21 Co 132/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A c) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C, narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupený advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D o zřízení nezbytné cesty o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno, č.j. Anonymizováno I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 1) náklady odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 2) náklady odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Anonymizováno zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali zřízení věcného břemene – služebnosti stezky a cesty přes části pozemků žalovaných, a dále rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 38 180 Kč a žalovanému 2) náklady řízení ve výši 55 183 Kč.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobců na zřízení nezbytné cesty k nemovitostem v jejich vlastnictví v katastrálním území Anonymizováno, obec adresa, konkrétně ke stavbám rodinné rekreace a navazujícím pozemkům nacházejícím se v areálu kempu Podskalí. Žalobci tvrdili, že jejich nemovitosti nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou, že přes pozemky žalovaných byla dlouhodobě užívána přístupová cesta a že žalovaný 1) jim v roce 2024 dalšímu užívání této cesty zabránil tím, že na pozemek umístil překážky, následně jej oplotil a zřídil uzamykatelnou bránu. Navrhovaný průběh cesty doložili geometrickým plánem.

3. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby. Namítal zejména, že přes jeho pozemek nevede jediná možná přístupová cesta k nemovitostem žalobců, že navržená varianta neodpovídá požadavku co nejmenšího zásahu do zatíženého pozemku, koliduje se stavbami a dalšími překážkami v terénu a že žalobci měli či mají možnost přístupu jinudy, zejména přes pozemky jméno FO. Dále namítal, že navržená cesta nevede k veřejné cestě, neboť komunikace v areálu kempu nemá charakter veřejně přístupné účelové komunikace.

4. Žalovaný 2) se žalobě rovněž bránil a navrhl její zamítnutí. Uváděl, že jeho pozemek není pro zřízení nezbytné cesty nezbytný, že žalobci navržená trasa není nejkratší ani nejméně zatěžující a že žalobci neprokázali nemožnost využít jinou přístupovou variantu.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování zejména listinami, a to výpisy z katastru nemovitostí, geometrickým plánem, rozhodnutím právnická osoba adresa ze dne datum a rozhodnutím Anonymizováno ze dne datum, čestným prohlášením manželů Anonymizováno, fotografiemi a protokolem o místním šetření ze dne datum. Zjistil, že žalobci navržená trasa měla vést přes pozemky žalovaných k pozemku parc. č. 634/5 ve vlastnictví obce adresa, že komunikace v areálu kempu podléhají zvláštnímu režimu a nejsou veřejně přístupnou účelovou komunikací, že žalobci v současnosti fakticky užívají dočasný přístup přes pozemek manželů Anonymizováno a že v lokalitě existovaly nebo existují i další faktické přístupové varianty. Při místním šetření bylo rovněž zjištěno, že navržená trasa přes pozemky žalovaných se dostává do kolize se stávajícími prvky v terénu.

6. Další navržené důkazy soud prvního stupně neprovedl. Zamítl zejména návrh na výslech místostarosty obce adresa a svědka jméno FO, neboť je považoval za nadbytečné.

7. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle Anonymizováno a uzavřel, že žaloba není důvodná. Vyšel z toho, že pro zřízení nezbytné cesty nestačí prokázat pouze možnost vedení cesty přes pozemky žalovaných, ale je třeba, aby taková cesta vedla ke spojení s veřejnou cestou. Za rozhodující považoval, že žalobci navržená trasa končí na pozemku parc. č. 634/5 ve vlastnictví obce adresa a že žalobci neprokázali právní titul k užívání navazujících obecních pozemků. Dále přihlédl k tomu, že v lokalitě existují i jiné přístupové varianty a že navržená trasa by znamenala citelný zásah do práv žalovaných. Žalobu proto zamítl.

8. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání, v němž jej napadli v celém rozsahu. Namítali, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, zejména výslech místostarosty obce adresa, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil. Zpochybňovali především závěr, že jimi navržená trasa nevede k veřejné cestě, poukazovali na dlouhodobé užívání pozemku parc. č. 634/5 a na tvrzený ústní příslib souhlasu ze strany místostarosty. Dále brojili proti úvahám o vhodnosti přístupu přes pozemky jméno FO, namítali, že soud prvního stupně dostatečně nevyhodnotil další možné přístupové varianty, nesouhlasili se závěrem o hrubé nedbalosti a domáhali se rovněž změny výroku o náhradě nákladů řízení.

9. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedli, že žalobci ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v odvolání netvrdili a neprokázali právně relevantní titul k užívání navazujících obecních pozemků, že samotná faktická tolerance či tvrzený ústní příslib místostarosty k úspěchu žaloby nepostačují a že soud prvního stupně rozhodl správně jak ve věci samé, tak o náhradě nákladů řízení.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), a že žalobci uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta prvá o.s.ř. a § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Anonymizováno. Účelem tohoto institutu je odstranit komunikační závadu spočívající v nedostatečném spojení nemovitosti s veřejnou cestou. Nachází-li se mezi nemovitostí žadatele a veřejnou cestou více pozemků, nelze povolit nezbytnou cestu jen přes některé z nich, aniž by bylo najisto postaveno, že žadatel má přes ostatní navazující pozemky přístup právně zajištěn; žalobce proto musí buď žádat zřízení nezbytné cesty přes všechny dotčené pozemky, anebo tvrdit a prokázat, že přes další pozemky má přístup zajištěn jiným právním titulem (srov. spisová značka).

12. V projednávané věci žalobci požadovali zřízení nezbytné cesty pouze přes pozemky žalovaných, přičemž jimi navržená trasa měla ústit na pozemek parc. č. 634/5 ve vlastnictví obce adresa. Již proto bylo pro úspěch žaloby nezbytné tvrdit a prokázat, že žalobci mají přes navazující obecní pozemky další přístup k veřejné cestě právně zajištěn, případně že jde o veřejnou cestu samu. To se však nestalo.

13. Žalobci v řízení poukazovali především na dlouhodobé faktické užívání této trasy a na tvrzenou toleranci obce. Taková tvrzení však sama o sobě nepostačují k závěru, že žalobci měli další přístup právně zajištěn. Samotné faktické užívání cesty ani skutečnost, že obec takový stav po určitou dobu nezpochybňovala, nejsou bez dalšího způsobilé nahradit chybějící právní titul.

14. Odvolací soud nepřehlédl, že judikatura připouští, že právně relevantním podkladem přístupu může být za určitých okolností i výprosa, tedy souhlas vlastníka s užíváním pozemku; i takový souhlas však musí být v řízení skutkově tvrzen a prokázán (srov. spisová značka). V projednávané věci však žalobci neprokázali konkrétní souhlas obce jako vlastníka dotčeného pozemku, nýbrž pouze tvrdili ústní příslib místostarosty a dosavadní faktickou toleranci. Takový skutkový základ pro závěr o existenci výprosy nepostačuje.

15. Pokud žalobci tvrdili, že jim byl ze strany místostarosty obce ústně přislíben souhlas s užíváním obecního pozemku, ani tato okolnost by sama o sobě nepostačovala. Místostarosta ani starosta sám nevytváří vůli obce; obec navenek zastupuje, avšak vůle obce vzniká rozhodnutím příslušného orgánu obce podle zákona o obcích. Přenechání nemovité věci obce k užívání navíc podléhá zákonnému režimu nakládání s obecním majetkem, včetně pravidel § 39 zákona o obcích. Samotný ústní příslib místostarosty proto bez dalšího nemohl založit dostatečný skutkový podklad pro závěr o existenci právně relevantního titulu k užívání obecního pozemku.

16. Za tohoto stavu nebylo neprovedení navrženého výslechu místostarosty obce adresa vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I kdyby totiž tento důkaz potvrdil, že místostarosta žalobcům ústně přislíbil souhlas či toleranci průjezdu, nemohl by sám o sobě nahradit zjištění, že žalobci měli další přístup po obecním pozemku právně zajištěn. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud tento důkaz neprovedl.

17. Důvodná není ani námitka žalobců, že soud prvního stupně přistoupil k podmínce „spojení s veřejnou cestou“ příliš formalisticky. Nejde o formalistický výklad, nýbrž o respektování zákonného předpokladu obsaženého v Anonymizováno. Povolení služebnosti, která by končila na pozemku, přes nějž žalobci nemají další přístup právně zajištěn, by nevedlo k odstranění komunikační závady a neplnilo by účel institutu nezbytné cesty.

