22 CO 39/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, LL.M. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 12. 2021, č. j. 6 C 351/2020 – 304, ve znění usnesení ze dne 21. 12. 2021, č. j. 6 C 351/2020 – 328

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 925 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky; ve výroku II. se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 905 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zastavil řízení o nahrazení projevu vůle co do pozemku parc. číslo v k. ú. anonymizováno, zapsaného na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce, ve výroku II. nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o vypořádání restitučního nároku převodem sedmi označených pozemků, a to pozemků parc. číslo zapsaných na list vlastnictví pro k. ú. obec u obec, územní celek, pozemku parc. číslo zapsaného na list vlastnictví pro k. ú. anonymizováno, územní celek a pozemků parc. číslo zapsaných na list vlastnictví pro k. ú. anonymizováno, územní celek, vše u stát. instituce, stát. instituce a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 710 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, a to do výroků II. a III., s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za prvé jelikož se nárok na náhradu stal předmětem několikanásobného postoupení, vztahuje se na něj restituční tečka dle ustanovení § 13 odst. 6 až 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“)., podle níž nelze uspokojit nároky postupníků. Obsah bodu 2. 3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání obchází zákon o půdě tím, že lhůty v něm uvedené prolamuje. Ujednání obsažené v tomto bodu nemůže obstát ani z hlediska své určitosti. Předmět dohody o způsobu vypořádání restitučního nároku by měl být určitý, tedy měl by obsahovat konkrétní lhůtu k plnění a výčet věcí sloužících jako náhrada by měl být konkrétní, a to právě i z toho důvodu, aby bylo najisto postaveno, že se jedná o věci způsobilé k uspokojení nároku. Žalovaný sporuje i určitost cenového ujednání v bodě 2. 3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání a s ohledem na znění § 16 odst. 4 zákona o půdě v rozhodném znění má za to, že by cena náhrady měla být učena jako cena obvyklá k datu jejího poskytnutí. Dále žalovaný namítal, že dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání je samostatným dvoustranným právním jednáním uzavřeným dle § 16 odst. 5 zákona o půdě, které bez dalšího nesleduje osud restituční pohledávky a spolu s ní tak nebyla předmětem postoupení. Byla vznesena i námitka promlčení vzhledem k tomu, že splatnost náhrady byla vázána na právní jednání v podobě výzvy a ta byla učiněna až dne datum a následně doplněna dne datum, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby. Uznání výše náhrady se na výzvu nemůže vztahovat. Dále žalovaný namítal, že obsahem předmětné dohody byl závazek k uzavření budoucí smlouvy ve smyslu ustanovení § 50a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a pokud nebyl tento nárok uplatněn v prekluzivní lhůtě jednoho roku, zanikl. Závěrem pak žalovaný namítal nevhodnost převodu pozemků v k. ú. obec u obec z důvodu, že jde o pozemky, které jsou ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky zastavěnými, neboť jsou funkčně spojené se zemědělským areálem, v němž se nacházejí stavby ve vlastnictví třetího subjektu právnická osoba Pozemky parc. číslo jsou uvnitř areálu a jsou zastavěny manipulační plochou sloužící k obsluze zemědělského areálu. Má za to, že vybrané pozemky nesplňují definici pozemků, které jsou v článku 2. 3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání určeny jako náhrada. Podle tohoto článku se totiž žalovaný zavázal převést typově ty pozemky, které jsou„ určeny k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob“, což je třeba dle žalovaného vykládat tak, že jde o pozemky vhodné k vydání ve smyslu § 6 nebo 11a zákona o půdě. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soud prvního stupně v napadeném věcném výroku změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Žalovaný ve svém odvolání nevyvrací konkrétní závěry soudu, ale kopíruje své vyjádření k žalobě. Základem věci je, že předmětem žaloby je finanční náhrada, která není podle zákona spojena s nárokem na vydání náhradního pozemku za pozemek nevydaný ve smyslu ustanovení § 11a zákona o půdě a neuplatní se tak na ni restituční tečka zavedená zákonem č. 253/2003 Sb. ve spojení s nálezem Ústavního soudu číslo Sb. (§ 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě). Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum upravující způsob řešení náhrady neprolamuje lhůty zakotvené v § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě a je dostatečně určitá, co se týče předmětu i ceny. Při postoupení pohledávky se postupovaný nárok mění pouze v osobě věřitele, na postupníka přechází pohledávka včetně příslušenství a práv s ní spojených. Sjednaný způsob splnění náhrady se nepromlčuje a trvá až do zániku závazku. Nelze od sebe odtrhnou nárok na náhradu od dohodnutého způsobu splnění nároku. Způsob splnění závazku tak nemůže zaniknout před samotným závazkem, který byl uznán. Nárok nemůže být promlčený vzhledem k tomu, že byl písemně uznán ve smyslu ustanovení § 558 obč. zák. a nová promlčecí doba 10 let (§ 110 odst. 2 obč. zák.) tak končí až dne datum. Nárok není ani prekludován, když výzva ze dne datum doplněná seznamem ze dne datum nenaplňuje znaky projevu vůle ve smyslu ustanovení § 50a obč. zák. (neobsahují dohodu účastníků o podstatných náležitostech smlouvy a určení doby, ve které má být smlouva uzavřena) a nelze tak podle něj postupovat. K námitce nevhodnosti pozemků žalobkyně uvádí, že nesouhlasí s tím, že by předmětem převodu měly být pozemky odpovídající náhradním pozemkům ve smyslu ustanovení §11a zákona o půdě. Nejde o převod pozemků ve vlastnictví státu, ale pozemky ze zbytného majetku žalovaného určeného k likvidaci na základě svého závazku. Mělo jít o pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob a žalovaný předmětné pozemky k prodeji veřejně nabízel na svých www stránkách. Měla být splněna podmínka převoditelnosti, avšak nikoliv ve smyslu restitučního zákonodárství, ale dle občanskoprávní úpravy. Výkladem dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání nelze dospět k závěru, že vhodnost pozemků k převodu je namístě posuzovat z hlediska ustanovení § 11 odst. 1, zejména písm. c) zákona o půdě. Takové omezení totiž dohoda neupravuje, šlo by o rozšíření smluvních podmínek. Bylo třeba aplikovat ustanovení § 1 odst. 3 zákona o půdě a uzavřít, že nárok tu existuje ve vztahu k pozemku, ke kterému má žalovaný právo hospodaření, je před katastrálním úřadem převoditelný, dle výběru a výzvy věřitele. Navíc žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by pozemky tvořily ucelený areál. Z katastrálních map ani ortofotomap nevyplývá, že by na pozemcích byly postaveny stavby, nebylo ani prokázáno, že by pozemky tvořily provázaný soubor, funkčně spjatý. Změnou vlastníka nedojde k žádné změně vlastnických práv třetích osob, nedojde ke zhoršení jejich práv, ani k jinému omezení. Dle vyjádření žalovaného stavby užívají různé třetí osoby k rozdílným účelům, na sobě nejsou závislé a přístup k nim zůstane zachován. V případě, že by pozemky nebylo možno vydat s odkazem na § 11 zákona o půdě, nebylo by možné tyto pozemky zlikvidovat, což by bylo v rozporu se zákonem o státním podniku.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. ve výrocích II. a III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného do věcného výroku není důvodné, je zde však důvod pro změnu výroku nákladového.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že ke společnému projednání a rozhodnutí byla spojena řízení o žalobě ze dne datum, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků parc. číslo k. ú. obec u obec, ve spojení s rozšířením žaloby ze dne datum o převod pozemků parc. číslo k. ú. anonymizováno (změna připuštěna usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 6 C 351/2020 - 264) a o žalobě ze dne datum, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemku parc. číslo k. ú. anonymizováno. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byl postoupen dosud neuspokojený restituční nárok vzniklý na základě správního rozhodnutí o nevydání stavby ve spojení s dohodou o způsobu vypořádání tohoto restitučního nároku převodem pozemků, s nimiž hospodaří žalovaný.

6. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z následujících listinných důkazů.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je právnickou osobou vzniklou dne datum, jejímž předmětem je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a žalovaný je právnickou osobou vzniklou datum, jde o státní podnik, který byl ke dni datum zrušen a byla nařízena jeho likvidace. Jeho předmětem činnosti je od datum vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob a vypořádávání hospodářské činnosti podniku.

8. Rozhodnutím stát. instituce, pozemkový úřad, č. j. rok spisová značka ze dne datum rozhodnutí bylo rozhodnuto za účasti žalovaného jako povinné osoby, že oprávněné osoby - Mgr. jméno příjmení (datum narození), obec anonymizováno (datum narození), jméno příjmení (datum narození) a jméno příjmení (datum narození) nejsou vlastníky nemovitosti - stavby kůlny na st. anonymizováno dle anonymizováno v k. ú. anonymizováno z důvodu odstranění stavby. Za tuto nemovitost, kterou nelze vydat, náležela osobám oprávněným náhrada dle příslušných ustanovení zákona. Uvedený restituční nárok uplatnili původní restituenti u pozemkový úřad dne datum. Původní stavba byla v roce 1962 nuceně převedena na stát a následně byla převedena do správy Státního statku n.p. obec. V roce 1975 byl zápis kůlny na st. parcele 30 zrušen, neboť bylo zjištěno, že stavba byla zbořena. Státní statek obec dne datum ukončil svoji činnost a nedokončené restituční případy přešly na anonymizována tři slova obec. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

9. Výše uvedené oprávněné osoby v žádosti ze dne datum vyzvali žalovaného k vydání náhrady za nevydanou stavbu kůlny a dále ho žádali o náhradu za znehodnocení stavby skleníků s přípravnou na st. anonymizováno v k. ú. anonymizováno. K žádosti byly přiloženy plné moci všech výše uvedených osob.

10. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem příjmení jméno příjmení dne datum číslo bylo zjištěno, že původní stavba (kůlna) byla provozní halou, která sloužila k manipulaci, skladování a expedici cihel v areálu cihelny anonymizováno. Znalec ocenil zaniklou stavbu na částku 1 416 285 Kč dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen„ oceňovací vyhláška“).

11. Na to byla mezi žalovaným jako osobou povinnou a oprávněnými osobami ze správního rozhodnutí dne datum uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání podle § 14 zákona o půdě, v níž bylo konstatováno, že oprávněné osoby jsou držiteli nároku na náhradu podle § 14 zákona o půdě za zaniklou stavbu kůlny, který byl za použití znaleckého posudku Ing. jméno příjmení ze dne datum číslo oceněn na částku 1 416 285 Kč.

12. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum oprávněné osoby postoupily pohledávku na vydání náhrady za zaniklou stavbu ve výši 1 416 285 Kč včetně veškerých práv s ní spojenými a s veškerým příslušenstvím právnická osoba s. r. o., IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“). Žalovaný jako povinná osoba v listině označené jako uznání dluhu ze dne datum uznal právnická osoba s. r. o. předmětný restituční nárok ve výši 1 416 285 Kč založený správním rozhodnutím a dohodou o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum a zavázal se jí poskytnout náhradu spočívající ve věcech, k nimž má žalovaný právo hospodaření dle § 14 a násl. zákona o půdě tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, v cenách dle oceňovací vyhlášky, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby. 13. právnická osoba pak smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum postoupila část svojí pohledávky na náhradu za nevydanou stavbu za žalovaným z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum ve výši 700 000 Kč z celkové výše 1 416 285 Kč společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“) včetně jejího příslušenství a dalších práv s ní spojených ve smyslu ustanovení § 524 obč. zák. Jako dlužník jsou v článku 2. 1. chybně označeni Mgr. jméno příjmení, obec anonymizováno, jméno příjmení a jméno příjmení, z obsahu smlouvy je ovšem zcela zřejmé, že titulem je pohledávka vůči anonymizována dvě slova obec, státní podnik v likvidaci (tj. žalovanému), vyplývající z dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum na vydání náhrady za zaniklou stavbu kůlny na st. parc. číslo dle PK k. ú. anonymizováno. Současně právnická osoba s. r. o. v žádosti ze dne datum požádala žalovaného o vydání označených pozemků k uspokojení jejího restitučního nároku a dále upozornila žalovaného na částečné postoupení restituční náhradové pohledávky ve výši 700 000 Kč společnosti právnická osoba a částečné postoupení restituční náhradové pohledávky ve výši 130 000 Kč právnická osoba s. r. o., IČO. V dohodě o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum uzavřené mezi žalovaným jako povinnou osobou a právnická osoba s. r. o. jako osobou oprávněnou s restitučním nárokem ve výši 586 285 Kč bylo obsaženo uznání povinné osoby ohledně restitučního nároku ve výši 586 285 Kč a současně bylo ujednáno v souladu s ustanovením § 14 a násl. zákona o půdě, že žalovaný poskytne náhradu spočívající ve věcech, k nimž má právo hospodaření dle § 14 a násl. zákona o půdě tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, v cenách dle oceňovací vyhlášky, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby v celé výši jejího restitučního nároku 586 285 Kč. Stejná dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání byla dne datum uzavřena mezi žalovaným jako povinnou osobou a společností právnická osoba jako osobou oprávněnou s restitučním nárokem ve výši 700 000 Kč. V dohodě bylo obsaženo uznání povinné osoby ohledně restitučního nároku ve výši 700 000 Kč a současně bylo ujednáno v souladu s ustanovením § 14 a násl. zákona o půdě, že žalovaný poskytne náhradu spočívající ve věcech, k nimž má právo hospodaření dle § 14 a násl. zákona o půdě tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, v cenách dle oceňovací vyhlášky, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby v celé výši jejího restitučního nároku 700 000 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že společnost právnická osoba je právnickou osobou vzniklou dne datum s předmětem podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila společnost právnická osoba svoji restituční pohledávku z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum na vydání náhrady za zaniklou stavbu ve výši 700 000 Kč z celkové výše 1 416 285 Kč, včetně příslušenství a práv s ní spojených a jejích zajištění a utvrzení, společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila předmětné postoupení žalovanému.

15. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum společnost právnická osoba postoupila žalobkyni svoji restituční pohledávku z titulu dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum na vydání náhrady za zaniklou stavbu ve výši 700 000 Kč z celkové výše 1 416 285 Kč, včetně příslušenství a všech práv s ní spojených, za úplatu 600 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba bylo zjištěno, že úhrada úplaty 600 000 Kč byla provedena ke dni datum. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

16. Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky od společnosti právnická osoba a zároveň jej vyzvala k vyrovnání restitučního nároku vydáním pozemků označených v příloze v k. ú. obec, v k. ú. obec, v k. ú. část obce, v k. ú. obec, v k. ú. obec, v k. ú. obec u obec a v k. ú. obec. Z doplnění žádosti o vydání náhradních pozemků ze dne datum a její přílohy vyplývá, že žalobkyně rozšířila specifikaci požadovaných pozemků, mimo jiné o pozemky parc. číslo parc. číslo parc. číslo v k.ú. obec u obec.

17. Z e-mailové korespondence ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně kontaktovala likvidátora žalovaného s tím, že žádala o osobní jednání ohledně vydání pozemků za žalobkyni. Likvidátor žalovaného právní zástupkyni žalobkyně odpověděl e-mailem dne datum tak, že by navrhoval osobní jednání dne datum, případně dne datum.

18. Z oznámení o převzetí právního zastoupení, z výzvy k plnění restitučního nároku, z návrhu na mimosoudní řešení ze dne datum a z plné moci ze dne datum bylo zjištěno, že JUDr. jméno příjmení, LL.M. vyzvala za žalobkyni žalovaného k plnění restitučního nároku ve výši 700 000 Kč a jeho vypořádání nemovitým majetkem při uvedení 41 pozemků, mimo jiné pozemků parc. číslo parc. číslo parc. číslo parc. číslo v k. ú. obec u obec. Navrhla osobní jednání nejpozději do datum.

19. Z výzvy žalobkyně ze dne datum, včetně návrhu smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků, z podacího lístku datum a z potvrzení o doručení výzvy dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem 22 pozemků a podílu id. 1/2 na dalším pozemku, mezi nimi i pozemků parc. číslo v k. ú. obec u obec. Výzva byla žalovanému doručena, což bylo prokázáno z kopií dodejek. Z odpovědi žalovaného ze dne datum na výzvu k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků bylo zjištěno, že tento odmítl smlouvu o převodu nemovitostí uzavřít, neboť dle něj žalobkyni nenáleží restituční nárok, který je možné vypořádat převodem náhradních pozemků.

20. Ze znaleckého posudku číslo vypracovaného znalcem příjmení jméno příjmení, z oboru ekonomika a ceny a odhady nemovitostí ze dne datum vyplývá, že dle oceňovací vyhlášky byl pozemek parc. číslo o výměře 10 m² - ostatní plocha, jiná plocha, oceněn na částku 123,20 Kč (tj. 10 m² x 12,32 Kč), pozemek parc. číslo o výměře 53 m² - ostatní plocha, jiná plocha, na částku 652,96 Kč (tj. 53 m² x 12,32 Kč), pozemek parc. číslo o výměře 185 m² - ostatní plocha, jiná plocha, na částku 2 279,20 Kč (tj. 185 m² x 12,32 Kč) a pozemek parc. číslo o výměře 1 242 m² - ostatní plocha, jiná plocha, na částku 15 301,44 Kč (tj. 1 242 m² x 12,32 Kč). Celková hodnota pozemků v k. ú. obec u obec představuje částku 18 356,80 Kč.

21. Ze znaleckého posudku číslo znalce příjmení jméno příjmení, z oboru ekonomika a ceny a odhady nemovitostí, ze dne datum vyplývá, že pozemek parc. číslo o výměře 989 m² - ostatní plocha, trvalý travní porost, k. ú. anonymizováno byl oceněn dle oceňovací vyhlášky na částku 4 969,73 Kč (tj. 989 m² x 6,70 Kč). Cena pozemku byla vypočítána jako 75 % ceny orné půdy, když v tomto případě jde o louku a pastvinu. Z výzvy žalobkyně ze dne datum, včetně návrhu smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemků, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem pozemku parc. číslo k. ú. anonymizováno, územní celek zapsaného na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce.

