24 CO 226/2021

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa, proti žalovaným:

1. Ing. jméno příjmení, narozen dne datum, bytem adresa, zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení, sídlem adresa, 2. jméno příjmení, narozen dne datum, bytem adresa, adresa pro doručování adresa, zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení, sídlem adresa, o určení dědického práva po zůstaviteli jméno příjmení, zemřel datum, ze závěti ze dne datum, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. června 2021, č. j. 6 C 212/2020-58, I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba žalobkyně na určení, že je dědičkou zůstavitele jméno příjmení, narozen datum, zemřel datum, ze závěti ze dne datum a že žalovaní nejsou dědici tohoto zůstavitele. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému příjmení jméno příjmení náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 600 Kč a před soudem odvolacím ve výši 13 000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta, se sídlem v obec. III. Ve vztahu žalobkyně a žalovaného jméno příjmení, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému jméno příjmení náklady odvolacího řízení ve výši 19 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, se sídlem v obec a číslo.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele jméno příjmení, narozen datum, zemřel datum, ze závěti ze dne datum, výrokem II. určil, že žalovaní nejsou dědici tohoto zůstavitele, výrokem III. uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení 17 165 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáte, se sídlem v obec.

2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že na základě výsledků provedeného dokazování, resp. výpovědi svědka, advokáta, Mgr. jméno příjmení, má za prokázané zjištění, že zůstavitel v okamžiku pořízení závěti s datem datum tuto allografní závěť před dvěma svědky závěti, a to jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení, jimž byl Mgr. jméno příjmení představen, podepsal a před nimi společně přítomnými projevil, že tato listina obsahuje jeho poslední vůli, což svědci závěti osvědčili svými podpisy na zkoumané listině. Uzavřel tedy, že má po formální stránce za beze zbytku naplněné všechny zákonné náležitosti prosté allografní závěti zůstavitele s datem datum z hlediska své platnosti, dle z.č. 40/1964 Sb., dále jen„ obč. zák.“. Dále konstatoval, že v situaci, kdy zkoumaná závěť, od níž žalobkyně odvozuje své dědické právo po zůstaviteli, byla sepsána před datum, je namístě při posuzování její platnosti vycházet z„ obč. zák.“, to vše s respektem k § 3030 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen„ OZ.“). Dále uvedl, že jen z té skutečnosti, že obě osoby svědků závěti zůstavitele s odstupem delší doby nejsou aktuálně již schopny zopakovat zcela přesně obsah svého tehdejšího svědectví, nemůže vyplývat závěr o neplatnosti posuzované allografní závěti zůstavitele a ignorování tak jasně a srozumitelně projevené vůle zůstavitele. Nelze připustit, že by obecně vzato bylo namístě sankcionovat neplatností všechny allografní závěti, jejichž svědkové by v případě sporu o dědické právo z allografní závěti nebyli z jakéhokoliv objektivního důvodu k dispozici. O ztotožnění osoby svědka závěti, JUDr. jméno příjmení, u něj nevznikají žádné pochybnosti, kdy má za to, že ve zkoumané listně došlo pouze k písařské chybě v příjmení tohoto svědka závěti, což nemůže způsobit pochybnosti o tom, kdo byl pořizovatel závěti a kdo jejím svědkem. Navíc tato osoba je v listině identifikována i jinými identifikačními údaji zcela správně. Po zohlednění všech relevantních okolností, jak byly v řízení zjištěny, má za to, že zkoumaná allografní závěť zůstavitele se ani nepříčí dobrým mravům. Pro takový závěr v řízení nevyšly najevo žádné konkrétní skutečnosti. Je-li tak platná posuzovaná závěť zůstavitele, jež svědčí univerzálně ve prospěch dědického práva žalobkyně, je namístě vyhovět jejímu požadavku na určení, že je dědičkou zůstavitele jméno příjmení z této závěti a, že tak žalovaní nejsou dědici tohoto zůstavitele. Důvody vydědění synů zůstavitele se pak již nezabýval, neboť, ať již by byl závěr z hlediska vydědění jakýkoliv, nemá tento vliv na okruh dědiců zůstavitele, který byl určen závětí, jinými slovy, závěr o případném vydědění synů zůstavitele nemůže mít vliv na závěr o tom, že žalovaní nejsou dědici zůstavitele, neboť, obstojí-li jejich námitky o neexistenci důvodů vydědění, pak mají postavení nepominutelných dědiců, tj. věřitelů, a bez ohledu na výsledek pozůstalostního řízení se mohou svých práv domáhat vůči dědičce ve sporném řízení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“ 3. Včasná odvolání si, prostřednictvím svých zástupců, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali oba žalovaní. Navrhli shodně rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žaloba žalobkyně bude zamítnuta a žalovaným bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni před soudy obou stupňů.

4. V důvodech shodně napadají přijaté skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, jde-li o naplnění zákonných požadavků platného pořízení pro případ smrti zůstavitele prostou allografní závětí dle„ obč. zák.“. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky k problematice platného pořízení o svém majetku pro případ smrti prostou allografní závětí dlouhodobě a zcela konzistentně v poměrech„ obč. zák.“, ale nakonec i„ OZ“, vyjadřuje potřebu zjištění bez jakýchkoliv pochybností z výpovědí svědků závěti, že zůstavitel a pořizovatel závěti jsou jedna a tatáž osoba a že před dvěma svědky závěti současně přítomnými zůstavitel projevil svoji vůli o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a to výslovně, přičemž se svou rolí svědků závěti musí být tyto osoby svědků závěti předem srozuměny a musí se na listinu podepsat. Takové skutkové závěry však, podle jejich názoru, neumožňují jednoznačně přijmout podané v tomto sporném řízení a i v pozůstalostním řízení zůstavitele výpovědi svědků závěti, tj. JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení, za té situace, kdy svědek závěti, JUDr. jméno příjmení, před soudem, stejně jako již dříve před pověřenou soudní komisařkou v pozůstalostním řízení zůstavitele jméno příjmení, zcela jednoznačně, přesvědčivě a opakovaně uvedl, že se dozvěděl o tom, že měl sepsat nějaký dokument ve vztahu k osobě zůstavitele, až v souvislosti se svým slyšením v rámci pozůstalostního řízení zůstavitele, čehož pravdivost zcela vylučuje, nikdy nic takového nesepsal a nikdy se neúčastnil žádného jednání se zůstavitelem a dalšími osobami, při němž by byla sepsána či jen podepisována závěť jméno příjmení, rovněž vyloučil, že by byl na předložené mu allografní závěti, která byla předložena do pozůstalostního řízení jméno příjmení jeho manželkou, jeho vlastnoruční podpis, přičemž zcela přesvědčivě i odkázal k tomuto na svůj odlišný podpis na svém platném občanském průkazu a i na své odlišné příjmení, jakož i na to, že nikdy nepůsobil, jako advokát. Svědkyně příjmení pak při podání svých opakovaných výpovědí, zejména před odvolacím soudem, působila zcela nevěrohodně až zmateně, na okolnosti podpisu jí předložené allografní závěti zůstavitele, předložené do pozůstalostního řízení jméno příjmení jeho manželkou, si buď vůbec nepamatovala, nebo jen velmi nejasně, uváděla rozporné skutečnosti, o některých z nich se pak ukázalo, že nejsou pravdivá, nebyla zcela zjevně vůbec srozuměna s tím, že by byla kdy předem funkcí svědka závěti konkrétní osoby pověřena. Tyto výpovědi svědků závěti z hlediska zákonných předpokladů § 476b „obč. zák.“ pak nemohou být žádným jiným důkazem nahrzeny, a to ani výpovědí svědka, advokáta, Mgr. jméno příjmení, který byl v minulosti právním zástupcem zůstavitele a který se prohlásil za osobu sepisovatele zkoumané listiny na žádost zůstavitele, a který je tak, na rozdíl od svědků závěti, sám osobně zainteresován na tom, aby posuzovaná listina byla shledána platnou závětí zůstavitele, pokud tuto listinu pro zůstavitele, jak uvedl, připravoval, a její podpis organizoval. Tzv. suplovat výpověď svědků závěti, tedy přímé důkazy, svědeckou výpovědí třetí osoby je zcela vyloučeno, obzvláště pak v tom případě, jaký nastal v této věci, kdy oba svědci závěti žijí a mohou o tom, co sami viděli a slyšeli, vypovídat. Odkazem na odstup doby lze samozřejmě do jisté míry omlouvat určité nesrovnalosti ve výpovědích svědků závěti, ale to není případ těchto výpovědí svědků závěti. Zde z jejich pohledu soud prvního stupně zcela nepřípustně, tedy nesprávně, nahradil výpovědi svědků závěti jiným důkazem, a to výpovědí svědka, advokáta, Mgr. jméno příjmení, který navíc nebyl řádně zproštěn povinnosti mlčenlivosti advokáta, pokud této povinnosti mohl být zproštěn po smrti svého klienta (zůstavitele) jen všemi jeho právními nástupci písemnou formou, k čemuž nedošlo. I z tohoto pohledu je výpověď tohoto svědka pro zjišťování rozhodného skutkového stavu věci a právní posouzení věci tzv. nepoužitelná. Za tohoto skutkového stavu věci měl pak z jejich pohledu soud prvního stupně při správném právním posouzení věci uzavřít, že zkoumaná prostá allografní závěť zůstavitele je absolutně neplatná pro nedostatek formálních náležitostí závěti (§ 476b „obč. zák.“). Uzavírají tedy, že žaloba žalobkyně měla být zamítnuta.

5. Žalobkyně se, prostřednictvím svého právního zástupce, k odvolání žalovaných vyjádřila tak, že rozhodnutí soudu prvního po skutkové i právní stránce považuje za správné a navrhuje jeho potvrzení. Na tomto svém stanovisku pak setrvává i po jednáních před odvolacím soudem, při nichž byly zopakovány důkazy z řízení před soudem prvního stupně, jde-li o výslechy svědků závěti, a to JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení, a svědka, advokáta, Mgr. jméno příjmení.

6. V důvodech uvádí, že i nadále je přesvědčena o tom, že do pozůstalostního řízení po zemřelém jméno příjmení jí předložená prostá allografní závěť zůstavitele s datem datum je po formální stránce platná, když vyhovuje ustanovení § 476b „obč. zák.“. Provedenými důkazy bylo dle jejího přesvědčení bezpečně prokázáno, že tato listina je podepsána vlastní rukou zůstavitele, který před dvěma současně přítomnými svědky závěti, a to JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení, projevil výslovně svoji vůli, což tito svědci potvrdili na listině svými podpisy. I nadále totiž považuje za významnou svědeckou výpověď advokáta, Mgr. jméno příjmení, který zajišťoval sepis závěti na přání zůstavitele a zorganizoval i její podpis, a to ve své advokátní kanceláři, kdy oslovil a zajistil svědky závěti, všechny přítomné seznámil s důvody a důsledky podpisu této listiny, asistoval při podpisu listiny. Tyto skutečnosti i přes určitou zmatečnost své svědecké výpovědi nakonec stvrdila i svědkyně závěti, jméno příjmení, která se opakovaně přihlásila před odvolacím soudem k tomu, že na jí předložené listině (allografní závěti, jež byla předložena do pozůstalostního řízení zůstavitele) je její pravý podpis a na podkladě postupně jí kladených dotazů si nakonec i vzpomněla na konkrétní okolnosti jednání u advokáta Mgr. příjmení, jež souvisely s projevem vůle zůstavitele a s podepisováním předmětné listiny. Výpověď svědka závěti, JUDr. příjmení, je třeba hodnotit jako minimálně nevěrohodnou, a to právě z pohledu výpovědi svědka, advokáta, Mgr. příjmení, za přispění výpovědi svědkyně závěti, jméno příjmení, uváděl-li, že si na celou událost nepamatuje a podpis na listině není jeho podpisem. Považuje tak výhrady žalovaných k formálním nedostatkům zkoumné listiny, jako allografní závěti zůstavitele, za vyvrácené, má zkoumanou závěť zůstavitele za pravou a platnou, z níž jí svědčí univerzálně dědické právo po zůstaviteli. Soud prvního stupně tak tedy z jejího pohledu rozhodl zcela správně, pokud vyhověl její žalobě a určil ji za universální dědičku zůstavitele jméno příjmení, zemřel datum, dle jím pořízené prosté allografní závěti s datem datum, a určil, že žalovaní nejsou dědici zůstavitele ze zákona, kterou podala k soudu na podkladě odkazu pozůstalostního soudu, který projednává pozůstalost po jméno příjmení, včas.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaných jsou podána včas, jedná se o odvolání, podávaná oprávněnými osobami, o odvolání přípustná, přezkoumal žalovanými napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 „o. s. ř.“, a shledal odvolání žalovaných opodstatněnými.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm a), b), odst. 3„ o. s. ř“, či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i s úřední povinnosti.

9. Týká-li se řešení vzniklého skutkového sporu v úvahu přicházejících tří zákonných dědiců zůstavitele jméno příjmení, jimiž jsou jeho manželka, jméno příjmení, a dva jeho zletilí synové, Ing. jméno příjmení a jméno příjmení, z nichž dva (synové zůstavitele) zpochybnili platnost do pozůstalostního řízení tohoto zůstavitele pozůstalou manželkou předložené listiny s datem datum, jako prosté allografní závěti zůstavitele, svědčící univerzálně ve prospěch dědického práva pozůstalé manželky, tvrzením o nedostatku formálních náležitostí této závěti dle § 476b „obč. zák.“ (jde-li o pravost podpisů svědků závěti na této listině, jde-li o neztotožnění se osob svědků závěti s touto funkcí předem a, jde-li o nedostatek projevené vůle zůstavitelem před dvěma současně přítomnými svědky závěti o tom, že tato konkrétní listina obsahuje jeho poslední vůli), tak lze k tomuto v obecné rovině zkonstatovat, že po procesněprávní i hmotněprávní stránce v poměrech dědického práva podle„ OZ“, z.č. 292/2013 Sb., dále jen„ z. ř. s.“, a„ o. s. ř.“, s účinností od datum platí (v zásadě shodně, jako v právní úpravě dědického práva, platné do datum), že, jsou-li mezi v úvahu přicházejícími dědici konkrétního zůstavitele sporné skutkové okolnosti, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu po konkrétním zůstaviteli, tak pozůstalostní soud nemá z procesního hlediska dánu žádnou možnost objasňovat tyto sporné skutečnosti dokazováním a, pokud se mu nepodaří tento skutkový spor o dědické právo vyřešit dohodou, v důsledku níž by tento spor zcela odpadl, vydá v pozůstalostním řízení usnesení, jímž odkáže toho z v úvahu přícházejících dědiců zůstavitele, jehož dědické právo (právní důvod dědění) po zůstaviteli se jeví být, se zřetelem k okolnostem případu, jako„ nejslabší“, aby své dědické právo uplatnil u soudu žalobou ve sporném řízení (§ číslo„ OZ“, § 176 „z. ř. s.“). Z tohoto důvodu je tak i nadále k dané problematice využitelná dosavadní soudní judikatura, která v poměrech dřívější procesněprávní i hmotněprávní úpravy dědického práva řešila to, zda žaloba, podaná k soudu ve sporném řízení, ve smyslu § 175k odst. 2 „o. s. ř.“ (nyní § 170 „z. ř. s.“) na základě odkazu účastníka dědického (nyní pozůstalostního) řízení na podání sporné žaloby k soudu o určení sporné skutečnosti (dědického práva), je či není určovací žalobou ve smyslu § 80 „o. s. ř.“ (dříve § 80 písm. c) „o. s. ř.“), a sice s tím závěrem, že se jedná o žalobu tzv. svého druhu na určení sporné skutečnosti, u níž vyplývá naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení přímo z právního předpisu; žalobce proto není povinen tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení dědického práva po konkrétním zůstaviteli (např. lze k těmto závěrům odvolacího soudu srovnat důvody, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 30 Cdo 940/2004).

10. V návaznosti na tento předpoklad soudní judikatury soud prvního stupně zcela správně v dané věci postupoval, byť toto explicitně v důvodech svého rozhodnutí nevyjádřil.

11. Dále pak soud prvního stupně zcela správně v důvodech svého rozhodnutí konstatoval, že, podala-li tuto svoji žalobu žalobkyně ke spornému soudu proti žalovaným na podkladě usnesení pozůstalostního soudu, projednávajícího pozůstalost po zůstaviteli jméno příjmení, ze dne 15. června 2020, č. j. 50 D 454/2017-266 (právní moc 18. července 2020), dne datum, učinila tak včas, tj. ve lhůtě pozůstalostním soudem jí pro tento účel ve výše zmíněném odkazujícím usnesení stanovené, neuplatní se tak důsledky, uvedené v § 170 odst. 2„ z.ř.s.“.

12. Dále je namístě uvést, že z pohledu odvolacího soudu nevznikají žádné pochybnosti o tom, že žalobkyně v daném sporném řízení, bez ohledu na jí zvolenou formulaci žalobního petitu na podkladě odkazujícího usnesení z pozůstalostního řízení zůstavitele, požaduje určit své dědické právo po zůstaviteli z konkrétní prosté allografní závěti zůstavitele, jakož i to, že žalovaným nesvědčí po zůstaviteli zákonné dědické právo, nejde jí tak tedy o to, aby v tomto řízení získala konečné soudní rozhodnutí o tom, kdo je dědicem po zůstaviteli. Navíc, je-li toto rozhodnutí odvolacího soudu nakonec rozhodnutím zamítavým o uplatněné žalobě žalobkyně, nepovažoval odvolací soud za účelné, aby formulačně v tomto svém zamítavém rozhodnutí žalobní petit žalobkyně upravoval tak, aby z něj bez jakýchkoliv pochybností bylo zřejmé to, že žalobkyni v tomto sporném civilním řízení nešlo o získání rozhodnutí soudu o tom, kdo je skutečně dědicem zůstavitele jméno příjmení (takový požadavek by ostatně v tomto sporném řízení nebyl ze strany žalobkyně možný, neboť, jak již bylo uvedeno výše, určení konkrétní osoby dědice je výlučně jen věcí pozůstalostního soudu a děje se tak v rámci pozůstalostního řízení, nikoliv ve sporném řízení, proto by k takovému určení dědice na straně žalobkyně nebyl dán naléhavý právní zájem).

