21 Co 79/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení spoluvlastnictví o odvoláních žalované proti rozsudku Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno – Anonymizováno ze dne Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno a doplňujícím usnesením č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno – Anonymizováno ze dne 6. ledna 2026 a č.j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno – Anonymizováno ze dne 16 Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem ideální 1/2 pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , o výměře 201 m² (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům), a ideální 1/2 pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře 616 m² (zahrada), to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Usnesení soudu prvního stupně č.j. , spisová značka, ze dne , datum, se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na náhradě nákladů státu částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Usnesení soudu prvního stupně č.j. , spisová značka, ze dne , datum, se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na náhradě nákladů státu částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši , částka, , a to k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, rozhodl tak, že výrokem I. určil, že vlastníkem 1/2 pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , o výměře 201 m² (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, (rodinný dům), a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře 616 m² (zahrada), to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , je , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , r. č. , RČ, . Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, ve výši , částka, k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, uložil dále prvostupňový soud žalované povinnost zaplatit České republice na jeho účet svědečné ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, uložil prvostupňový soud žalované povinnost zaplatit České republice na jeho účet svědečné ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Žalobce se požadovaného určení domáhal s tím, že se žalovanou žili jako druh a družka do roku 2022, v době soužití započali s výstavbou rodinného domu v , Anonymizováno, . Ze strany žalobce však k užívání domu nikdy nedošlo, neboť družský poměr ukončili v roce 2022 a stavbu užívá výlučně žalovaná jako vlastník. Tvrdil, že dům stavěli se společným záměrem, že v něm budou oba účastníci žít spolu s jejich nezletilou dcerou jako rodina. Ze strany žalobce se nejednalo pouze o pomoc se sháněním materiálů a potřebných pracovníků s tím, že mu žalovaná bude za jeho pomoc provádět účetní práce pro firmu Wayant. Tyto práce vykonávala žalovaná ve zcela zanedbatelném rozsahu v nepoměru mezi tím, co žalobce odpracoval na domě. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že se žalobcem vedla nejprve spor o zaplacení částky , částka, a po zamítnutí žaloby proti ní podal žalobce tuto žalobu. Poukazovala na to, že mezi nimi probíhá i několik sporů o úpravu poměrů k nezletilé dceři, jejímž je žalobce otcem, když vztah mezi účastníky je komplikovaný. Akcentovala, že často docházelo k hádkám a k několika rozchodům. Tvrdila, že od května 2019 do října 2021 žila se svojí dcerou v bytě v , adresa, , který poté v říjnu 2021 prodala. Od , datum, do června 2022 žila s dcerou v bytě žalobce v Praze, kde jí umožnil bydlení po prodeji jejího bytu, neboť byt musela vyklidit. Žalobce sám v bytě nebydlel, ale pronajímal ho. Žalovaná se v té době zdržovala v bytě pouze částečně, žila u svých rodičů, nebo na chatě ve Vlkančicích, účastníci společně nehospodařili, nevedli společnou domácnost a každý své potřeby uhrazoval sám. Žalovaná měla zájem na výstavbě domu, proto prodala byt v , adresa, a z výtěžku financovala jak koupi pozemku, tak stavbu rodinného domu, když na koupi pozemku jí žalobce peníze půjčil a ona mu je vrátila v květnu 2022. Smlouvu o dílo na výstavbu domu uzavřela dne , datum, , žalobce jí nabídl pomoc při stavbě a shánění materiálu, když veškerý materiál však hradila žalovaná ze svých prostředků a úspor. Tvrdila, že celkem uhradila na účet žalobce , částka, , když žalobce nákup materiálu fakturoval na svoji firmu s tím, že může uplatnit odpočet DPH a ona proplatila všechny faktury, vydané společností žalobce. Ten neměl zájem sdílet s ní společnou domácnost, neboť v té době stavěl svůj dům v Jevanech. Žalovaná tedy uhradila pozemek i stavbu ze svých prostředků a neměla zájem na užívání domu společně se žalobcem. Tvrdila, že se žalobcem nežili od roku 2019, proto je dům v jejím výlučném vlastnictví.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy vyšel z nesporných tvrzení, provedl důkaz listinami a výslechy svědků a účastníků tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 3 až 22 a 27 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru uvedenému tamtéž v odst. 28.

4. Prvostupňový soud předně odkázal na ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a konstatoval, že na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť bez požadovaného určení by jeho vlastnické právo nemohlo být zapsáno v katastru nemovitostí a nebylo by tak možné dosáhnout souladu mezi právním a faktickým stavem.

5. Vyšel z judikatury Nejvyššího soudu ČR, citované v odst. 29 a 30 odůvodnění napadeného rozsudku a předně konstatoval, že žádný z účastníků při pořizování stavby pak nepostupoval v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva bdělých jsou chráněna), což je mezi osobami žijícími v partnerském vztahu časté. Zdůraznil, že si žalobce nijak nezajistil svůj spoluvlastnický vztah k domu a dům tak na základě zápisu v katastru nemovitostí je ve vlastnictví žalované jako jediného vlastníka. Dospěl k závěru, že v době vzniku stavby účastníci vedli společnou domácnost a žili v partnerském vztahu jako druh a družka a že k jejich rozchodu došlo až v červnu 2022, kdy byla stavba dokončena. Poukázal na to, že žalovaná neprokázala, že by žalobce poskytoval plnění související s výstavbou z jiného důvodu, a že se oba účastníci na stavbě aktivně podíleli. Akcentoval, že žalobce na stavbě pracoval, vozil materiál a hradil náklady spojené s výstavbou a žalovaná aktivně jednala s dodavateli, sháněla vybavení domu, podílela se na stavbě i finančně, kdy část závazků uhradila žalobci. Uvedl, že žalovaná hradila materiál a některé práce ze svých vlastních prostředků získaných prodejem bytu v , adresa, a že se žalobce podílel finančně na hrazení materiálu, výplatě řemeslníků atd. Konstatoval, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalovaná dala, jakkoliv najevo žalobci, že od něj přijímá nemalé finanční prostředky a finanční pomoc za jiným účelem, než je výstavba domu a ani nebylo zřejmé, že se jedná o stavbu žalované, na které žalobce pouze pomáhá, a uzavřel, že se stavba stala podílovým spoluvlastnictvím účastníků. O nákladech řízení rozhodl prvostupňový soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 9 odst. 4, písm. a) AT, ust. § 13 AT a ust. § 14 AT.

6. Obě usnesení byla odůvodněna ust. § 166 o.s.ř. a ust. § 148 o.s.ř.

7. Proti tomuto rozsudku a oběma usnesením podala žalovaná včasné odvolání. Namítla především nesprávné právní posouzení věci, neúplné a selektivní hodnocení provedených důkazů a nedostatečné vypořádání její obrany. Uvedla, že pozemek v , Anonymizováno, nabyla do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy, uzavřené dne , datum, , že kupní cenu uhradila z prostředků získaných následným prodejem svého bytu v , adresa, , popřípadě z půjčky, kterou žalobci vrátila, a že stavba domu byla po celou dobu realizována na jejím výlučném pozemku a v jejím vlastnickém režimu. Dále namítla, že soud prvního stupně nesprávně použil judikaturu vztahující se ke starší právní úpravě, ačkoliv v době zřizování stavby již byla stavba součástí pozemku. V odvoláních proti usnesením připomínala, že svědečné je jednou z položek nákladů řízení, proto odkazovala na důvody, uvedené v odvolání proti rozsudku. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci samé dosud nenabylo právní moci z důvodu podaného odvolání, označila napadená usnesení za nesprávná. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta a změnu obou usnesení tak, aby byl povinným k zaplacení svědečného uznán žalobce.

8. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Konstatoval, že žalovaná v odvolání převážně opakuje tvrzení uplatněná již před soudem prvního stupně, s nimiž se tento soud řádně vypořádal a že většinu námitek navíc nepodložila důkazy. Poukazoval na to, že k novým tvrzením, zejména o údajném dokončení 70% hrubé stavby, nelze pro jejich uplatnění po koncentraci řízení přihlížet; nadto odporují provedenému dokazování. Námitku nedostatku naléhavého právního zájmu označil za nedůvodnou s tím, že prvostupňový soud správně uzavřel, že bez určení vlastnictví nemůže žalobce dosáhnout zápisu svého práva do katastru nemovitostí, což by vedlo k nesouladu mezi právním a faktickým stavem. Konstatoval, že se soud prvního stupně řádně zabýval i otázkou společné domácnosti a záměrem účastníků, když z dokazování vyplynulo, že účastníci dům budovali společně, v době zahájení stavby žili ve společné domácnosti a počítali se společnou budoucností. Zdůrazňoval, že tomu odpovídá i elektronická komunikace, v níž žalovaná hovoří o „našem“ domě a „našem“ pozemku a její opačná tvrzení jsou s těmito důkazy v rozporu. Ve svém vyjádření dále uvedl, že výpovědi svědků o tom, že žalovaná zamýšlela dům pouze pro sebe a dceru, prvostupňový soud důvodně vyhodnotil jako účelové, mimo jiné pro rozpor s dřívějším tvrzením žalované, že společná domácnost skončila až v roce 2022. Akcentoval, že nebylo prokázáno ani tvrzení žalované, že mu poskytovala administrativní práce jako protislužbu za jeho práci na stavbě, když případný rozsah takové pomoci by navíc nemohl odpovídat práci a nákladům, které žalobce do stavby vložil. Připomínal, že jí naopak dlouhodobě poskytoval finanční prostředky, umožnil jí užívání vozidla , jméno FO, GL 500 a hradil náklady na jeho provoz a že žalovaná svá obranná tvrzení neprokázala. Za rozporná s dokazováním označil tvrzení, že mu žalovaná uhradila veškeré náklady na pořízení pozemku a stavbu domu. Poukazoval na to, že doložil, že do stavby vložil osobní práci i prostředky ve výši 2,7 mil. Kč, zatímco žalovaná získala pozemek a dům a že určení spoluvlastnictví bylo proto namístě. Upozorňoval rovněž na to, že žalovaná nesprávně vykládá jeho tvrzení o platbách na účet pana , jméno FO, , neboť neuvedl, že tím byly všechny závazky vůči němu splněny, nýbrž pouze popsal způsob provádění plateb. Za neprokázané označil i její tvrzení o úhradě částky , částka, namísto , částka, . Uzavřel, že do stavby domu vložil prokazatelně finanční prostředky i osobní práci za účelem společného bydlení se žalovanou a jejich dcerou a že tedy soud prvního stupně správně dovodil společný záměr účastníků a rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) nejprve zjistil, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku a dvěma usnesením okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterým je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.). Žalovanou uplatněné odvolací námitky lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.]. Odvolací soud proto přezkoumal napadená rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci a že z provedených důkazů učinil skutková zjištění, z nichž lze při právním posouzení věci vycházet. Odvolací soud proto skutková zjištění soudu prvního stupně v podstatném rozsahu přebírá, avšak neztotožňuje se s jejich právním posouzením. Rozhodující pro výsledek řízení totiž není samotný rozsah osobní, organizační či finanční účasti žalobce na výstavbě domu ani to, zda účastníci v rozhodné době počítali se společným bydlením, nýbrž otázka, zda zde existoval právní titul způsobilý založit žalobci spoluvlastnické právo k pozemku, popřípadě ke stavbě jako jeho součásti.

11. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že pozemek v , Anonymizováno, byl pořízen a evidován ve výlučném vlastnictví žalované, žalovaná byla vedena rovněž jako stavebník a jako jediná vlastnice byla zapsána v katastru nemovitostí. , právnická osoba, byla realizována v letech 2021 až 2022, tedy již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). I kdyby tedy bylo vycházeno ze skutkového závěru soudu prvního stupně, že účastníci v době zahájení a průběhu výstavby udržovali partnerský vztah, že žalobce se na výstavbě podílel osobní prací, organizačně i finančně a že účastníci po určitou dobu uvažovali o společném bydlení, tyto skutečnosti samy o sobě nepostačují ke vzniku spoluvlastnického práva žalobce k předmětným nemovitým věcem.

12. V řízení bylo dále prokázáno, že se žalobce na výstavbě domu určitou měrou podílel, a to jak organizačně, tak i finančně a vlastní prací. Současně však žalovaná po celou dobu tvrdila a důkazně dokládala, že žalobci poskytované peněžní prostředky vracela, že většinu nákladů hradila ze svých prostředků, zejména z výtěžku prodeje bytu v , adresa, , a že po rozchodu účastníků v červnu 2022 dům do konečné podoby, včetně dalších stavebních prací a kolaudace, dokončila sama s pomocí svých rodičů. I kdyby ovšem bylo postaveno najisto, že žalobce na výstavbu domu vynaložil vlastní prostředky nebo práci v rozsahu tvrzeném žalobou, je toto pro výsledek právně nerozhodné, neboť to nemůže samo o sobě vést k určení jeho spoluvlastnického práva k nemovitým věcem, o něž v řízení jde.

13. Podle ust. § 506 odst. 1 o.z. je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení, s výjimkou staveb dočasných.

14. Podle ust. § 1115 odst. 1 o.z. jsou spoluvlastníky osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně.

15. Podle ust. § 1084 odst. 1 o.z. stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku.

16. Z uvedené právní úpravy plyne, že stavba nově zřizovaná po , datum, není samostatnou věcí v právním smyslu, nýbrž součástí pozemku. Vlastnický režim stavby tedy sleduje vlastnický režim pozemku, na němž je zřízena. Jestliže byl pozemek v Doubravčicích po celou rozhodnou dobu ve výlučném vlastnictví žalované, nemohla bez dalšího pouhá finanční účast, pracovní pomoc nebo společný záměr budoucího bydlení založit žalobci spoluvlastnické právo ani ke stavbě, ani k pozemku.

17. Soud prvního stupně opřel své právní závěry především o judikaturu Nejvyššího soudu ČR, vydanou za předchozí právní úpravy, zejména o rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , podle níž vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabýval stavebník v občanskoprávním smyslu a při společné výstavbě více osob mohlo vzniknout podílové spoluvlastnictví ke stavbě. Tato rozhodnutí však vycházela z tehdejšího stavu, kdy stavba zpravidla nebyla součástí pozemku a mohla být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů. Na nyní projednávanou věc, v níž byla stavba zřizována v letech 2021 až 2022, proto jejich závěry nelze bez dalšího převzít (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

18. Pro vznik spoluvlastnického práva žalobce k pozemku ani k jeho součásti nebyl v řízení zjištěn žádný právní titul. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o převodu spoluvlastnického podílu k pozemku, dohoda o společném nabytí pozemku nebo jiné právní jednání způsobilé založit žalobci věcné právo k nemovité věci. Za účinnosti o.z. přitom platí, že stavba zřízená na pozemku je zásadně jeho součástí a její vlastnický režim sleduje vlastnický režim pozemku; samostatné spoluvlastnické právo ke stavbě proto bez odpovídajícího právního titulu k pozemku nelze dovodit pouze z finanční účasti, pracovní pomoci ani ze společného záměru budoucího bydlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Samotné užívání slov „náš dům“ v komunikaci účastníků, jejich někdejší partnerský vztah ani okolnost, že žalobce na stavbě pracoval nebo zajišťoval některé dodávky, k nabytí vlastnického práva nepostačují.

19. Okolnosti tvrzené žalobcem mohou být významné z hlediska závazkového vypořádání mezi účastníky. V úvahu může přicházet posouzení případné půjčky, nárok z investic do cizí nemovitosti nebo nárok z bezdůvodného obohacení, jestliže jeden z partnerů vynaložil prostředky na nemovitost druhého za účelem budoucího společného bydlení a tento účel následně odpadl. Judikatura Nejvyššího soudu ČR přitom dovodila, že za dostatečný právní důvod takového plnění lze považovat i neformální dohodu partnerů o společném bydlení a že k bezdůvodnému obohacení dochází zpravidla teprve v okamžiku, kdy společné soužití a společné užívání nemovitosti skončí a účel plnění se nenaplní (srov. např. jeho rozsudky sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Předmětem tohoto řízení je však výlučně žaloba o určení spoluvlastnického práva a o peněžitém nároku žalobce v tomto řízení rozhodovat nelze.