22. Ze znaleckého posudku číslo znalce příjmení jméno příjmení, z oboru ekonomika a ceny a odhady nemovitostí, ze dne datum bylo zjištěno, že pozemek parc. číslo o výměře 699 m² - ostatní plocha, neplodná půda k. ú. Krusičany byl oceněn na částku 2 097 Kč (tj. 699 m² x 3 Kč) a pozemek parc. číslo o výměře 180 m² - ostatní plocha, neplodná půda k. ú. anonymizováno, byl oceněn na částku 540 Kč (tj. 180 m² x 3 Kč). Celková hodnota pozemků v k. ú. anonymizováno představuje částku 2 637 Kč. Ocenění bylo provedeno dle oceňovací vyhlášky.

23. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro k. ú. anonymizováno vedeném u stát. instituce, stát. instituce vyplývá, že vlastníkem pozemku parc. číslo o výměře 989 m² - trvalý travní porost, je Česká republika s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného.

24. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro k. ú. obec u obec vyplývá, že vlastníkem pozemků parc. číslo o výměře 10 m² - ostatní plocha, k parc. číslo o výměře 53 m² - ostatní plocha, parc. číslo o výměře 185 m² - ostatní plocha, a dále k parc. číslo o výměře 1 242 m² - ostatní plocha, je Česká republika s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného.

25. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro k. ú. anonymizováno vedeném u stát. instituce, stát. instituce vzal soud za prokázané, že vlastníkem pozemku parc. číslo o výměře 699 m² - ostatní plocha, neplodná půda, a pozemku parc. číslo o výměře 180 m² - ostatní plocha, neplodná půda, je Česká republika s právem hospodařit s majetkem státu pro žalovaného.

26. Z ortomapy soud prvního stupně zjistil umístění konkrétních pozemků, a to pozemku parc. číslo parc. číslo parc. číslo parc. číslo vše v k.ú. obec u obec. Z tohoto pak vyplynulo, že pozemek parc. číslo parc. číslo v k. ú. obec u obec je částečně zastavěn (manipulační plocha). Důkaz místním šetřením shledal soud prvního stupně nadbytečným.

27. Z internetové nabídky k prodeji pozemků žalovaným veřejnosti bylo zjištěno, že žalovaný nabízel mimo jiné pozemky parc. číslo v k. ú. obec u obec k prodeji blíže neurčeným zájemcům (čl. 124 spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. 6 Nc 12/2020). Ze zprávy městyse obec ze dne datum vyplývá, že žalovaný dne datum podal nabídku městysi obec k bezúplatnému převodu nebo prodeji pozemků parc. číslo k. ú. obec u obec. Městys obec projevilo zájem o odkup/bezúplatný převod těchto pozemků.

28. Při právním posouzení skutkového stavu soud prvního stupně správně vycházel z ustanovení zákona o půdě, co se týče restitučního nároku původních oprávněných osob na náhradu za nevydanou stavbu, podpůrně pak z ustanovení obč. zák., pokud byly posuzovány právní úkony učiněné do datum a z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), pokud šlo o posuzování právních jednání učiněných po datum.

29. Z hlediska skutkových zjištění lze plně odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a odvolací soud na ně pro stručnost, v souladu se závěry Nejvyššího soudu přijaté v usnesení sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, odkazuje.

30. Podle ustanovení § 14 odst. 1 věta první zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat.

31. Podle ustanovení § 16 odst. 2 věta první zákona o půdě ostatní náhrady podle § 14 a 15 poskytne právnická osoba (právní nástupce), která věc drží nebo ji držela v době zániku nemovitosti anebo ji převedla na osobu, která nemovitosti podle tohoto zákona nevydává.

32. Podle ustanovení § 16 odst. 3 zákona o půdě oprávněná osoba vyzve k vydání náhrady nejpozději ve lhůtách uvedených v § 13. Závisí-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.

33. Podle ustanovení § 16 odst. 4 zákona o půdě náhrada se poskytne oprávněné osobě do šesti měsíců ode dne doručení výzvy. Náhrada spočívá ve věcech, které osoba povinná k poskytnutí náhrady vlastní nebo k nimž měla právo hospodaření ke dni datum, popřípadě v podílu na jmění této osoby, a to až do výše hodnoty původních nemovitostí a trvalých porostů, nedohodnou-li se účastníci jinak.

34. Podle ustanovení § 16 odst. 5 věta první zákona o půdě způsob náhrady musí být dohodnut do 60 dnů od podání písemné výzvy oprávněnou osobou, nebyl-li nárok uspokojen dříve. Se souhlasem oprávněné osoby je možno závazky vůči ní vypořádat i po tomto termínu.

35. Podle ustanovení § 16 odst. 6 zákona o půdě nedojde-li k dohodě o způsobu náhrady podle odstavce 5, rozhodne o způsobu náhrady na návrh soud.

36. V souzeném případě je předmětem řízení nárok na náhradu za stavbu, kterou nebylo možno vydat podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o půdě (pro její odstranění v minulosti) na základě správního rozhodnutí, přičemž oprávněné osoby ze správního rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (§ 16 odst. 3 věta druhá zákona o půdě) požádaly o vydání náhrady. Ocenění této náhrady nebylo mezi oprávněnými osobami ze správního rozhodnutí a žalovaným coby osobou povinnou sporné (1 416 285 Kč), odvíjelo se od znaleckého posudku Ing. jméno příjmení a určení hodnoty této náhrady bylo předmětem dohody ze dne datum. S nárokem na poskytnutí náhrady za nevydanou stavbu je nerozlučně spjata problematika určení formy (způsobu) náhrady tak, jak je upraveno v ustanovení § 16 odst. 4 věta druhá, odst. 5 a 6 zákona o půdě, podle něhož je možné náhradu poskytnout ve formě plnění ve věcech nebo v podílu na jmění povinné osoby, případně v jiné dohodnuté formě plnění, např. v penězích apod. Vzhledem k tomu, že oprávněné osoby ze správního rozhodnutí svůj nárok na náhradu následně dne datum postoupily, byl způsob plnění předmětné náhrady ve smyslu ustanovení § 16 odst. 5 zákona o půdě dohodnut s postupníky. Jak v uznání žalovaného ze dne datum ve vztahu ke právnická osoba s. r. o., tak v dohodách o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba s. r. o. (jíž náležel nárok v hodnotě 586 285 Kč) a žalovaným a společností právnická osoba (jíž náležel nárok v hodnotě 700 000 Kč), byl dohodnut způsob náhrady takto:„ plnění bude poskytnuto ve věcech, k nimž má žalovaný právo hospodaření dle § 14 a násl. zákona o půdě tím, že na ni převede pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, v cenách dle oceňovací vyhlášky, a to na výzvu a dle výběru oprávněné osoby“ (tedy plnění ve věcech). Součástí dohod bylo i uznání nároku na náhradu s vymezením jeho právního důvodu, jeho výše a naturální formy plnění. Následně byl nárok společnosti právnická osoba na náhradu za nevydanou stavbu v hodnotě 700 000 Kč postoupen v roce 2016 na společnost právnická osoba a z ní pak v roce 2018 na žalobkyni.

37. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalovaného, že by dohoda o způsobu plnění náhrady nesledovala osud předmětné náhradové pohledávky vzniklé dle zákona o půdě. Podle ustanovení § 33a odst. 1 zákona o půdě lze nároky na poskytnutí náhrad podle zákona o půdě smluvně převádět na jiné osoby, přičemž postoupením přechází na postupníka pohledávka s příslušenstvím a veškerými právy s ní spojenými, a to v tom stavu, v jakém se pohledávka nacházela v době postoupení, včetně tzv. vedlejších práv (§ 524 odst. 2 obč. zák., § 1880 odst. 1 o. z.). Obsah závazku se při postoupení nemění, rozsah a obsah povinnosti dlužníka zůstává stejný (doba, místo, druh plnění, splátky i sjednaná ztráta výhody splátek apod.). Z toho pak vyplývá, že způsob plnění náhradové pohledávky, ať již dohodnutý či určený soudem (§ 16 odst. 5 a 6 zákona o půdě) se s jejím postoupením nemění a postupníci jsou dohodou či rozhodnutím soudu o konkrétním způsobu plnění vázáni. Jak bylo uvedeno shora, problematika způsobu plnění náhrady je podle úpravy obsažené v zákoně o půdě nerozlučně spojena s existencí této náhradové pohledávky, takže způsob plnění náhrady založený dohodou ze dne datum musí následovat osud této pohledávky automaticky bez potřeby nějakého zvláštního právního jednání postupitele. Na postupníka přechází i existující zajištění, a proto na postupníky musela přejít i existence uznání dluhu žalovaným co do jeho právního důvodu včetně sjednané formy plnění a jeho výše.

38. S tím souvisí i otázka promlčení restituční náhradové pohledávky. Soud prvního stupně otázku promlčení správně posuzoval podle ustanovení obč. zák., neboť soudní praxe je jednotná v tom, že při absenci jiné úpravy v restitučním předpise, jímž je zde zákon o půdě, se použije občanský zákoník jako předpis obecný (§ 1 odst. 3 zákona o půdě) a vzhledem k tomu, že předmětem řízení je nárok vzniklý před datum, je třeba na posouzení otázky promlčení aplikovat obč. zák. Podle ustanovení § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák. platí, že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Z uvedeného proto plyne, že pokud žalovaný dne datum a 18. 10. 201 uznal svoji povinnost (plnit na restituční náhradovou pohledávku) ve smyslu ustanovení § 558 obč. zák., ať již v samostatném právním úkonu či v rámci dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, počala běžet nová desetiletá promlčecí doba ode dne, kdy žalovaný jako povinná osoba a dlužník písemné uznání učinil vzhledem k tomu, že lhůta k plnění nebyla konkretizována (§ 3036 o. z.). Pokud žaloby či návrh na rozšíření žaloby byly učiněny před datem datum, nemohl být nárok žalobkyně na poskytnutí náhrady promlčen.

