24 CO 280/2022

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa, zastoupen anonymizováno jméno příjmení, advokátem, sídlem adresa, proti žalovaným: 1) jméno příjmení, datum narození, bytem obec a číslo, 2) jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, 3) jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, 4) jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, 5) anonymizováno jméno příjmení, datum narození, bytem obec a číslo, 4) anonymizováno jméno příjmení, datum narození, bytem adresa, o zaplacení bezdůvodného obohacení, o odvolání žalobce a žalovaných jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 12. května 2022 č. j. 18 C 280/2013-774

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. až VI. mění tak, že se zamítá žaloba, aby bylo uloženo zaplatit -) žalované jméno příjmení 133 435 Kč s úrokem z prodlení 7,75 % ročně od datum do zaplacení, -) žalovanému jméno příjmení 102 358 Kč s úrokem z prodlení 7,75 % ročně od datum do zaplacení, -) žalovanému jméno příjmení 2 136 366 Kč s úrokem z prodlení 7,75 % ročně od datum do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to jméno příjmení 6 717 Kč, jméno příjmení 5 038 Kč a jméno příjmení 106 820 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu žalobce a žalovaných jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení

IV. Ve vztahu žalobce a žalovaných jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VII. potvrzuje.

V. Ve vztahu žalobce a žalovaných jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soud Praha-západ náhradu nákladů řízení 15 481 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. České republice se náhrada nákladů řízení v částce 7 118,15 Kč nepřiznává.

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud Praha - západ uložil žalovaným zaplatit částku 60 928,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od datum do zaplacení (ve vztahu k jméno příjmení), 46 668,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od datum do zaplacení (ve vztahu k anonymizováno jméno příjmení) a částku 974 620,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od datum do zaplacení (i ve vztahu k anonymizováno jméno příjmení). Současně byla žaloba zamítnuta v částce 72 628,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od datum do zaplacení (ve vztahu k jméno příjmení), v částce 55 630,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od datum do zaplacení (ve vztahu k anonymizováno jméno příjmení), a v částce 1 161 768,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od datum do zaplacení (ve vztahu k anonymizováno jméno příjmení) – výroky I. až výroky VI. rozhodnutí soudu prvého stupně. Výrokem VII. bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem VIII., IX. a X bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu, a to tak, že žalobci bylo uloženo zaplatit 8 418,57 Kč, žalovaným jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení 7 062,43 Kč v poměru uvedeném ve výroku rozhodnutí soudu prvého stupně, v částce 7 118,15 Kč nebyla České republice náhrada nákladů řízení přiznána.

2. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že v řízení bylo zjištěno, že žalobce a jméno příjmení byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí v příjmení jméno. jméno příjmení jako dědička jméno příjmení dne datum uznala vůči žalobci dluh ve výši 2 583 300 Kč z důvodu vynaložených prostředků na opravy, údržbu a správou nemovitostí v příjmení jméno. Shledal, že i přes výslovné prohlášení v textu listiny, že dluh není promlčen, jméno příjmení věděla, že pohledávka je promlčená. Za této situace uzavřel, že listina uznání dluhu zakládá domněnku existence dluhu, žalovaní vzniklý dluh nevyvrátili a svá tvrzení o tom, že náklady byly převážně vynaloženy v souvislosti s podnikatelskou činností žalobce nedoložili. Vzhledem k tomu, že jméno příjmení před podáním žaloby zemřela, odpovídají (částečně) žalovaní jako právní nástupci za dluh zůstavitelky jméno příjmení. Současně soud zohlednil, že nemovitosti v příjmení jméno, ač byla jejich dědičkou, fakticky jméno příjmení nikdy nenabyla (nemovitosti zdědil žalobce). Nebyla v tomto rozsahu oprávněnou učinit uznávací prohlášení, za dluhy tak dědicové odpovídají jen v rozsahu, v němž by jméno příjmení osobně dědila po jméno příjmení, v tomto rozsahu pak za dluh odpovídají žalovaní jako její právní nástupci. V tomto poměru jim soud uložil povinnost k zaplacení. Jde-li o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, soud přihlédl k tomu, že ve vztahu k právnímu názoru soudu prvého stupně byl žalobce úspěšný celkem v rozsahu 45,62 %, žalovaní 54,38 %. Rozdíl je tak nepatrný, že hodnotil účastníky jako úspěšné stejným poměrem, proto bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení tak, že na ni nemá právo žádný z nich (a to i ve vztahu k těm žalovaným, vůči nimž již bylo věcně rozhodnuto dříve). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení státu bylo přihlédnuto k tomu, že znalecký posudek anonymizováno jméno příjmení nebyl v řízení fakticky použit, proto náklady na něj do náhrady nákladů řízení státu nezapočítal. Jde-li o náklady za písmoznalecké dokazování, soud rozdělil odpovědnost mezi žalobce a žalované příjmení jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení podle úspěchu ve věci a dědických podílů.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. V něm namítal, že soud nesprávně posoudil odpovědnost za dluhy dědiců. Nesouhlasí s tím, že jméno příjmení byla jen částečnou dědičkou po jméno příjmení a že za dluhy odpovídala jen částečně. Má za to, že jméno příjmení byla po jméno příjmení jedinou dědičkou, v době vzniku listiny uznání dluhu byla oprávněna tento dluh uznat v plné výši, a to nikoliv v pozici správce dědictví, ale jako oprávněná dědička. Žádal, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně.

4. Včasné odvolání také podali žalovaní jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení, kteří shodně namítli, že soud prvého stupně nesplnil pokyn odvolacího soudu a odmítl provádět další dokazování k rozhodné otázce prokázání vzniku požadovaných nákladů k úhradě. Mají za to, že z obsahu listiny o uznání dluhu nelze dovodit, že o promlčení pohledávky zůstavitelka jméno příjmení věděla (a to ani na základě e-mailové komunikace) – závěr soudu v této části nemá oporu v dokazování. Je zcela nepravděpodobné, že dluh činil přesně takovou částku, jaká byla předmětem dřívější dohody o zápočtu pohledávek. Dále poukázali na to, že žalobce v průběhu doby uváděl rozdílné údaje o výši vynaložených nákladů, přitom za výdaje spojené s opravou a údržbou a správou nemovitosti nelze považovat ty, které byly spjaty s podnikáním žalobce. V této souvislosti žádali, aby bylo prováděno ve věci další dokazování.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, naopak je opodstatněné odvolání žalovaných.

6. Z hlediska procesního v této věci je nutno konstatovat, že proti prvotně vydanému rozsudku v této věci soudem prvého stupně dne 24. března 2015 č. j. 18 C 280/2013-167, jímž bylo žalobě vyhověno, podali odvolání jen žalovaní jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení, ve vztahu k nim bylo ve věci samé rozhodnutí soudu prvého stupně zrušeno, dále pak bylo zrušeno ve výrocích o náhradě nákladů řízení (ve vztahu ke všem účastníkům) a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2015 č. j. 24 C 329/2015-242). Následné rozhodnutí vydané soudem prvého stupně dne 25. února 2016 č. j. 18 C 280/2013-269 bylo v plném rozsahu zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2016 č. j. 24 C 291/2016-310. V průběhu dalšího řízení již nové rozhodnutí nebylo vydáno, takže ve věci samé jsou účastníky řízení v jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení. Dosud však nebylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení všech ostatních účastníků řízení (ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu ke státu, proto v části řízení o náhradě nákladů řízení jsou účastníky řízení také původní žalovaní jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení).

7. Jde-li o předmět řízení ve vztahu k jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, je jen nutno poukázat, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal vůči žalovaným žalobu, aniž by v ní specifikoval, jakou částku má který ze žalovaných žalobci zaplatit. Tato žaloba pak byla následně specifikována a upřesněna tak, že žalobce se domáhal po jméno příjmení zaplacení 133 435 Kč, a po jméno příjmení 102 358 Kč a po jméno příjmení 2 136 366 Kč, u všech s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od datum do zaplacení. Takto specifikovaná žaloba již nebyla v průběhu řízení nijak měněna.

8. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu prvého stupně dospěl k závěru, že soud prvého stupně zásadně správně zjistil skutkový stav, z něhož může vycházet při svém rozhodování i odvolací soud, odvolací soud se však neztotožňuje s právním posouzením věci tak, jak ho provedl soud prvého stupně.

9. Jde-li o skutková zjištění soudu prvého stupně, lze zásadně odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně, z něhož je zřejmé, z jakých důkazů činil jaká skutková zjištění a jak věc uzavřel po skutkové stránce. Odvolací soud pro své rozhodnutí dále nepovažoval za podstatná skutková zjištění soudu prvého stupně o tom, zda jméno příjmení věděla nebo nevěděla o případném promlčení pohledávky uznané v uznávacím prohlášení ze dne datum, jinak se však zásadně ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvého stupně. Tato skutková zjištění nejsou zásadně v rozporu s těmi, která odvolací soud považoval za prokázaná již ve svém dřívějším rozhodnutí ze dne 1. října 2015 č. j. 24 Co 329/2015-242 a ze dne 10. října 2016 č. j. 24 Co 291/2016-310. Jde-li o pro rozhodnutí významná skutková zjištění, lze tedy kromě odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně odkázat také na tato předchozí rozhodnutí odvolacího soudu.

10. K rozhodnému skutkovému stavu věci lze proto shrnout, že žalobce byl podílovým spoluvlastníkem nemovitostí ve země, v příjmení jméno, když žalobce vlastnil jednu polovinu těchto nemovitostí (na základě dědictví po své zemřelé matce), druhou polovinu nemovitostí vlastnil jméno příjmení, který zemřel datum. Ve vztazích k žalobci po smrti jméno příjmení vystupovala nadále jméno příjmení jako jediná dědička po jméno příjmení, zemřelém datum. Žalobce a jméno příjmení byli spoluvlastníky ještě dalších nemovitostí, ohledně nichž vedli za života jméno příjmení jednání o vypořádání. Tyto (další) nemovitosti nacházející se v obec a v obec si vzájemně směnili smlouvou uzavřenou dne datum, když se dohodli na vyrovnání ceny za směny nemovitostí tak, že žalobce uhradí jméno příjmení částku 5 756 000 Kč s tím, že částka 3 172 700 Kč bude zaplacena prostřednictvím schovatele a povinnost zaplatit částku 2 583 300 Kč zanikne na základě dohody o započtení vzájemných pohledávek, která byla stejného dne mezi účastníky smlouvy uzavřena. Z obsahu této dohody o započtení vzájemných pohledávek je zřejmé, že na pohledávku jméno příjmení byla započtena částka 2 583 300 Kč jako pohledávka žalobce z titulu vynaložených nákladů na provoz a údržbu a opravy domu v obec ve část obce a z titulu vynaložených nákladů spojených s provozem této budovy. Současně bylo v článku II dohody o započtení vzájemných pohledávek výslovně stanoveno, že mezi pohledávky, které jsou započítávány, nejsou zahrnuty náklady na opravu, údržbu a správu nemovitostí v katastrálním území Tatranské Lomnice. Je tedy zřejmé, že do vypořádacího podílu v souvislosti s uzavřením směnné smlouvy mezi pohledávky, které byly započteny ve vztahu k vypořádání ze směnné smlouvy, výslovně nebyly zahrnuty pohledávky žalobce v souvislosti se spoluvlastnictvím nemovitostí v příjmení jméno.

11. Dne datum byla zůstavitelkou podepsána listina, která je nazvána uznání dluhu co do důvodu a výše dle § 558 občanského zákoníku. V této listině jméno příjmení prohlašuje, že uznává co do důvodu a výše dluh, který má vůči žalobci z důvodu vynaložených nákladů na opravu, údržbu a správu nemovitostí v příjmení jméno zapsaných na list vlastnictví, katastrální uzemí. příjmení jméno příjmení prohlásila, že ke dni datum tento dluh trvá, není promlčen a jméno příjmení se zavázala uhradit ho žalobci ve výši 2 583 300 Kč do datum. Na základě v řízení provedeného dokazování (zejména písmoznalecký posudek) lze uzavřít, že jméno příjmení listinu podepsala a žádným z dosud provedených důkazů nebylo vyvráceno, že by nepodepsala tuto listinu obsahující výše uvedený obsah.

12. V řízení bylo dále prokázáno, jméno příjmení zemřela datum. Dědické řízení po zůstavitelce proběhlo u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 20 D 928/2010. Ve věci bylo rozhodnuto usnesením ze dne 5. dubna 2012 č. j. 20 D 928/2010-634, kterým byla určena obvyklá cena majetku částkou 25 227 757,49 Kč a výše dluhu částkou 50 927,30 Kč a čistá hodnota dědictví částkou 25 176 830,19 Kč. Byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle níž bylo dědictví rozděleno mezi dědice jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. V průběhu tohoto řízení o dědictví bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala závěť, jíž za dědice majetku, který se nacházel na země, v příjmení jméno, byl povolán žalobce. V usnesení bylo konstatováno, že dědic ze závěti (žalobce) přestal být účastníkem řízení dne datum, neboť tímto dnem nabylo právní moci osvědčení o dědictví č. j. 13D/89/2008, vydané anonymizováno jméno příjmení, pověřenou název soudu ve věci projednání dědictví po jméno příjmení, narozeném datum, zemřelém datum, kterým bylo potvrzeno žalobci ke dni datum nabytí podílu o velikosti jedné poloviny na nemovitostech zapsaných na list vlastnictví v katastrální uzemí (tedy došlo k nabytí majetku v dědickém řízení panu jméno příjmení, k němuž jinak byl příjmení příjmení povolán závětí jméno příjmení jako závětní dědic). V řízení tak bylo zjištěno, že jméno příjmení dne datum sepsala závěť, která byla mimo jiné činěna také ve prospěch žalobce, kterou ho povolala k dědění nemovitostí v příjmení jméno, ohledně nichž probíhalo mezi účastníky za života jméno příjmení jednání o jejich vypořádání v souvislosti s jednáním o výměně dalších nemovitostí, jak bylo výše uvedeno, kde k dohodě došlo dne datum. Přenechání nemovitostí v příjmení jméno žalobci mělo být součástí tohoto vypořádání, jak vyplývá také ze smlouvy o smlouvě budoucí, která byla dne datum uzavřená mezi jméno příjmení a žalobcem. V této smlouvě bylo konstatováno, že dosud probíhá dědické řízení po zemřelém jméno příjmení, v němž je jedinou dědičkou jméno příjmení a předmětem projednání dědictví je i vlastnické právo k nemovitostem zapsaným správou katastru anonymizováno v list vlastnictví nacházejícím se v obci obec anonymizováno, katastrální uzemí Smluvní strany se dohodly, že do 15 kalendářních dnů ode dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí o tom, že v rámci dědického řízení po jméno příjmení nabývá do svého vlastnictví jméno příjmení ideální jednu polovinu těchto nemovitostí, uzavřou darovací smlouvu, dle níž jméno příjmení daruje nemovitosti žalobci, a to s tím, že žalobce promine jméno příjmení veškeré pohledávky, které vůči ní bude mít z titulu oprav a úprav nemovitostí do dne uzavření darovací smlouvy s tím, že porušení tohoto závazku je důvodem pro odstoupení od darovací smlouvy pro jméno příjmení.

13. S výjimkou prokázané skutečnosti spočívající v tom, že jméno příjmení podepsala listinu uznání dluhu ze dne datum, jsou veškerá výše uvedená skutková zjištění mezi účastníky zásadně nesporná a plynou i z nesporných tvrzení účastníků v průběhu tohoto řízení.

14. Podáním zaslaným soudu prvého stupně dne datum žalobce jednoznačně uplatnil své tvrzení o tom, že výlučnou dědičkou po jméno příjmení, a to i ve vztahu k nemovitostem v příjmení jméno, byla jako jediná dědička ze zákona paní jméno příjmení (nikoliv žalobce), přitom tuto skutečnost má za doloženou z usnesení o dědictví ze dne datum, které žalobce s tímto podáním soudu předložil. Z tohoto osvědčení o dědictví pak soud prvého stupně ve svém rozhodnutí učinil skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje, které jsou zásadně v souladu s tvrzením žalobce i žalovaných, takže tyto skutečnosti jsou mezi účastníky zásadně nesporné. Z výsledku řízení o dědictví po jméno příjmení, které probíhalo na země ohledně nemovitostí v příjmení jméno je tak dostatečně zřejmé, že za jedinou dědičku jméno příjmení byla považovaná jméno příjmení, která však zemřela, proto do řízení nastoupil jako její právní nástupce žalobce, a to na základě závěti zůstavitelky, kterou zůstavitelka povolala za dědice nemovitostí v příjmení jméno právě žalobce. Na základě toho bylo potvrzeno nabytí dědictví ohledně nemovitostí v příjmení jméno ve prospěch žalobce, avšak nikoliv jako dědici jméno příjmení, nýbrž jako dědici ze závěti jméno příjmení. Z tvrzení žalobce i žalovaných je přitom zřejmé, že takový skutkový závěr vyplývající z osvědčení o dědictví je mezi nimi nesporný.

15. Pro rozhodnutí v dané věci je podstatné také tvrzení samotného žalobce, které žalovanými není nijak zpochybněno (naopak jde i o samotné tvrzení žalovaných), které žalobce uvedl výslovně při jednání dne datum a v němž se vyjadřoval k důvodům právních úkonů, k nimiž mezi žalobcem a jméno příjmení došlo při řešení vypořádání spoluvlastnických vztahů k nemovitostem v obec, v obec a příjmení jméno. Při jednání žalobce (ve shodě se žalovanými) uvedl, že„ původně to měla být trojsměna, kdy měly být vypořádány jak nemovitosti v obec, tak v obec i na země. Nicméně s ohledem na to, že nebylo uzavřeno dědické řízení po panu příjmení, nebylo možné v rámci směny zohlednit i nemovitosti v příjmení jméno, proto se ta směna týkala pouze objektů v České republice. Ohledně příjmení jméno byla proto uzavřena smlouva o smlouvě budoucí a darovací. Zároveň to bylo ošetřeno i v závěti paní jméno příjmení“.

16. Pro posouzení dané věci je podstatné také tvrzení samotného žalobce uvedené při jednání dne datum, které je rovněž v souladu s tvrzeními žalovaných v průběhu řízení, které se vyjadřuje k důvodům vzniku dokumentu uznání dluhu, z něhož žalobce odvozuje nárok v tomto řízení. V protokole o jednání je k tomuto zaznamenáno, že žalobce uvádí„ že co se týče důvodu nebo potřeby, proč vznikl vlastně ten dokument o uznání dluhu, takto to bylo proto, že byla zpracována smlouva, dohoda, ve které tato částka byla uvedena jako dluh za ty investice, údržbu atd. Na příjmení jméno, ovšem tato částka nebyla nijak právně ošetřena. Pro případ, že by se s paní jméno příjmení něco stalo, tak žalobce neměl vlastně žádný podklad k tomu, jak by tuto částku mohl uplatňovat, a proto došlo s malým časovým odstupem po sepsání dohody, kterou navrhl pan příjmení příjmení, k podepsání ještě té listiny o uznání dluhu“.

17. Z hlediska celkového právního posouzení dané věci je podstatným také nesporné tvrzení účastníků o tom, že spoluvlastník nemovitostí v příjmení jméno jméno příjmení, následně ani jméno příjmení, nemovitosti v příjmení jméno nikdy neužívali a neměli z nich žádný užitek. Mezi účastníky je také nesporné, že nemovitosti v příjmení jméno užíval výlučně žalovaný, který v této nemovitosti také podnikal. K tomu sám žalobce při jednání dne datum uvedl, že„ zvolil nouzovou formu podnikání, kdy dva měsíce v létě a dva měsíce v zimě se část objektu pronajímala, aby se pokryly nutné náklady na údržbu stavby“.

18. Je-li v dané věci žalobcem vymáhán dluh z důvodu vynaložených nákladů spojených na opravu, údržbu a správu nemovitostí v příjmení jméno, a to na základě uznání dluhu co do důvodu a výše jméno příjmení dne datum, pak z hlediska výše popsaných skutkových zjištění (zejména těch, která jsou mezi účastníky nesporná a těch, o nichž tvrzení do řízení přinášel i sám žalobce), že jméno příjmení v době sepisu listiny o uznání vystupovala jako jediná dědička po dřívějším vlastníku jméno příjmení a byla sepsána (i dle tvrzení samotného žalobce) v rámci širších jednání o vypořádání majetku získaného v restituci vzájemnou dohodou spoluvlastníků. V těchto dohodách měly být zohledněny i celkové investice v rámci správy, oprav a údržby nemovitostí vynaložené žalobcem, část z nich byla vzájemně započtena. Z obsahu směnné smlouvy, dohody o započtení a smlouvy o smlouvě budoucí darovací (a z tvrzení účastníků – i samotného žalobce – o důvodech uzavírání těchto smluv) je zřejmé, že s ohledem na neskončené dědické řízení po jméno příjmení v době těchto úkonů (když se předpokládalo, že dědictví nabude jméno příjmení jako jediná zákonná dědička jméno příjmení) mělo dojít i k vyřešení spoluvlastnictví nemovitostí v příjmení jméno tak, že budou po skončení dědického řízení po jméno příjmení darováním jméno příjmení převedeny na žalobce a ten jméno příjmení promine eventuální dluh v souvislosti s jím vynaloženými náklady na opravu a úpravy těchto nemovitostí do dne uzavření darovací smlouvy. Ve vztahu k vypořádání nemovitostí v příjmení jméno je tak zřejmé, že závazek jméno příjmení vypořádat vlastnictví nemovitostí a případný dluh za údržbu, opravy a správu nemovitostí byl současně vázán na závazek žalobce prominout jméno příjmení eventuální dluh v souvislosti s jím vynaloženými náklady na opravu a úpravu nemovitostí v příjmení jméno. Dále je i z tvrzení samotného žalobce zřejmé, že uznání dluhu jméno příjmení mělo v kontextu těchto ujednání představovat jen„ pojistku“ pro žalobce, kdyby se s jméno příjmení něco stalo a nedošlo tak k předvídanému darování s prominutím dluhu. Jak vyplývá ze samotného tvrzení žalobce při jednání soudu dne datum, taková situace byla i„ ošetřena“ závětí jméno příjmení ve prospěch žalobce.

19. Z výše popsané chronologie všech událostí je tak zřejmé, že jméno příjmení nemohla splnit svůj závazek z budoucí smlouvy o smlouvě darovací, neboť dne datum zemřela, žalobce však nemovitosti v příjmení jméno získal do svého vlastnictví na základě úkonů, které jméno příjmení učinila ještě za svého života v souladu s výše popsanými ujednáními účastníků, která směřovala k vypořádání spoluvlastnictví nemovitostí v příjmení jméno a prominutí případného dluhu ve vztahu k jméno příjmení.

20. Jde-li o právní posouzení dané věci, je nutno poukázat na to, že dané právní poměry mezi žalobcem a žalovanými vznikly ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.), proto podle § 3028 je na věc zásadně nutno aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Současně je však nutno poukázat na to, že podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. o. z.

21. Pro posouzení dané věci pak odvolací soud s ohledem na zjištěné skutečnosti považuje za významné ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Z hlediska aplikovatelných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. je pak nutno v kontextu této právní úpravy poukázat na ustanovení § 8 o. z., podle něhož zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

22. Pro posouzení věci na základě těchto právních ustanovení plně dostačuje shora popsaný zjištěný skutkový stav, který převážně vyplývá z nesporných tvrzení účastníků. Vzhledem k právnímu hodnocení, které je uvedeno níže, odvolací soud neshledal za potřebné nijak doplňovat dokazování provedené v řízení před soudem prvého stupně, případně činit z některých dalších důkazů provedených soudem prvého stupně další skutková zjištění, která pro posouzení této věci již s ohledem na odvolacím soudem přijatý právní závěr nejsou významná.

23. Při posuzování dané věci je zřejmé, že rozhodování o tvrzeném závazku, který je založen také na uznání dluhu dle § 558 obč. zák., nelze odhlédnout od všech okolností, které právní úkon uznání dluhu provázel, zvláště, je-li zřejmé, že v daných souvislostech by mohlo jít při vymáhání dluhu na základě uznání o situaci předpokládanou v citovaných ustanoveních § 3 původního obč. zák., jakož i v § 8 současného o. z.

24. S ohledem na zjištěné (a žalobcem také tvrzené) skutečnosti je totiž zřejmé, že uznání dluhu zůstavitelkou listinou ze dne datum nebylo sepisováno jako zcela samostatný úkon, který by neměl souvislost s předchozími smluvními vztahy žalobce a jméno příjmení, nýbrž naopak navazovalo na předchozí úkony účastníků a mělo být tedy ve vztahu k nim jen určitou„ pojistkou“ (jak to označil sám žalobce). Jinak však měly být vztahy účastníků řešeny na základě smlouvy o budoucí smlouvě darovací, která však navázala závazek jméno příjmení darovat nemovitosti žalobci (umožnit žalobci získat je bezúplatně) na závazek žalobce nevymáhat po jméno příjmení náklady spojené s údržbou, opravami a správou těchto nemovitostí v příjmení jméno, s tím, že to, aby se žalobce k vlastnictví nemovitostí dostal, byl„ ošetřeno“ i tím, že byla jméno příjmení sepsána ve prospěch žalobce také závěť. Byť zjevně nebyla mezi účastníky realizována smlouva o smlouvě budoucí darovací pro smrt jméno příjmení, nelze odhlédnout od toho, že smlouva o smlouvě budoucí by mohla zavazovat i dědice nemovitostí v příjmení jméno (a tím je i dle svého tvrzení žalobce sám, tak že by oprávněná a povinná osoba ze smlouvy o smlouvě budoucí fakticky splynula).

25. Byť žalobce nabyl nemovitosti do vlastnictví děděním, právním podkladem dědění však zjevně byl úkon jméno příjmení, kterým ona sama i dle tvrzení žalobce„ ošetřila“ závazek z budoucí darovací smlouvy pro případ její smrti. Byť titulem pro nabytí vlastnictví žalobce bylo dědění a nabytí vlastnictví bylo deklarováno v dědickém řízení po právním předchůdci jméno příjmení, je zcela zřejmé, že tento titul pro žalobce vznikl jen na základě jednání jméno příjmení ještě za jejího života, které bylo činěno v souvislosti s uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí darovací.

26. Lze tak konstatovat, že jméno příjmení svůj závazek vyplývající z jednání účastníků„ splnila“ a svým úkonem (závětí, která byla po její smrti realizována) umožnila žalobci nabýt nemovitosti do svého vlastnictví, aniž by musel v souvislosti s tím hradit cenu těchto nemovitostí (z obsahu žalobcem předloženého osvědčení o dědictví ani neplyne v souvislosti s nabytím tohoto dědictví žádný závazek k úhradě dluhu a sám žalobce ani nic takového netvrdil). V takové situaci lze předpokládat, že i žalobce bude postupovat v souladu s dohodou uzavřenou s jméno příjmení (ve smlouvě o budoucí darovací smlouvě) a nebude po jméno příjmení, respektive jejích právních nástupcích, vymáhat dluh, který se zavázal prominout, a to navíc na základě listiny (uznání dluhu), která byla pořízena (dle tvrzení žalobce) jen jako„ pojistka“, kdyby se k vlastnictví bezúplatně nedostal a neměl, jak dlužnou částku uplatňovat.

27. Jestliže nyní žalobce využívá toho, že smlouva o smlouvě budoucí nemohla být uzavřena (pro smrt jméno příjmení a nabytí vlastnictví k nemovitostem jím samým v důsledku dědění), tedy toho, že vlastnictví nabyl z jiného titulu než darovací smlouvou, a po jiných dědicích jméno příjmení tvrzenou dlužnou částku vymáhá na základě listiny o uznání dluhu pořizované jen v kontextu vzájemných dohod účastníků o vypořádání nemovitosti v příjmení jméno darovací smlouvou s prominutím dluhu, pak takový postup je zjevně v rozporu s dobrými mravy, respektive jde zjevně o zneužití práva. Daný závěr je podpořen i tím, že žalobcem tvrzený dluh (specifikovaný také v listině o uznání), souvisí se správou, údržbou a opravami nemovitostí, které jméno příjmení nikdy neužívala, neměla z nich žádný užitek, naopak zde podnikal žalovaný a dle jeho tvrzení bylo toto podnikání v nemovitostech realizováno také proto, aby se z toho„ pokryly nutné náklady na údržbu“.

28. Na základě těchto závěrů tak odvolací soud uzavřel, že žalobě nelze vyhovět a žalobci nelze přiznat požadovaný nárok, neboť jeho vymáhání je v souvislostech dané věci v rozporu s dobrými mravy a představuje zneužití práva.

29. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a změnil rozhodnutí soudu ve věci samé tak, že žaloba byla zamítnuta.

30. Odvolací soud změnil žalobu tak, že ji zamítl, i v té části, v níž soud prvého stupně rozhodoval vyhovujícím výrokem. Z obsahu výroku je totiž zřejmé, že částky, v nichž bylo žalobě vyhověno a částky, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, ve svém součtu neodpovídají výši nároku tak, jak byl žalobou uplatněn ve vztahu k jednotlivým žalovaným, a to naposledy upřesněním žaloby ze dne datum (č. l. 25). Ve vztahu k celkovému výroku (souhrnu zamítavého a vyhovujícího výroku) proto nelze považovat rozhodnutí soudu prvého stupně formálně za správné ani v té části, v níž byla žaloba zamítnuta. Proto odvolací soud formuloval celkový svůj výrok jako měnící a žalobu zamítl jako celek ve vztahu k těm částkám, které byly po žalovaných požadovány.

31. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení odvolací soud postupoval podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně procesně úspěšným žalovaným. Jde-li o výši těchto nákladů, je zřejmé, že žalovaným vznikly náklady v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání, jiné náklady řízení nevznikly a žalovaní ani neuplatňovali jiný nárok na náhradu nákladů řízení. Proto odvolací soud uložil žalobci, aby žalovaným zaplatil náklady řízení spočívající ve vynaloženém soudním poplatku. Žalovaní v této věci zaplatili soudní poplatek také v souvislosti s tímto podaným odvoláním. K placení tohoto soudního poplatku však nebyli povinováni, neboť, bylo-li předchozí rozhodnutí soudu prvého stupně zrušeno na základě jejich odvolání, pak již nebyli povinni nahradit znovu soudní poplatek ve smyslu ustanovení § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb. Zaplacený soudní poplatek by jim měl být vrácen soudem prvého stupně a nelze ho z tohoto důvodu považovat za účelně vynaložený náklad řízení.

32. Jde-li o náhradu nákladů odvolacího řízení ve vztahu jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a žalobce, pak by měli žalovaní právo na náhradu nákladů řízení, neboť byli ve věci plně úspěšní. V odvolacím řízení jim však zásadně žádné náklady nevznikly, hrazení nepožadovali a žalovaný jméno příjmení výslovně uvedl, že nepožaduje uhradit jiné náklady řízení než zaplacený soudní poplatek.

33. Jak již bylo výše konstatováno, v souvislosti s procesním postupem v této věci nebylo dosud rozhodnuto také o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce k žalovaným jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, kteří proti prvému rozhodnutí soudu prvého stupně nepodali odvolání a byli tak ve své podstatě procesně neúspěšní, což by zásadně zakládalo právo žalobce na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši vůči němu ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud však přihlédl k právním závěrům, které vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí, na základě kterých lze uzavřít, že žalovaní, kteří se neodvolali, se tímto svým jednáním dobrovolně zavázali k plnění povinnosti, k níž nebyli povinni. Právě v těchto okolnostech dané věci s ohledem na právní závěry odvolacího soudu shledal odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby žalobci ani v této procesní situaci nebylo právo na náhradu nákladů řízení proti těmto žalovaným přiznáno. Jestliže tedy soud prvého stupně ve svém rozhodnutí (výrok VII.) i ve vztahu k těmto účastníkům řízení rozhodl o tom, že žalobce ani žalovaní nemají právo na náhradu nákladů řízení, pak takové rozhodnutí (poměřeno výsledkem) je zásadně správné, proto je odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu k těmto žalovaným, jde-li o řízení o náhradě nákladů řízení na základě odvolání žalobce proti celému rozhodnutí soudu prvého stupně, pak zde platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to proto, že žalobce nebyl ve věci úspěšný a těmto žalovaným žádné účelně vynaložené náklady v rámci odvolacího řízení nevznikly.

34. V souvislosti s řízením vznikly státu náklady řízení, a to za vypracované znalecké posudky. O odpovědnosti za tyto náklady rozhodoval odvolací soud podle § 148 o. s. ř. S přihlédnutím k právnímu závěru odvolacího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí, jakož i s přihlédnutím k tomu, že nárok přiznaný vůči žalovaným jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení představuje ve vztahu k celému uplatněnému nároku jen nepatrnou část (8,2 %) dospěl odvolací soud k závěru, že podle výsledku tohoto řízení je třeba uložit povinnost k náhradě nákladů řízení státu žalobci. Plně důvodným je tedy uložit mu zaplatit státu náklady, které vznikly v souvislosti s vypracováním písmoznaleckého posudku ve výši 15 481 Kč Odvolací soud se pak ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně o tom, že zbývající náklady řízení státu za vypracování znaleckého posudku, který v řízení nebyl vůbec použit, respektive nepřinesl žádné závěry, nelze považovat za účelně vynaložené, a proto České republice nebyla náhrada těchto nákladů řízení přiznána. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu Praha – západ.