18. Pokud žalobci namítali, že správní rozhodnutí, z nichž soud prvního stupně vycházel, byla vydána ve vztahu k pozemkům žalovaných, a nikoliv přímo k pozemku parc. č. 634/5, tato námitka nemůže na výsledku věci nic změnit. Je pravdou, že soud těmito správními rozhodnutími nebyl ve smyslu civilního procesu formálně vázán při řešení celé otázky důvodnosti žaloby, mohl k nim však přihlédnout jako k listinným důkazům významným pro posouzení skutkových poměrů v areálu kempu a režimu tamních komunikací. Z jejich odůvodnění, stejně jako z výsledků místního šetření, vyplývá, že komunikace v areálu nepodléhají obecnému veřejnému užívání, nýbrž zvláštnímu režimu uzavřeného prostoru.

19. Odvolací soud v této souvislosti dodává, že pojem „veřejná cesta“ v Anonymizováno nelze vykládat izolovaně od právní úpravy pozemních komunikací. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že veřejnou cestou se rozumí i účelová komunikace a že v pochybnostech o tom, zda jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, přísluší rozhodnout silničnímu správnímu úřadu (srov. spisová značka). Podle § 7 zákona o pozemních komunikacích přitom účelová komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu není veřejně přístupná, ale jen v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru. Ani z tohoto hlediska proto odvolací námitky žalobců neobstojí.

20. I kdyby odvolací soud nepřevzal bezvýhradně všechny dílčí úvahy soudu prvního stupně o povaze pozemku parc. č. 634/5, zůstává rozhodující, že žalobci netvrdili ani neprokázali konkrétní právní titul k jeho užívání jako navazující přístupové trasy. Již z tohoto důvodu žaloba nemůže obstát.

21. Námitky žalobců směřující proti úvahám soudu prvního stupně o jiných variantách přístupu, zejména přes pozemky jméno FO, případně přes pozemky právnická osoba či manželů Anonymizováno, nejsou způsobilé změnit výsledek věci. Tyto úvahy měly toliko podpůrný charakter. Napadený rozsudek nespočívá na závěru, že některá z těchto variant představuje pro žalobce právně zajištěný přístup, nýbrž na tom, že varianta uplatněná žalobou neřeší komunikační závadu v úplnosti.

22. Totéž platí i pro odvolací výtku proti závěru soudu prvního stupně o hrubé nedbalosti žalobců či jejich právních předchůdců. I kdyby tato dílčí úvaha soudu prvního stupně neobstála, nemělo by to vliv na věcnou správnost výroku, neboť žaloba je nedůvodná již proto, že žalobci neunesli břemeno tvrzení a důkazní ohledně návaznosti navržené cesty na veřejnou cestu.

23. Neobstojí ani námitka proti výroku o náhradě nákladů řízení. Ustanovení § 150 o. s. ř. zakládá výjimečné moderační oprávnění soudu. Samotná skutečnost, že spor vznikl po změně dosavadních faktických poměrů v lokalitě, bez dalšího nepředstavuje tak mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly nepřiznání náhrady nákladů plně úspěšným žalovaným. Soud prvního stupně proto správně vyšel ze zásady úspěchu ve věci.

24. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí věci, z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a věc také správně právně posoudil. Proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní měli v odvolacím řízení plný úspěch, zatímco žalobci úspěšní nebyli. Žalobcům proto byla uložena povinnost nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady odvolacího řízení společně a nerozdílně.

26. Náklady každého z žalovaných sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to za písemné vyjádření k odvolání a za účast při jednání odvolacího soudu, každý po 3 700 Kč, tedy celkem 7 400 Kč, určené z tarifní hodnoty 65 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. c), § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu. Dále náleží náhrada hotových výdajů ve formě dvou režijních paušálů po 450 Kč, tedy celkem 900 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Z částky 8 300 Kč činí daň z přidané hodnoty 21 % částku 1 743 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení každého z žalovaných činí 10 043 Kč. Platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupců žalovaných a lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů odvolacího řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Do tohoto rozsudku je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).