23 Co 300/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 89 999,22 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno, č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 144 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbytku se napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 140,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za odvolání ve výši 2 692 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v adresa.

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 89 999,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, prostřednictvím právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne datum elektronicky smlouvu o úvěru. Dle této smlouvy byly žalované vyplaceny peněžní prostředky. Žalovaná v období od datum do datum čerpala peněžní prostředky ve výši 179 095 Kč, uhradila však pouze 142 951 Kč. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou. Jelikož žalovaná svou pohledávku nehradila, prohlásila žalobkyně dne datum celý dluh za splatný.

2. Okresní soud v adresa (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 89 999,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 019,59 Kč za období od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 255,91 Kč za období od datum do datum, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 89 999,22 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 89 999,22 Kč od datum do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena, a proto byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Žalobkyně však neprokázala, že by žalovaná učinila projev vůle zachycený v obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná k takovému jednání nepřipojila svůj podpis. Nejednalo se totiž o uznávaný elektronický podpis (což je podpis, který lze postavit na roveň vlastnoručnímu podpisu). Smlouva o úvěru tak nebyla uzavřena způsobem tvrzeným žalobkyní, tj. písemně. Nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované. Z předložených listin ani nevyplynulo, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Nebylo tak prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy předpokládaného obsahu. Rovněž nebylo prokázáno vyplacení finančních prostředků v celkové výši 179 095 Kč. Nebylo proto možné posoudit uplatněný nárok ani jako bezdůvodné obohacení.

4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Proti výroku I. však pouze v rozsahu nepřiznané částky 36 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 144 Kč od datum do zaplacení. Navrhla v tomto rozsahu napadený rozsudek změnit a žalobě vyhovět. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo možné rozhodnout ani o nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Předloženými listinami (transakční historií a měsíčními výpisy) bylo prokázáno, že žalované byla vyplacena částka v celkové výši 179 095 Kč. Žalovaná však vrátila pouze 142 951 Kč. Rozdíl tak představuje nárok z bezdůvodného obohacení, který je na místě žalobkyni vydat.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně sjednaly dne datum smlouvu o postoupení portfolia ve znění dodatku ze dne datum, kterou byla mj. postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Tato smlouva o revolvingovém úvěru měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Na místě podpisu žalované není uvedeno nic. Na místě podpisu právní předchůdkyně žalobkyně je pouze poznámka, že smlouvu podepsala elektronicky (aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem). Žalobkyně a její právní předchůdkyně sepsaly pro žalovanou oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum.

8. Odvolací soud ve smyslu § 213 o. s. ř. zopakoval dokazování a zjistil, že žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně svůj výpis z běžného účtu u společnosti právnická osoba za leden 2019, z něhož vyplývá, že je rovněž majitelkou bankovního účtu č. č. účtu. Na tento bankovní účet dle transakční historie a měsíčních výpisů zasílala právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně průběžně v období od datum do datum finanční prostředky v celkové výši 179 095 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto období rovněž zasílala žalované poštovní poukázky na průběžnou úhradu dluhu. V souladu s těmito poštovními poukázkami bylo na dluh hrazeno. Lze tak uzavřít, že platby prováděla žalovaná. Celkem tak uhradila 142 951 Kč. Dne datum odeslala žalobkyně výzvu žalované k úhradě dluhu. Tato výzva byla pro žalovanou uložena a připravena k vyzvednutí dne datum. Dlužná částka měla být uhrazena ve lhůtě pěti dní od odeslání výzvy.

9. Takto zjištěný skutkový stav byl dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

10. Podle § 605 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

11. Dle § 607 o. z., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

12. Podle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 a následující o. z.). Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Rovněž se odvolací soud shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlou ve smyslu § 2395 o. z. k uzavření smlouvy o úvěru. Z předložených listin nevyplývá, že obě strany shodně projevily svou vůli být smlouvou v předloženém znění vázány (§ 1724 odst. 1 o. z.). Na místě podpisu žalované zcela schází podpis. Ke kontraktačnímu procesu nebylo ze strany žalobkyně nic dalšího doloženo. Jelikož se žalobkyně z účasti na soudním jednání omluvila, nemohl ji soud prvního stupně ani poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

20. Žalobkyně však v odvolání závěr soudu prvního stupně o neprokázání uzavření úvěrové smlouvy nerozporovala. Pouze nesouhlasila, že nebyl prokázán ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky žalobkyně, vyplatila žalované částku v celkové výši 179 095 Kč. Po zhodnocení všech listinných důkazů, které nemohou být hodnoceny pouze izolovaně, ale vždy i ve vzájemné souvislosti, měl odvolací soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byly finanční prostředky v uvedené výši postupně vypláceny. Rovněž bylo prokázáno, že žalované byly průběžně zasílány poštovní poukázky k úhradě aktuální splátky a v souladu s údaji na těchto poukázkách docházelo k postupné úhradě dluhu. Celkově tak bylo na dluh žalované uhrazeno 142 951 Kč. Dosud neuhrazený rozdíl ve výši 36 144 Kč představuje ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení, neboť v řízení nebyl prokázán právní důvod, na základě kterého by si mohla žalovaná tyto peníze ponechat.

21. Žalovaný nárok je proto důvodný co do částky 36 144 Kč spolu s úrokem z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši 12,75 % ročně z částky 36 144 Kč od datum do zaplacení. Počátek prodlení odvolací soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. ve spojení s § 605 odst. 1 a § 607 o. z. Dluh měl být dle doručené výzvy uhrazen ve lhůtě do datum. Ode dne následujícího je žalovaná s úhradou dluhu v prodlení. Odvolací soud proto v tomto rozsahu změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I. napadeného rozsudku. Ve zbylém zamítavý výrok I. jako věcně správný potvrdil.

22. O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější s ohledem na výši žalovaného nároku v porovnání s jeho přiznanou částí. Žalované však žádné náklady nevznikly, a proto žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů přiznána. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu obou účastníků vycházel odvolací soud i z uplatněného příslušenství ke dni vydání napadeného rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Anonymizováno).

23. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni přiznal odvolací soud plnou náhradu nákladů, neboť její neúspěch v odvolacím řízení (v části úroku z prodlení) byl v poměrně nepatrné části. Náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 1 808 Kč a v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (odvolání ze dne datum a účast na jednání dne datum) po 2 580 Kč (z tarifní hodnoty 36 144 Kč) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), z paušálních náhrad hotových výdajů za oba úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 1 272,60 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činily 9 140,60 Kč. Žalovaná je povinna je uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Žalobkyně dle nesprávné výzvy soudu prvního stupně zaplatila na soudním poplatku za odvolání částku ve výši 4 500 Kč, ačkoliv správná výše činila 1 808 Kč dle Položky 22 odst. 1 písm. a) ve spojení s Položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Předmětem odvolacího řízení totiž byla pouze částka ve výši 36 144 Kč s příslušenstvím, a nikoliv původně žalovaná částka ve výši 89 999,22 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud proto rozhodl o vrácení přeplatku v souladu s § 10 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích, a to ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích prostřednictvím soudu prvního stupně. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Anonymizováno ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení.