23 Co 300/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 89 999,22 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 144 Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbytku se napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 140,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za odvolání ve výši 2 692 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 89 999,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , prostřednictvím , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne , datum, elektronicky smlouvu o úvěru. Dle této smlouvy byly žalované vyplaceny peněžní prostředky. Žalovaná v období od , datum, do , datum, čerpala peněžní prostředky ve výši 179 095 Kč, uhradila však pouze 142 951 Kč. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou. Jelikož žalovaná svou pohledávku nehradila, prohlásila žalobkyně dne , datum, celý dluh za splatný.

2. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 89 999,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 019,59 Kč za období od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 255,91 Kč za období od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 89 999,22 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 89 999,22 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena, a proto byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Žalobkyně však neprokázala, že by žalovaná učinila projev vůle zachycený v obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná k takovému jednání nepřipojila svůj podpis. Nejednalo se totiž o uznávaný elektronický podpis (což je podpis, který lze postavit na roveň vlastnoručnímu podpisu). Smlouva o úvěru tak nebyla uzavřena způsobem tvrzeným žalobkyní, tj. písemně. Nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované. Z předložených listin ani nevyplynulo, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Nebylo tak prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy předpokládaného obsahu. Rovněž nebylo prokázáno vyplacení finančních prostředků v celkové výši 179 095 Kč. Nebylo proto možné posoudit uplatněný nárok ani jako bezdůvodné obohacení.

4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Proti výroku I. však pouze v rozsahu nepřiznané částky 36 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 144 Kč od , datum, do zaplacení. Navrhla v tomto rozsahu napadený rozsudek změnit a žalobě vyhovět. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo možné rozhodnout ani o nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Předloženými listinami (transakční historií a měsíčními výpisy) bylo prokázáno, že žalované byla vyplacena částka v celkové výši 179 095 Kč. Žalovaná však vrátila pouze 142 951 Kč. Rozdíl tak představuje nárok z bezdůvodného obohacení, který je na místě žalobkyni vydat.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně sjednaly dne , datum, smlouvu o postoupení portfolia ve znění dodatku ze dne , datum, , kterou byla mj. postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Tato smlouva o revolvingovém úvěru měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Na místě podpisu žalované není uvedeno nic. Na místě podpisu právní předchůdkyně žalobkyně je pouze poznámka, že smlouvu podepsala elektronicky (aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem). Žalobkyně a její právní předchůdkyně sepsaly pro žalovanou oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, .

8. Odvolací soud ve smyslu § 213 o. s. ř. zopakoval dokazování a zjistil, že žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně svůj výpis z běžného účtu u společnosti , právnická osoba, za leden 2019, z něhož vyplývá, že je rovněž majitelkou bankovního účtu č. , č. účtu, . Na tento bankovní účet dle transakční historie a měsíčních výpisů zasílala právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně průběžně v období od , datum, do , datum, finanční prostředky v celkové výši 179 095 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto období rovněž zasílala žalované poštovní poukázky na průběžnou úhradu dluhu. V souladu s těmito poštovními poukázkami bylo na dluh hrazeno. Lze tak uzavřít, že platby prováděla žalovaná. Celkem tak uhradila 142 951 Kč. Dne , datum, odeslala žalobkyně výzvu žalované k úhradě dluhu. Tato výzva byla pro žalovanou uložena a připravena k vyzvednutí dne , datum, . Dlužná částka měla být uhrazena ve lhůtě pěti dní od odeslání výzvy.

9. Takto zjištěný skutkový stav byl dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

10. Podle § 605 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

11. Dle § 607 o. z., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

12. Podle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 a následující o. z.). Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Rovněž se odvolací soud shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlou ve smyslu § 2395 o. z. k uzavření smlouvy o úvěru. Z předložených listin nevyplývá, že obě strany shodně projevily svou vůli být smlouvou v předloženém znění vázány (§ 1724 odst. 1 o. z.). Na místě podpisu žalované zcela schází podpis. Ke kontraktačnímu procesu nebylo ze strany žalobkyně nic dalšího doloženo. Jelikož se žalobkyně z účasti na soudním jednání omluvila, nemohl ji soud prvního stupně ani poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

20. Žalobkyně však v odvolání závěr soudu prvního stupně o neprokázání uzavření úvěrové smlouvy nerozporovala. Pouze nesouhlasila, že nebyl prokázán ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky žalobkyně, vyplatila žalované částku v celkové výši 179 095 Kč. Po zhodnocení všech listinných důkazů, které nemohou být hodnoceny pouze izolovaně, ale vždy i ve vzájemné souvislosti, měl odvolací soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byly finanční prostředky v uvedené výši postupně vypláceny. Rovněž bylo prokázáno, že žalované byly průběžně zasílány poštovní poukázky k úhradě aktuální splátky a v souladu s údaji na těchto poukázkách docházelo k postupné úhradě dluhu. Celkově tak bylo na dluh žalované uhrazeno 142 951 Kč. Dosud neuhrazený rozdíl ve výši 36 144 Kč představuje ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení, neboť v řízení nebyl prokázán právní důvod, na základě kterého by si mohla žalovaná tyto peníze ponechat.

21. Žalovaný nárok je proto důvodný co do částky 36 144 Kč spolu s úrokem z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši 12,75 % ročně z částky 36 144 Kč od , datum, do zaplacení. Počátek prodlení odvolací soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. ve spojení s § 605 odst. 1 a § 607 o. z. Dluh měl být dle doručené výzvy uhrazen ve lhůtě do , datum, . Ode dne následujícího je žalovaná s úhradou dluhu v prodlení. Odvolací soud proto v tomto rozsahu změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I. napadeného rozsudku. Ve zbylém zamítavý výrok I. jako věcně správný potvrdil.

22. O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější s ohledem na výši žalovaného nároku v porovnání s jeho přiznanou částí. Žalované však žádné náklady nevznikly, a proto žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů přiznána. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu obou účastníků vycházel odvolací soud i z uplatněného příslušenství ke dni vydání napadeného rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, ).

23. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni přiznal odvolací soud plnou náhradu nákladů, neboť její neúspěch v odvolacím řízení (v části úroku z prodlení) byl v poměrně nepatrné části. Náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 1 808 Kč a v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (odvolání ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ) po 2 580 Kč (z tarifní hodnoty 36 144 Kč) dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), z paušálních náhrad hotových výdajů za oba úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 1 272,60 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činily 9 140,60 Kč. Žalovaná je povinna je uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Žalobkyně dle nesprávné výzvy soudu prvního stupně zaplatila na soudním poplatku za odvolání částku ve výši 4 500 Kč, ačkoliv správná výše činila 1 808 Kč dle Položky 22 odst. 1 písm. a) ve spojení s Položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Předmětem odvolacího řízení totiž byla pouze částka ve výši 36 144 Kč s příslušenstvím, a nikoliv původně žalovaná částka ve výši 89 999,22 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud proto rozhodl o vrácení přeplatku v souladu s § 10 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích, a to ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích prostřednictvím soudu prvního stupně.