20. Odvolací soud proto uzavírá, že právní závěr soudu prvního stupně o vzniku podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitým věcem je nesprávný. Skutkový stav, jak byl v řízení zjištěn, neumožňuje při správné aplikaci hmotného práva vyhovět žalobě na určení spoluvlastnického práva žalobce k ideální jedné polovině předmětných nemovitých věcí. Není-li dán právní titul ke spoluvlastnickému právu žalobce k pozemku, nemůže žalobce nabýt ani spoluvlastnické právo k domu jako součásti tohoto pozemku (ust. § 506 odst. 1 o.z.). Investice či práce žalobce na výstavbě mohou být významné toliko pro případné obligační vypořádání mezi účastníky, nikoliv pro určení vlastnického práva. Za této situace jsou tedy další odvolací námitky žalované, směřující proti hodnocení rozsahu investic žalobce, proti závěru o společné domácnosti a proti dílčím skutkovým závěrům soudu prvního stupně, pro rozhodnutí o žalobě na určení vlastnického práva právně nerozhodné.

21. Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl.

22. Současně byl povinen nově rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně, neboť změnil jeho rozhodnutí, a v návaznosti na změnu výsledku řízení změnil i obě napadená usnesení o náhradě nákladů státu (srov. ust. § 224 odst. 2 o.s.ř.), a to s odkazem na ust. § 148 o.s.ř.

23. Prvostupňový soud napadenými usneseními uložil povinnost k náhradě nákladů státu žalované, neboť vycházel z tehdejšího výsledku řízení, podle něhož byl ve věci úspěšným žalobce. Jak již bylo shora uvedeno, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a tím se změnil i výsledek řízení rozhodný pro posouzení náhrady nákladů státu.

24. Výrokem II. bylo proto podle ust. § 167 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., změněno usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tak, že žalobce byl uznán povinným zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně na náhradě nákladů státu částku ve výši , částka, , která byla vyplacena jako svědečné svědka , jméno FO, na základě pravomocného usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, .

25. K napadenému usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, odvolací soud předně připomíná, že svědkyni , jméno FO, bylo na základě pravomocného usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, vyplaceno svědečné ve výši , částka, . Podle zprávy České národní banky, založené ve spisu jako č.l. 296, odpovídala ke dni provedení této platby částka , částka, , a to při kurzu , částka, /EUR. Protože v tomto případě nejsou splněny podmínky pro uložení peněžitého plnění v cizí měně podle ust. § 155 odst. 2 o.s.ř., bylo třeba povinnost k náhradě nákladů státu vyjádřit v měně České republiky podle ust. § 155 odst. 3 o.s.ř. Výrokem III. bylo proto podle ust. § 167 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., změněno usnesení č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tak, že náhrada nákladů státu byla uložena žalobci ve výši , částka, .

26. Odvolací soud konstatuje, že v projednávané věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. Žalované, která měla ve věci plný úspěch, proto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k bránění jejího práva, a to jak za řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, , tak za odvolací řízení ve výši , částka, .

27. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalované v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů na právní zastoupení advokátkou podle AT. Ty jsou tvořeny devíti úkony právní služby po , částka, [ust. § 11 odst. 1 AT, a to 1x podle písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, 3x podle písm. d) - vypracování vyjádření k žalobě ze dne , datum, , , datum, a , datum, a 5x podle písm. g) - účast na jednáních dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , přičemž u jednání dne , datum, , které trvalo od 8.30 hodin do 11.40 hodin, náleží odměna za dva úkony právní služby], přičemž výše odměny je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, a dále devíti náhradami hotových výdajů po , částka, podle ust. § 13 odst. 4 AT. Celkové náklady žalované za tuto část řízení tak činí , částka, .

28. Za odvolací řízení náleží žalované podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a za náklady na právní zastoupení advokátkou podle AT. Ty jsou tvořeny třemi úkony právní služby po , částka, [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. d) - sepis repliky k vyjádření žalobce, 1x podle písm. k) - písemné podání odvolání proti rozsudku a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne , datum, , když výše je dána opět ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT], dvěma úkony právní služby po , částka, [ust. § 11 odst. 2 písm. c) – sepis odvolání proti dvěma usnesením] a pětkrát náhrada hotových výdajů po , částka, (ust. § 13 odst. 4 AT). Celkové náklady žalované tedy činí za tuto část řízení , částka, .

29. Celkem tedy zcela úspěšné žalované vznikly náklady ve výši , částka, , tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, + , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jejichž náhrada jí byla přisouzena výrokem IV. na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

30. Pariční lhůty byly ve výrocích II. až IV. ponechány obecné, tedy třídenní (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.), když pro stanovení jiných lhůt nebyly shledány žádné důvody.