13. O rozhodném skutkovém stavu bylo mezi účastníky tohoto řízení ve své podstatě na podkladě obsahu pozůstalostního spisu zůstavitele nesporné to, že zůstavitel jméno příjmení zemřel dne datum, jako ženatý s jméno příjmení. Toto manželství uzavírali zůstavitel a jméno příjmení dne datum, toto jejich manželství k datu smrti zůstavitele trvalo, jednalo se o druhé manželství zůstavitele, které zůstalo bezdětné. Zůstavitel dále zanechal dva své zletilé potomky, narozené z jeho prvního manželství, a to dva syny, Ing. jméno příjmení a jméno příjmení. Do pozůstalostního řízení po zůstaviteli byla jméno příjmení v rámci předběžného šetření u notářky v obec, jako pověřené soudní komisařky, předložena listina, nadepsaná v záhlaví„ závěť“, která nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitele, je sepsána na stroji (počítači), je datována dnem datum, a měla být podle tvrzení pozůstalé manželky podepsána vlastní rukou zůstavitele, na listině jsou kromě podpisu zůstavitele i dva podpisy svědků závěti, a to„ jméno příjmení“ a„ JUDr. jméno příjmení“, před nimž současně přítomnými měl zůstavitel podle obsahu připojené na této listině svědecké doložky výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Předkladatelka této závěti měla tuto listinu nalézt v bydlišti zůstavitele po jeho smrti v deskách s ostatními důležitými listinami, pořízení listiny nebyla osobně přítomna, o existence této listiny se dozvěděla až po jejím pořízení od zůstavitele, který jí měl sdělit, že byl u advokáta, kde pořídil tuto závěť. Podle obsahu této předložené listiny do pozůstalostního řízení zůstavitele měl zůstavitel pořídit univerzálně o svém majetku ve prospěch své manželky, jméno příjmení, přičemž součástí této listiny učinil i své prohlášení o vydědění svých synů, jméno příjmení a Ing. jméno příjmení. Manželka zůstavitele uznala tuto závěť zůstavitele za pravou a platnou a uvedla, že důvody vydědění synů zůstavitele jsou dány. Oba synové zůstavitele namítli neplatnost závěti zůstavitele, s odůvodněním, že zpochybňují, že by kdy zůstavitel před dvěma svědky závěti současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, že by osoby, uvedené na této listině, jako prosté allografní závěti zůstavitele, byly funkcí svědka závěti pověřeny a byly si tak této své funkce při pořízení závěti zůstavitelem v dané formě vědomy, že existují nesrovnalosti v označení osoby svědka závěti, JUDr. příjmení, je-li na listině označen příjmením„ příjmení“, a současně popřeli existenci důvodů vydědění, jak je zůstavitel v listině uvedl. Za této situace pozůstalostí soud provedl výslechy svědků závěti, jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení, přičemž po provedení těchto jejich výslechů spor o platnost do pozůstalostního řízení předložené listiny pozůstalou manželkou, jako platné prosté allografní závěti zůstavitele, neodpadl, pokud z těchto výpovědí svědků závěti jednoznačně nevyplynulo to, že by kdy zůstavitel před těmito dvěma svědky závěti současně přítomnými výslovně prohlásil, že posuzovaná listina obsahuje jeho poslední vůli, přičemž by tito svědci závěti byli s touto svojí funkci tzv. ztotožněni. JUDr. příjmení totiž uvedl, že zůstavitele neznal, nikdy se s ním nesetkal, neumí si vysvětlit, jak se jeho jméno dostalo do jeho pozůstalosti, považuje vše za nějaký omyl, nevybavuje si, že by kdy, jako svědek závěti, u takového pořízení pro případ smrti zůstavitelem svědčil, podpis na listině, která byla předložena do pozůstalostního řízení zůstavitele, u jména JUDr. jméno příjmení není jeho vlastnoručním podpisem, svým příjmením je příjmení. jméno příjmení pak uvedla, že si nevybavila, že by kdy byla přítomna, jako svědek závěti, pořízení nějaké závěti, a to ani ve vztahu k zůstaviteli, pokud jde o podpis na do pozůstalostního řízení zůstavitele předložené listině, jako závěti zůstavitele, u jména jméno příjmení je podpis, který vypadá jako její vlastnoruční podpis, osobu JUDr. příjmení dříve znala, jako advokáta, který působil na stejné adrese, jako pracovala sama, ve vedlejší kanceláři na jednom patře domu v obec na náměstí, zřejmě se stalo to, že u něj s nějakým pánem něco řešila, ale vůbec si nevybavuje, že by to měla být závěť toho pána, pokud je jí známo, JUDr. příjmení dělal dříve reality, skutečně si není vědoma toho, že by kdy podepisovala něčí závěť, nemohlo se nikdy stát, že by podepsala nějaký papír, aniž by si jej přečetla, popř. čistý papír. Pozůstalá manželka po provedení výslechů svědků závěti setrvala na svém prohlášení o pravosti a platnosti do pozůstalostního řízení jí předložené listiny, jako v její prospěch univerzálně svědčící prosté allografní závěti zůstavitele s vyděděním synů zůstavitele. Za této situace pozůstalostní soud, Okresní soud v Mělníku, svým usnesením z 15. 6. 2020, č. j. 50 D 454/2017-266, právním moc 18. 7. 2020, uložil jméno příjmení, aby k Okresnímu soudu v Mělníku podala žalobu proti Ing. jméno příjmení a jméno příjmení na určení, že Ing. jméno příjmení a jméno příjmení nejsou dědici zůstavitele ze zákona a že jméno příjmení je univerzální dědičkou zůstavitele ze závěti ze dne datum, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení, s tím, že, nebude-li žaloba podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo, bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou Následně faktickým postupem pozůstalostního soudu je pozůstalostní řízení po zůstaviteli přerušeno v situaci, kdy jméno příjmení podala u Okresního soudu v Mělníku dne datum žalobu, projednávanou v tomto sporném řízení pod sp. zn. 6 C 212/2020.

14. Ty skutečnosti, zda vůbec a kde se zůstavitel s oběma svědky závěti dne datum setkal za účelem pořízení, resp. podpisu, listiny – závěti v prosté allografní formě, jež byla předložena do pozůstalostního řízení zůstavitele jeho manželkou, kdo byl sepisovatelem této listiny, zda jsou na listině pravé podpisy svědků závěti, zda svědci závěti byli předem s touto funkcí svědků závěti srozuměni, zda před dvěma současně přítomnými svědky závěti zůstavitel projevil výslovně, že se jedná o jeho poslední vůli ve vztahu k listině, jež byla předložena manželkou zůstavitele do pozůstalostního řízení po zůstaviteli, zůstaly i v tomto řízení mezi účastníky sporné.

15. Jak z výše uvedeného tedy vyplývá, daný spor (skutkový) o dědické právo po zůstaviteli jméno příjmení mezi pozůstalou manželkou a pozůstalými syny, jako v úvahu přicházejícími zákonnými dědici zůstavitele, při existenci listiny – prosté allografní závěti – svědčící univerzálně ve prospěch dědického práva pozůstalé manželky, vznikl k sporným otázkám zvláštních formálních náležitéstí prosté allografní závěti, konkrétně k tomu, zda tento zůstavitel před dvěma svědky závěti současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, přičemž tito svědci se na závěť podepsali a byli se svou rolí přímých svědků závěti předem srozuměni.

16. Bylo-li v projednávané věci nesporně zjištěno, že jméno příjmení zemřel dne datum, pak platí, jak správně uzavřel soud prvního stupně, že při dědění po tomto zůstaviteli se použije hmotné i procesní dědické právo, platné v den jeho smrti, tj.„ OZ“; za platnou se pak považuje závěť zůstavitele, jestliže vyhovuje právním předpisům, platným v době jejího pořízení, a postupuje se podle ní, i když zůstavitel zemře za účasti nového právního předpisu. Z tohoto pohledu se tak do pozůstalostního řízení po zůstaviteli manželkou zůstavitele předložená prostá allografní závěť zůstavitele s datem datum, co do své platnosti, posuzuje podle„ obč. zák.“ 17. Podle § 473 „obč. zák.“, v první skupině dědiců dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem, nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti, jestliže nedědí ani tyto děti, nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

18. Podle § 476 „obč. zák.“, zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

19. Podle § 476b „obč. zák.“, závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

20. Obecně k právní stránce této věci dle„ obč. zák.“ platí, že závěť je výlučně osobní, bezpodmínečný, formální, jednostranný, neadresný a kdykoliv odvolatelný právní úkon, kterým člověk (pořizovatel závěti) disponuje se svým majetkem pro případ své smrti. U závěti musí být naplněny jednak obecné pojmové znaky právního úkonu, a dále k tomu, aby závěť mohla vyvolat požadované právní účinky, je také třeba, aby byly splněny kvalitativní podmínky tohoto právního úkonu, mj. i zvláštní náležitosti závěti, stanovené v § 476 až § 480 „obč. zák.“ Potud tak k tomu, aby prostá allografní závěť zůstavitele byla platným právním úkonem, je požadováno, aby zůstavitel takovou závěť vlastní rukou sám podepsal, dále, aby před dvěma svědky závěti současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli (způsobem, nevzbuzujícím žádné pochybnosti o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli), a konečně, aby svědci (dva) této prosté allografní závěti zůstavitele byli funkcí svědka závěti pověřeni a byli si tak této své funkce předem vědomi (tj. toho, že jsou v konkrétní okamžik svědkem o pořízení závěti konkrétní osobou zůstavitele), závěť podepsali; svědkem závěti tak tedy není ten, kdo by byl tomuto právnímu úkonu zůstavitele přítomen tzv. jen náhodně. Svědek závěti pak nemusí znát vůbec obsah závěti a nemusí být účasten ani jejího sepisu a nakonec ani jejího podpisu zůstavitelem.

21. K problematice prosté allografní závěti se vztahuje konstantní soudní judikatura, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 2447/99, 21 Cdo 2985/99, Krajského soudu v obec, sp. zn. 18 Co 397/98, a další, z níž v této věci odvolací soud pro své skutkové a právní závěry vychází i v této projednávané věci, jak je dále uvedeno v důvodech tohoto rozhodnutí.

22. K důvodům tohoto rozhodnutí je namístě v prvé řadě uvést odvolacím soudem to, že žádný ze dvou synů zůstavitele v průběhu pozůstalostního řízení zůstavitele, ani v tomto sporném řízení, netvrdil neplatnost posuzované prosté allografní závěti zůstavitele z pohledu § 37, § 38 „obč. zák.“ U odvolacího soudu pak na podkladě výsledků v řízení provedeného zopakování dokazování nevznikaly žádné pochybnosti, jde-li o pořizovací schopnost zůstavitele k datu sepisu posuzované listiny, o skutečnost, že by snad zůstavitel neučinil posuzovaný projev vůle svobodně, či, že by se snad na zkoumané listině nenacházel vlastnoruční podpis zůstavitele.

23. Stejně tak do tohoto řízení nebylo přinášeno syny zůstavitele žádné konkrétní tvrzení o tom, že by snad zůstavitel v době podpisu posuzované listiny nemohl číst ani psát.

24. Jak správně konstatoval soud prvního stupně v přezkoumávaném rozhodnutí, z obsahu žaloby žalobkyně vyplývá, že žalobkyně požaduje v daném sporném řízení popřít dědické právo žalovaných po zůstaviteli z konkrétní prosté allografní závěti zůstavitele, s tvrzením o neexistenci skutečností, uváděných žalovanými ke zpochybnění platnosti do pozůstalostního řízení zůstavitele jí předložené listiny, jako prosté allografní závěti zůstavitele s listinou o vydědění synů zůstavitele zůstavitelem, s datem datum, tvrdí-li, že považuje tuto závěť a listinu o vydědění synů zůstavitele za pravou a platnou, svědčící univerzálně v její prospěch dědického práva, protože zůstavitel vlastní rukou tuto zkoumanou listinu podepsal a před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a že těmito svědky závěti, kteří listinu rovněž vlastnoručně podepsali, jsou jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení, kteří z výkonu této funkce svědků závěti nejsou vyloučeni a byli s touto funkcí závěti předem ztotožněn. Tedy souhrnně řečeno, žalobkyně popírá ta tvrzení žalovaných, jež mají působit v projednávané věci absolutní neplatnost projednávané závěti zůstavitele, jež byla předložena do pozůstalostního řízení po zůstaviteli jeho manželkou a je v záhlaví označená jako„ závěť“ (že zůstavitel neučinil své výslovné prohlášení o projevu své vůle před současně přítomnými dvěma svědky závěti o tom, že projednávaná listina obsahuje jeho poslední vůli, že tito svědci závěti nebyli se svou funkcí svědků závěti předem ztotožněni a že listina neobsahuje vlastnoruční podpisy těchto svědků závěti).

25. S ohledem na uplatněné námitky ze strany synů zůstavitele vůči platnosti shora označené závěti zůstavitele bylo tak namístě v daném řízení po skutkové i právní stránce se zabývat tím, zda zůstavitel před dvěma tvrzenými svědky závěti, současně přítomnými, konkrétního dne zůstavitel skutečně výslovně prohlásil to, že zkoumaná listina obsahuje jeho poslední vůli a, že osoby těchto svědků závěti byly s touto svojí funkcí předem ztotožněny a, že se samy na listinu podepsaly.

