25 Co 10/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 105 155 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 11. 2025, č. j. 9 C 125/2025-69

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 11. 2025, č. j. 9 C 125/2025-69, bylo rozhodnuto výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 105 155 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 26. 6. 2025 do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že regresní nárok žalobkyně jako pojistitele vůči žalovanému jako pojištěnému dle ust. § 10 odst. 1 písm. c), e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), který byl předmětem žaloby, není dán, když nebylo prokázáno, že předmětné vozidlo v době dopravní nehody řídil žalovaný, ani že by porušil jakoukoliv další právní povinnost, stanovenou mu shora citovanými zákonnými ustanoveními (když v rozhodné době, kdy došlo k dopravní nehodě, již vozidlo nebylo v jeho moci, neboť mu bylo odcizeno), tj. nebylo prokázáno, že by to byl žalovaný, kdo by jakkoli ztížil či znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), kdy se však plně procesně úspěšný žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně. Uvedla, že se domáhala vůči žalovanému regresního nároku dle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., když vozidlo žalovaného zavinilo dopravní nehodu dne 29. 9. 2023. Žalovaný pojistnou událost nenahlásil, nesplnil své povinnosti dle § 8 uvedeného zákona. Soud prvního stupně zamítl žalobu s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil některou ze svých zákonných povinností, když poukázal na závěry Policie ČR, že nebyla nalezena genetická shoda žalovaného s biologickými stopami zjištěnými na vystřeleném airbagu z volantu. Dále vyšel z trestního oznámení žalovaného ze dne 4. 10. 2023, kterým nahlásil odcizení předmětného vozidla v době od 27. 9. 2023 od 20:00 do 4. 10. 2023 okolo 9:

