19 CO 168/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Hráchové a soudců JUDr. Jiřího Škopka a Mgr. Miroslava Nováka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č. j. 11 C 298/2021-22 ze dne 12. ledna 2022,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání č. j. 11 C 298/2021-22 ze dne 12. 1. 2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že postupoval podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť žalovaná ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznala. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nezaplaceného a nesjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaná je provozovatelem nepojištěných vozidel a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 citovaného zákona s tím, že žalované byly marně doručeny výzvy k zaplacení, jakož i následné upomínky. Celkem se jedná o příspěvek za 12 nepojištěných vozidel provozovaných žalovanou, přičemž kromě příspěvku žalobkyně požaduje i poplatek ve výši částka u každého nezaplaceného příspěvku podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Jedná se celkem o 12 vozidel registrační značka, anonymizováno číslo, příjmení číslo, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, příjmení číslo, anonymizováno číslo a anonymizováno číslo. U všech těchto vozidel žalobkyně vyčíslila období, za které byly nepojištěny, uvedla i denní sazbu příspěvku podle vyhlášky č. 168/1999 Sb. a vyčíslila jednotlivý nárok u každého ze shora uvedených vozidel. Celkem se tak jedná právě o částku částka. Současně v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu předložila žalobkyně soudu výzvy k úhradě jednotlivých příspěvků i upomínky žalované. Protože příspěvek ani poplatek žalovanou uhrazen nebyl, domáhá se jejich zaplacení předmětným návrhem.

3. Soud žalobnímu návrhu vyhověl elektronickým platebním rozkazem číslo jednací ze dne 26. 10. 2021, jehož součástí byla i výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. Žalované bylo uloženo v případě podání odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, aby se ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že žalovaný nárok neuznává, ve vyjádření vylíčila rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojila i listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Ve výzvě byla žalovaná poučena i o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Elektronický platební rozkaz s výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. byl žalované doručen do datové schránky dne datum spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu sice žalovaná podala včasný odpor, avšak pouze v blanketní formě a tento odpor nebyl nijak odůvodněn. Následně ve stanovené lhůtě elektronickým platebním rozkazem (30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu) se k žalobnímu návrhu nijak nevyjádřila a nesdělila ani jakýkoliv vážný důvod, který by jí v tom bránil. Soud prvního stupně tak vycházel z fikce uznání v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř. a podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání. Žalobě tak bylo v plném rozsahu vyhověno a současně soud rozhodl o nákladech řízení, kdy postupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která byla v odůvodnění rozsudku náležitě specifikována.

4. Proti tomuto rozsudku pro uznání si žalovaná podala včas odvolání, které však odůvodnila pouze obecně tím, že soud při svém rozhodování vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a neprovedl důkazy navržené žalovanou. Nesouhlasila tak s rozhodnutím o žalobě rozsudkem pro zmeškání, přestože soud prvního stupně rozhodoval nikoliv rozsudkem pro zmeškání, ale rozsudkem pro uznání. Následně pak žalovaná namítala, že měla zájem na soudním řízení participovat a uplatněným nárokům oponovat, čemuž nebylo vyhověno a vydaný rozsudek hodnotí jako výraz přepjatého formalismu. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a doplnění dokazování. Z podaného odvolání je současně zřejmé, že k faktickým důvodům vydání rozsudku pro uznání se žalovaná nijak nevyjádřila.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu § 212 a § 212a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žádost žalované o odročení jednání nebyla odvolacím soudem shledána jako důvodná. Z úředního záznamu ze dne datum a připojené žádosti o odročení jednání je zřejmé, že o odročení požádala jiná osoba než osoba žalované. Žádost o odročení jednání nebyla podepsána a měla být podána z advokátní kanceláře jméno příjmení, aniž by do spisu byla založena plná moc udělená žalovanou tomuto advokátovi. Odvolací soud tak žádosti o odročení nevyhověl a ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.

