21 Co 54/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno o., Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované , zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 12 463 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno ze dne 21. listopadu 2025, č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno - Anonymizováno

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení a částku , částka, jako náklady spojené s uplatněním pohledávky (I.), dále částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení a částku , částka, jako náklady spojené s uplatněním pohledávky (II.) a konečně náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (III.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku je předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky za dvě opravy tiskárny značky Minolta provedené pro žalovanou na základě telefonických objednávek. Žalobkyně tvrdila, že cena byla mezi stranami sjednána tak, že bude určena podle času opravy, režijních nákladů dle jejího ceníku a ceny použitých náhradních dílů, přičemž první cenu měla odsouhlasit účetní žalované a následně i její jednatelka. První oprava spočívala ve výměně fotoválců a byla vyúčtována fakturou na , částka, , druhá oprava následovala asi o týden později, spočívala ve výměně přenosového pásu a byla vyúčtována částkou , částka, . Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná neuhradila ani jednu z vystavených faktur, a to ani po opakovaných výzvách a opětovném zaslání na jinou e-mailovou adresu. Námitku žalované, že tiskárna ani po opravách netiskla správně, žalobkyně považovala za opožděnou, neboť byla vznesena až přibližně dva měsíce po opravách a až v návaznosti na její výzvy k úhradě. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná podle tvrzení žalobkyně nic nezaplatila.

3. Soud I. stupně žalobě vyhověl platebním rozkazem ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, -6, proti němuž žalovaná podala včas odpor, v němž uvedla, že si u žalobkyně objednala opravu tiskárny, avšak oprava měla stát cca , částka, . Dále uvedla, že pan , jméno FO, přijel na opravu tiskárny do místa provozovny žalované, kde se snažil něco opravit, následně druhý den ráno zjistila, že tiskárna stále nefunguje. Proto byla žalobkyně kontaktována opětovně, kdy následně došlo k další opravě, i tak je tiskárna funkční z poloviny. Faktury měly být zaslány na mail jednatelky žalované, přičemž tak učiněno nebylo. Po urgenci ze strany žalobkyně k úhradě faktur žalovaná zjistila, že faktury nebyly zaslány na jí požadovanou adresu a zažádala o opětovné odeslání. Následně zjistila, že byly vyfakturovány jiné částky, než byly domluveny. S ohledem na shora uvedené žalovaná nemůže uznat vystavené faktury.

4. Soud I. stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a účastnickou výpovědí žalobkyně, vzal za prokázané, že mezi účastnicemi byly v březnu 2025 uzavřeny dvě smlouvy o dílo na opravu tiskárny značky Minolta, přičemž první oprava spočívala ve výměně fotoválců a druhá v následné výměně přenosového pásu. Podle soudu I. stupně nebyla cena sjednána pevnou částkou, nýbrž způsobem určení, a to podle ceny náhradních dílů, práce a režijních nákladů dle ceníku žalobkyně. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně obě díla provedla, po opravách byly provedeny testy, kalibrace a zkušební tisk a žalovaná dílo převzala, takže žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Obranu žalované, podle níž měla oprava stát přibližně , částka, , tiskárna nebyla ani po druhé opravě řádně opravena a faktury byly zasílány na nesprávnou e-mailovou adresu, soud I. stupně neuznal s tím, že žalovaná svá tvrzení nijak neprokázala, zatímco žalobkyně je doložila listinami, ceníkem, e-mailovou komunikací, předchozí obchodní praxí a výpovědí svého jednatele.

5. Poté odkázal na § 2586 o. z., § 2587 o. z., § 2604 o. z., § 2605 o. z. a § 2610 o. z. a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

6. Z hlediska procesního postupu soud I. stupně výslovně uvedl, že žalovaná se k nařízenému jednání dne , datum, bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána, proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti. Současně soud I. stupně v odůvodnění výslovně konstatoval, že žalovanou nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy ke svým sporným tvrzením, právě proto, že se jednání nezúčastnila. Na této skutečnosti následně založil i svůj závěr, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ke svým tvrzením o jiné sjednané ceně, o neřádném provedení opravy i o nesprávném zasílání faktur. Soud I. stupně tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni jak jistinu, tak zákonný úrok z prodlení, paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek i plnou náhradu nákladů řízení.

