22 Co 29/2026

Plný text

USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] zahraniční osoba registrovaná pod č. [hodnota] sídlem [Anonymizováno] , [adresa] [Anonymizováno][Anonymizováno] Spojené státy Americké, IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] , narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o 583 500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 11. 2025, č. j. 14 C 180/2025-34 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že žalobkyni se ukládá složit zálohu na náklady řízení ve výši 70 000 Kč na účet Okresního soudu v Kolíně do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného, aby byla žalobkyni uložena povinnost složit jistotu na náklady řízení podle § 11 odst. 1 z. m. p. s.

2. Podle obsahu spisu se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 1. 7. 2025 domáhá zaplacení částky 583 500 Kč s příslušenstvím, jako neuhrazeného školného podle smlouvy o poskytování vzdělání na [škola] č. 100236 ze dne 13. 7. 2021. Podáním ze dne 29. 10. 2025 se žalovaný ve věci poprvé vyjádřil a současně navrhl, aby soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost složit jistotu na náklady řízení podle § 11 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Návrh odůvodnil tím, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou, která v řízení uplatňuje majetkové právo a nedopadá na ni žádná z výjimek uvedených v § 11 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém. Mezi Českou republikou a Spojenými státy Americkými není uzavřena mezinárodní smlouva, podle které by v podobných případech Spojené státy Americké po občanech České republiky v soudním řízení zaplacení jistoty nepožadovaly a žalobkyně nevlastní na území České republiky žádnou nemovitost. Žalobkyně namítala, že na území České republiky podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu, má české vedení a fakticky je na území České republiky usídlena a vlastní tady i majetek v podobě pohledávek na bankovních účtech u tuzemských bank. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh žalovaného na složení jistoty žalobkyní zamítl. Poukázal na to, že smyslem institutu složení jistoty je zabezpečit vymahatelnost náhrady nákladů řízení žalované strany v případě jejího úspěchu ve věci za situace, kdy zahraniční právnická osoba nemá v České republice žádný majetek ani žádné aktivity. V dané věci je sice žalobkyně zahraniční osobou, společností s ručením omezeným založenou podle práva státu [Anonymizováno] , Spojené státy Americké, na území České republiky však podniká prostřednictvím odštěpného závodu, předmětem podnikání je i provozování zahraniční školy s povoleným plněním povinné školní docházky a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona. Jednatelem žalobkyně i vedoucím odštěpného závodu je [Anonymizováno] [Anonymizováno] . Je nutno ji tak považovat za zahraniční právnickou osobu usazenou v Evropské unii, která je Soudním dvorem EU zahrnuta do rozsahu působnosti zákazu stanoveného v § 11 odst. 3 zákona o mezinárodním právu soukromém (princip zákazu diskriminace právnických osob dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 26. 9. 1996 ve věci C-43/95, Data Delecta a Forsberg, Recueil). Soud prvního stupně proto předpoklady pro uložení povinnosti složit jistotu na náklady řízení v případě žalobkyně neshledal.

3. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítá, že podnikání žalobkyně na území České republiky prostřednictvím odštěpného závodu, předmět jejího podnikání, ani případné bankovní účty vedené u tuzemských bank nejsou pro rozhodnutí o složení jistoty z hlediska § 11 zákona o mezinárodním právu soukromém podstatné. Spor se týká majetkového práva žalobkyně (pohledávky) a potenciální pohledávku žalovaného na náhradu nákladů řízení by v rámci exekučního řízení bylo možné uspokojit pouze z aktiv evidovaných přímo na žalobkyni, nacházejících se na území České republiky. Taková aktiva však neexistují, což sama žalobkyně nepopírá. Odštěpný závod nemá právní subjektivitu, nelze ho ztotožňovat se žalobkyní a k jeho existenci tak nelze pro účely složení jistoty přihlížet. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí in eventum změnil tak, že žalobkyni uloží povinnost složit jistotu na náklady řízení ve výši dle uvážení odvolacího soudu.

4. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry usnesení soudu prvního stupně. Uvedla, že odvolání žalovaného zcela pomíjí smysl institutu složení jistoty, kterým není sankcionovat zahraniční subjekt, ale zabránit situaci, kdy by vymahatelnost náhrady nákladů řízení byla reálně ohrožena. Procesní instituty nesmějí být vykládány formalisticky ale v souladu s účelem a principem proporcionality. Ustanovení § 11 zákona o mezinárodním právu soukromém stanoví, že povinnost složit jistotu je v případě fyzické osoby tehdy, má-li obvyklý pobyt v cizině, fakticky v cizině žije a nachází se tam centrum jejích životních zájmů. Obdobný přístup by měl být uplatněn i ve vztahu k právnické osobě. Sídlo právnické osoby by nemělo být posuzováno čistě formalisticky, ale měla by být zohledněna také skutečnost, kde právnická osoba fakticky vykonává svou podnikatelskou činnost a kde generuje své příjmy. Žalobkyně podniká v České republice, má zde své vedení, zázemí, zaměstnance, bankovní účty. Spor se týká školného za vzdělávání poskytovaného v České republice českým rezidentům. Bez odštěpného závodu by žalobkyně nevyvíjela vůbec žádnou činnost. Jediným jednatelem žalobkyně je současně vedoucí odštěpného závodu [Anonymizováno] [Anonymizováno] , občan České republiky žijící v České republice. Ředitelem školy [Anonymizováno] [Anonymizováno] in [adresa] je [jméno FO] a ředitelkou školy [Anonymizováno] je [jméno FO] , oba mají státní příslušnost České republiky, kde také žijí. Žalobkyně nevyvíjí žádnou další podnikatelskou činnost, sama tak nemá žádné příjmy. Aktiva odštěpného závodu za účetní období 2023–2024 dosáhly 165 471 000 Kč, za účetní období 2024 – 2025 pak dosáhly 163 140 000 Kč, což výrazně převyšuje majetek [Anonymizováno] . Odštěpný závod disponuje vlastním bankovním účtem u české bankovní instituce. Žalobkyně je proto funkčně srovnatelná s českou právnickou osobou. Soud prvního stupně také správně odkázal na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-43/95 Data Delecta, z něhož plyne princip zákazu diskriminace osob usazených na území členského státu pouze z důvodu jejich zahraničního původu. Poskytování vzdělání za úplatu je ekonomickou aktivitou, která spadá pod svobodu poskytování služeb nebo svobodu usazování. Možnost domoci se soudní cestou úplaty za tyto služby je součástí těchto svobod. Pokud by zahraniční subjekt nemohl efektivně vymáhat své pohledávky bez diskriminačních překážek, došlo by k narušení těchto základních ekonomických svobod. § 11 zákona o mezinárodním právu soukromém musí být vykládán restriktivně a nelze ho aplikovat mechanicky. Protože žalobkyně je fakticky hospodářsky a provozně usazena v České republice, kde vyvíjí také svou podnikatelskou činnost a vykazuje příjmy, uložení povinnosti hradit jistotu by bylo nepřiměřené a neodůvodněné, neboť je na ni nutno pohlížet jako na zahraniční právnickou osobu usazenou v Evropské unii. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