0. Tyto závěry však dle žalobkyně samy o sobě neprokazují, že by žalovaný neporušil zákonnou povinnost. Žalobkyně poukázala na § 6 odst. 1 a § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. s tím, že na žalovaného coby provozovatele dopadá objektivní odpovědnost dle § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). I kdyby platily závěry soudu prvního stupně, nebylo prokázáno, že by žalovaný neumožnil užití vozidla jinou osobou z nedbalosti nebo že by snad vozidlo nezapůjčil jiné osobě, či dokonce, že by nebyl účasten dopravní nehody, byť např. v pozici spolujezdce. Dle žalobkyně nelze vycházet výhradně jen z výsledků porovnání biologických materiálů z airbagu a žalovaného a z učiněného trestního oznámení. To předně žalovaný učinil až dne 4. 10. 2023, když k dopravní nehodě došlo již dne 29. 9. 2023. Nadto sám uvedl, že trestní oznámení učinil na základě zjištění, že jeho vozidlo mělo účast na dopravní nehodě. Mnohem zarážející však je, co uvedl o čase a místu odcizení. Plyne z toho, že žalovaný minimálně po dobu 7 dnů neměl povědomí o tom, že jeho vozidlo bylo odcizeno, což je poměrně zarážející, zvláště za situace, když bydlel od tvrzeného místa odcizení cca 1 minutu chůze. Lze tak stěží uvěřit tomu, že si po dobu jednoho týdne nevšiml, že se jeho vozidlo již nenachází na místě, kde jej zanechal. Žalobkyně považuje podané trestní oznámení za ryze účelové. Žalovaný nejpozději od 4. 10. 2023 věděl, že jeho vozidlo mělo účast na dopravní nehodě, přesto však žalobkyni škodnou událost nenahlásil, ač tuto povinnost dle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. jako provozovatel a pojištěný měl. Žalobkyně při šetření pojistné události vycházela výhradně z tvrzení a dokladů poskytnutých poškozeným. Neměla možnost uvedené skutečnosti ověřit právě pro nulovou součinnost žalovaného. Do dnešního dne nezná jméno řidiče, který nehodu zapříčinil. Ostatně i samotného provozovatele musela žalobkyně dohledávat, ačkoliv tuto informační povinnost má vůči žalobkyni žalovaný. Zároveň nebylo možné u řidiče zjistit ani hladinu alkoholu v krvi, provést test na přítomnost omamných a psychotropních látek ani provést lustraci řidiče vozidla, zda má řidičské oprávnění či zda mu nebyl uložen zákaz činnosti řídit motorová vozidla. Dle judikatury Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) platí, že ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. se vztahuje nejen k okolnostem významných pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok (např. rozsudek NS ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 676/2012). Žalobkyně je tak přesvědčena, že byly naplněny předpoklady pro uplatnění postižního práva podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalobkyně není důvodné., právnická osoba, řízení před soudem prvního stupně bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že nezjištěný řidič vozidla , Anonymizováno, (vozidla, které zavinilo dopravní nehodu, při níž vznikla škoda, jejíž regresní úhrada je předmětem tohoto řízení – dále jen „předmětné vozidlo“ nebo „škodní vozidlo“) dne , datum, hodin, v obci , adresa, ve směru do , adresa, , zavinil dopravní nehodu, kdy při jízdě přes světelnou čtyřramennou křižovatku, která v tu dobu byla mimo provoz, nerespektoval svislé dopravní značení P4 „Dej přednost v jízdě“ a vjel do jízdní dráhy vozidla tovární značky , SPZ, , jedoucí po hlavní komunikaci , adresa, ve směru od obce , adresa, na obec , adresa, -centrum, řidičky , jméno FO, . V důsledku toho došlo ke střetu přední části vozidla , Anonymizováno, s levým bokem vozidla , Anonymizováno, . Řidič vozidla , Anonymizováno, po nehodě přejel mimo komunikaci a z místa nehody utekl neznámo kam. Viníka dopravní nehody, tj. řidiče vozidla , Anonymizováno, se ani v rámci šetření dopravní nehody Policií ČR nepodařilo vypátrat. Šetřením Policie ČR nebyla nalezena genetická shoda mezi biologickým materiálem nalezeným na vystřeleném airbagu vozidla , Anonymizováno, , které bylo viníkem dopravní nehody, s biologickým materiálem dobrovolně poskytnutým žalovaným. Vozidlo tov. zn. , Anonymizováno, , které bylo viníkem dopravní nehody, bylo v době dopravní nehody u žalobkyně pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., a to dle pojistné smlouvy č. , hodnota, , uzavřené dne 3. 6. 2022 na dobu neurčitou mezi žalobkyní jako pojistitelem a , jméno FO, , IČO: , IČO, , bytem , adresa, , jako pojistníkem. , jméno FO, prodal uvedené vozidlo , Anonymizováno, , jméno FO, , nar. 20. 5. 1988, bytem , adresa, -, adresa, , kupní smlouvou ze dne 1. 8. 2022 za kupní cenu 10 000 Kč. , jméno FO, prodal předmětné vozidlo , jméno FO, , nar. 8. 5. 1995, bytem , adresa, , za kupní cenu 27 000 Kč kupní smlouvou ze dne 1. 11. 2022. , jméno FO, prodal předmětné vozidlo žalovanému kupní smlouvou ze dne 13. 9. 2023 na náhradní díly za kupní cenu 12 500 Kč. Žalobkyně v rámci pojistné události č. , hodnota, , tj. shora uvedené dopravní nehody ze dne 29.10.2024, vozidla , Anonymizováno, (vozidlo, které způsobilo škodu), zaplatila za poškození vozidla , Anonymizováno, (poškozené vozidlo, které nebylo viníkem dopravní nehody), , právnická osoba, ., u níž bylo poškozené vozidlo , Anonymizováno, pojištěno, částku ve výši 210 310 Kč, a to na základě faktury č. , IBAN, . Usnesením Policie ČR, obvodní oddělení , adresa, ze dne , datum, , byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu krádeže, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v době od 27.9.2023 20:00 do 4.10.12023 9:00 z parkovacího místa poblíž domu , adresa, , měl odcizit blíže nezjištěným způsobem osobní automobil , Anonymizováno, v hodnotě 12 500 Kč, ku škodě majitele , Jméno žalovaného, , neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Trestní oznámení stran odcizení vozidla učinil žalovaný dne 4. 10. 2023. Vzhledem k souběhu pojištění odpovědnosti vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , bylo touto pojišťovnou uhrazeno 50 % vyplaceného pojistného plnění.

5. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal zásadní změny ani v rámci odvolacího řízení.