7. Proti tomu rozsudku podala odvolání žalovaná a namítla, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Po skutkové stránce tvrdí, že mezi účastnicemi existovala dohoda, podle níž měla oprava tiskárny stát , částka, , že ani po opakovaných zásazích žalobkyně nebyla tiskárna řádně opravena a že žalobkyně přesto účtovala další náklady nad rámec původní dohody. Z právního hlediska žalovaná dovozuje, že žalobkyně měla dílo provést na svůj náklad a nebezpečí, a pokud zjistila, že oprava není fakticky realizovatelná nebo že náklady budou vyšší, měla žalovanou na tuto skutečnost upozornit. Současně namítá, že právo na zaplacení ceny díla podle ní nemohlo vzniknout, protože dílo nebylo řádně a bezvadně provedeno. Dále uvádí, že i pokud by bylo dílo provedeno, žalobkyně měla žalovanou předem informovat o podstatném překročení sjednané ceny. V procesní rovině žalovaná zdůrazňuje, že jí nebylo poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., a s odkazem na to navrhuje k prokázání svých tvrzení provést důkaz výslechem své jednatelky Marie Hanclové. Závěrem navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že odvolací námitky žalované jsou pouze obecné a není v nich uvedeno nic, s čím by se soud I. stupně nevypořádal. Žalovaná ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy. Poukaz žalované na „nepoučení“ dle § 118a odst. 3 o.s.ř. zcela ignoruje skutečnost, že toto poučení dává soud při jednání přítomnému účastníkovi, přičemž ho nelze udělit, pokud se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil. Žalobkyně považuje rozsudek soudu I. stupně za věcně správný a jako takový jej navrhuje potvrdit.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (žalovaným) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ § 205 odst. 2 písm. c), e), f) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta prvá o.s.ř. a § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

11. Skutkové a právní závěry soudu I. stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí a v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Soud I. stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím a náležitým vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, tak soud prvního stupně vycházel zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti.

13. Odvolací námitka, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzením žalované, není důvodná. Z napadeného rozsudku se podává, že soud prvního stupně se obranou žalované zabýval, reprodukoval ji, konfrontoval ji s provedenými důkazy a přesvědčivě vysvětlil, proč jí nepřisvědčil. Nejde tedy o případ, kdy by soud rozhodné skutečnosti pominul, nýbrž o situaci, kdy žalované verzi skutkového děje po vyhodnocení důkazů neuvěřil.

14. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že mezi účastnicemi došlo k uzavření dvou smluv o dílo, jejichž předmětem byla oprava tiskárny žalované. Oprava věci je dílem a cena díla je dostatečně určitě sjednána i tehdy, je-li dohodnut způsob jejího určení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastnicemi byla zavedena obchodní praxe, podle níž byla cena servisních zásahů určována podle použitých náhradních dílů, ceny práce a režijních nákladů dle ceníku žalobkyně. Tento způsob určení ceny soud prvního stupně správně považoval za dostatečný.

15. Břemeno důkazní je významný institut týkající se procesu dokazování v civilním řízení, který lze vymezit jako procesní odpovědnost účastníka civilního soudního řízení za to, že v řízení budou rozhodné skutečnosti prokázány tak, aby soud mohl rozhodnout v jeho prospěch.

16. Podle § 118a o.s.ř. je poučovací povinnost soudu poskytována účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu. Smyslem § 118a o.s.ř. je, aby nedošlo k zamítnutí žaloby (nebo k neztotožnění se s procesní obranou žalovaného) ze strany soudu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil.

17. Poučovací povinnost dle § 118a o.s.ř. tak nastoluje tři typy případů, v nichž má soud naplnit poučení o hrozícím neúspěchu ve sporu. Poučení se poskytuje, když a) účastník nevylíčil úplně všechny rozhodné skutečnosti (§ 118a odst. 1), aniž by bylo patrné, z jakého důvodu se účastník tohoto nedopatření dopustil, b) nevylíčil-li účastník veškeré rozhodné skutečnosti proto, že se evidentně mýlí v hmotněprávním posouzení situace (§ 118a odst. 2), a c) naplnil-li sice účastník svoji povinnost tvrzení, nikoliv však povinnost svá tvrzení bez pochybností prokázat (§ 118a odst. 3).

18. Tyto formálně oddělitelné poučovací povinnosti se však prolínají a reálně směřují k témuž cíli. Poučení podle § 118a 1 až 3 má být přiměřené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ). To znamená, že účastník s ohledem na okolnosti případu a poučení má vědět, v čem spočívá neunesení jeho břemene tvrdit a prokazovat.

19. Je nutno si uvědomit, že závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, je závěrem skutkovým, nikoliv právním, a vycházejícím z hodnocení dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ).

20. Došel-li soud vzhledem k již provedenému dokazování k jednoznačnému právnímu závěru o tom, že určitá skutečnost byla prokázána (nebo naopak nenastala), není na místě účastníka, jemuž je zjištěný skutkový stav k neprospěchu, poučovat o tom, že neunáší důkazní břemeno (§ 118a odst. 3). Soud totiž za takových okolností rozhoduje podle jednoznačně zjištěného skutkového stavu, a nikoliv na podkladu neunesení důkazního břemene ze strany účastníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ).

21. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalované, že byla sjednána pevná konečná cena opravy , částka, . Takový závěr z provedených důkazů nevyplývá. Žalovaná své tvrzení v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, a naopak z výpovědi jednatele žalobkyně, z předchozí obchodní spolupráce účastnic i z okolností obou servisních zásahů vyplývá, že cena byla mezi účastnicemi sjednávána podle konkrétního rozsahu práce a potřebných dílů.

22. Důvodná není ani námitka, že žalobkyně nebyla oprávněna požadovat cenu díla, protože dílo nebylo provedeno. Soud I. stupně zjistil, že po obou servisních zásazích byly provedeny testy, kalibrace a zkušební tisk a že tiskárna po druhé opravě fungovala. Na tomto skutkovém základě byl správný právní závěr, že dílo bylo provedeno a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla.

23. Jestliže žalovaná v odvolání znovu namítá, že tiskárna ani po opravě nefungovala řádně, jde o pouhé setrvání na skutkové verzi, kterou soud I. stupně po provedeném dokazování nepřijal. Odvolací soud neshledal v hodnocení důkazů žádný logický rozpor ani jiný exces. Skutkový závěr, že žalovaná neprokázala existenci vad díla v rozsahu, který by bránil vzniku práva žalobkyně na zaplacení ceny, je správný.

24. Rovněž námitka týkající se údajného podstatného překročení původně sjednané ceny nemůže obstát. Předpokladem její důvodnosti by bylo prokázání, že mezi účastnicemi byla sjednána cena odhadem nebo pevná cena v žalovanou tvrzené výši , částka, . Takové skutkové zjištění však z provedených důkazů neplyne. Naopak bylo prokázáno, že další servisní zásah byl proveden na základě další telefonické objednávky žalované a že před jeho provedením byla žalované sdělena i cena dalšího náhradního dílu.

25. Odvolací soud nepřihlédl k nově navrženému důkazu výslechem jednatelky žalované. Žalovaná byla k jednání před soudem prvního stupně řádně předvolána, bez řádné a včasné omluvy se k němu nedostavila a sama tak zmařila možnost uplatnit svou obranu procesně účinným způsobem. Za této situace nelze absenci poučení při jednání úspěšně namítat v její prospěch. Podmínky pro uplatnění nové skutečnosti či nového důkazu v odvolacím řízení splněny nejsou.

26. Odvolací soud neshledal ani jinou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Postup soudu prvního stupně podle ustanovení o jednání v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka byl v dané věci namístě.

27. Správný je i výrok o příslušenství pohledávky. Byla-li žalovaná v prodlení s úhradou peněžitých dluhů, vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení, a protože šlo o vzájemný závazek podnikatelů, vzniklo jí i právo na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši , částka, .

28. Při potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé není dána potřeba měnit výrok o nákladech řízení (ve prospěch či neprospěch žádného z účastníků), neboť z pohledu závislosti rozhodnutí o nákladech řízení na rozhodnutí o věci samé se nic nezměnilo.

29. Se zřetelem na všechny uvedené důvody odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný potvrdil.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne , datum, po , částka, , tj. ve výši , částka, a ze dvou paušální náhrady hotových výdajů po , částka, , tj. ve výši , částka, . Odvolací soud taktéž přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů vynaložených za cestu k soudnímu jednání dne , datum, , a to za cestu osobním automobilem z , adresa, ke zdejšímu soudu a zpět (tj. cesta tam i zpět 250 km) dle § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve výši , částka, (osobní automobil BMW, spotřeba dle TP 10,1 l/100 km, palivo benzín, cena , částka, na 1litr, sazba zákonné náhrady , částka, /1km, počet km 250 dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. Dále odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas v souvislosti s nařízeným jednáním, a to za 8 půl hodiny po , částka, , v celkové výši , částka, v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. K takto určeným nákladům přistupuje podle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši , částka, . Celkem náklady po zaokrouhlení činí částku , částka, .