6. Ze zprávy Ministerstva spravedlnosti vyžádané odvolacím soudem k šetření vzájemnosti vyplývá, že Prohlášení o vzájemnosti ve vztahu k USA, vydané Ministerstvem spravedlnosti v roce 2000, se vztahuje pouze na rozhodnutí o výživném k dětem. Pro ostatní oblasti občanskoprávních vztahů a obchodně právní vztahy formální vzájemnost zaručena není, a to ani žádnou dvoustrannou či mnohostrannou mezinárodní smlouvou (například Úmluvou o mezinárodním přístupu k soudům z roku 1980 č. 58/2001 Sb. m. s., Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě – CMR- č. 11/1975 Sb. aj.). Nebyla zjištěna ani vzájemnost v tzv. materiálním smyslu (postup orgánů cizího státu, které závisí na obsahu cizích právních předpisů nebo zachovávané praxi). Podle Wyoming Statutes Title 1 (hlava 1) - Code of Civil Procedure Chapter 14 (Kapitola 14) - Fees and Costs and Security Therefor Section (ustanovení) 1-14-119 - Nonresidents and Partnerships Suing in Company Name to Furnish Security; Requirements, pokud žalobu podá osoba, která není rezidentem státu Wyoming, nebo taková právnická osoba (partnerská společnost) žalující pod svým jménem, pak žalobce musí složit jistotu na náklady řízení, určenou soudním úředníkem. Žalobce také odpovídá za zaplacení všech nákladů uložených nebo vyměřených žalobci soudem, u něhož bylo řízení zahájeno, nebo u jakéhokoli jiného soudu, kam může být věc postoupena, a to bez ohledu na to, zda žalobce ve sporu uspěje, či nikoli. Žalobce, který není rezidentem státu Wyoming, může složit u soudního úředníka jako jistotu na náklady řízení takovou peněžní částku, kterou úředník považuje pro tento účel za dostatečnou. Na návrh žalovaného může soud požadovat, aby byla složená jistota zvýšena, nebo aby byla poskytnuta osobní záruka, nebo aby nerezidentní žalobce hradil veškeré náklady tak, jak vznikají. Ministerstvo spravedlnosti nemá zjištěno, že ve státě Wyoming se od českých žalobců složení jistoty na náklady řízení nežádá nebo že by soudy amerického státu Wyoming osvobozovaly české občany nebo české právnické osoby od soudních poplatků a záloh ve smyslu § 11 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

7. Podle § 11 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém cizinci, který má obvyklý pobyt v cizině, a zahraniční právnické osobě, kteří se domáhají rozhodnutí o majetkovém právu, může soud uložit na návrh žalovaného, aby složili jistotu určenou soudem na náklady řízení. Nesloží-li jistotu do stanovené lhůty, nebude soud proti vůli žalovaného v řízení pokračovat a řízení zastaví. O tom je třeba žalobce poučit. Podle odst. 2 složení jistoty nelze uložit, jestliže a) návrh na její složení byl podán teprve, když žalovaný ve věci již jednal nebo vykonal procesní úkon, ačkoliv již věděl, že žalobce není státním občanem České republiky nebo českou právnickou osobou nebo že pozbyl státního občanství České republiky nebo přestal být českou právnickou osobou nebo nemá obvyklý pobyt v České republice, b) ve státě, jehož je žalobce občanem, se v podobných případech od státního občana České republiky nebo české právnické osoby jistota nežádá, c) žalobce má v České republice nemovitou věc v ceně dostačující k úhradě nákladů, které žalovanému v řízení vzniknou, d) návrh na zahájení řízení je vyřizován platebním rozkazem, nebo e) žalobce je osvobozen od soudních poplatků a záloh. Podle odst. 3 povinnost složit jistotu nelze uložit občanům členských států Evropské unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor.

8. Účelem právní úpravy jistoty na náklady řízení podle § 11 zákona o mezinárodním právu soukromém je zabezpečení vymahatelnosti náhrady nákladů řízení žalovaného v případě jeho úspěchu ve sporu, a to v situaci, kdy žalobce je cizincem a vymožení náhrady nákladů řízení může být pro žalovaného spojeno s nemalými obtížemi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1088/2010, usnesení ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3681/2014, uveřejněném pod číslem 14/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

9. Pravděpodobné obtíže s vymožením náhrady nákladů řízení žalovaným pak podle judikatury Nejvyššího soudu zákonodárce dovozuje již ze samotné skutečnosti, že žalobkyně je právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Jde-li o takový případ a domáhá-li se žalobkyně (která nemá sídlo na území členského státu Evropské unie nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor) rozhodnutí o majetkovém právu, soud návrhu žalovaného na uložení povinnosti složit jistotu vyhoví, aniž by zkoumal, zda v konkrétním případě je vymahatelnost případné náhrady nákladů řízení skutečně ohrožena. Není proto podstatné, má-li žalobkyně v místě svého sídla majetek dostačující k úhradě nákladů řízení, rozhodující dokonce není ani to, má-li takový majetek na území České republiky. Výjimku zákon stanoví pouze pro případ, že žalobkyně má v České republice nemovitou věc v ceně dostačující k úhradě nákladů, které žalovanému v řízení vzniknou (§ 11 odst. 2 písm. c) zákon o mezinárodním právu soukromém). Pouze nemovitá věc ve vlastnictví žalobkyně nacházející se na území České republiky je tudíž postavena na roveň jistoty, jejíž složení v takovém případě není k zajištění náhrady nákladů řízení žalovanému zapotřebí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5912/2016). V projednávané věci žalobkyně se sídlem v americkém státě Wyoming netvrdila ani neprokazovala, že na území České republiky vlastní nemovitou věc v ceně dostačující k úhradě nákladů, které žalovanému v řízení vzniknou, jiný majetek (např. pohledávky na účtu) pak nejsou pro posouzení povinnosti hradit jistotu podstatné.

