21 Co 161/2024

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČ: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno , státní příslušnost Anonymizováno v Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 16 940 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami č.j. 10 C 70/2023 – 74 ze dne 6. února 2024

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 940 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 640 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 286 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 10 C 70/2023 – 74 ze dne 6. 2. 2024 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 640 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 640 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně. Výrokem II. uznal žalobkyni povinnou zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7 258,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Žalobkyně se domáhala této částky s tvrzením, že žalovaný byl zapsán jako provozovatel/vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, v registru silničních vozidel. V žalobě tvrdila, že v rozporu s ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon“, neměl žalovaný v období ode , datum, do , datum, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Dovozovala, že jí tak vznikl nárok na zaplacení příspěvku, který za uvedené období, tedy 256 dní, činí 16 640 Kč a dále požadovala uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tvrdila, že splatnost příspěvku nastala dne , datum, a od následujícího dne požadovala rovněž uhrazení zákonných úroků z prodlení z částky představující příspěvek. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že v předmětném období vozidlo bylo pojištěno. Poukazoval na to, že výzva ze dne , datum, je hmotněprávním úkonem a nebyla mu doručena, stejně jako žádná z dalších výzev, neboť se na adrese doručování nezdržoval. Konstatoval, že nárok nebyl minimálně do dne , datum, splatný a dlužná částka byla nadto navyšována o další náklady uplatnění.

2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žalovaný v období od , datum, do dne , datum, vlastnil vozidlo registrační značky , SPZ, – , Anonymizováno, , které bylo zapsáno v registru vozidel jako provozované a zároveň nebyla splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku ve výši 16 640 Kč přípisem ze dne , datum, , který zaslala žalovanému na adresu , adresa, , kde byl následujícího dne žalovanému doručen. V textu výzvy není poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů u soudu a výzva obsahuje výňatek ze zákona. Upomínkou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “), a to do , datum, a dále ho vyzvala II. upomínkou ze dne , datum, k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, do , datum, s tím, že v případě nečinnosti bude její nárok řešen soudní cestou prostřednictvím advokátní kanceláře a v takovém případě se dlužná částka navýší o úroky z prodlení a náklady spojené se soudním řízením. Tato upomínka byla žalovanému doručena dne , datum, na adresu , adresa, , a dne , datum, mu byla zaslána předžalobní upomínka k uhrazení dlužné částky.

3. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 4 odst. 7 zákona a uvedl, že výzva ze dne , datum, nesplňuje náležitosti výzvy podle tohoto zákonného ustanovení, neboť žalovaný nebyl poučen o právech a povinnostech, které zákon předpokládá a vyžaduje. Konstatoval, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do jednoho roku od vzniku povinnosti a ve výzvě dostatečně popsala důvod vzniku nároku, vyčíslila výši příspěvku, uvedla lhůtu ke splnění, avšak nepoučila ho o jeho právech a možnosti uplatnění nároku u soudu. Připomněl, že výzva sice obsahuje na druhé stránce citaci ust. § 1 a § 4 zákona, ovšem takovouto citaci nelze považovat za splnění zákonné povinnosti poučit žalovaného o jeho právech a povinnostech, včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, ani poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Uzavřel, že tato vada má vliv na splatnost závazku, neboť žalovanému nebyla řádnou výzvou vzhledem k absenci jejích zákonných náležitostí poskytnuta lhůta k plnění vyžadovaná zákonem. Připomněl, že ani jiné písemnosti (předžalobní upomínka, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku) nesplňují náležitosti výzvy podle ust. § 4 odst. 7 zákona, kdy II. upomínka především nesplňuje lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 7 AT, ust. § 11 AT odst. 1 písm. a), g) AT, ust. § 13 odst. 1, 4 AT a ust. § 14 AT, ve spojení s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a namítala, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav, ale jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Poukazovala na znění ust. § 4 odst. 7 zákona a konstatovala, že závěr prvostupňového soudu o tom, že výzva neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, je zcela překvapivým a vycházejícím z přepjatého formalismu a nemajícím oporu v zákoně ani v provedeném dokazování. Zdůrazňovala, že výzva obsahuje ustanovení zákona, a to nejen odkaz na toto ustanovení, ale i jeho citaci. Připomínala, že již na první straně obsahuje poučení, že „pokud existují okolnosti vylučující vznik našeho nároku na příspěvek, sdělte nám je, prosíme, v co nejkratší době. Bližší informace naleznete na druhé straně.“ a druhá strana obsahuje přesné a jasné informace o tom, jak postupovat v případě, že jsou dány okolnosti, které vznik práva na příspěvek vylučují a dále výňatek ze zákona, konktrétně ust. § 1 a § 4. Poukazovala na to, že ustanovení je ve výzvě přímo citováno a již po pouhém přečtení je možnost uplatnit nárok na zaplacení příspěvku u soudu zcela jasná, a že se nejedná o pouhý odkaz na zákon, který by musel žalovaný vyhledávat. Připomínala, že vede stovky tisíc sporů u soudů po celé České republice a s názorem soudu prvního stupně se setkává poprvé a je pro ni zcela překvapivým. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Věc byla rozhodnuta podle ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízeného jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a to k výzvě odvolacího soudu, provedené usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, .

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěrem prvostupňového soudu, že ve věci je dána mezinárodní příslušnost České republiky a zcela odkazuje na část odůvodnění napadeného rozsudku, uvedenou v odst. 5 až 7.