6. Žalobkyně pouze k dotazu odvolacího soudu doplnila v rámci jednání dne 25. 3. 2026 tvrzení v tom směru, že pojistná smlouva, uzavřená s , jméno FO, dne 3. 6. 2022 dle jejího názoru trvala i v době dopravní nehody dne 29. 9. 2023 a stále trvá, neboť nebyla do současnosti vypovězena ani ukončena ze strany žalobkyně ani , jméno FO, . Bylo na ni rovněž hrazeno pojistné, neví, z jakých zdrojů. Pokud by pojistné nebylo hrazeno, byla by smlouva jistě vypovězena. V uvedené pojistné smlouvě, včetně všeobecných pojistných podmínek či všeobecných obchodních podmínek, nebyl sjednán žádný další speciální důvod zániku této pojistné smlouvy než ten, který vyplývá ze zákona č. 168/1999 Sb. Když byla žalobkyni oznámena pojistná událost, tj. dne 24. 10. 2024, obratem kontaktovala , jméno FO, a od něj se z e-mailu dozvěděla, že vozidlo prodal jiné osobě. , jméno FO, v tomto směru odkázal na úřední záznam Policie ČR ze dne 8. 2. 2025, kde tyto skutečnosti rovněž uvedl. Pokud jde o paralelní pojištění automobilu , Anonymizováno, , neví, kdo s touto pojišťovnou pojistnou smlouvu uzavřel. Žalobkyně poprvé kontaktovala žalovaného až dopisem ze dne 2. 12. 2024 (č. l. 50 spisu). Předtím delší dobu trvalo, než zjistila, kdo je aktuálním vlastníkem škodného vozu.

7. Podle § 10 odst. 1 písm. c), e) zákona č. 168/1999 Sb. má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, či bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

8. Podle § 12 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká a) dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla, či d) odcizením vozidla; nelze-li dobu odcizení vozidla přesně určit, považuje se vozidlo za odcizené, jakmile , právnická osoba, přijala oznámení o odcizení vozidla.

9. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. pojistník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d).

10. Usnesení NS ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1471/2005 uzavírá, že „ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, je pojištěného nutno považovat za provozovatele vozidla až do doby, dokud změnu vlastnictví vozidla neoznámí pojistiteli.“ V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak rozvádí, že „Soud odvolací (i soud prvního stupně) správně aplikoval výše cit. ustanovení zákona (který je v poměru k občanskému zákoníku předpisem speciálním) a správně dovodil, že skutečnosti, že žalovaný v rozhodnou dobu nebyl provozovatelem vozidla a že vozidlo v rozhodnou dobu neřídil, jsou právně irelevantní. Určujícími skutečnostmi jsou ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona, že pojištěného je nutno považovat za provozovatele vozidla až do doby, dokud změnu vlastnictví vozidla neoznámí pojistiteli, poněvadž až do doby oznámení změny trvá pojistný vztah a z něj vyplývající odpovědnost pojištěného. Porušení povinnosti změnu vlastníka vozidla oznámit a bez zbytečného odkladu podle § 12 odst. 2 zákona poskytnout v této souvislosti pojistiteli nezbytnou součinnost, má za následek odpovědnost pojištěného, vyplývající z pojistné smlouvy a z předmětného zákona. K datu dopravní nehody a vzniku škody dne 13. 4. 2001 pojistný vztah žalovaného a žalobkyně trval (nezanikl), když žalovaný jako pojištěný bez zbytečného odkladu neoznámil pojistiteli (žalobkyni) změnu vlastníka (provozovatele) vozidla (§ 12 odst. 2 a § 12 odst. 1 písm. a) zákona). K uvedenému dni proto trvala i odpovědnost žalovaného podle § 10 odst. 1 písm. d) zákona k náhradě poskytnutého pojistného plnění.“11. Také usnesení NS ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1438/2023 uzavírá, že „V usnesení ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1471/2005, Nejvyšší soud vyložil, že skutečnosti, že pojištěný v rozhodnou dobu nebyl provozovatelem vozidla a že vozidlo v rozhodnou dobu neřídil, jsou právně irelevantní. Určujícími skutečnostmi jsou ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., že pojištěného je nutno považovat za provozovatele vozidla až do doby, dokud změnu vlastnictví vozidla neoznámí pojistiteli, poněvadž až do doby oznámení změny trvá pojistný vztah a z něj vyplývající odpovědnost pojištěného. Porušení povinnosti změnu vlastníka vozidla oznámit a bez zbytečného odkladu podle § 12 odst. 2 zákon č. 168/1999 Sb. poskytnout v této souvislosti pojistiteli nezbytnou součinnost, má za následek odpovědnost pojištěného, vyplývající z pojistné smlouvy a z uvedeného zákona. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný (jako pojistník a současně pojištěný) bez zbytečného odkladu neoznámil žalobkyni změnu vlastníka dotyčného vozidla (ve smyslu § 12 odst. 2 zákon č. 168/1999 Sb.). Uzavřel-li za daného skutkového stavu odvolací soud, že žalovaný nesplnil povinnost stanovenou v § 12 odst. 2 zákon č. 168/1999 Sb., a proto pojistný vztah dále trval (čímž je dána pasivní legitimace žalovaného), nikterak se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Tím „zda ve věci bylo žalobkyni jednáním žalovaného ztíženo šetření pojistné události“ a „zda předmětné jednání (které však nebylo žalobkyní specifikované ani doložené) bylo porušením bez zřetele hodného důvodu.“ se odvolací soud (ani soud prvního stupně) nezabýval, neboť skutečnosti, že žalovaný v rozhodnou dobu neměl dotyčné vozidlo v držbě a že dotyčné vozidlo v rozhodnou dobu (v době nehody) neřídil, jsou právně irelevantní. Žalobkyně postihové právo opírala o skutečnost, že žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost bez zbytečného odkladu písemně oznámit žalobkyni škodnou událost a znemožnil tak její šetření § 10 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 8 odst. 1 až 3 citovaného zákona, což žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybňoval. Proto je nerozhodné, zda žalovaný ztížil šetření pojistné události tím, že bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb.“12. Odvolací soud nejprve rekapituluje, že jedinou pojistnou smlouvu, kterou ohledně škodního vozidla , Anonymizováno, uzavřela žalobkyně jako pojistitel, byla pojistná smlouva č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2022, uzavřená s , jméno FO, jako pojistníkem. Se žalovaným žádná taková další pojistná smlouva uzavřena nebyla. Na základě uvedené pojistné smlouvy také žalobkyně plnila část pojistného plnění poškozenému z dopravní nehody dne 29. 9. 2023, když dalších 50 % vzhledem k souběhu pojištění odpovědnosti škodního vozidla plnila , Anonymizováno13. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci, včetně doplněného tvrzení žalobkyně při jednání odvolacího soudu dne 25. 3. 2026 (viz shora), odvolací soud uzavírá, že provozovatelem škodního vozidla (pro účely uplatnění regresního nároku žalobkyně) v době dopravní nehody dne 29. 9. 2023 byl stále , jméno FO, , který jim byl až do doby, dokud změnu vlastnického práva škodního vozidla neoznámil žalobkyni jako pojistiteli, což fakticky učinil až po datu 8. 2. 2025 (viz e-mail , jméno FO, žalobkyni, v němž odkázal na úřední záznam Policie ČR ze dne 8. 2. 2025). Skuteční vlastníci vozidla (, jméno FO, , , jméno FO, a žalovaný) toto oznámení vůči žalobkyni rovněž neučinili. V době uvedené dopravní nehody dne 29. 9. 2023 tak byl smluvním partnerem žalobkyně právě , jméno FO, a pouze vůči němu se žalobkyně mohla domáhat regresního nároku dle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. Smluvní vztah mezi žalobkyní a , jméno FO, z pojistné smlouvy ze dne 3. 6. 2022 totiž stále trval. Pasivní věcná legitimace žalovaného v tomto sporu tak není dána.

14. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na znění ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., jakož i na shora citovanou judikaturu NS.

15. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud žalobu výrokem I. napadeného rozsudku zamítl.

16. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako celek podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil (byť z jiných důvodů než uváděných soudem prvního stupně), a to včetně výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení (výrok I. tohoto rozsudku). Žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu tak vůči žalobkyni zásadně právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tohoto svého práva se však výslovně vzdal.

17. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět procesně plně úspěšný žalovaný. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. opět zásadně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni. Žádné náklady odvolacího řízení mu však nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.