízení k valorizaci platových tarifů, nárok na zvýšený platový tarif vznikne státním zaměstnancům zařazeným na služební místo v době účinnosti valorizace. Není-li v době nabytí účinnosti valorizace státní zaměstnanec zařazen na žádném služebním místě, změna platových tarifů na něj nedopadá. Pokud státní zaměstnanec není zařazen na žádné služební místo, náleží mu plat ve výši průměrného výdělku. Škodu případně vzniklou státnímu zaměstnanci nepoužitím valorizace podle Prováděcího nařízení nelze uplatňovat jako doplatek platu dle valorizačního nařízení (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2024, č. j. 31 Ad 19/2020-162, body 40 až 42, 45 až 49). Platový tarif je pevně svázán s konkrétním služebním místem. Pokud státní zaměstnanec není zařazen na žádném služebním místě, nelze mu logicky přiřadit příslušný tarif a přísluší mu jen náhrada platu ve výši průměrného výdělku. Služební orgán není povinen platový tarif stanovený pro poslední služební místo, které státní zaměstnanec zastával, poté, co již státní zaměstnanec na tomto místě není zařazen, měnit (vyhodnocovat následnou dosaženou praxi), jelikož toto služební místo zastávané státním zaměstnancem již neexistuje (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2024, č. j. 31 A 89/2023- 48, body 20 až 25 a tam odkazovaná judikatura). Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 5 77 Ad 5/2025 Posouzení důvodnosti žaloby 21. Mezi účastníky nebylo, podle jejich výslovného vyjádření při jednání soudu, sporu o tom, že žalobkyně vykonávala službu na služebním místě představené – ředitelky odboru hygieny obecné a komunální a že toto služební místo bylo zrušeno ke dni 31. 12. 2019 (dále jen „Zrušené místo“). Od 1. 1. 2020 nebyla žalobkyně zařazena, převedena ani jmenována na žádné služební místo. Následná rozhodnutí o převedení žalobkyně na jiná služební místa byla totiž rozsudky zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2022, č. j. 77 Ad 6/2020- 46, a ze dne 19. 2. 2025, č. j. 77 Ad 3/2023-90, zrušena.

22. Služební orgán měl žalobkyni přiznat plat podle platového tarifu, na který žalobkyni naposled před 16. 7. 2025 vznikl nárok nebo který jí byl určen pro služební místo, kam byla rozhodnutím služebního orgánu zařazena, převedena či jmenována. Posledním služebním místem před 16. 7. 2025, na něž byla žalobkyně rozhodnutím služebního orgánu jmenována, bylo Zrušené místo. Pro stanovení výše platu výrokem II prvoinstančního rozhodnutí byl tedy rozhodný platový tarif účinný ke dni 31. 12. 2019, kdy byla žalobkyně ze Zrušeného místa odvolána. Jelikož žalobkyně nebyla po 1. 1. 2020 na žádné jiné služební místo rozhodnutím služebního orgánu zařazena, převedena ani jmenována, nemohl jí výrokem I prvoinstančního rozhodnutí vzniknout nárok na plat odvozený z jiného platového tarifu než toho, na který jí ke dni 31. 12. 2019 vznikl nárok z výkonu Zrušeného místa. Služební orgán tudíž při stanovení výše platu výrokem II prvoinstančního rozhodnutí nepochybil.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na její případ nelze závěry Rozsudků použít, avšak konkrétní argumentaci vznesla jen vůči Rozsudku 1. Soud s žalobkyní nesouhlasil. Z bodů 37 až 39 Rozsudku 1 jednoznačně vyplývá, že podle kasačního soudu je relevantní pro stanovení platu výlučně doba, kdy státní zaměstnanec naposled zastával služební místo (a měl nárok na platový tarif spojený s tímto služebním místem), a nikoli doba, kdy nebyl zařazen na žádném služebním místě (a neměl tedy nárok na žádný platový tarif). Důvody, proč státní zaměstnanec nebyl zařazen na žádném služebním místě, ani časový odstup od zařazení na posledním služebním místě nejsou pro stanovení platu právně významné. V tomto období, kdy státní zaměstnanec není zařazen na žádném služební místě, má totiž nárok na náhradu platu ve výši průměrného výdělku podle § 106 ZSS. Žalobkyni tedy nelze přisvědčit, že závěry Rozsudku 1 nelze na její případ použít – právě naopak, jeho závěry na věc žalobkyně přiléhavě dopadají. Řečeno jinak, to, zda v případě žalobkyně bylo k dispozici vhodné služební místo, kam mohla (měla) být převedena po odvolání ze Zrušeného místa, bylo právně bezvýznamné, a proto tato okolnost nemohla představovat relevantní skutkovou odlišnost od případu řešeného Rozsudkem 1. Rozhodné bylo totiž pouze to, že na jiné služební místo žalobkyně převedena nebyla, bez ohledu na to, zda na něj převedena býti mohla či měla. Z hypotetické možnosti převedení na jiné služební místo totiž žalobkyni nevznikl nárok na platový tarif spojený s takovým služebním místem. Významnou skutkovou odlišnost nepředstavoval ani žalobkyní akcentovaný fakt, že žalobkyně po dobu několika let po odvolání ze Zrušeného místa nezákonně vykonávala službu na jiném služebním místě (rozhodnutí o převedení na toto místo byla zrušena rozsudky zdejšího soudu). Jak bylo výše vysvětleno, délka časového intervalu mezi posledním zařazením na (nějaké) služební místo a rozhodnutím podle § 62 odst. 2 ve spojení s § 176 odst. 1 písm. d) ZSS není právně relevantní. Pokud žalobkyně v této době nebyla zařazena na žádném služebním místě (tytéž účinky má samozřejmě zrušení rozhodnutí o převedení na jakékoli služební místo), vznikl jí nárok na náhradu platu ve Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 6 77 Ad 5/2025 výši průměrného výdělku podle § 106 ZSS (nikoli nárok na plat spojený s fakticky vykonávaným služebním místem, na nějž byla nezákonně převedena)1.

24. Soud nepřisvědčil ani žalobním námitkám o tvrzené diskriminaci žalobkyně. Ty spočívaly v tom, že státní zaměstnankyni, která byla po zrušení Zrušeného místa jmenována na služební místo, o němž má žalobkyně za to, že na něj měla být jmenována sama (dále jen „ředitelka“), byl na rozdíl od žalobkyně vyplácen valorizovaný plat. Žalobkyně pomíjí, že, jak bylo výše opakovaně zdůrazněno, valorizován může být jen plat spojený se zařazením na služební místo. Bez zařazení na služební místo nepřichází valorizace platu do úvahy. Žalobkyně a ředitelka nebyly ve stejném právním (ani faktickém) postavení – jen ředitelka byla zařazena na služební místo a vzniklo jí právo na plat s ním spojený. Žalobkyně na toto místo zařazena nebyla a ani povinnosti s ním spojené fakticky nevykonávala. K nerovnosti a nespravedlnosti v odměňování, kterou tvrdí žalobkyně, tedy nedošlo. Nejsou-li subjekty v obdobném postavení, nelze se z titulu diskriminace domáhat přiznání obdobných práv.

25. Pokud měla žalobkyně za to, že jí vznikla výrokem II prvoinstančního rozhodnutí škoda nezohledněním valorizace platu spojeného se služebním místem, na nějž podle zákona měla být (a fakticky nebyla) zařazena, nepředstavuje to důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo vydáno plně v souladu se zákonem. Jinak řečeno, tvrzená majetková újma nemá v řízení o vydání rozhodnutí podle § 62 odst. 2 ZSS místo. Popsanou případnou majetkovou újmu lze za splnění zákonem stanovených podmínek uplatnit v jiných řízeních. Pokud žalobkyně v bodě 10 žaloby argumentuje tím, že si tento postup vyžádá další náklady a zatíží soudy dalším řízením, pak k tomu soud uvádí, že z žalobkyní uvedených negativ by se jí mohly týkat jen náklady, které vzniknou jí, a ty by jí měly být v případě procesního úspěchu neúspěšnou protistranou nahrazeny. V každém případě však tato argumentace nemůže vést k tomu, že by služební orgán nebo správní soud rozhodly v rozporu se zákonem tak, aby byly ušetřeny náklady a soudní kapacity. Soud dodává, že v této věci neměly místo případně existující nároky žalobkyně z titulu služebního zařazení, platu nebo majetkové újmy, související s tím, že žalobkyně nebyla zařazena na služební místo, kam zařazena podle sebe být měla. Tyto případně existující nároky musí za zákonných podmínek žalobkyně uplatnit v jiných řízeních (u služebního orgánu, příp. správního soudu, resp. civilního soudu).

26. Žalobní tvrzení žalobkyně, že jí z rozsudků správních soudů vznikl bez dalšího nárok na přeřazení na určité služební místo a současně nárok na plat včetně valorizace spojený s tímto místem, odhaluje nesprávnost právních východisek žalobkyně. I kdyby žalobkyni vznikl nárok na zařazení na jakékoli místo, pak jí v důsledku toho nevznikl nárok na plat spojený s tímto místem, aniž by na něj byla zařazena. Tím nejsou vyloučeny jiné peněžité nároky vzniklé žalobkyni v důsledku nesplnění případně existující povinnosti služebního orgánu, avšak nemůže jít o nárok na plat.

27. Žalobkyní k žalobě přiložené listiny a založené na č. l. 19 až 30 soudního spisu (prvoinstanční a napadené rozhodnutí) jsou součástí správního spisu, jímž správní soud dokazování neprovádí, neboť nejde o důkazní prostředky a správní soud přezkoumává tyto dokumenty jako součást správního spisu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního 1 Z bodu 10 žaloby by vyplývalo, že žalobkyni byl vyplacen rozdíl platu spojeného se Zrušeným místem a platu spojeného se služebními místy, na něž byla žalobkyně nezákonně převedena. Pro rozhodnutí o důvodnosti žaloby to však není relevantní. Shodu s prvopisem potvrzuje L. C. 7 77 Ad 5/2025 soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, nebo ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020-70, bod 29).

28. Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobkyní k žalobě přiložené listiny a založené na č. l. 10 až 18 a 31 až 45 soudního spisu (rozhodnutí ředitele Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje ze dne 26. 6. 2023 o převedení žalobkyně na jiné služební místo, rozsudky zdejšího soudu ze dne 16. 11. 2022, č. j. 77 Ad 6/2020-46, a ze dne 19. 2. 2025, č. j. 77 Ad 3/2023-90, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2024, č. j. 5 Ads 351/2022-45), neboť směřovaly k prokázání skutečností popsaných v poslední větě bodu 21 tohoto rozsudku, které účastníci při jednání označili za nesporné.

29. Soud neshledal žádný z žalobkyní uplatněných žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

III. Náklady řízení

30. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II rozsudku podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo procesně úspěšnému žalovanému, kterému však v řízení nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS). Proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 16. června 2026 Mgr. Jaroslav Škopek v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.