22 Co 56/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a Mgr. Hany Říhové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] ., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] , narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 140 957 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 9. 2025, č. j. 8 C 241/2025-42 takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. pro částku 5 985 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 100 Kč od 11. 2. 2025 do 21. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 130 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 86 970 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění:

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 86 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 86 970 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení částky 53 987 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 909 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 137 502 Kč od 11. 2. 2025 do 21. 7. 2025 a z částky 50 532 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 6 792 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podala dne 14. 3. 2025 k soudu prvního stupně žalobu vůči žalovanému na zaplacení částky 140 957 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 5 909 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 137 502 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 3. 12. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s tím, že žalovaný porušil své platební povinnosti vrátit poskytnutý úvěr, a proto po uplynutí třicetidenní lhůty od výzvy k zaplacení od smlouvy odstoupila ke dni 29. 11. 2024, kdy se stal splatným dluh složený z jistiny 137 502 Kč, smluvních poplatků 3 455 Kč a smluvního úroku 5 909 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění.

5. Účastníci prostřednictvím elektronických prostředků sjednali dne 3. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [úvěr] č. 65591556, na základě které žalovaný od žalobkyně obdržel úvěr ve výši 170 000 Kč, který měl vrátit spolu s úrokovým navýšením 10,50 % ročně ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 2 440 Kč. Účastníci si zároveň ujednali, že žalovaný přestoupí k pojistné smlouvě (v rámci které vystupuje žalobkyně jako pojistník a která je blíže konkretizována právě ve zmíněné listině), za což bude žalobkyni platit 171 Kč měsíčně. Podrobnosti o pojištění byly uvedeny v listině s nadpisem „Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr“. Základní parametry sjednávaného závazku byly uvedeny ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky a sazebník. Pro identifikaci žalovaného byla předložena kopie občanského průkazu a řidičského průkazu, které byly v době uzavření smlouvy platné. Dopisem ze dne 2. 12. 2024 žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru a požadovala uhrazení částky 146 866 Kč (zahrnující i náklady na vymáhání ve výši 1 500 Kč), neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky či více splátek po dobu delší než tři měsíce. Doklad o odeslání tohoto dopisu nebyl předložen. Žalovaný byl k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru zahrnující i smluvní pokutu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 14 2. 2025, zaslanou prostřednictvím poštovního operátora „PNS“ dne 17. 2. 2025. Stran splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru bylo po poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. doloženo, že žalobkyně vypracovala zprávu o posouzení úvěruschopnosti, v níž pracovala s informacemi poskytnutými žalovaným o tom, že tento má příjem 26 369 Kč měsíčně a že jeho jediným výdajem je splátka úvěru ve výši 5 024,04 Kč měsíčně, další výdaje v podobě nákladů na bydlení či výživného mít neměl. Dle výplatní pásky za říjen 2021 bylo zjištěno, že žalovaný měl čistou mzdu od společnosti [společnost] ve výši 26 369 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že v říjnu 2021 jak počáteční, tak konečný zůstatek, byl záporný. Kromě toho z platební historie účtu vyplynulo, že dne 20. 10. 2021 byla odeslána z účtu platba ve výši 8 713 Kč s označením „splátka úvěru“ a platba v částce 5 400 Kč s označením „auto“, součástí byla i platba označená jako alimenty. S ohledem na rozpory mezi zprávou o posouzení úvěruschopnosti a obsahem výpisu z účtu soud prvního stupně neměl za prokázané, že by si žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím splnila svoji zákonnou povinnost a u žalovaného řádně posoudila jeho schopnost předmětný spotřebitelský úvěr splácet.

6. Za této situace soud prvního stupně posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) ve spojení s § 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) vzhledem k tomu, že si žalobkyně nesplnila svoji povinnosti obsaženou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s řádnou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Jelikož mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, soud prvního stupně rozhodl o vrácení dlužné jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 86 970 Kč, když od poskytnuté jistiny 170 000 Kč odečetl žalovaným provedené platby ve výši 83 030 Kč. Současně podle § 1968 a § 1970 o. z. přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení počínaje dnem 22. 7. 2025 v návaznosti na doručení žaloby, když v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. před tímto datem vyzvala žalovaného ke splnění dluhu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

7. Proti tomuto rozsudku, a to do části výroku II. pro částku 5 985 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 92 100 Kč od 11. 2. 2025 do 21. 7. 2025, z částky 5 130 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 86 970 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení a do nákladového výroku, podala žalobkyně včasné odvolání. Nezpochybňovala závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, měla však za to, že soud prvního stupně nesprávně stanovil výši nároku. Jednak poukázala na to, že částka 855 Kč byla nárokována z titulu dlužného pojistného. Měla za to, že ujednání o přistoupení žalovaného k pojištění schopnosti splácet úvěr je ujednáním platným, které ve smyslu § 576 o. z. je oddělitelné od smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jednak z částky 83 030 Kč neměla být částka 5 130 Kč považována za platbu jistiny, když šlo o zaplacené pojistné. Proto zůstatek nevrácené jistiny činil 92 100 Kč a nikoliv 86 970 Kč. Žalobkyni by tak nad rámec plnění přiznaného ve výroku I. napadeného rozsudku měla být přiznána navíc částka jistiny 5 130 Kč a dlužné pojistné 855 Kč. Stran splatnosti práva na vrácení dlužné jistiny bylo namítáno, že soud prvního stupně nezohlednil dopis obsahující odstoupení od smlouvy a současně výzvu k zaplacení, který byl odeslán 4. 12. 2024, což žalobkyně prokazovala přiloženým poštovním archem a který se dle smlouvy považoval za doručený dne 14. 12. 2024 a stejným dnem se dluh stal splatným. Ačkoliv prvním dnem prodlení byl den 15. 12. 2024 (tomu odpovídala výše úroku z prodlení 12,75 % ročně), požadovala žalobkyně úrok z prodlení až od 11. 2. 2025.

