23 CO 154/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, t. č. neznámého pobytu, zastoupen opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátem, sídlem adresa o zaplacení 258 526 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Benešově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.

1. Okresní soud v Benešově (dále„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 258 526 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 43 695 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši žalované částky, kterou žalovaný, jako bývalý zaměstnanec žalobkyně, způsobil úmyslným jednáním tím, že nalil do ventilace vzduchotechniky autobusu žalobkyně rtuť, čímž, kromě ohrožení ostatních řidičů – zaměstnanců žalobkyně a cestujících na zdraví, způsobil škodu na majetku žalobkyně. Žalovaný způsobení uvedené škody přiznal, a to jak v průběhu trestního řízení, tak písemným čestným prohlášením vůči žalobkyni a zavázal se škodu v plné výši uhradit. Přes výzvu žalobkyně neuhradil ani jednu splátku. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, když žalovaný se k prvnímu jednání nařízenému soudem prvního stupně bez omluvy nedostavil a byly splněny další předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Poukazoval na to, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud shledal předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Namítal, že mu řádně nebyly doručeny písemnosti soudu prvního stupně, neboť v případě doručování žaloby i předvolání k odročenému prvnímu jednání ve věci se nezdržoval na adrese trvalého pobytu, respektive v té době byl již ukončen jeho pobyt v České republice. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.

3. Z obsahu spisu soudu prvního stupně se podává, že žalobkyně se žalobou došlou soudu prvního stupně dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 258 526 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která žalobkyni vznikla tím, že žalovaný nalil do vzduchotechniky autobusu žalobkyně rtuť, čímž žalobkyni vznikly náklady na opravu a dekontaminaci vozidla. Soud prvního stupně vydal ve věci dne datum elektronický platební rozkaz, č. j. číslo jednací, který byl usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. K jednání soudu prvního stupně nařízenému na datum byl žalovaný předvolán na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel (ulice a číslo, obec) spolu s žalobou doporučenou zásilkou určenou do vlastních rukou výhradně pouze adresáta (obálka typ I). Dle záznamu poštovní doručovatelky nebylo možné písemnost doručit, neboť dne datum nebyl adresát zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí se zanecháním výzvy adresátovi. Dne datum byla zásilka vrácena soudu prvního stupně, neboť ji nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta. Na úřední desce soudu prvního stupně bylo dne datum vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. o vrácení zásilky v nevyzvednuté úložní době. K žádosti žalobkyně bylo jednání nařízené dne datum na datum odročeno na datum. Předvolání k odročenému jednání bylo žalovanému zasláno na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel doporučenou zásilkou určenou do vlastních rukou výhradně pouze adresáta. Dle záznamu poštovní doručovatelky byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí se zanecháním výzvy, neboť žalovaný nebyl dne datum v místě bydliště zastižen. Zásilka byla vrácena soudu dne datum, neboť nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta. Na úřední desce soudu prvního stupně bylo dne datum vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. o vrácení zásilky v nevyzvednuté úložní době. K jednání nařízenému na datum byl žalovaný předvolán s poučením o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání v případě, že se bez omluvy k jednání nedostaví. Žalovaný se k jednání dne datum nedostavil a žalobkyně navrhla, aby byl vydán rozsudek pro zmeškání. Při doručování písemného vyhotovení rozsudku bylo zjištěno, že žalovaný byl hlášen k trvalému pobytu na adrese adresa, byl ukončen dnem datum (sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne datum). Jako domovská adresa byla sdělena anonymizováno číslo, Ukrajina Ministerstvo spravedlnosti ČR s odkazem na sdělení Velvyslanectví Ukrajiny v České republice, dle kterého nelze v plné míře zabezpečit plnění závazků ze smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vrátilo bez vyřízení dožádání soudu prvního stupně ze dne datum k doručení soudních písemností žalovanému na Ukrajinu. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, byl žalovanému v dané věci ustanoven opatrovník.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se k jednání dostavil, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná, a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (odst. 1). Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2) nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (odst. 3).

6. V dané věci byla předmětem řízení žaloba na náhradu škody, tedy věc, ve které lze v souladu s ustanovením § 99 o. s. ř. uzavřít smír. Dalším předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání je skutečnost, že žalovanému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem termínu konání jednání. Doručování do vlastních rukou je upraveno ustanovením § 49 o. s. ř. V daném případě byla žaloba i předvolání k jednání, respektive k odročenému jednání, doručovány na adresu trvalého pobytu žalovaného dle záznamu v Centrální evidenci obyvatel. Zásilky byly považovány za doručené uplynutím desetidenní lhůty poté, kdy byla zásilka uložena a žalovanému zanechána výzva k vyzvednutí. Vzhledem k tomu, že desetidenní lhůta pro vyzvednutí zásilky v případě doručování žaloby a předvolání k prvnímu jednání uplynula dne datum a v případě doručování předvolání k odročenému prvnímu jednání dne datum, nelze považovat zásilky za doručené, když v té době již žalovaný na uvedené adrese trvalý pobyt neměl, respektive neměl ani platné povolení k pobytu na území ČR, jak bylo sděleno Ministerstvem vnitra ČR. Za tohoto stavu tedy nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání tím, že žalovanému nebyla do vlastních rukou řádně doručena žaloba a předvolání k prvnímu jednání ve věci.

7. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.

8. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Benešově za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.