9. Skutkové závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením , Anonymizováno, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám a odlišnému právnímu posouzení, dodává:

10. Soud prvního stupně postupoval správně, když věc po právní stránce posoudil podle výše specifikovaného zákona, ale odvolací soud zastává odlišný názor na výklad jeho ust. § 4 odst. 7.

11. Podle ust. § 1 odst. 2 zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

12. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit , Anonymizováno, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle ust. § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

13. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

14. Podle ust. § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

15. Podle ust. § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit , Anonymizováno, náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

16. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů , Anonymizováno, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odst. 4 stanoví , Anonymizováno, vyhláškou.

17. Podle ust. § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady , Anonymizováno, podle odst. 4 zaniká, pokud , Anonymizováno, do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odst. 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se , Anonymizováno, prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

18. Podle ust. § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů , Anonymizováno, , lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit , Anonymizováno, okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti , Anonymizováno, uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů , Anonymizováno, u soudu.

19. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění (dále jen „vyhláška“), se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle ust. § 4 odst. 5 zákona stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

20. Podle ust. § 2a vyhlášky výše nákladů ČKP spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle ust. § 4 odst. 4 zákona činí 300 Kč.

21. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo je uložena vlastníkovi tuzemského vozidla (mj. solidárně s jeho provozovatelem). Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku zákon vychází z vyvratitelné domněnky správnosti údajů uvedených ve správní evidenci, tedy že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v tomto registru, je jeho provozovatelem. Jedná se přitom o vyvratitelnou domněnku, která je vyvratitelná důkazem opaku, tedy důkazem, že vlastníkem či provozovatelem vozidla, za které je v rozhodné době požadován , Anonymizováno, příspěvek za nepojištěné vozidlo, je osoba jiná, než osoba jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel evidovaná. Důkazní břemeno v tomto směru tíží toho, kdo takovouto skutečnost tvrdí.

22. Předmětné motorové vozidlo, výše specifikované, bylo evidováno v období od , datum, do dne , datum, v registru vozidel jako vlastněné a provozované žalovaným a zároveň nebyla splněna zákonná povinnost sjednaného pojištění odpovědnost.

23. Jestliže je touto žalobou žalobkyní po žalovaném požadován příspěvek za provozování předmětného motorového vozidla za shora uvedenou dobu, je osobou povinnou k placení tohoto příspěvku, s poukazem na ust. § 4 odst. 1 zákona, žalovaný, jako jeho vlastník a provozovatel.

24. S ohledem na odvolací důvody odvolací soud konstatuje, že nárok žalobkyně na zaplacení zažalované částky vzniká ze zákona a případná vada výzvy podle ust. § 4 odst. 7 zákona tedy v žádném případě nemůže způsobit neexistenci tohoto nároku25. Odvolací soud se zároveň ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že výzva ze dne , datum, obsahuje jak odkaz na toto ustanovení zákona, ale i jeho citaci, a to doslovnou. Po pouhém přečtení této výzvy je zcela zřejmé, že jejímu adresátu musí být jasné, že v případě, že nezaplatí příspěvek, má žalobkyně možnost uplatnit svůj nárok na jeho zaplacení u soudu. Zde odvolací soud připomíná, že podle ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

26. Protože žalobkyně při uplatnění nároku na příspěvek postupovala zcela v souladu s dikcí ust. § 4 odst. 6, 7 zákona, vznikl jí vůči žalovanému nárok na příspěvek nepojištěných ve výši 16 640 Kč tak, jak v návrhu na zahájení řízení požadovala, a to při respektování denní sazby zakotvené v ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky, k čemuž je třeba připočíst poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, který žalobkyni taktéž náleží, jak upravuje ust. § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč.

27. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne , datum, byla žalovanému doručena dne , datum, , jak to správně zjistil soud prvního stupně. Pokud žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě částky 16 940 Kč do 60 dnů od doručení tohoto dopisu, stal se příspěvek splatným dne , datum, .

28. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 16 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 16 640 Kč (základ příspěvku) od , datum, (jak požadovala) do zaplacení. Výše žalobkyni přiznaného úroku z prodlení není v rozporu se skutkovými zjištěními, týkajícími se prodloužené splatnosti požadovaného příspěvku a odpovídá současně ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve vztahu ke konkrétní výši reposazby, stanovené , Anonymizováno, .

29. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl a podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.

30. Ve věci plně úspěšné žalobkyni v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. po právu náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně a za odvolací řízení před soudem druhého stupně, když v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř.

31. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalobkyni v souladu s ust. § 142 odst. l o.s.ř. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a za náklady na právní zastoupení advokátkou podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny třemi hlavními úkony po 300 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, 2x podle písm. d) - písemné podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žaloby a sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, předcházející návrhu ve věci samé, když výše je dána ust. § 14b odst. 1 bod 2. AT], třemi paušálními částkami po 300 Kč (ust. § 14b odst. 5 AT), jedním hlavním úkonem po 1 780 Kč [ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT - účast na jednání dne , datum, , když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT] a jednou náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT).

32. Za odvolací řízení před soudem II. stupně náleží žalobkyni podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a za náklady na právní zastoupení advokátkou podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny jedním hlavním úkonem ve výši 1 780 Kč [ust. § 11 odst. 1 písm. d) - písemné podání odvolání, když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT] a jednou náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT).

33. Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění] z výše uvedených položek, vyjma soudních poplatků, ve výši 1 125,60 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.).

34. Celkem tedy zcela úspěšné žalobkyni vznikly náklady (po zaokrouhlení) ve výši 8 286 Kč a jejich náhrada jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).