21 Co 102/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobců: ad a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ad b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Anonymizováno ze dne Anonymizováno, č.j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje s tím, že správný druh pozemku parc. č. 766 v k.ú. adresa a pozemků parc. č. 422/28, parc. č. 422/30, parc. č. 422/31, vše v k.ú. adresa je trvalý travní porost.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku III. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 932,85 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobci domáhali uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. 3539/13 v katastrálním území adresa, parc. č. 1746/95 v katastrálním území adresa a parc. č. 773 a parc. č. 774 v katastrálním území adresa (výrok I.), nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. 766 v katastrálním území adresa, parc. č. 106 v katastrálním území adresa, parc. č. 644/8, parc. č. 1281 a parc. č. 1591/19 v katastrálním území adresa a parc. č. 422/28, parc. č. 422/30 a parc. č. 422/31 v katastrálním území adresa do podílového spoluvlastnictví žalobců, každého v rozsahu ideální jedné poloviny (výrok II.), a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 163 216,90 Kč k rukám jejich právního zástupce (výrok III.).

2. Předmětem řízení bylo posouzení, zda jsou splněny podmínky pro nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, k uspokojení restitučního nároku žalobců jako právních nástupců původní oprávněné osoby, jíž nemohl být vydán pozemek v katastrálním území adresa. Po částečném zpětvzetí žaloby a po vyloučení části věci k samostatnému projednání zůstaly předmětem tohoto řízení pouze pozemky uvedené ve výroku II. napadeného rozsudku.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Nezpochybňoval vznik restitučního nároku žalobců ani to, že jim svědčí právo na náhradu za nevydaný pozemek, namítal však, že nárok žalobců byl oceněn správně, popřípadě že jeho přecenění žalovaným na částku 98 538,10 Kč odpovídalo zjištěnému stavu. Tvrdil, že jako stavební bylo možno ocenit pouze tu část odňatého pozemku, která byla v rozhodné době skutečně zastavěna rodinnými domy, zatímco zbývající část měla být hodnocena jako pozemek zemědělský. Dále namítal, že na jeho straně nebyla dána liknavost ani svévole, že žalobci nebyli při uspokojování nároku dostatečně aktivní, že jejich účast ve veřejných nabídkách nebyla vyloučena, a vznesl též námitku promlčení. Ve vztahu k požadovaným náhradním pozemkům tvrdil, že některé z nich nejsou převoditelné, zejména s ohledem na zákonné překážky převodu podle zákona č. 503/2012 Sb.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že právnímu předchůdci žalobců vznikl pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu nárok na náhradu za nevydaný pozemek parc. č. PK 629/1 v katastrálním území adresa o výměře 2 870 m², který přešel děděním na žalobce. Dále zjistil, že tento pozemek byl v době přechodu na stát vykupován za účelem výstavby rodinných domů a související technické vybavenosti, že k tomuto účelu existovala příslušná rozhodnutí o umístění stavby a že v lokalitě byla již v rozhodné době realizována stavební činnost. Na základě znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO soud prvního stupně uzavřel, že převážná část nevydaného pozemku měla být oceněna jako pozemek stavebního charakteru, a určil hodnotu restitučního nároku částkou 699 080 Kč. Současně zjistil, že hodnota požadovaných náhradních pozemků tuto výši nepřevyšuje a že žalobci označené pozemky jsou ve vlastnictví státu a zásadně způsobilé převodu.

5. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu zákona o půdě a že jim při nesprávném ocenění restitučního nároku a dlouhodobém neuspokojení jejich práva svědčí ochrana formou žaloby na nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu konkrétních pozemků i mimo veřejnou nabídku. Dospěl k závěru, že žalovaný postupoval liknavě a svévolně tím, že přes doložené podklady setrval na nesprávném ocenění nároku žalobců, a tím jim fakticky znemožnil řádné uspokojení nároku standardním postupem podle Anonymizováno. Námitku promlčení neshledal důvodnou a ve vztahu k požadovaným pozemkům uzavřel, že nejsou dány zákonné překážky jejich převodu.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání do výroku II. a III. Namítal zejména nesprávné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně ohledně liknavosti a svévole žalovaného, nesprávné ocenění restitučního nároku, nedostatečnou aktivitu žalobců při uspokojování nároku cestou veřejných nabídek, důvodnost námitky promlčení a nesprávné posouzení převoditelnosti požadovaných náhradních pozemků. Tvrdil, že žalobci se mohli veřejných nabídek účastnit, že žalovaný jejich podněty vyřizoval, že jejich nárok oceňoval v souladu se zákonem a že jako stavební bylo možno posoudit pouze malou část odňatého pozemku. Ve vztahu k převoditelnosti pozemků uvedl, že je třeba tyto pozemky dále doprověřit, zda nejsou z převodu vyloučeny, aniž by k tomu uvedl další konkrétní skutkové okolnosti nebo důkazy.

7. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Ztotožnili se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, zdůraznili svou aktivitu při snaze o správné ocenění nároku a poukázali na to, že právě nesprávné ocenění ze strany žalovaného jim bránilo v reálném uspokojení jejich nároku cestou veřejných nabídek. K otázce stavebního charakteru odňatého pozemku odkázali na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž nelze vycházet pouze z formální evidence druhu pozemku, nýbrž je třeba hodnotit též účel výkupu, územně plánovací dokumentaci a následnou realizaci výstavby.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta prvá o.s.ř. a § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Výrok I. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 o.s.ř.).

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí a v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalovaný dlouhodobě vycházel z nesprávně určené výše restitučního nároku žalobců, neboť převážnou část nevydaného pozemku hodnotil jako pozemek zemědělský, ačkoli skutkové okolnosti věci odůvodňovaly jeho posouzení převážně jako pozemku stavebního. Tímto postupem žalovaný žalobcům ztížil, resp. fakticky znemožnil uspokojení jejich nároku standardním postupem podle Anonymizováno. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom vychází z toho, že za projev liknavosti či svévole lze považovat i takový postup, kdy stát nesprávným ohodnocením restitučního nároku oprávněné osoby ztěžuje nebo znemožňuje uspokojení jejího práva prostřednictvím veřejných nabídek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

13. Námitka žalovaného, že žalobci nebyli dostatečně aktivní, není důvodná. Jestliže žalovaný setrvával na nesprávném ocenění nároku, pozbývala účast žalobců ve veřejných nabídkách reálného smyslu, neboť jejich postavení bylo již předem deformováno chybnou evidencí výše nároku. Aktivitu žalobců je naopak třeba spatřovat v tom, že se přecenění nároku domáhali, opatřovali podklady a znalecké posudky a dlouhodobě usilovali o nápravu. Za této situace nelze na jejich neúčast nebo omezenou účast ve veřejných nabídkách pohlížet jako na okolnost, která by vylučovala závěr o liknavém či svévolném postupu žalovaného. Ani odvolatelem citovaná rozhodnutí sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka na tomto závěru nic nemění, neboť z nich nevyplývá, že by nesprávné ocenění nároku nemohlo samo o sobě založit závěr o liknavosti; plyne z nich pouze to, že mimořádný soudní zásah je výjimkou, která však v poměrech projednávané věci splněna byla.

14. Nelze přisvědčit ani námitce, že žalovaný pouze hájil své oprávněné zájmy a že samotný nesouhlas s přeceněním nemůže založit jeho liknavost. V projednávané věci nešlo o pouhý rozdíl právních názorů účastníků, nýbrž o situaci, kdy žalovaný i přes doložené skutečnosti setrval na ocenění, které neodpovídalo materiální povaze nevydaného pozemku a neumožňovalo žalobcům efektivně vykonávat jejich právo. Správně proto soud prvního stupně uzavřel, že žalobci neměli jiný efektivní prostředek ochrany než žalobu na nahrazení projevu vůle.

15. Důvodná není ani námitka nesprávného ocenění restitučního nároku. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že odňatý pozemek nelze hodnotit jen podle jeho formální evidence v rozhodné době, jestliže z provedených důkazů vyplynulo, že byl vykupován za účelem výstavby rodinných domů a související technické vybavenosti, že k tomuto účelu existovala příslušná rozhodnutí o umístění stavby a že v dotčené lokalitě již v rozhodné době stavební činnost bezprostředně probíhala. Kritéria pro posouzení stavebního charakteru odňatého pozemku nejsou taxativní a nelze rigidně vycházet jen z formální evidence druhu pozemku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Za tohoto stavu bylo správné, že soud prvního stupně přisvědčil závěrům znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO a vyšel z hodnoty restitučního nároku 699 080 Kč.

16. Nepřípadná je též námitka žalovaného, že soud prvního stupně nepřípustně přezkoumával pravomocné správní rozhodnutí. Soud prvního stupně nijak nezpochybnil existenci ani závaznost pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu, z něhož restituční nárok žalobců vyplývá. Posuzoval toliko výši dosud nevypořádaného nároku jako otázku předběžnou pro rozhodnutí o žalobě na převod konkrétních náhradních pozemků, což je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

17. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že námitka promlčení není důvodná. Žalobci se v tomto řízení nedomáhají samostatného majetkového práva na „přecenění“ nároku, nýbrž posouzení jeho správné výše jako otázky předběžné významné pro rozhodnutí o nahrazení projevu vůle žalovaného. V tomto rozsahu nelze námitce promlčení přisvědčit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

18. Ani námitka žalovaného vztahující se k převoditelnosti požadovaných pozemků neobstojí. Soud prvního stupně se otázkou vhodnosti a převoditelnosti jednotlivých pozemků zabýval a své závěry opřel o provedené listinné důkazy. Žalovaný v odvolání pouze obecně uvedl, že pozemky mají být ještě doprověřeny, aniž by uvedl, v čem má tvrzená zákonná překážka spočívat, kterého konkrétního pozemku se má týkat a jakým důkazem má být prokázána. Takto formulovaná obrana zůstala pouze v obecné rovině a není způsobilá zpochybnit věcnou správnost napadeného rozsudku.

19. Nadto odvolací soud dodává, že projednávaná věc podléhá zásadě neúplné apelace. Pokud žalovaný před soudem prvního stupně neuvedl konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit existenci konkrétní zákonné překážky převodu určité parcely, a v odvolacím řízení pouze obecně avizoval, že pozemky „doprověří“, nelze mu tím vytvořit prostor pro pozdější neomezené doplňování nových skutkových tvrzení a důkazů. K takovým novotám by bylo možno přihlížet jen za podmínek § 205a o. s. ř. Pouhá obecná výhrada budoucího prověření není řádným uplatněním konkrétní obrany a není ani „dolíčením“ již tvrzených skutečností. Odvolací soud v tomto směru vychází i z ustáleného závěru, že podrobnější rozvedení skutkových okolností není novotou pouze tehdy, byly-li tyto okolnosti již před soudem prvního stupně alespoň v základní podobě tvrzeny nebo jinak vyšly najevo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). O takový případ zde nešlo.

20. Odvolací soud však ze spisu zjistil, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně došlo u pozemku parc. č. 766 v katastrálním území adresa a u pozemků parc. č. 422/28, parc. č. 422/30 a parc. č. 422/31, vše v katastrálním území adresa, ke změně druhu pozemků evidovaného v katastru nemovitostí. Zatímco soud prvního stupně vycházel z tehdejší evidence těchto pozemků, v době rozhodování odvolacího soudu je u nich jako správný druh pozemku veden trvalý travní porost. Jelikož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), promítl odvolací soud tuto změnu do potvrzujícího výroku, aniž by tím jakkoli zasáhl do věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o převodu těchto pozemků.

21. Uvedená změna druhu pozemků nepředstavuje takovou změnu skutkového stavu, která by odůvodňovala odlišné rozhodnutí ve věci samé. Jde pouze o upřesnění identifikace převáděných nemovitostí podle aktuálního stavu evidence v katastru nemovitostí, nikoli o změnu jejich právní převoditelnosti nebo o změnu skutečností rozhodných pro posouzení restitučního nároku žalobců.

22. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně správně dovodil jednak existenci a výši dosud nevypořádaného restitučního nároku žalobců, jednak liknavý a svévolný postup žalovaného při jeho uspokojování, a dále i to, že žalobci požadované pozemky jsou způsobilé převodu. Napadený rozsudek je proto ve výroku II. věcně správný; odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil s upřesněním správného druhu pozemku parc. č. 766 v katastrálním území adresa a pozemků parc. č. 422/28, parc. č. 422/30 a parc. č. 422/31 v katastrálním území adresa jako trvalého travního porostu.

23. Ve výroku III. rozhodl soud prvního stupně správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci měli ve věci plný úspěch. Odvolací soud v této souvislosti přihlíží k povaze projednávaného řízení, v němž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků podle Anonymizováno. Jde o řízení, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., takže úspěch účastníků nelze poměřovat mechanicky jen podle původního znění žalobního petitu, nýbrž podle konečného výsledku řízení. Podstatou věci je, zda žalobcům svědčí právo na uspokojení restitučního nároku převodem konkrétních náhradních pozemků a zda byly splněny podmínky pro soudní nahrazení projevu vůle žalovaného. V tomto směru byli žalobci plně úspěšní, neboť soud prvního stupně jejich žalobě ve věci samé vyhověl.

24. Odvolací soud neshledal důvod zasahovat ani do závěru soudu prvního stupně o tom, že při určení tarifní hodnoty je třeba vyjít z hodnoty převáděných pozemků jako penězi ocenitelného předmětu řízení. V tomto směru je použitelný závěr, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, vychází se při stanovení odměny z hodnoty předmětu sporu. V projednávané věci tedy soud prvního stupně správně vycházel z ceny pozemků, u nichž byl nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu o jejich převodu. Jelikož odvolání žalovaného proti výroku III. bylo vystavěno toliko na nesouhlasu s meritorním výrokem, aniž by obsahovalo samostatnou relevantní argumentaci proti správnosti nákladového výroku, a jelikož odvolací soud neshledal důvod ke změně rozhodnutí ve věci samé, potvrdil jako věcně správný i výrok III. napadeného rozsudku.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v odvolacím řízení plně úspěšní, neboť odvolání žalovaného proti věcnému výroku nebylo shledáno důvodným a rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku II. potvrzen, pouze s upřesněním druhu některých pozemků podle aktuální evidence v katastru nemovitostí, což nemá povahu neúspěchu žalobců ve věci. Stejně tak byl potvrzen i výrok III. o náhradě nákladů řízení. Žalobcům proto náleží vůči žalovanému plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.

26. Při určení výše nákladů odvolacího řízení vyšel odvolací soud ze stejného principu jako v případě nákladů řízení před soudem prvního stupně, tedy z toho, že předmětem řízení bylo penězi ocenitelné plnění a že tarifní hodnota odpovídá hodnotě převáděných pozemků, o jejichž převodu bylo rozhodováno. Tarifní hodnota proto činí 179 806,66 Kč. Při této tarifní hodnotě činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, částku 8 300 Kč.

27. Zástupce žalobců učinil v odvolacím řízení tři úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání, další písemné podání ve věci samé a účast při jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. d/ a g/ advokátního tarifu). Jelikož zástupce zastupoval v odvolacím řízení oba žalobce společně, náleží mu za každý takový úkon odměna při aplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy za prvního žalobce v plné výši a za druhého žalobce ve výši snížené o 20 %. Za jeden společný úkon tak náleží částka 14 940 Kč (8 300 Kč + 6 640 Kč), za tři úkony částka 44 820 Kč.

28. K odměně za zastupování dále náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby, tedy celkem 1 350 Kč. Základ pro výpočet náhrady za daň z přidané hodnoty tak činí 46 170 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto představuje částku 9 695,70 Kč.

29. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí 55 865,70 Kč. Jelikož žalobci vystupují na straně úspěšných účastníků společně a každý z nich se domáhá převodu spoluvlastnického podílu o velikosti ideální jedné poloviny, přiznal odvolací soud každému z nich náhradu jedné poloviny celkových nákladů odvolacího řízení, tj. částku 27 932,85 Kč.

30. Lhůta k plnění a platební místo byly stanoveny podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.