8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty prvé o. s. ř. v části výroku II. a nákladovém výroku III. podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Ve výroku I. a v nenapadené části výroku II. rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci.

10. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, který k němu dospěl na základě správně provedeného dokazování. K jeho správnosti žádné námitky nezazněly.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když nebylo prokázáno, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o. proti GK) a tento právní závěr ze strany žalobkyně nebyl ani zpochybňován. Námitku, že soud prvního stupně nepřiznal dlužné pojistné a nesprávně určil dlužnou jistinu, když nezohlednil platnost dohody o přistoupení žalovaného k pojištění schopnosti splácet úvěr, neshledal odvolací soud důvodnou. Přistoupení žalovaného k pojištění schopnosti splácet úvěr má charakter spojeného závazku, neboť je jednoznačně ujednáním závislým na hlavní smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 1848 o. z., což plyne nejen z povahy a účelu daného ujednání (týká se schopnosti dodržovat placení úvěrových splátek, nikoli práva na vrácení jistiny z důvodu neplatné úvěrové smlouvy, když tato práva mají úplně jiné podmínky splatnosti) a jednak je to i výslovně vyjádřeno v informačním dokumentu o pojistném produktu („pojištění také končí, když dojde k ukončení Vašeho úvěru“) a ve všeobecných pojistných podmínkách č. 16.36.48-12/2018 vztahujících se k právnímu jednání Přistoupení pojištěného ke skupinové pojistné smlouvě č. [číslo] uzavřené mezi [společnost] jako pojistitelem a [společnost] jako pojistníkem dne 21/5/2018, kde v čl. 3.3 je uvedeno, že účinnost pojištění je podmíněna splněním podmínky „mít s pojistníkem uzavřenou úvěrovou smlouvu“. Soudem prvního stupně bylo proto správně vyhodnoceno, že smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a neplatnou je tak i dohoda o přistoupení žalovaného k pojištění schopnosti splácet úvěr, která je neoddělitelně navázána na smlouvu o úvěru a není ji možné posuzovat samostatně od smlouvy hlavní, neboť bez platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru dohoda o pojištění schopnosti splácet tento úvěr pozbývá smyslu. Vypořádání nároku z neplatné úvěrové smlouvy tak bylo provedeno soudem prvního stupně správně a odvolací soud neměl důvod přiznávat žalobkyni částku 5 985 Kč nad rámec plnění přiznaného ve výroku I. napadeného rozsudku.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Stran otázky počátku prodlení a výše úroku z prodlení se odvolací soud rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu), přičemž toto ustanovení jako speciální má přednost před ustanovením § 1958 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení s povinností vrátit jistinu dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Znění daného ustanovení předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsensus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž tuto lhůtu splatnosti bude určovat soud. Věřitel proto na základě výzvy k zaplacení jistiny vyvolává s dlužníkem jednání o splatnosti dluhu, tedy o době přiměřené možnostem dlužníka ke splnění dluhu, navrhuje konkrétní datum splnění a zjišťuje, zda je mezi účastníky o této lhůtě spor. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že zde spor mezi účastníky není a že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Mezi účastníky tedy není spor, který by měl vést k určení lhůty splatnosti soudem. Má-li dlužník za to, že je zde spor, pak toto musí tvrdit s odkazem na své konkrétní poměry (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025) a podat k soudu návrh na určení této lhůty.

19. Žalobkyně se domáhala navrácení jistiny úvěru, a bylo proto nezbytné předběžně vyřešit, zda se daná pohledávka stala splatnou (právo se stalo nárokem) a zda mezi účastníky existuje spor o její splatnosti odvíjející se od výzvy žalobkyně a možností žalovaného. Odvolací soud nemohl vzít v potaz dopis obsahující odstoupení (navíc k němu nebyl předložen v odvolání zmiňovaný poštovní arch dokladující odeslání) ani předžalobní výzvu, když tyto výzvy se obsahem týkaly nároků smluvních, včetně smluvní pokuty. Proto odvolací soud jako správný hodnotí závěr soudu prvního stupně o splatnosti práva na vrácení dlužné jistiny odvíjející se od doručení žaloby jako kvalifikované výzvy. Pokud žalovaný neplnil bez zbytečného odkladu a v průběhu řízení nenamítal, že by tato lhůta neodpovídala jeho možnostem a poměrům a že je zde spor mezi účastníky o splatnost, měl odvolací soud za to, že počátek prodlení a výši úroku z prodlení stanovil soud prvního stupně správně.

20. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku III. o náhradě nákladů řízení, která byla podle § 142 odst. 2 věty první o. s. ř. správně určena (poměr úspěchu a neúspěchu, struktura nákladů a jejich výše).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná nebyla, žalovanému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 26. května 2026 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu