22 Co 111/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a Mgr. Pavly Jansové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 21 376,92 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 12. 2025, č. j. 9 C 328/2025-21

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. pro částku 5 500,92 Kč, úrok ve výši 2 491,89 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 19 358,48 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 153,05 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 500,92 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 428 Kč za dobu od 28. 5. 2025 do 18. 8. 2025 a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 876 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 694 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 876 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 5 500,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 491,89 Kč za období do 18. 8. 2025, úrokem 12 % ročně z částky 19 358,48 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 581,05 Kč za období od 28. 5. 2025 do 18. 8. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 376,90 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 296,50 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobkyně.

2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 18. 8. 2025 podala k soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se po žalované domáhala zaplacení dluhu ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 17. 12. 2022, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní.

3. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že žalovaná je státním příslušníkem Bulharské republiky. Soud prvního stupně správně vyřešil otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky (článek 4 odst. 1, případně článek 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá nařízení Brusel I bis), tak otázku rozhodného práva (článek 3 nařízení Řím I), kterým je právo České republiky .

4. Soud prvního stupně při rozhodování věci vyšel ze skutkových okolností zjištěných z listinných důkazů založených žalobkyní do spisu.

5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 17. 12. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr, a to opakovaně při splnění smluvních podmínek, do výše úvěrového rámce 30 000 Kč s úrokovým navýšením 26,28 % ročně (2,19 % měsíčně), který se zavázala splácet v měsíční splátce 4 % z dlužné částky. Současně souhlasila s účastenstvím na pojištění pro případ pracovní neschopnosti, ztráty příjmu, hospitalizace, invalidity a úmrtí následkem úrazu (smlouva o revolvingovém úvěru).

6. Žalovaná načerpala z úvěru částku 25 876 Kč a celkem uhradila 10 000 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad).

7. Dopisem ze dne 13. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy ve výši 22 681,65 Kč obratem, nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 13. 5. 2025). Výzva byla odeslána dne 14. 5. 2025 (podací arch právnická osoba, a. s.). Dopisem ze dne 4. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby, nejpozději do 11. 6. 2025 s tím, že dlužná částka činí 23 035,02 Kč (předžalobní výzva ze dne 4. 6. 2025). Výzva byla odeslána dne 5. 6. 2025 (podací arch právnická osoba, a. s.).

8. Ke schopnosti úvěr splácet žalovaná ve smlouvě prohlásila, že je vdova bez vyživovací povinnosti, bydlí v podnájmu, má vysokoškolské vzdělání a je zaměstnána u společnosti právnická osoba, IČO IČO, s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč. Vzhledem k příjmu ostatních členů domácnosti činí celkový příjem domácnosti 38 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti ohodnotila částkou 1 500 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru, karta klienta). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala klientku v několika registrech (SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, MVCR aj.), a to s výsledky „OK“ nebo „Ověřeno“; žalovaná nebyla nalezena v insolvenčním rejstříku ISIR.

9. Na základě těchto okolností soud prvního stupně vyhodnotil, že žalobkyně nijak kriticky nezkoumala pravdivost poskytnutých údajů žalovanou, výpisy z jejích účtů v době žádosti o poskytnutí úvěru, závazky u jiných institucionálních věřitelů, zcela bez povšimnutí ponechala žalovanou sdělený další příjem domácnosti 20 000 Kč. Měl tak za to, že žalobkyně si nesplnila povinnost před poskytnutím úvěru posoudit s řádnou péčí úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných a spolehlivých informací.

10. Soud prvního stupně věc posuzoval po právní stránce, vzhledem k datu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a s ohledem na charakter smlouvy podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná z důvodu neprokázání povinnosti žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Proto přiznal žalobkyni pouze nárok na vrácení dlužné jistiny 15 876 Kčs tím, že s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 měl za to, že žalobkyni nenáleží právo na úrok z prodlení.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do výroků II. a III. s tím, že součástí odvolání bylo i částečné zpětvzetí žaloby. Žalobkyně nenapadala právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Namítala pouze, že nesouhlasí s posouzením jejího nároku na úrok z prodlení. Žalované byla odeslána výzva k zaplacení dluhu ve lhůtě v ní uvedené. Žalovaná splatnost dluhu nerozporovala, zůstala nečinná a žalobkyně tak měla za to, že lhůta stanovená v této výzvě pro vrácení jistiny odpovídá poměrům žalované. Pokud ve stanovené lhůtě nebyla jistina vrácena, vzniklo žalobkyni právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny. Navrhla, aby odvolací soud změnil část výroku II. a žalobkyni přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 428 Kč za dobu od 28. 5. 2025 do 18. 8. 2025 a dále běžící úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 876 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení.

12. Výrok I. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

13. Jelikož žalobkyně vzala za odvolacího řízení žalobu zpět pro částku 5 500,92 Kč, úrok ve výši 2 491,89 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 19 358,48 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 153,05 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 500,92 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení a u žalované byl souhlas s částečným zpětvzetím žaloby podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládán, postupoval Krajský soud v Praze jako soud odvolací v souladu s § 222a odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku).

14. Následně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a závislém výroku III. podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správná skutková zjištění, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Dokazování zopakoval výzvou k zaplacení úvěru ze dne 13. 5. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 5. 2025, z něhož zjistil, že výzvou ze dne 13. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k vrácení dluhu nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, tj. do 27. 5. 2025 s tím, že výzva byla odeslána žalované 14. 5. 2025.

21. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, když z dokazování vyplynulo, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, OPR-Finance s. r. o. proti GK) a žalobkyně v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňovala. Za stavu, kdy mezi účastnicemi nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Oproti soudu prvního stupně shledal odvolací soud důvodným požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané dlužné jistiny.

22. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni nárok na jistinu, z čehož nepřímo vyplývá, že dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně byla splatná. Právo na úrok z prodlení jí však nepřiznal. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu). Nejde o procesní pariční lhůtu, s níž občanský soudní řád spojuje vykonatelnost rozhodnutí. K tomu viz závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaná do prodlení s povinností vrátit jistinu dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Znění daného ustanovení předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsenzus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž tuto lhůtu splatnosti bude určovat soud. Věřitel proto na základě výzvy k zaplacení jistiny vyvolává s dlužníkem jednání o splatnosti dluhu, tedy o době přiměřené jeho možnostem ke splnění dluhu, a navrhuje konkrétní datum splnění a zjišťuje tak, zda je mezi účastníky o této lhůtě spor. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že spor mezi účastníky není a lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Mezi účastníky tedy není spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Má-li dlužník za to, že je zde spor, pak toto musí tvrdit s odkazem na své konkrétní poměry a podat k soudu návrh na určení této lhůty. Pouze dlužník totiž disponuje informacemi o svých poměrech.

23. Žalobkyně se domáhala navrácení jistiny úvěru, a bylo proto nezbytné předběžně vyřešit, zda se daná pohledávka stala splatnou (právo se stalo nárokem) a zda mezi účastníky existuje spor o její splatnost odvíjející se od výzvy žalobkyně a možností žalované. Odvolací soud vzal v potaz výzvu ze dne 13. 5. 2025, v níž byla žalovaná vyzvána k vrácení jistiny, která byla žalované odeslána 14. 5. 2025 a v níž byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do 27. 5. 2025. Pokud žalovaná dluh v této lhůtě nesplnila a ve vztahu k žalobkyni a ani v průběhu soudního řízení nenamítala, že by tato lhůta neodpovídala jejím možnostem a poměrům a že je zde mezi účastníky spor o splatnost, měl odvolací soud za to, že splatnost dluhu na vrácení jistiny úvěru nastala 27. 5. 2025 a že počínaje dnem 28. 5. 2025 se žalovaná dostala se zaplacením dluhu do prodlení. Žalobkyni tak v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 1968 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uvedený závěr není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, kdy spotřebitel byl ve vztahu k otázce splatnosti dluhu aktivní a plnil si povinnost tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů.

24. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl co do zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 428 Kč za dobu od 28. 5. 2025 do 18. 8. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 15 876 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení.

25. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, přičemž při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu). Požadovaná částka včetně příslušenství ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 28 387,24 Kč a přiznaná částka činila 17 838,53 Kč. Žalobkyně tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 26 % (63 % - 37 %). Náklady řízení žalobkyně tvoří náklady za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 856 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 671 Kč sestávající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a z náhrady za 21 % DPH ve výši 315 Kč, celkem 2 671 Kč. Poměrná část (26 %) náhrady nákladů řízení tak činí 694 Kč.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení byla procesně úspěšnější žalovaná i s ohledem na rozsah odvolání a částečné zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení. Žalované však náklady této fáze řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.