26. S ohledem na konkrétní obsah výpovědí obou svědků závěti, jak jsou zachyceny v protokole o jednání před soudem prvního stupně v dané sporné věci účastníků a v protokole o jednání před pozůstalostním soudem prvního stupně, tj. Okresním soudem v Mělníku, ve věci sp. zn. 50 D 454/2017, a skutková zjištění, která z těchto důkazů učinil soud prvního stupně, jež uvedl v důvodech svého rozhodnutí, odvolací soud, měl-li za to, že je z těchto důkazů možné dospět k jiným skutkovým zjištěním, než jaká učinil soud prvního stupně, zopakoval za podmínek § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování v odvolacím řízení výslechy svědků závěti, jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení, a výslech svědka, advokáta, Mgr. jméno příjmení, přičemž, s ohledem na zcela shodný obsah výpovědí těchto svědků závěti, jak je tito svědci závěti podali před odvolacím soudem po opakovaně jim poskytnutém poučení dle § 126 „o. s. ř.“ o jejich povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat, pod sankcí trestní odpovědnosti, s jejich výpověďmi, jak je dřívě již podali před soudem prvního stupně v rámci tohoto sporného řízení a i pozůstalostního řízení jméno příjmení, na rozdíl od soudu prvního stupně, po skutkové stránce uzavírá, že výpovědi těchto v řízení opakovaně slyšených svědků závěti vyvrací obsah svědecké doložky, uvedené na zkoumané listině, jde-li o to, že by zůstavitel konkrétního dne (datum) ve vztahu k projednávané listině před dvěma současně přítomnými svědky závěti, tj. JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení, jako osobami, které nebyly přítomny prohlášení zůstavitele tzv. jen náhodně a byly tak srozuměny s tím, že jsou u prohlášení zůstavitele přítomny jako svědci závěti, konkrétním způsobem, nevzbuzujícím žádné pochybnosti, výslovně prohlásil, že posuzovaná listina obsahuje jeho poslední vůli a, že se na listinu oba tito svědci závěti také tohoto dne podepsali.

27. Oba tito svědci závěti totiž zcela jasně a vzájemně v souladu na položené jim otázky ze strany soudu a zástupců účastníků odpověděli tak, že lze z těchto jejich výpovědí jednoznačně vyloučit, že by kdy byli tito svědci, jako svědci konkrétní závěti zůstavitele, čehož by si byli předem plně vědomi, a zůstavitel současně přítomni konkrétního dne na konkrétním místě tomu, kdy by zůstavitel ve vztahu k projednávané listině výslovně těmto současně přítomným svědkům závěti potvrdil to, že zkoumaná listina s datem datum svým obsahem představuje jeho vůli ohledně pořízení s jeho majetkem pro případ jeho smrti a, že by se na listinu tito svědci závěti také oba podpesali.

28. Svědek závěti, JUDr. jméno příjmení, totiž zcela v souladu se svými předchozími výpověďmi i při své výpovědi před odvolacím soudem jednoznačně, způsobem, nevzbuzujícím žádné pochybnosti, vyloučil, že by kdy byl přítomen spolu s druhou svědkyní závěti, jméno příjmení, takové konkrétní situaci, kdy by oba byli, nikoliv jen náhodně, přítomni prohlášení zůstavitele, kterým by způsobem, nevzbuzujícím žádnou pochybnost, prohlásil před nimi současně přítomnými, že posuzovaná listina obsahuje jeho poslední vůli, a dále i jednoznačně vyloučil, že by posuzovaná listina obsahovala jeho vlastnoruční podpis, navíc s poukazem na odlišnosti na této listině se nacházejícího podpisu u jména„ JUDr. příjmení“ oproti jeho pravému podpisu na jeho platném občanském průkazu, jehož fotokopii se svým souhlasem nechal pořídit do soudního spisu v této projednávané věci účastníků. Žádné konkrétní skutečnosti, jež by jakkoliv zpochybnily pravdivost a věrohodnost výpovědi tohoto svědka závěti, nebyly v řízení provedeným dokazováním zjištěny, ostatně ani žalobkyní tvrzeny. Je pak namístě připomenout i to, že tento svědek závěti je právně vzdělán, byl soudem řádně poučen o své povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat pod sankcí možného trestního stíhání své osoby, a odvolací soud i vzhledem k těmto skutečnostem má tuto jeho výpověď za věrohodnou a pravdivou ve vztahu k jí prokazovaným rozhodným skutečnostem.

29. Jde-li pak o výpověď svědkyně závěti, jméno příjmení, tak ta před odvolacím soudem vypovídala o rozhodných skutečnostech opětovně takovým způsobem, že z této její výpovědi nebylo možno zjistit žádné pro věc relevantní skutečnosti, tedy vypovídala zcela nevěrohodně potud, že nelze jen na jejím podkladě mít bez jakýchkoliv pochybností za vyvrácenu, popř. i jen zpochybněnu, výpověď svědka závěti, JUDr. jméno příjmení, potud, že by jen z této její výpovědi bylo snad možno bezpečně uzavřít po skutkové stránce to, že zůstavitel konkrétního dne ve vztahu k projednávané listině před dvěma současně přítomnými svědky závěti, tedy před ní a JUDr. jméno příjmení, jako osobami, přítomnými nikoliv jen náhodně, konkrétním způsobem, nevzbuzujícím žádné pochybnosti, prohlásil, že posuzovaná listina (její obsah) obsahuje jeho poslední vůli a, že se obě tyto osoby na listinu podepsaly. V rámci této své výpovědi totiž tato svědkyně nedokázala zcela jasně a konzistentně na soudem a nakonec i zástupci účastníků jí kladené dotazy odpovědět na to, zda vůbec, kdy a za přítomnosti jakých osob byla přítomna nějakému konkrétnímu jednání, při němž by došlo k tomu, že na zkoumanou listinu, jak uvedla, připojila svůj pravý podpis poté, co se s obsahem této listiny seznámila. Z pohledu odvolacího soudu tato svědkyně k dotazům soudu, popř. i k dotazům zástupců účastníků, uváděla jen své určité domněnky, jimiž, jak sama uvedla, chce do jisté míry před soudem tzv. ospravedlnit to, že si na dotazovanou událost nepamatuje, nevybavuje si vůbec to, za jakých okolností se mohlo stát, že na zkoumané listině se nachází její pravý podpis. jméno tato svědkyně uvedla, že, pokud k nějakému setkání kdy vůbec došlo, tak mu nevěnovala pozornost, protože se to netýkalo jejích osobních záležitostí, nebyla si předem vědoma své role svědkyně závěti konkrétní osoby zůstavitele. O takto podanou svědeckou výpověď osoby, jež měla být svědkem závěti, skutečně nelze, o jako věrohodnou a pravdivou, tzv. opřít prokazované skutečnosti, jež se vztahují k existenci projevu vůle zůstavitele jméno příjmení způsobem, nevzbuzujícím žádné pochybnosti o tom, zda posuzovaná listina s datem datum obsahuje jeho poslední vůli, či nikoliv, jde-li o obsah této listiny, předložené do pozůstalostního řízení jeho manželkou, jako jeho závěti. Tedy, jen na podkladě touto svědkyní závěti podané svědecké výpovědi před odvolacím soudem zcela jistě nelze uzavřít, že by tato osoba byla předem se svým postavením svědka závěti konkrétního zůstavitele k datum ztotožněna a, že by mohla věrohodně dosvědčit o projevené před ní vůli zůstavitele.

30. Jde-li pak o výpověď svědka, advokáta, Mgr. jméno příjmení, jak byla rovněž zopakována před odvolacím soudem, tak je odvolacím soudem konstatováno, že, s ohledem na vyhodnocení obsahu výpovědí svědků závěti, jak je uvedeno výše v důvodech tohoto rozhodnutí, nelze této výpovědi svědka, jak je zachycena v protokole o jednání odvolacího soudu v této věci, přičítat význam, jak to učinil soud prvního stupně, tedy ten, že by bylo možno jen na podkladě této jeho svědecké výpovědi nahradit, popř. dopnit, výše popsané výpovědi svědků závěti, jde-li o možnost závěru o prokázání formálních náležitostí zkoumané prosté allografní závěti zůstavitele s datem datum při řešení sporu účastníků o dědické právo po zůstaviteli jméno příjmení. Z výpovědi tohoto svědka je možné po skutkové stránce podle závěru odvolacího soudu uzavřít jen to, že tato osoba pro zůstavitele, jako jeho advokát, závěť s datem datum na jeho žádost sepsala a z hlediska formálních náležitostí tohoto typu pořízení pro případ smrti nebyla zůstavitelem požádána o svědectví v souvislosti s pořízením tohoto typu závěti, coby osoba, která by měla tzv. odsvědčit projev jeho vůle pořídit o svém majetku závěť. Prostřednictvím této jeho svědecké výpovědi nelze tzv. nahrazovat přímé svědectví osob svědků závěti, jde-li o dodržení formálních náležitostí tohoto typu pořízení pro případ smrti závětí konkrétní osobou zůstavitele. Tento svědek totiž, na rozdíl od svědků závěti, má vlastní osobní zájem na tom, aby tato listina, jako platná závěť zůstavitele, tzv. i po smrti zůstavitele obstála z hlediska uplatnění dědického práva z ní, byl-li jejím sepisovatelem v postavení advokáta, zastupujícího zůstavitele v souvislosti s pořízením tohoto typu závěti. Lze si skutečně do jisté míry obecně představit, že by za pomoci tohoto důkazu bylo možno určité skutečnosti, týkající se dodržení obligatorní formy této prosté allografní závěti zůstavitele, jež měla být zůstavitelem pořízena pro případ jeho smrti, doplnit, resp. je zpřesnit, nelze však (výlučně) na této jeho svědecké výpovědi dodržení obligatorního požadavku formy této prosté allografní závěti, jež měla být zůstavitelem pořízena pro případ smrti, založit v rozporu s výpověďmi svědků závěti.

31. Z výše uvedeného tak tedy vyplývá, že odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, z výsledků jím zopakovaného dokazování v odvolacím řízení skutkově uzavřel o nedostatku formálních náležitostí prosté allografní závěti zůstavitele s datem datum, jež byla do pozůstalostního řízení předložena, dle § 476b „obč. zák.“, jde-li o to, že výsledky jím zopakovaného dokazování vyvrací, že by kdy zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti, kteří byli s touto svojí funkcí ztotožněni, výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a že oba tito svědci se na závěť podepsali.

32. Z ustanovení § 476b „obč. zák.“ vyplývá, že k tomu, aby prostá allografní závěť zůstavitele byla jeho platným právním úkonem, musí být splněny tyto náležitosti: jednak zůstavitel musí závěť podepsat vlastní rukou, jednak zůstavitel musí před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli a konečně svědci závěti se musí na tuto závěť také podepsat.

33. Za výše uvedeného skutkového závěru tak odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, po právní stránce uzavřel, že, platí-li, že výše popsaný formální nedostatek zkoumané závěti zůstavitele má za následek její neplatnost (stejně jako nedostatek základních náležitostí závěti, jako jsou určitost, srozumitelnost pořizovací způsobilost, svoboda vůle, apod.), pak od této závěti nemůže úspěšně žalobkyně odvozovat své univerzální dědické právo po zůstaviteli, jež by současně vylučovalo zákonné dědické právo žalovaných, jako synů zůstavitele (§ 473 „obč.zák.“).

34. Souhrnně řečeno, soud prvního stupně tedy, veden nesprávným názorem, náležitě nepřihlédl při hodnocení výpovědí svědků závěti, jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení, a svědka, Mgr. jméno příjmení, ke všemu, co vyšlo najevo dokazováním o okolnostech, významných pro tuto spornou věc, v důsledku čehož odvolací soud nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že do pozůstalostního řízení po zůstaviteli předložená závěť s datem datum je platným právním úkonem zůstavitele. Podle závěru odvolacího soudu se jedná v případě této listiny z pohledu § 476b „obč. zák.“ o neplatný právní úkon zůstavitele z důvodu nedodržení zákonných náležitostí této formy prosté allografní závěti. Jde-li o výpovědi svědků závěti, jedná se o přímé důkazy, tedy o důkazy zcela zásadní v situaci, kdy zůstavitel již žije a nemůže svoji vůli objasnit. Je-li tak s těmito přímými důkazy v rozporu svědecká výpověď Mgr. příjmení, pak tzv. převáží výpovědi svědků závěti, proto odvolací soud dospěl k odlišnému skutkovému závěru, než soud prvního stupně, týká-li se toho, zda zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a zda se svědci závěti na listinu oba podepsali, v důsledku, čehož, jde-li o právní posouzení věci, uzavřel, že z hlediska formálních náležitostí nemá posuzovaná listina, jako prostá allografní závěť zůstavitele, veškeré potřebné náležitosti ve smyslu § 476b „obč. zák.“, a proto neshledal požadavek žalobkyně, uplatněný v tomto řízení, důvodným, a proto, s využitím § 220 odst. 1 písm. b) „o. s. ř.“, k odvolání žalovaných rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak je výše ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

35. Podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 „o. s. ř.“ odvolací soud podle výsledků řízení rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, a to jak před soudem odvolacím, tak i před soudem prvního stupně.

36. Z výsledku rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že žalovaní byli s bráněním svého práva v tomto řízení plně úspěšní, svědčí jim tak z hlediska § 142 odst. 1 „o. s. ř.“ vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

37. Za stavu, kdy žalovanému jméno příjmení podle obsahu spisu soudu prvního stupně v řízení před soudem prvního stupně žádné účelné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud o tom, že ve vztahu žalobkyně a tohoto žalovaného žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

38. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně pak žalovanému příjmení jméno příjmení v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady na jeho právním zastoupení advokátem, který v tomto stupni řízení vykonal celkem 4 úkony právní služby. Tyto náklady na straně tohoto žalovaného představují zcela jistě účelně jím vynaložené náklady s bráněním svého práva v tomto sporném řízení účastníků. Za situace, kdy toto řízení bylo zahájeno již v době, kdy Ústavní soud České republiky zrušil pro neústavnost vyhlášku č. 484/2000 Sb., přičemž tento stav přetrvává i do doby rozhodování odvolacího soudu, aniž by došlo k přijetí nové vyhlášky o paušální náhradě nákladů právního zastoupení účastníka řízení advokátem v soudním řízení, vycházel odvolací soud podpůrně v návaznosti na provedené vyúčtování nákladů právního zastoupení tohoto žalovaného advokátem v řízení před soudem prvního stupně z vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně z § 9 odst. 4 písm. b) této vyhlášky, jde-li o odměnu advokáta tohoto žalovaného, kdy předmětem tohoto řízení je sice svou podstatou penězi ocenitelné plnění, jeho hodnota však s ohledem na dosavadní obsah pozůstalostního řízení po zůstaviteli není jednoznačně zjistitelná bez potřeby provádění dalšího dokazování, jež jen pro účely rozhodování o nákladech řízení není účelné provádět, tedy z částky odměny advokáta úspěšného žalovaného příjmení jméno příjmení v řízení před soudem prvního stupně 12 400 Kč (4x 3 100 Kč), což je částka, kterou má za plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, vezme-li se v potaz, že předmětem pozůstalosti po zůstaviteli je mj. nemovitý majetek, složitost dané věci, význam rozhodnutí soudu pro účastníky řízení, rozsah a složitost poskytnuté právní služby advokátem žalovanému. S připočtením hotových výdajů advokáta tohoto žalovaného v paušální výši 300 Kč úkon právní služby, tj. částky 1 200 Kč, jde celkem na nákladech právního zastoupení tohoto žalovaného advokátem v řízení před soudem prvního stupně o částku 13 600 Kč, není-li advokát tohoto žalovaného podle svého prohlášení plátcem DPH. Tyto náklady řízení je tak žalobkyně povinna zaplatit tomuto žalovanému v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

39. Z pohledu odvolacího soudu nebylo v tomto řízení zjištěno ničeho, ostatně ani to nebylo žalobkyní samotnou tvrzeno, co by případně mohl soud zvažovat z hlediska § 150 „o. s. ř.“ při svém rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným příjmení jméno příjmení. I odvolací soud tak při svém rozhodování vycházel z předpokladu, že nejsou dány žádné zvláštní okolnosti tohoto případu, které by mohly rozhodování soudu o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky ovlivnit. Charakter tohoto sporného řízení využití § 150 „o. s. ř.“ bez dalšího neodůvodňuje, jedná-li se o sporné řízení, vyvolané sporem o rozhodné skutkové okolnosti v pozůstalostním řízení zůstavitele. Při podání své žaloby si žalobkyně musela být vědoma toho, že v případě svého neúspěchu s podanou žalobou bude povinna hradit úspěšné protistraně ve sporu účelně vynaložené náklady, kdy v pozůstalostním řízení byla platnost jí předložené závěti, pořízené soukromou listinou, zpochybněna syny zůstavitele.

40. S ohledem na výsledek odvolacího řízení svědčí žalobkyni povinnost zaplatit plně úspěšným žalovaným i na jejich straně účelně vzniklé náklady odvolacího řízení, a to tak, jak je výše ve výrocích II. a IV. tohoto rozsudku uvedeno.

41. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně v průběhu odvolacího řízení plně úspěšným žalovaným vznikly účelně náklady jednak na jejich právním zastoupení advokáty, kteří v rámci tohoto odvolacího řízení učinili, jde-li žalovaného příjmení jméno příjmení, 3 úkony právní služby, a jde-li o žalovaného jméno příjmení, 5 úkonů právní služby, kdy v odvolacím řízení je právně zastoupen advokátem i žalovaný jméno příjmení (jedná se úkony přípravy a převzetí věci, první porada s klientem, účast u 2 jednání odvolacího soudu a písemné podání odvolání ve věci, jde-li o úkony právní služby advokáta žalovaného jméno příjmení, a o úkony účasti u 2 jednání odvolacího soudu a písemné podání odvolání ve věci, jde-li o úkony právní služby advokáta žalovaného příjmení jméno příjmení), a jednak na žalovanými zaplaceném soudním poplatku z odvolání, u každého z nich ve výši 2 000 Kč.

42. S přihlédnutím ke stejným předpokladům, za nichž odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení před soudem prvního stupně, shledal odvolací soud za plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky odměnu advokáta plně úspěšného žalovaného jméno příjmení ve výši 15 500 Kč (5x 3 100 Kč) a advokáta plně úspěšného žalovaného příjmení jméno příjmení 9 300 Kč (3x 3 100 Kč). S připočtením hotových výdajů advokátů obou žalovaných v paušální výši 300 Kč úkon právní služby, tj. u žalovaného příjmení jméno příjmení částky 900 Kč a u žalovaného jméno příjmení částky 1 500 Kč, náhrady ztráty času v rozsahu 8 půlhodin, tj. částky 800 Kč v případě žalovaného příjmení jméno příjmení, jde na nákladech právního zastoupení žalovaného příjmení jméno příjmení v odvolacím řízení o částku celkem 11 000 Kč a u žalovaného jméno příjmení o částku celkem 17 000 Kč, není-li ani jeden z právních zástupců žalovaných plátcem DPH. S připočtením částky 2 000 Kč u každého z žalovaných na zaplaceném soudním poplatku z odvolání představují účelné náklady odvolacího řízení žalovaného příjmení jméno příjmení částku cekem 13 000 Kč a jméno příjmení částku celkem 19 000 Kč. I tyto náklady odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit každému z žalovaných v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich právních zástupců.

43. Ani v odvolacím řízení odvolací soud nezjistil žádnou konkrétní skutečnost, kterou by případně mohl zvažovat z hlediska uplatnění moderačního oprávnění soudu, založeného § 150 „o. s. ř.“, při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky v odvolacím řízení. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku, k Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v obec. Dovolatel, který sám nemá právnické vzdělání, musí být povinně před dovolacím soudem zastoupen advokátem, popřípadě notářem. Pokud by povinná nesplnila platební povinnost, uloženou jí tímto soudním rozhodnutím řádně a včas, mají oprávnění právo podat k soudu návrh na soudní výkon rozhodnutí, popřípadě exekuční návrh podle zvláštního zákona.