39. Co se týče otázky neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum z důvodu zjevné nesprávného označení osoby povinné, odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně v bodu 52. rozsudku, který správně citoval ustálenou judikaturu o tom, že oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá vůči postupníkovi ve sporu o uspokojení pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

40. Stran ocenění nároku odvolací soud uvádí, že způsob ocenění naturálního plnění (ocenění dle oceňovací vyhlášky) sjednaný v bodě 2. 3. dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání zachovává ekvivalenci mezi hodnotou naturální náhrady a hodnotou nevydané stavby, která byla stanovena rovněž podle oceňovací vyhlášky. Navíc sjednaný způsob oceňování odpovídá i ustanovení § 28a zákona o půdě za situace, kdy jiný způsob oceňování není v tomto zákoně upraven.

41. Mezi účastníky bylo nesporné, že v době rozhodování odvolacího soudu byl nárok žalobkyně na naturální náhradu uspokojen do výše 511 250,93 Kč.

42. Odvolací soud se ztotožňuje i s názorem soudu prvního stupně o tom, že dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání je určitá, když daný smluvní typ nelze podřadit pod smlouvu o smlouvě budoucí ve smyslu ustanovení § 50a obč. zák., ale jde o dohodu o vypořádání restitučního nároku a dle názoru odvolacího soudu byl způsob jeho vypořádání sjednán dostatečně konkrétně tak, aby z obsahu dohody bylo zřejmé, jaká práva a tomu odpovídající povinnosti z dohody pro účastníky vyplývají. V dohodě byla stanovena forma plnění náhrady, charakter pozemků, které mají jako náhrada sloužit, způsob jejich ocenění i způsob uplatnění tohoto nároku u dlužníka (výběr pozemku a výzva k jeho převodu). Dále je třeba uvést, že nárok na náhradu za nevydanou stavbu je nárokem restitučním, který má svůj základ v ustanovení § 14 odst. 1 zákona o půdě, nikoliv ve smlouvě o smlouvě budoucí upravené v ustanovení § 50a obč. zák. Dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum a ani výzvy ze dne datum a datum charakter takové smlouvy nemají, proto na daný nárok není aplikovatelné ustanovení § 50a obč. zák., včetně odstavce 2 upravujícího promlčecí dobu, případně ustanovení § 1785 a násl o. z.

43. Odvolací soud souhlasí i s názorem, že na daný nárok se nevztahuje prekluzivní doba, která byla do ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě zavedena novelou č. 253/2003 Sb. vzhledem k tomu, že tato prekluzivní doba se týká nároku na převod jiného pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě ve znění účinném do 13. 4. 2006 (aktuálně ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě) v případě, že pozemkový úřad rozhodl o nemožnosti vydat pozemky v minulosti odňaté způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2 zákona o půdě. V souzeném případě se však jedná o nárok na tzv. ostatní náhradu za nevydanou stavbu podle § 14 odst. 1 zákona o půdě, jejíž způsob (forma) plnění je upraven v ustanovení § 16 odst. 2 až 6 zákona o půdě a ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě tak na něj nedopadají.

44. Nakonec pak odvolací soud souhlasí i s názorem, že pokud dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání hovoří o tom, že předmětem naturálního plnění jsou„ pozemky určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob“, nelze tento pojem vykládat tak, že by z uspokojení náhradové pohledávky žalobkyně byly vyloučeny pozemky, u nichž existuje některá z překážek zakotvená v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě, pro kterou nelze podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o půdě vydat v minulosti odňaté pozemky a které lze vydat, pokud taková překážka odpadne (§ 11 odst. 6 zákona o půdě). Za prvé z textu dohody pro pozemky vybrané, aby sloužily jako naturální náhrada, takové omezení nevyplývá a za druhé takové omezení nelze dovodit ani z okolností, za nichž byla dohoda sjednána. Je totiž třeba si uvědomit, že dohoda byla uzavírána s žalovaným jakožto právnickou osobou ve stadiu jejího zrušení a likvidace. Likvidace slouží k vypořádání majetku zrušené právnické osoby, vyrovnání dluhů věřitelům, případně rozdělení čistého majetkového zůstatku. Tomu pak odpovídá evidovaný předmět činnosti žalovaného, když kromě vypořádávání hospodářské činnosti podniku (včetně zpeněžování majetku), je dále jeho předmětem činnosti již jen vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob. Za situace, kdy úkolem žalovaného bylo zpeněžování veškerého majetku, primárně veřejnou dražbou (§ 9 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů), si lze jen těžko představit, že by jako naturální náhrada nemohly sloužit pozemky, které jsou jinak volně převoditelné na třetí osoby (viz nabídky k prodeji a do dražeb). Takový výklad by znamenal, že je upřednostňován úplatný převod před uspokojením restitučního nároku (vyrovnáním dluhu věřitelů), což by bylo v rozporu s akcentovaným výkladovým principem ex favore restitutionis a v podstatě i se smyslem likvidace. Žalovaný žádné jiné pozemky k uspokojení restitučních nároků nenabídl a ani neuvedl, jakým způsobem v rámci likvidace míní dluhy vůči žalobkyni vypořádat. Odvolací soud proto nesouhlasí s tím, že by vydání pozemků v k. ú. obec u obec, s nimiž má žalovaný právo hospodařit, bránila překážka upravená v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Zájem na nevydání těchto pozemků rozhodně nepřevažuje nad účely restitučního zákonodárství, neboť pokud jde o pozemky, které jsou způsobilé k převodu třetím osobám, jsou nepochybně dle dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání způsobilé i k uspokojení restitučního nároku žalobkyně.

45. Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavírá, že podmínky pro převod nárokovaných pozemků tak, jak bylo sjednáno v dohodě o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne datum, byly naplněny. Žalobkyně před soudním uplatněním nároku vyzvala žalovaného k převodu pozemků, k uspokojení svého nároku si vybrala pozemky, se kterými má žalovaný právo hospodařit, které jsou způsobilé k uspokojení restitučních nároků, ohledně kterých však k uzavření převodní smlouvy nedošlo pro odmítavý postoj žalovaného. Za stavu, kdy hodnota převáděných pozemků nepřevyšuje hodnotu nevypořádaného restitučního nároku, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

46. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. ve výroku III. týkajícím se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť soud prvního stupně správně žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neurčil však správně výši této náhrady. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem 2 x 2 000 Kč (spojení dvou řízení) a náklady za zastoupení advokátkou ve výši 22 948 Kč sestávající z odměny za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění restitučního nároku ze dne datum, sepis žalob ze dne datum včetně jejího rozšíření a ze dne datum, replika k vyjádření ze dne datum, jednání dne datum, jednání dne datum včetně závěrečného návrhu) po 2 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 25 963,53 Kč představující hodnotu plnění podle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu), z poloviční odměny 1 070 Kč za účast při vyhlášení rozsudku dne datum (§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 2 100 Kč, z náhrady za promeškaný čas 3x jízdou k soudu a zpět 12 půlhodin po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu – 1 200 Kč, z jízdného ve výši 1 755 Kč (viz správný výpočet v odůvodnění soudu prvního stupně) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 3 983 Kč. Současně podle ustanovení § 145 o. s. ř. odvolací soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení o předběžném opatření (zahájeném ve stejný den jako řízení ve věci samé), které se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátkou ve výši 2 977 Kč sestávající z poloviční odměny za dva úkony právní služby (sepis návrhu, sepis vyjádření k odvolání) po 930 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 18 356,80 Kč představující hodnotu plnění podle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. a) a c) advokátního tarifu – předmětem předběžného opatření byly pouze pozemky v k. ú. obec u obec), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 517 Kč. Vzhledem k tomu, že základ nároku žalobkyně (u obou žalob i rozšíření) byl shodný a jednotlivá podání obsahující žalobu, rozšíření žaloby nebo předžalobní výzvu se v rámci řízení lišila pouze požadovaným pozemkem a jeho hodnotou, odvolací soud do náhrady nákladů řízení tyto úkony započetl jen jedenkrát (1 x příprava a převzetí zastoupení, 1 x sepis předžalobní výzvy, 1 x sepis žaloby), při učení odměny za tyto úkony však vycházel ze součtu hodnot požadovaných pozemků. Dále odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s písemným závěrečným návrhem, neboť tento procesní úkon mohl být učiněn v rámci jednání soudu dne datum, když s ohledem na průběh řízení nebyl důvod, aby byl proveden samostatně.

47. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady za zastoupení advokátkou v celkové výši 5 905 Kč sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 2 140 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 25 963,53 Kč představující hodnotu plnění podle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1 025 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za podání ze dne datum, neboť toto podání neobsahovalo žádnou novou okolnost týkající se skutkových nebo právních úvah, pouze v něm bylo citováno z jiných věcně souvisejících rozhodnutí a odvolací soud jej proto vyhodnotil jako neúčelně vynaložený.

48. Celkovou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.