10. Žalobkyně pak není ani usazenou právnickou osobu (společnost) ve smyslu článku 54 Smlouvy o fungování EU (SFEU), na kterou se vztahuje zákaz diskriminace zakotvený v článku 49 SFEU. O takovou usazenou osobu by se jednalo pouze v případě, že by byla založena podle práva některého členského státu EU a současně by měla své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř EU. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Pouze pro tyto společnosti je stanoven zákaz omezení svobody usazování (článek 49 SFEU), potvrzený i judikaturou Evropského soudního dvora (např. rozsudek ze dne 9. 3. 1999 ve věci Centros C212/97 nebo soudem prvního stupně zmiňovaný rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 9. 1996 ve věci C-43/95, Data Delecta a Forsberg, Recueil). Žalobkyně nesplňuje předpoklady článku 54 (nejedná se o usazenou osobu) a nevztahuje se na ni ani zákaz diskriminace, neboť je založena podle práva státu Wyoming, kterým se řídí i její vnitřní poměry, české vedení ani její podnikání na území České republiky prostřednictvím odštěpného závodu, jí tento status založit nemůžou. Pokud za popsané situace soud prvního stupně uzavřel, že je dána překážka uložení jistoty podle § 11 odst. 3 zákona o mezinárodním právu soukromém, jeho rozhodnutí není správné.

11. Konečně v dané věci – jak vyplývá ze sdělení Ministerstva spravedlnosti podle článku 13 zákona o mezinárodním právu soukromém – není dána ve vztahu k USA a jeho státu Wyoming ani formální vzájemnost ve věcech placení jistoty (úprava v mezinárodní smlouvě), naopak vnitrostátní právní úprava státu Wyoming se složením jistoty cizinci výslovně počítá. Nebylo postaveno ani najisto naplnění materiální vzájemnosti, neboť není známo, jakým způsobem orgány státu Wyoming k českým občanům či společnostem nacházejícím se v obdobném postavení přistupují. Umožňuje-li právo cizího státu uložení povinnosti složit jistotu na náklady řízení zahraničním žalobcům, aniž složení jistoty vylučuje pro případ materiální vzájemnosti (tedy aniž obsahuje ustanovení obdobné § 11 odst. 2 písm. b) zákona o mezinárodním právu soukromém), nelze z pouhé skutečnosti, že není známo, zda soudy tohoto státu od státních občanů České republiky či od českých právnických osob složení jistoty požadují, usuzovat na splnění podmínky materiální vzájemnosti podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona o mezinárodním právu soukromém (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3681/2014). Přitom platí, že nepodaří-li se zjistit rozhodovací praxi cizích soudů (jako v projednávaném případě), potom materiální vzájemnost založena není (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2206/2025).

12. Žalovaný navrhl složení jistoty žalobkyní na náklady řízení ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 10. 2025, tedy při prvním procesním úkonu ve věci (k vymezení pojmu procesní úkon srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 503/2015), přičemž žalobkyně není v řízení osvobozena od placení soudních poplatků a záloh (§ 11 odst. 2 písm. e) zákona o mezinárodním právu soukromém).

13. Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že byly splněny předpoklady pro uložení povinnosti žalobkyni hradit jistotu, odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalobkyni složit zálohu na náklady řízení ve výši 70 000 Kč na účet Okresního soudu v Kolíně do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, která odpovídá zhruba částce nákladů právního zastoupení za pět úkonů právní služby včetně náhrady za daň z přidané hodnoty. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nesloží-li žalobkyně jistotu do stanovené lhůty, nebude soud proti vůli žalovaného v řízení pokračovat a řízení zastaví. Praha 21. dubna 2026 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu