23 Co 6/2003

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K. a JUDr. Ja. V. ve věci žalobce O. K., zastoupeného JUDr. J. K., proti žalovanému Obec P., zastoupenému Mgr. V. V., o zaplacení 2.540,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného rozsudku Okresního soudu v P ze dne 10.10.2002, čj. 8 C 1065/2002-27, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. Z o d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem Okresní soud v P uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.550,- Kč se 7 % úrokem z prodlení od 11.1.2002 do zaplacení a na nákladech řízení 5.400,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že pokud žalovaný snížil žalobci osobní příplatek v říjnu a listopadu 2001 po 1.000,- Kč a v prosinci 2001 550,- Kč bez toho, že by rozhodnutí o snížení osobního příplatku bylo vyhotoveno písemně a odůvodněno, je povinen tuto částku žalovanému zaplatit. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Namítal mimo jiné, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to kvůli požadavku soudu I. stupně na formální stránku rozhodnutí o snížení osobního příplatku, která, podle žalovaného, nemá přímou oporu v zákoně. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud řízení zastavil. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. Krajský soud v P přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které mu předcházelo ve smyslu § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Pokud jde o věcné námitky žalovaného obsažené v odvolání, odvolací soud neshledal ani v tomto směru žádné pochybení soudu I. stupně, který na základě provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a vyvodil z nich i správné závěry právní. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že změna ve výši některé složky platu, tedy i nenárokové složky, mezi které patří i osobní příplatek, musí být provedena písemně. Toto lze dovodit jak z ustanovení § 32 odst. 3 zákoníku práce, tak především z ustanovení § 20a věta třetí zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech (ve znění změn a doplňků účinných v době vzniku tohoto sporu, tedy v roce 2001), podle něhož, dojde-li ke změně výše některé složky platu uvedené v platovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit včetně zdůvodnění, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá platnosti, přičemž platovým výměrem se rozumí písemná informace o platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen a o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu (druhá věta citovaného ustanovení). Osobní příplatek, je-li zaměstnavatelem zaměstnanci přiznán, je pravidelně měsíčně poskytovanou složkou platu, a proto, ve smyslu výše citovaného ustanovení, dojde-li k jeho snížení či odebrání (popřípadě i zvýšení), je třeba tuto skutečnost oznámit písemně zaměstnanci nejpozději v den, kdy tato změna nabývá platnosti. Nebyl-li v daném případě tento postup dodržen, byly uvedené částky sraženy z platu žalobce neoprávněně. Protože soud I. stupně správně zjistil skutkový stav a věc posoudil správně i po právní stránce, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. V Praze dne 11. 2. 2003 Předsedkyně senátu JUDr. G. B.