7. Odvolací soud vycházel z důkazů založených do spisu žalobkyní, z nichž dovodil, že žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), tak jak byla v dané věci podána, byla projednatelná a obsahovala všechny požadované náležitosti. Všechny rozhodné skutečnosti byly uvedeny jak v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tak v jeho přílohách a byly doručeny i žalované spolu s vydaným elektronickým platebním rozkazem. Soud prvního stupně ve věci žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem číslo jednací ze dne 26. 10. 2021, jehož součástí byla i výzva žalované podle § 114b odst. 1 o. s. ř. Platební rozkaz byl spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalované doručen dne datum a žalovaná podala dne datum proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který však nebyl nijak odůvodněn a jedná se pouze o blanketní podání. Následně ve stanovené třicetidenní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu se již žalovaná k žalobnímu návrhu nevyjádřila a ani neuvedla, jaký vážný důvod by jí v tom bránil. Žalovaná tak nesplnila výzvu, která byla součástí elektronického platebního rozkazu ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně vycházel z toho, že nárok žalobkyně byl žalovanou uznán tzv. fikcí a ve věci rozhodl dne datum rozsudkem pro uznání. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém však žádným způsobem nezpochybnila důvody pro vydání rozsudku pro uznání. Její námitky výslovně směřovaly proti tzv. rozsudku pro zmeškání a zpochybňovala pouze neúplně zjištěný skutkový stav věci soudem prvního stupně. Na základě těchto zjištění pak odvolací soud ve věci rozhodoval.

8. Podle § 212a odst. 4 o. s. ř. rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumává jen z důvodů uvedených v § 205b o. s. ř.

9. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a o. s. ř.).

10. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal podle § 114 odst. 5 o. s. ř. Podle § 153a odst. 4 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

11. V posuzované věci žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nároku vyplývajícího ze zákona č. 168/1999 Sb., tedy nároku na příspěvek a poplatek z nezaplaceného a nesjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidel provozovaných žalovanou. Žalobní návrh, tak jak byl podán ve věci, byl srozumitelný a určitý a z hlediska posouzení nároku v řízení zcela projednatelný. Veškeré potřebné doklady pak byly součástí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako jeho příloha. Soud prvního stupně proto správně postupoval, pokud při vydání elektronického platebního rozkazu, v souladu s ustanovením § 114b odst. 1 o. s. ř., vyzval žalovanou, aby se k věci vyjádřila v případě, že proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podá odpor. Žalovaná byla poučena i o tom, že jestliže uplatněný nárok v žalobě zcela neuznává, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Byla poučena i o tom že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a ve věci samé bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Ze spisu odvolací soud zjistil, že žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu včas odpor, ovšem v tomto odporu neuvedla žádné důvody a nárok žalobkyně nijak nezpochybnila. Ve stanovené třicetidenní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu se k věci nevyjádřila a ani neuvedla jakýkoliv vážný důvod, který by jí ve vyjádření bránil. Lhůta k vyjádření tak žalované marně uplynula dnem datum. Po uplynutí této lhůty pak soud prvního stupně dne datum rozhodl rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř. a podle § 153a odst. 3 o. s. ř.

12. Jak vyplývá ze shora uvedeného, odvolací soud nezjistil v postupu soudu prvního stupně pochybení a soud prvního stupně správně postupoval podle § 153a odst. 3 o. s. ř. V žalobě bylo uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobkyní. Žalovaná na výzvu soudu k vyjádření ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. nereagovala a v dané věci tak došlo podle § 114b odst. 5 o. s. ř. k fikci uznání nároku. Na základě této fikce pak soud prvního stupně ve věci meritorně rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud současně nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo jinými vadami uvedenými v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Pochybení pak nebylo shledáno ani v závislém výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

13. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná a měla by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. V odvolacím řízení však žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, neboť odvolacího jednání se nezúčastnila, z tohoto jednání se omluvila a k podanému odvolání se ani blíže nevyjádřila. Tento úkon právní zástupkyně žalobkyně tak nelze považovat za úkon, za který by jí náležela odměna podle advokátního tarifu. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.